Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
9 C 318/2023-38
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 623 647,21 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, a to do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, úroku ve výši 10,99 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úroku ve výši 10,99 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku ve výši 10,99 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 10,99 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím s tím, že společnost právnická osoba. (dále jen „Banka“) uzavřela dne datum se žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota, v níž se Banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka. Žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena na základě návrhu na uzavření smlouvy učiněného ze strany žalovaného, který Banka bez výhrad akceptovala. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr a úrok při sjednané úrokové sazbě ve výši 10,99 % ročně formou 120 pravidelných měsíčních splátek po částka. Smluvní strany si dále sjednaly, že v případě prodlení je žalovaný povinen platit úrok z prodlení nejen z jistiny, ale rovněž i z včas nesplacených poplatků, úroků či smluvních pokut (v takovém případě se přičítají k jistině úvěru). Žalovaný však porušil své povinnosti ze smlouvy, když se opakovaně dostal do prodlení. Banka proto využila svého práva ze smlouvy a prohlásila již vyčerpané částky úvěru (jistiny) včetně úroků a všech ostatních finančních závazků za okamžitě splatné ke dni datum. Žalobkyně se stala věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s Bankou dne datum, žalovanému to bylo oznámeno. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku dne datum, žalovaný na výzvu nijak nereagoval a dlužnou částku ani částečně nezaplatil. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši částka, poplatků ve výši částka, smluvního úroku kapitalizovaného ke dni datum v částce částka a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni datum v částce částka. Nadto žalobkyně nárokuje zaplacení smluvního úroku ve výši 10,99 % ročně z poplatků částka od datum do zaplacení, smluvního úroku ve výši 10,99 % ročně z jistiny úvěru částka od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. V řízení je mezinárodní prvek, neboť žalovaný není státním občanem České republiky, ve smlouvě uvedl adresu v Polsku. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda je dána mezinárodní příslušnost českých soudů věc řešit. Podle čl. 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována: a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: -v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno, - v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty; c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a). V posuzovaném případě šlo o poskytnutí služby (tj. o činnost vykonávanou ve prospěch jiné osoby za úplatu). adresa poskytnutí služby (poskytnutí úvěru) bylo podle smlouvy v České republice. Je tedy dána mezinárodní příslušnost českých soudů, neboť v České republice se nachází sjednané místo plnění.
4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu:
6. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru Konsolidace a refinancování č. hodnota ze dne datum soud zjistil, že žalovaný dne datum požádal Banku o uzavření smlouvy o úvěru, dle níž by mu byly poskytnuty finanční prostředky ve výši částka, které by splácel 120 měsíčními splátkami po částka zahrnujícími úrok při úrokové sazbě 10,99 % ročně. Z toho byla část úvěru určená na splacení dluhů žalovaného a zbývající částka částka byla žalovanému poskytnuta bez určení účelu na účet. Pro účely poskytnutí úvěru žalovaný sdělil mimo jiné své jméno, příjmení, rodné číslo (jeho totožnost byla ověřena předložením polského občanského průkazu), adresu trvalého pobytu v Polsku, adresu pro doručování v ČR (od května 2018), uvedl, že je svobodný, bydlí v pronájmu, je zaměstnancem společnosti právnická osoba (manuálním pracovníkem), a to od května 2018, jeho čistý měsíční příjem měl dle sdělení činit částka, nezbytné měsíční výdaje uvedl v částce částka a splátky úvěrů v částce částka.
7. Z Akceptace návrhu Smlouvy o Konsolidaci a refinancování ze dne datum bylo zjištěno, že Banka přijala návrh žalovaného na uzavření smlouvy o Konsolidaci a refinancování č. hodnota ze dne datum. Na základě smlouvy se Banka zavázala poskytnout úvěr částka, který bude splácen jednou úrokovou a 120 anuitními splátkami. Z poskytnutého úvěru byl žalovaný povinen platit úrok uvedený v návrhu a dále případné poplatky sjednané ve smlouvě. Úvěrové prostředky měl žalovaný obdržet prostřednictvím účtu určeného smlouvou; případně na úhradu dosavadních dluhů přímo věřiteli. Splátky měly být strhávány přímo z účtu žalovaného vedeného Bankou.
8. Z výpisu z účtu č. č. účtu a ze souhrnného výpisu pohybů na účtě č. hodnota bylo zjištěno, že Banka žalovanému poskytla finanční prostředky v částce částka. Žalovaný zaplatil ve splátkách celkem částka.
9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postoupených pohledávek žalobkyně prokázala, že uzavřela dne datum s Bankou smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě nabyla vlastnické právo k pohledávce za žalovaným.
10. Vyrozuměním o postoupení pohledávky ze dne datum žalobkyně prokázala, že Banka žalovaného vyrozuměla o postoupení pohledávky na žalobkyni.
11. Z předžalobní upomínky ze dne datum včetně podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že zástupce žalobkyně žalovaného před podáním žaloby upomínal o zaplacení dlužné částky spolu s příslušenstvím vyplývající ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum.
12. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že Banka poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru č. hodnota částku částka, přičemž žalovaný Bance vrátil pouze částku částka. Žalobkyně se stala věřitelem žalovaného z dotčené úvěrové smlouvy na základě smlouvy o postoupení pohledávek č. 12/2022/02 ze dne datum, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný již žalobkyni ničeho nezaplatil ani po předžalobní výzvě zaslané dne datum prostřednictvím zástupce žalobkyně.
13. Dále v Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta Banka uvádí, že proces proběhl podle schválených a platných interních předpisů, které odpovídají standardům trhu a regulacím ČNB. Základem byly vstupní informace, které žalovaný v době žádosti deklaroval zadáním do formuláře Banky. Žalovaný prohlásil, že údaje jsou pravdivé a úplné a udělil souhlas k nahlédnutí do úvěrových a jiných registrů za účelem ověření si příslušných informací, případně toto ověření vyplývalo přímo ze zákonné povinnosti Banky. Banka uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného bylo využito interních a externích datových zdrojů (např. aktuální dluhy, úvěrové registry SOLUS, NRKI, BRKI, příjmy žadatele o úvěr, pravidelné výdaje, splátky, náklady na bydlení). Banka provedla potřebné lustrace a dle zjištěných informací, dle informací získaných od žalovaného a dále s ohledem na výši úvěru vyhodnotila schopnost žalovaného splácet úvěr. Banka vycházela z příjmu deklarovaného žalovaným v částce částka, porovnávala jeho příjem a výdaje, výpočtem získala částku disponibilních zdrojů žalovaného, která byla dostatečná pro poskytnutí úvěru. Banka (ani žalobkyně) k tomuto však krom tvrzení ničeho nedoložila.
14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
15. Dle § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
18. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
21. V rozsudku č. j. spisová značka ze dne datum Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.
22. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.
23. V rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne datum Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 75 ZoSÚ stanoví, že poskytovatel (úvěru) je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
24. Dle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně (Banka) nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ ve spojení se závěry učiněnými v rozsudku Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne datum ve věci C679/18: společnost OPR-právnická osoba. proti GK), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, vyšla-li v případě smlouvy o úvěru č. hodnota pouze z údajů získaných od žalovaného a jeho tvrzení si neověřovala. Žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy více zkoumala, tj. že řádně posoudila možnosti žalovaného pohledávku splácet. K údajům zaznamenaným v návrhu na uzavření smlouvy žalobkyně nepředložila důkazy prokazující pravdivost těchto údajů, například pracovní smlouvu, mzdový výměr, nájemní smlouvu či výpisy z účtu žalovaného. Výše měsíčních nákladů žalovaného nebyla nikterak doložena. Zda právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalovaného v bankovních a nebankovních registrech, insolvenčním rejstříku, rejstříku exekucí, žalobkyně nedoložila, ač toto bylo tvrzeno.
25. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ právní předchůdkyně žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost.
26. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že Banka jakožto právní předchůdkyně žalobkyně v pozici poskytovatele úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti soud přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částku odpovídající jeho bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně (§ 2991 odst. 2 o. z.), tj. částku, která mu byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta na základě neplatné smlouvy, a kterou dosud nesplatil. Z dokazování a tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka částka a žalovaný žalobkyni vrátil celkovou částku částka. Stále tak žalovaný žalobkyni nevrátil částku částka, která představuje výši bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně a kterou je žalovaný povinen vrátit. Pohledávka Banky za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, aktivní legitimace žalobkyně byla předloženými listinnými důkazy bezpečně prokázána, žalobkyně tak po právu nárokuje svou pohledávku. Žalovaný byl proto uznán povinným zaplatit žalobkyni zbývající jistinu v částce částka.
27. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno co do platného uzavření smlouvy, nezbylo soudu než žalobu co do zbývající části žalobního nároku zamítnout, tj. zamítnout co do částky částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, úroku ve výši 10,99 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úroku ve výši 10,99 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
28. Soud zamítl požadované příslušenství pohledávky. Z § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, a jde tak o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., která sleduje ochranu spotřebitele při vracení poskytnutých plnění. Textace ustanovení „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli (ochuzenému) vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka. Soud tedy uzavírá, že při zohlednění procesní neaktivity žalovaného a s ohledem na předložené listinné důkazy stanovil jako dobu přiměřenou možnostem žalovaného vrátit zbytek obohacení do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť shledal důvod pro její prodloužení. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni přiznanou částku ve lhůtě delší než zákonné (zákonná lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř. činí tři dny od právní moci rozsudku). Soud přihlédl ke skutečnosti, že by lhůta k plnění měla být v tomto případě poskytnuta dle majetkových možností a schopností žalovaného. Protože ovšem žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v možnostech soudu nebylo zjistit majetkové poměry žalovaného, jeho možnosti a schopnosti, soud stanovil k plnění lhůtu šedesáti dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť tuto lhůtu považuje za zcela přiměřenou vzhledem k výši přiznané částky.
29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky částka, tedy z 77,1 %, žalovaný byl úspěšný co do částky částka, tedy z 22,9 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 54,2 % (77,1 % - 22,9 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka, z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), za každý ze tří úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení; návrh ve věci samé; předžalobní upomínka) náleží odměna ve výši částka, dále odměna advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po částka (§ 13 odst. 4 AT) a náhrada za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši částka. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 54,2 % z částky částka, tj. po zaokrouhlení na částku částka. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.