Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

112 C 41/2025-34

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Sekvardem, Ph.D., ve věci žalobce Jméno žalobce A., se sídlem v Adresa žalobce A, PSČ: Anonymizováno, IČ: Anonymizováno, zastoupeného Jméno žalobce B, advokátem se sídlem v Adresa žalobce A, PSČ: Anonymizováno, proti žalovanému Jméno žalovaného, nar. Datum narození žalovaného, bytem v Adresa žalovaného, PSČ: Anonymizováno o zaplacení částky 87 676,40 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 61 246,64 Kč, a to ve lhůtě tří let od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu, v jakém se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku 26 429,76 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 13 709,61 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 350,99 Kč, roční úrok ve výši 14,75 % z částky 84 741,72 Kč za dobu od 20. 12. 2024 do zaplacení a roční úrok z prodlení ve výši 12,75 % z částky 87 676,40 Kč za dobu od 20. 12. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 61 246,64 Kč, a to ve lhůtě tří let od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá v rozsahu, v jakém se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku 26 429,76 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 13 709,61 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 350,99 Kč, roční úrok ve výši 14,75 % z částky 84 741,72 Kč za dobu od 20. 12. 2024 do zaplacení a roční úrok z prodlení ve výši 12,75 % z částky 87 676,40 Kč za dobu od 20. 12. 2024 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 19. 12. 2024 domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 87 676,40 Kč s příslušenstvím. Mezi účastníky byla 18. 11. 2022 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Úvěr činil částku 22 000,- Kč, následně byl limit navýšen na částku 85 000,- Kč. Načerpáno bylo celkem 92 090,87 Kč, uhrazeno bylo 30 844,23 Kč. Předmětem řízení kromě jistiny 84 741,72 Kč jsou i poplatky za pojištění ve výši 678,68 Kč, poplatky ve výši 156,- Kč, náklady vymáhání ve výši 600,- Kč a smluvní pokuty ve výši 1500,- Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Mezi účastníky byla18. 11. 2022 uzavřena smlouva, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn čerpat částku 22 000,- Kč s tím, že splátka bude činit 4 % čerpané jistiny, s úrokem ve výši 26,28 % ročně. Byly sjednány náklady na vymáhání ve výši 300,- Kč/měsíc, pokuta za prodlení s platbou ve výši 500,- Kč a pojištění ve výši 5,9 % splátky jistiny. Následně byl limit úvěru navýšen na částku 85 000,- Kč (č. l. 25 a 26). Čerpáno bylo na základě smlouvy celkem 92 090,87 Kč (výpis účtu), přičemž uhrazena byla částka 30 844,23 Kč. Z výpisu splátkového kalendáře plynuly dluhy na jednotlivých částkách tak, jak je tvrdil žalobce v žalobě, tedy pojištění, náklady vymáhání i smluvní pokuty. Dluh byl pro nepravidelné hrazení sesplatněn dopisem z 19. 9. 2024, přičemž znovu byl žalovaný k úhradě vyzván dopisem z 10. 10. 2024. Z úvěrových podmínek plynulo oprávnění žalobce požadovat celý dluh zpět v případě, že dojde o porušení platební povinnosti žalovaného. Ze sdělení úřadu práce plynulo, že žalovaný byl poživatelem rodičovského příspěvku ve výši 13 000,- Kč. To byl příjem, s nímž bylo počítáno žalobcem pro účely prověření úvěryschopnosti, když k tomu byl zohledněn i další příjem domácnosti ve výši 80 000,- Kč. Žalovaný měl bydlet s rodiči a výdaje měly činit celkem částku 15 000,- Kč. Z výpisu NRKI neplynulo, že by žalovaný byl úvěrově zatížen.

4. Soud v projednávané věci aplikoval , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ ”). Dle ustanovení OZ se úvěrující zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní prostředky a oproti tomu stojí závazek úvěrovaného mu tyto prostředky vrátit s úrokem. S přihlédnutím k vymezení práv a povinností obou účastníků v předložených dokladech dospěl soud k závěru, že o takový vztah se jedná i v projednávané věci, když měla vzniknout smlouva o úvěru. Žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 85 000,- Kč, kterou mu tento měl vrátit v pravidelných splátkách. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze část ve výši 30 844,23 Kč. Jelikož v dané věci je žalovaný spotřebitelem (z ničeho neplynul opak), je třeba na jeho postavení aplikovat rovněž , o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“), a to s ohledem na skutečnost, že smluvní vztah (ani jedna ze smluv) účastníků nespadá pod výjimky stanovené v ustanovení zákona. Z ustanovení zákona plyne, že „poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“. K tomu je nepochybně nezbytné zkoumat příjmovou složku – existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání a výši mzdy, případně jiného zdroje příjmů, stejně jako složku výdajovou – náklady na bydlení, dopravu, existující závazky či snad dokonce exekuce či insolvenci.

5. V projednávané věci byla předkládána karta klienta s informací od žalovaného o výdělku cca 13 000,- Kč v podobě rodičovského příspěvku a dále s byly kalkulovány příjmy domácnosti ve výši 80 000,- Kč. Výdaje byly kalkulovány v částce 15 000,- Kč.

6. Podle § 87 odst. 1 zákona „poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“. S ohledem na formulaci ustanovení, jež v dřívější podobě mohla svádět k domněnce, že se jedná o neplatnost relativní, je následkem porušení povinnosti neplatnost smlouvy absolutní (s přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. , publikovaný v systému ASPI pod č. JUD381523CZ). Nechrání totiž pouze spotřebitele, ale i další subjekty, v konečném důsledku i stát, na němž předlužený dlužník bude závislý v rámci systému státní sociální podpory nebo hmotné nouze, čímž se soud dostává k možnosti posoudit tedy z pozice orgánu veřejné moci takovou neplatnost ex offo.

7. Žalobce dokládal příjem žalovaného potvrzený úřadem práce, ve zbytku se nicméně spokojil s tvrzením žalovaného o dalším příjmu domácnosti ve výši 80 000,- Kč, který nebyl nijak doložen. Je v zásadě zřejmé, že žalobce nemá jiné možnosti zjistit další příjmy domácnosti jinak, než ze sdělení žadatele o úvěr. K tomu, aby však dostál řádnému plnění své zákonné povinnosti, se nemůže spokojit s pouhým tvrzením, ale měl by po žadateli požadovat i další doklady (výpisy z účtu např.). Jakkoli ostatním členům domácnosti neplyne vůči žalobci žádná povinnost a on sám nic vyžadovat po dotčených osobách nemůže, mohl by chtít tyto doklady po žadateli o úvěr. Ten by ve svém zájmu měl spolupracovat a hodnověrným způsobem prokázat takto násobný další příjem domácnosti. Soudu je jasné, že i žadatelé se mohou obrátit na jiného poskytovatele úvěru, který po nich chce co nejméně a dělá co nejmenší obstrukce při poskytnutí prostředků, čímž bude trpět do určité míry podnikatelský záměr poskytovatele řádného, jedná se však o plnění zákonné povinnosti, na němž je třeba trvat.

8. Žalobce vůči žalovanému nebyl dostatečně tvrdý, nic jiného než tvrzení žalovaného, nepožadoval, pročež nadále kalkuloval s výdaji ve výši 15 000,- Kč, aniž by i ty byly jakýmkoli řádným způsobem prověřeny. Přestože žalovaný uváděl bydlení u rodičů, ani zde nebránilo nic žalobci požadovat alespoň nájemní smlouvu, z níž by se podávaly minimálně výdaje na nájemné ze strany rodičů a částečná validace údajů na výdajové straně. Při nedoložení dalších příjmů a absenci jakéhokoli dokladu o výdajích, které v kalkulované výši přesahovaly jinak prokazovaný příjem žalovaného, nebylo dle názoru soudu možné dospět k řádnému závěru o úvěryschopnosti žalovaného, a to ani ve vztahu k původní výši úvěru na koupi movité věci, když teprve následně se z daného vztahu stal úvěr revolvingový s limitem 85 000,- Kč. Žalobce byl i při jednání poučen podle a 3 o povinnosti dotvrdit a prokázat prověření i uvedených dalších okolností rozhodných pro účely posouzení úvěryschopnosti, žádné další informace však nad rámec těch sdělených neměl. Neunesl tak břemeno tvrzení a důkazní břemeno o tom, že úvěryschopnost žalovaného prověřil dostatečně.

9. Na posouzení finanční situace žalovaného nelze hledět jako na provedené s odbornou péčí. V situaci, kdy věřitel nesplní svoje povinnosti odpovídajícím způsobem (mimo jiné povinnost poskytovatele postupovat s odbornou péčí - § 75 zákona), je jeho jednání v rozporu s uvedenou povinností třeba považovat za jednání rozporné nejen s dobrými mravy, kdy tak potenciální problémy se svým klientem externalizuje i do vztahů s dalšími subjekty, na jejichž úkor se pak do jisté míry obohacuje, ale i rozporné s jasným textem zákona upravujícího materii veřejnoprávního charakteru. Nelze v této souvislosti pominout ani tu skutečnost, že poskytnutí úvěru, aniž by poskytovatel prověřil úvěryschopnost dlužníka, naplňuje skutkovou podstatu přestupku podle § 154 odst. 1 písm. e) zákona, za který je možné uložit sankci až do výše 20 000 000,- Kč. S ohledem na výši sankce je pak třeba učinit závěr, že sám zákonodárce považuje takové jednání za natolik závažné, a zájem chráněný uložením sankcionované povinnosti poskytovateli za natolik významný, že si zasluhuje zásadní správně-trestní sazbu pokuty. Na dané veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poukázal i Ústavní soud v nálezu z 26. 2. 2019, sp. zn. (dostupný v systému ASPI pod č. JUD418271CZ), byť v poměrech předchozí právní úpravy. Soud tak vychází ze závěru, že smlouva o úvěru je neplatná.

10. V projednávané věci pak při neplatnosti právního jednání bylo na místě vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení podle a násl. , kdy se žalovaný obohatil na žalobci o poskytnutou částku jistiny „úvěru“, kterou je povinen vrátit. Vrátit je jí však povinen pouze samotnou, bez jakýchkoli doprovodných sjednaných plateb, jež byly sjednány neplatně. K uhrazení dlužné částky soud žalovanému stanovil lhůtu k plnění podle zákona o spotřebitelském úvěru. Jestliže výše dlužné částky činí cca 62 000,- Kč, měl by žalovaný být schopen ji uhradit ve lhůtě tří let, která odpovídá cca 1 700,- Kč/měsíc. Přestože soud nemá v tuto chvíli doklady o výdělkových poměrech žalovaného, má za to, že když i při pobírání rodičovského příspěvku byl po určitou dobu schopen hradit splátky v rozsahu cca 20 % příjmu (splátky okolo 2 700,- Kč), neměl by mu činit problém hradit splátku o něco nižší po uplynutí podpůrčí doby rodičovského příspěvku, kdy není známo, zda vůbec nějaký příjem má, když by však takový příjem mít měl (buď z další mateřské, rodičovské, podpory v nezaměstnanosti nebo jiného příspěvku státní sociální podpory, nebo z řádného zaměstnání), při současném zohlednění toho, že náklady na dítě s věkem rostou, neboť se mění a rozšiřují i jeho potřeby. Žalovaný byl v projednávané věci pro soud nekontaktní, žalobce objektivně žádné informace o žalovaném neměl, pročež soud dobu plnění určil zmíněným způsobem volnou úvahou s přihlédnutím ke skutečnostem uvedeným v tomto odstavci. V každém případě bylo vyloučeno, aby lhůta k plnění odpovídala žalobnímu požadavku.

11. Soud poukazuje na to, že při nižší výši poskytnutého úvěru je na místě prověření úvěryschopnosti v relativně menším rozsahu, resp. na nižší částku úvěru zpravidla dosáhne větší množství lidí s relativně nižším příjmem. Zde však se jednalo o úvěr ve výši 85 000,- Kč poskytnutý osobě s prokázaným příjmem 13 000,- Kč.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn , když žalobce sice formálně uspěl, stalo se tak však v zanedbatelném rozsahu při zohlednění kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí soudu, pročež soud dospěl k závěru, že náklady nepřizná žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.