Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 122/2025-80

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o 207 481,90 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 83 032,95 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 83 032,95 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 97 637,05 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 180 670 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 97 637,05 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši právnická osoba % ročně z částky 83 032,95 Kč od datum do zaplacení, pohledávky ve výši 26 811,28 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 89 621,36 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 320 256 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 83 032,95 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 83 032,95 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 97 637,05 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 180 670 Kč od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 97 637,05 Kč od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši , právnická osoba, % ročně z částky 83 032,95 Kč od , datum, do zaplacení, pohledávky ve výši 26 811,28 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 89 621,36 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 320 256 Kč, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 207 481,90 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě níž mohl čerpat úvěr ve výši 90 000 Kč, a zavázal se jej splatit spolu se smluvními úroky ve výši nominální úrokové sazby 69,09 % ročně ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 5 746 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím e-mailové komunikace, a žalovaný ji podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem žalobkyní poskytnut. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzoval schopnost žalovaného splácet úvěr, a to na základě dokladů o příjmech, výdajích, výpisů z bankovního účtu, údajů z registrů NRKI a SOLUS, jakož i na základě interního scoringu. Žalovaný doložil měsíční příjem ve výši 48 443 Kč a měsíční výdaje ve výši 15 518 Kč, přičemž po odečtení rezervy ve výši 1 000 Kč činily volné zdroje ke splácení 31 925 Kč. Žalobkyně dále prověřila, že žalovaný nebyl v insolvenci, neměl u žalobkyně jinou smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, jeho doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaný úvěr čerpal, avšak nedodržel řádně podmínky pro jeho splácení. Po odkladu tří splátek z důvodu pracovní neschopnosti se dostal do prodlení, v jehož důsledku došlo dne datum k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně proto v žalobě požadovala zaplacení nové jistiny úvěru ve výši 176 385,62 Kč, smluvní pokuty ve výši 499 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 3 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 176 385,62 Kč od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 89 621,36 Kč od datum do zaplacení (maximálně však do výše 320 256 Kč) a úhrady za pojištění ve výši 186 Kč. Žalovaný svůj dluh navzdory předžalobní výzvě ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), v nepřítomnosti žalovaného, neboť ten se k jednání soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ač byl k jednání procesně korektním způsobem předvolán.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

5. Žalovaný uzavřel s žalobkyní prostřednictvím prostředků komunikace na dálku v souladu s dodatkem č. hodnota dále uvedené smlouvy dne datum úvěrovou smlouvu č. hodnota, na jejímž základě se žalobkyně jakožto nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 90 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s úrokem ve výši 69,09 % ročně ve 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 746 Kč. Dle bodu 2.2 smlouvy přirůstají úroky z poskytnuté jistiny úvěru k jistině, úroky po zesplatnění úvěru však mohou být sjednány v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou by měl žalovaný zaplatit v případě řádného splácení. RPSN dle smlouvy činila 95,75 %. Součástí splátky byla i měsíční úhrada za pojištění schopnosti splácet ve výši 186 Kč /viz úplný výpis ČNB na č. l. 8, základní informace o klientovi na č. l. 9, předsmluvní formulář č. l. 10-13, prohlášení klienta na č. l. 14-15, návrh na uzavření smlouvy na č. l. 17-19, oznámení o schválení úvěru na č. l. 20, splátkový kalendář na č. l. 21, dodejka na č. l. 22, příloha č. hodnota k návrhu smlouvy na č. l. 26, přihláška do pojištění na č. l. 27-28, dodatek č. hodnota k návrhu smlouvy na č. l. 29-30, pojištění schopnosti splácet úvěry na č. l. 31, informace o pojištění na č. l. 32-34 spisu/. Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného kopií občanského průkazu a zároveň k ověření vlastnictví účtu využila platby ve výši 1 Kč, kdy společně s touto platbou žalovanému zaslala ověřovací kód jako variabilní symbol /viz kopie OP na č. l. 39-40, potvrzení o odeslání platby na č. l. 9 p.v., informace o vyplacení na č. l. 23, potvrzení o přijaté SMS na č. l. 23 p.v., popis uzavření smlouvy na č. l. 25 spisu/. Před uzavřením smlouvy žalobkyně shromáždila informace o žalovaném za účelem jeho hodnocení. Žalovaný uvedl, že má pravidelný měsíční příjem ve výši 48 443 Kč, výdaje v podobě splátek u žalobkyně ve výši 3 922 Kč a náklady na bydlení vy výši 6 976 Kč. Ostatní výdaje, jako výdaje na dopravu, záliby, kurzy, jídlo, ošacení apod. žalobkyně neevidovala. U žalovaného zohlednila životní minimum a jeho pravidelné měsíční výdaje stanovila celkem na 15 518 Kč. Žalobkyně prolustrovala žalovaného v registrech SOLUS a NRKI. V registru SOLUS proběhla lustrace s negativním výsledkem a o žalovaném nebylo nic zjištěno. V registru NRKI bylo k žalovanému stanoveno skóre 262, díky kterému byl zařazen do kategorie I., znamenající zvýšené riziko, kdy úvěr je výrazněji limitován případně zamítán /viz hodnocení klienta na č. l. 16, výpis záznamů z registru SOLUS na č. l. 35, výpis z nebankovního registru na č. l. 36 spisu/. Žalovaný byl zaměstnán u společnosti právnická osoba, přičemž dne datum mu byla vyplacena mzda ve výši 54 953 Kč a dne datum ve výši 44 275 Kč /viz detail úhrady mzdy na č. l. 37, detail úhrady mzdy na č. l. 38 spisu/. Žalobkyně dne datum vyplatila žalovanému úvěr na jeho účet, a to v celé částce 90 000 Kč /viz doklad o vyplacení úvěru na č. l. 24, sdělení právnická osoba. na č. l. 58 spisu/. Žalovaný následně požádal o odklad splátek z důvodu ztráty zaměstnání, čemuž žalobkyně vyhověla a provedla úpravu splátkového kalendáře /žádost o odklad splátek na č. l. 41, sdělení na č. l. 42 upravený splátkový kalendář na č. l. 43 spisu/. Žalovaný žalobkyni zaplatil dne datum částku ve výši 5 746 Kč a dne datum částku ve výši 1 221,05 Kč /viz karta klienta na č. l. 46, přehled úhrad na č. l. 69 p.v. spisu/. Žalovaný se následně dostával do prodlení s úhradou splátek. žalobkyně jej proto vyzvala k úhradě dlužných splátek a dne datum přistoupila k zesplatnění všech závazků vyplývajících smlouvy /viz oznámení na č. l. 44, výzva k zaplacení na č. l. 45 spisu/. Naposledy žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne datum, která byla žalovanému poprvé doručována dne datum /viz předžalobní výzva na č. l. 47, podací arch na č. l. 48, výpis ke sledování zásilky Anonymizováno na č. l. 72 spisu/.

6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala tvrzení ohledně zkoumání výdajů žalovaného. Žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti předložila především formulář nazvaný hodnocení klienta, ve kterém žalobkyně zaznamenala jednotlivé údaje. Čistý měsíční příjem žalovaného do formuláře zaznamenala ve výši 48 443 Kč. Žalobkyně dále evidovala, že žalovaný bydlí ve vlastním bydlení. Jeho výdaje stanovila prostřednictvím životního minima ve výši 4 620 Kč, dosavadní splátky vůči žalobkyni evidovala ve výši 3 922 Kč a výdaje na bydlení evidovala na částku ve výši 6 976 Kč. U dalších výdajů žalobkyně evidovala nulovou hodnotu. Žádné y ve vztahu k ověřování výdajové stránky žalovaného žalobkyně nepředložila.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle , (dále jen „o. z.“) a dle , o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

13. Soud se předně zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, jako poskytovatele spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. Dospěl přitom k závěru, že tomu tak nebylo.

14. Žalobkyně především nikterak nezkoumala výdaje žalovaného a spokojila se toliko s částkami uvedenými samotným žalovaným a zohledněním životního minima. Takový postup žalobkyně soud nemohl za zjištěného skutkového stavu hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). To platí tím spíše, pokud existují pochybnosti o tvrzeních žalovaného. Ty přitom z údajů uvedených žalovaným jasně vyplývají, když žalovaný uvedl toliko výdaje na bydlení a splátky vůči žalobkyni. Ostatní výdaje na stravu, dopravu, ošacení, koníčky apod. potom uvedl v nulové výši, což nelze považovat za odpovídající a tedy reálné. Žalobkyně přesto vycházela právě z těchto údajů, které žalovaný uvedl, přičemž k nim připočetla částku životního minima. Taký postup nelze považovat za adekvátní, nota bene za situace, kdy byl žalovaný v systému NRKI hodnocen negativně. Žalobkyně si tedy musela být vědoma zvýšeného rizika a při posouzení úvěruschopnosti žalovaného měla být o to obezřetnější. Co se týče argumentace žalobkyně, že ověření výdajů nebylo prakticky možné, a že žalobkyně byla nucena vycházet právě a pouze z údajů uvedených žalovaným, pak tomu nelze přisvědčit. Žalobkyni nic nebránilo v tom, aby si od žalovaného vyžádala např. výpis z účtu za relevantní období předcházející uzavření sporné smlouvy úvěru. Přitom právě takový výpis z účtu by bylo možné považovat alespoň za základ ověření výdajů. Žalobkyně však na jakoukoliv snahu o ověření výdajů žalovaného zcela rezignovala a při posouzení úvěruschopnosti žalovaného neměla po ruce žádný, natož relevantní doklad. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána. Byť již absence řádného posouzení výdajů žalovaného postačuje k závěru o nesplnění povinnosti k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, považuje soud za vhodné dodat, že ani posouzení příjmů žalovaného nelze považovat za zcela dostatečné, ačkoliv alespoň ve vztahu k tomuto k určitému ověřování ze strany žalobkyně došlo. Žalobkyně si sice ověřila výši mzdy, která byla žalovanému vyplacena ve dnech datum a datum, ale výše mzdy se v po jdoucích měsících lišila (cca o 20%). Nad rámec lze uvést, že by tedy bylo vhodné výši mzdy dále prověřit například posouzením vyplacené mzdy za delší období či ověřením mzdového výměru, a to za účelem zjištění výše mzdy vyplácené pravidelně, a to bez prémií či jiných nepravidelných odměn.

15. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalovaného nelze uzavřít, že by se ze strany žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která z hodnocení klienta a předložených listin vyplývala, skutečně jednalo. S těmito závěry pak nekoliduje ani usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , který se věcí zabýval zejména v trestní rovině. Nicméně rovněž uvedl, že „úvěrové společnosti vycházejí zejména z údajů o příjmu a výdajích žadatelů a informací o úhradě jeho předchozích dluhů, když za dostatečné se považují údaje o příjmech a výdajích spotřebitele, ze kterých je věřitel schopný získat objektivní obraz o jeho finanční situaci. Současně je nezbytné zdůraznit, že posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnosti žadatele hradit úvěr, je třeba vždy posuzovat z toho hlediska, jaké údaje úvěrová společnost po žadateli požadovala, když tyto primárně tvoří základní podklad pro ověřování úvěruschopnosti konkrétního žadatele, když tím, že tento sdělí určité údaje je vytvořen podklad pro následné prověřování. Při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze také pominout výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiném v případě statisícových částek. Zároveň platí, že na úvěrových společnostech nelze považovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž přiměřenou, neboť jinak by se nikdy tyto společnosti nemohly stát obětí trestné činnosti a vždy by se jednalo pouze o občanskoprávní záležitost a ustanovení § 211 tr. zákoníku by ztratilo smysl.“ Žalobkyně však nepřistoupila k následnému prověřování údajů získaných od žalovaného ve výdajové stránce a ve vztahu k ostatním výdajům kromě výdajů na bydlení a splátek vůči vlastní osobě vyšla pouze z obecného zákonem stanoveného životního minima, aniž by pečlivěji prověřila reálnou finanční situaci žalovaného. Tímto postupem nebyla naplněna ani přiměřená míra obezřetnosti, o které Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí uvažoval.

16. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti ).

17. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 90 000 Kč a žalovaný žalobkyni uhradil 6 967,05 Kč. Na jistině tedy žalovanému zbývá uhradit částku ve výši 83 032,95 Kč (90 000 - 6 967,05). Soud proto žalobě v rozsahu dosud nesplacené částky vyhověl. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. V daném případě bylo prokázáno, že výzva k plnění (obsažená v rámci předžalobní výzvy) byla žalobkyní prokazatelně odeslána dne datum. Do sféry dispozice žalovaného se dostala v souladu s ustálenou judikaturou při prvním pokusu o doručení dne datum, kdy byla žalovanému doručována /srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. Za přiměřenou lhůtu k okamžité úhradě dluhu lze považovat lhůtu tří dnů, když byl tedy žalovaný povinen uhradit žalobkyni dlužnou částku do datum, což ovšem neučinil a následujícího dne se tak ocitl v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle ve spojení s o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od datum do zaplacení v zákonné výši dle Lhůta k plnění byla určena v souladu s (výrok I. tohoto rozsudku).

18. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru nebyla sjednána platně, neměla žalobkyně nárok na smluvní pokuty, ani na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků, smluvních pokut, pojistného a smluvních úroků včetně příslušenství (tedy nad rámec nároku na vrácení dosud neuhrazené jistiny se zákonným úrokem z prodlení) zamítl. V části požadovaného zákonného úroku z prodlení z přiznané jistiny totiž soud nemohl tento úrok přiznat v rozsahu nad náležející zákonný úrok ve výši 12 % ročně, a to v souladu s ustanovením (výrok II. tohoto rozsudku).

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly (výrok III. tohoto rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na exekuci podle , exekučního řádu.