Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
10 C 25/2025-65
Okresní soud v Semilech rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci
žalobce: Jméno žalobce A., IČO: IČO žalobce A
sídlem adresa
zastoupený advokátem Jméno advokáta
sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného
hlášený k trvalému pobytu adresa
o zaplacení částky 39 695,85 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobkyni 19 920,77 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 19 920,77 Kč od 18. 2. 2024 do zaplacení.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení částky 19 775,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 766,37 Kč od 18. 2. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 542,07 Kč od 18. 2. 2024 do zaplacení s úrokem z prodlení ve výši 328,16 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobkyni 19 920,77 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 19 920,77 Kč od 18. 2. 2024 do zaplacení.II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení částky 19 775,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 766,37 Kč od 18. 2. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 542,07 Kč od 18. 2. 2024 do zaplacení s úrokem z prodlení ve výši 328,16 Kč.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 39 695,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 766,37 Kč od 18. 2. 2024 do zaplacení, ve výši 14,75 % ročně z částky 31 462,84 Kč od 18. 2. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 328,16 Kč. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným uzavřela 2. 10. 2021 Smlouvu o úvěru č. IBAN, jejíž součástí byl i článek písm. B s žádostí o uzavření smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce ve výši nejméně 10 000 Kč a o vydání úvěrové/kreditní karty. Žalobkyně uvedený návrh (žádost) přijala podpisem žádosti žalovaného a žalovanému byla aktivována karta, přičemž smlouva o poskytnutí úvěrového rámce nabyla účinnosti uskutečněním prvního čerpání finančních prostředků žalovaným z úvěrového rámce dne 21. 2. 2022, a to výběrem z bankomatu v částce 4 000 Kč a útratou částky 5 407 Kč za nákup. Úvěr byl poskytnut jako bezúčelový, obnovitelný, který není vázán výslovně na koupi určitého zboží nebo služby. Žalobkyně tvrdila, že z posledního výpisu z účtu je patrné, že žalovaný vyčerpal k datu 5. 1. 2024 částku 34 983,70 Kč představující nesplacenu jistinu ve výši 30 062,84 Kč. Vedle toho požadovala zaplacení dalších poplatků a příslušenství v podobě úroku z prodlení.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
Jelikož žalobkyně sama v žalobě neuvedla konkrétní skutková tvrzení o okolnostech posuzování úvěruschopnosti žalovaného před údajným uzavřením předmětné smlouvy o úvěru, vyzval ji soud ještě před jednáním ve věci samé nařízeným na 6. 5. 2025 usnesením z 24. 3. 2025, aby doplnila svá tvrzení, obsažená v žalobě, o tom, zda a jak (včetně – na základě jakých podkladů) před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného, a že výsledek posouzení – zejm. porovnáním příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů – nevzbuzoval důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně poté v podrobném podání vylíčila, že při posuzování úvěruschopnosti vycházela při aktivním zjišťování ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli (žalovaném) dostupných jak veřejně, tak neveřejně (žalobkyně je totiž jako nebankovní instituce i členem zájmových sdružení vzájemně se informujících o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce klientů, z historických informací o spotřebiteli za celou Skupinu právnická osoba. Uvedené informace spolu s informace poskytnutými spotřebitelem s odbornou péčí komplexně analyzuje na podkladě interních metodických předpisů upravujících proces posuzování úvěruschopnosti do nejmenšího detailu. Žalobkyně tak zjistila mj. (z nebankovního registru klientských informací), že žalovaný nemá žádné další dluhy, z registru rizikových subjektů, že zde žalovaný nefiguruje, že neměl platební historii v rámci společnosti žalobkyně, že proti němu nebylo zahájeno insolvenční řízení, že žalovaným předložený průkaz totožnosti nebyl evidován v databázi neplatných dokladů, že se trvalé bydliště žalovaného nenacházelo na adrese obecního nebo městského úřadu, že nefiguroval v seznamu Policie ČR hledaných osob, že proti němu nebyla vedena žádná exekuce. Na základě toho byla žalobkyně schopna posoudit shodu mezi tvrzeními žalovaného a objektivně pravdivými informacemi získanými z nezávislých zdrojů a neměla tak důvod pochybovat o úplnosti, přesnosti a pravdivosti ani ostatních žalovaným sdělených údajů, které ještě konfrontovala s demografickými a statistickými údaji zanesenými do skóringového modelu. Podle žalobě se také v případě žalovaného nejednalo so splátky, které by (i v budoucnu) mohly způsobit existenční likvidaci či zadlužení žalovaného. Krom toho žalobkyně připomíná, že porušení povinnosti spotřebitele poskytnout úvěrujícímu v souvislosti s posuzováním úvěruschopnosti úplné a pravdivé informace, resp. uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru je stíháno jako trestný čin úvěrového podvodu podle § 211 zák. č. 40/2009 Sb.
Uvedená doplněná tvrzení žalobkyně soud přesto nepovažoval za dostačující pro vyhodnocení, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného posoudila řádně a s odbornou pečlivostí. Zejm. totiž nebylo tvrzeno ničeho o tom, že žalobkyně zjišťovala a ověřovala výdělkové a výdajové poměry žalovaného, na základě jejich hodnocení by usuzovala na to, že zde nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet (mít k dispozici prostředky ke splácení úvěru). O tom byla žalobkyně byla poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. u prvního jednání. Další doplnění žaloby v tvrzeních ani důkazních návrzích však učiněno nebylo. S ohledem na uvedené pak soud v tomto směru uzavřel na podkladě níže citovaného ustanovení § 86 a § 87 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala zjišťováním a porovnáváním příjmů a výdajů žalovaného jako spotřebitele, resp. o opačné situaci ve smyslu řádného posouzení úvěruschopnosti z pohledu těchto kritérií neunesla břemeno tvrzení a důkazní.
Z přehledu plateb ve vztahu k údajně uzavřené úvěrové smlouvě o poskytnutí úvěrového rámce soud zjistil, že žalovaný v době od 23. 2. 2022 do 21. 9. 2023 vyčerpal prostředky žalobkyně celkem v částce 52 455,95 Kč (odchozí platby označené v přehledu jako „nákup“ nebo „výběr z ATI“), a naopak žalobkyni uhradil („příchozí platby“ v uvedeném přehledu plateb) 32 535,21 Kč, tudíž z vyčerpaných prostředků žalobkyni nevrátil 19 920,77 Kč.
Korespondencí z 28. 1. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení částky 39 838,70 Kč z titulu údajně uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru. Uvedla, že nesplacená jistina činí 30 062,84 Kč a stanovila žalovanému lhůtu k plnění do 20 kalendářních dnů od data vystavení dopisu. Výzvu zaslala žalovanému jak na adresu jeho trvalého pobytu (viz záhlaví rozsudku), tak na adresu adresa.
Při hmotněprávním posouzení věci vzal soud v úvahu především adekvátní úpravu stanovenou zákonem č. 89/2012 Sb. , občanským zákoníkem (dále jen „o. z.“).
Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. , kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Na základě popsaných skutkových zjištění a s přihlédnutím citované právní úpravě soud uzavřel po skutkové a právní stránce, že žalobkyně mínila s žalovaným jako spotřebitelem uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jelikož však přes výzvu soudu netvrdila a neprokázala, že by dostatečně zkoumala a hodnotila úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí ukládá § 86 ZSU, a to zejm. v rovině příjmové a výdajové situace žalovaného nevzbuzující důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, nemohl soud než uzavřít, že takovou povinnost nesplnila. Tím nemohla smlouva platně vzniknout, a pokud žalovaný od žalobkyně přesto získal částku celkem 52 455,98 Kč, tak na straně žalovaného vzniklo toliko bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 v rozsahu získané částky 52 455,98 Kč. Dále soud vyšel z prokázaného tvrzení žalobkyně (viz zjištění z přehledu plateb na účtu žalovanému), že žalovaný žalobkyni doposud z čerpané částky vrátil jen 32 535,21 Kč, proto ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni již jen částku odpovídající rozdílu mezi uvedenými částkami, tj. 19 920,77 Kč. Proto právě jen ji, jde-li o jistinu, soud uložil žalovanému I. tohoto rozsudku za povinnost žalobkyni zaplatit. Stran nároku žalobkyně na úrok z prodlení shledal soud takový požadavek oprávněný co do základu úročené částky logicky také jen ve vztahu k částce dlužného bezdůvodného obohacení 19 920,77 Kč, a to až od 18. 2. 2024 do zaplacení. Soud přitom vycházel z toho, že mezi účastníky každopádně nebyla sjednána splatnost povinnosti žalovaného vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení, taková splatnost obecně není upravena ani občanským zákoníkem . Tudíž je nutné aplikovat § 1958 odst. 2 o. z. o tom, že dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy věřitel plnění požaduje. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou vyhotovenou 28. 1. 2024, stanovila dostatečně dlouhou lhůtu 20 dnů od uvedeného data, tj. žalovaný měl plnit do 17. 2. 2024. Jestliže tak neučinil, je od 18. 2. 2024 v prodlení s vrácením bezdůvodné obohacení (zaplacením dluhu) ve výši 19 920,77 Kč. Žalobkyni dle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nař. vlády č. 351/2013 Sb. náleží úrok z prodlení z této dlužné jistiny od 18. 2. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně. Zbývající nároky žalobkyně jak na část jistiny, tak na část příslušenství byly soudem vyhodnoceny jako právně neopodstatněné, tudíž výrokem II. musela být žaloba částečně zamítnuta.
Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí.
Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle odstavce 2 téhož ustanovení měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, případně vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Podle odst. 3 téhož ustanovení i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.
Jelikož v posuzované věci byl úspěch účastníků téměř rovnocenný (z celkové jistiny všech svých nároků 39 695,85 Kč by měl žalobce získat prostřednictvím odůvodňovaného rozsudku titul k vydobytí pohledávky v rozsahu jistiny 19 920,77 Kč, což představuje cca 50,1 % úspěchu žalobkyně ve věci, žalovaný byl úspěšný z 49,9 %). Při respektování cit. ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tedy soud žádné ze stran právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Lhůta k plnění předmětu řízení byla žalovanému stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 , část věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. ). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalovaný ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdil) žádné relevantní důvody.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Semilech, a to v případě listinné podoby ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.