Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 66/2025-35
Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Břízou, LL.M., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 434 430,95 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se zamítá co do částky 1 500 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 37 683 Kč, smluvních úroků ve výši 8,05 % ročně z částky 432 930,95 Kč od 14. 5. 2024 do zaplacení, a kapitalizovaných úroků ve výši 18 166,41 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 432 930,95 Kč s úrokem 8,05 % ročně z částky 432 930,95 Kč od 14. 5. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 54 984,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žaloba se zamítá co do částky 1 500 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 37 683 Kč, smluvních úroků ve výši 8,05 % ročně z částky 432 930,95 Kč od 14. 5. 2024 do zaplacení, a kapitalizovaných úroků ve výši 18 166,41 Kč.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 432 930,95 Kč s úrokem 8,05 % ročně z částky 432 930,95 Kč od 14. 5. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 54 984,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 434 430,95 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 3. 11. 2021 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 500 000 Kč, který se zavázal splácet v měsíčních splátkách. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 10. 11. 2023. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 432 930,95 Kč, poplatků ve výši 1 500 Kč, a příslušenství. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 16. 4. 2025 dále uvedla, že co se týče posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tak zjistila, že průměrný příjem žalovaného činí 45 000 Kč. Výdaje, které „vstupovaly do výpočtu platební kapacity“ činí částku 6 898 Kč a „platební kapacita vypočtená systémem“ činí částku 38 102 Kč.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 3. 11. 2021 uzavřena smlouva o úvěru č. Anonymizováno, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr do výše 500 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vyčerpanou částku úvěru vrátit spolu s úrokovým navýšením. Součástí smlouvy jsou i smluvní podmínky smlouvy o úvěru. Z bankovního výpisu má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanému částku ve výši 500 000 Kč poskytla.
4. Po právní stránce soud posoudil právní vztahy vzniklé mezi žalobkyní a žalovaným podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jako smlouvu o úvěru, přičemž zároveň se právní poměry mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZSÚ “). Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 ZSÚ , jelikož žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 ZSÚ , tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně v žalobě konstatovala, že z její strany došlo k prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím finančních prostředků. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel posouzení úvěruschopnosti činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Závěry žalobkyně ohledně výdajů žalovaného jsou však z pohledu soudu kusé, neurčité a v zásadě nepřezkoumatelné. Pokud žalobkyně uvedla, že výdaje, které „vstupovaly do výpočtu platební kapacity“ činí částku 6 898 Kč a „platební kapacita vypočtená systémem“ činí částku 38 102 Kč, nelze tato zjištění žalobkyně nijak ověřit, není z nich zřejmé, jakými konkrétními výdaji jsou celkové výdaje tvořeny, jaká je jejich struktura a jakým způsobem k nim žalobkyně dospěla. Žalobkyně takto nedostatečná tvrzení nedoplnila ani přes písemnou výzvu soudu (viz unesení ze dne 8. 4. 2025). Povinnosti tvrzení se pak žalobkyně nemůže zbavit tím, že soudu toliko předloží výpis z bankovního účtu žalovaného. Pouhý odkaz žalobkyně na bankovní výpis je zcela nedostatečný, neboť povinností žalobkyně je informace uvedené ve výpisu zanalyzovat a vyvodit z nich konkrétní zjištění a závěry, které poté předestře soudu. Nelze tuto povinnost přenášet na soud. Úkolem soudu je toliko ověřit, zda žalovaným poskytnuté informace žalobkyně řádně, kvalitně a odborně ověřila a vyvodila z nich patřičné závěry, neboť v opačném případě by soud suploval povinnosti žalobkyně uložené jí výše zmíněným ustanovením ZSÚ .
5. Soudu tedy nezbylo než uzavřít, že žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy výše uvedenou povinnost nesplnila, ač k jistému postupu a prověřování z její strany došlo, avšak z pohledu soudu zcela nedostatečnému a neskýtající záruku obezřetnosti a odborné péče.
6. S ohledem na to, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, má žalobkyně právo pouze na zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru. Žalovaná je tak podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinna vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení ve výši 432 930,95 Kč. Tím, že dosud žalobkyni ničeho neuhradil, dostal se do prodlení se splněním peněžitého závazku dle § 1968 o. z. a vedle práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , kdy soud určil splatnost závazku ode dne podání žaloby. Ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta.
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná v nepatrné výši, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 54 984,80 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 17 378 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 434 430,95 Kč sestávající z částky 10 060 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 31 080 Kč ve výši 6 526,80 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni úkon právní služby za její vyjádření ze dne 16. 4. 2025 pro neúčelnost, neboť tato tvrzení měla být již součástí perfektní žaloby.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.