Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

36 C 300/2024-53

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Brožovou v právní věci

žalobkyně:Jméno žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně

zastoupena Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému:Jméno žalovaného

bytem Adresa žalovaného

o zaplacení částky 655 065,13 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 341 002,44 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč splatných ke každému patnáctému dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku a to až do úplného zaplacení.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně dále domáhala po žalovaném zaplacení částky 294 062,69 Kč s příslušenstvím tvořícím kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 64 509,23 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 29 798,5 Kč, úrok z prodlení jdoucí z částky 655 056,13 Kč ve výši 15 % ročně jdoucí od 23. 4. 2024 do 20. 8. 2024, úrok ve výši 6,9 % ročně jdoucí z částky 650 514,13 Kč od 23. 4. 2024 do 20. 8. 2024, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucí z částky 635 065,13 Kč od 21. 8. 2024 do zaplacení a úrok ve výši 6,9 % ročně z částky 635 065,13 od 21. 8. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 9 588 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 341 002,44 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč splatných ke každému patnáctému dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku a to až do úplného zaplacení.II. Žaloba, kterou se žalobkyně dále domáhala po žalovaném zaplacení částky 294 062,69 Kč s příslušenstvím tvořícím kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 64 509,23 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 29 798,5 Kč, úrok z prodlení jdoucí z částky 655 056,13 Kč ve výši 15 % ročně jdoucí od 23. 4. 2024 do 20. 8. 2024, úrok ve výši 6,9 % ročně jdoucí z částky 650 514,13 Kč od 23. 4. 2024 do 20. 8. 2024, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucí z částky 635 065,13 Kč od 21. 8. 2024 do zaplacení a úrok ve výši 6,9 % ročně z částky 635 065,13 od 21. 8. 2024 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 9 588 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 655 065,13 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela dne 3.1.2020. Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla konsolidační úvěr ve výši 800 000 Kč, jímž byly částečně zkonsolidovány dluhy žalovaného a zbylá částka zaslána žalovanému na účet. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách po částce 9 326 Kč, zahrnut byl úrok ve výši 6,9% ročně. Žalovaný však splátky řádně nehradil, žalobkyně proto úvěr ke dni 27.8.2023 zesplatnila. Na jistině dluh činil 650 514 Kč, na poplatcích 4 551 Kč. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět o částku 20 000 Kč, s tím, že žalovaný tuto částku zaplatil po podání žaloby dne 20.8.2024. Žalovaný dle žalobkyně na dluh uhradil celkem částku 458 997,56 Kč.

2. O částečném zpětvzetí žaloby bylo rozhodnuto usnesením ze dne 5.9.2024 č.j. spisová značka, které nabylo právní moci dne 27.11.2024.

3. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že žalovaný v žádosti sdělil, že jeho měsíční příjem činí 24 627 kč, což ověřila pracovnice žalobnice z účtu žalovaného vedeného u žalobkyně. Výdaje žalovaný uvedl na 0 Kč, proto banka stanovila jeho výdaje na základě dat, které jí sdělil, a za využití interní informací a statistických údajů (aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na částku 6 478 Kč Dále banka učinila dotazy do systému CCB a vlastních systémů a zjistila, že má žalovaný u ní kontokorentní úvěr s limitem 25 000 Kč, revolvingový úvěr s limitem 50 000 Kč a orientační splátkou 2 500 Kč a úvěr pro fyzické osoby se splátkou 8 998 Kč, který byl v rámci poskytnutého úvěru zkonsolidován. Nové splátkové zatížení tedy pro žalovaného bylo 12 576 Kč

4. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 12.3.2025, se ani bez omluvy nedostavil. K jednání se dostavil zástupce žalobkyně. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:

5. Žalobkyně a žalovaný spolu dne 3.1.2020 uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 800 000 Kč, jímž došlo částečně ke konsolidaci závazků žalovaného u žalobkyně a zbylá část úvěru, částka 37 125,8 Kč mu byla vyplacena na účet (žádost o spotřebitelský úvěr, smlouva o úvěru, výpis z úvěrového účtu). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě včetně poplatků dle ceníku banky splácet v měsíčních splátkách po částce 9 326 Kč (smlouva o úvěru). Žalovaný splátky nehradil, dostal se do prodlení poprvé se splátkou splatnou v prosinci 2020 (výpis z úvěrového účtu) a dále neuhradil i další splátky, ke dni 26.7.2023 dlužil splátky ve výši 31 896 Kč, proto jej žalobkyně před zesplatněním úvěru k úhradě vyzvala (výzva ze dne 26.7.2023); žalovaný dlužné splátky neuhradil a žalobkyně proto úvěr ke dni 27.8.2023 zesplatnila (výpis z úvěrového účtu, dopis o zesplatnění). Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu znovu vyzvala (předžalobní výzva ze dne 22.4.2024, poštovní podací arch). Při posuzování úvěruschopnosti vycházela žalobkyně při poskytování úvěru především z toho, jaké informace jí o sobě poskytl žalovaný; žalovaný byl v době podání žádosti o úvěr zaměstnán s měsíčním příjmem 24 627 Kč. Příjmy si banka ověřila z jeho běžného účtu. Pravidelné měsíční výdaje žalovaného nezjišťovala; stanovila je odhadem za využití svých modelů a statistických údajů na částku 6 478 Kč. Zjistila dále, že žalovaný již splácel 3 úvěry s měsíčními splátkami 2 500 Kč, 750 Kč a 8 998 Kč (poslední z úvěrů byl poskytnutým úvěrem konsolidován). Nové splátkové zatížení pro něho mělo být 12 576 Kč. Žalobkyně měla k tomu k dispozici náhled na účet žalovaného, který pro něho vedla, č.ú č. účtu; na svém běžném účtu, k němuž měl sjednán kontokorent ve výši 25 000 Kč, byl žalovaný za období listopadu a prosince 2019 (před poskytnutím úvěru) na počátku i konci obou měsíců v záporném zůstatku přesahujícím 25 000 Kč; kromě plateb kartou a inkas úvěrů nejsou z výpisů patrné žádné jiné transakce žalovaného a není tudíž možné z těchto výpisů učinit závěr o výši nutných a pravidelných výdajů žalovaného (výpisy z účtu žalovaného za měsíc listopad a prosinec 2019).

6. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný a netvrdil ani neprokazoval, že by na dluh u žalobkyně uhradil více, než žalobkyně uvedla a prokazovala.

7. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.

12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Že toto žalobkyně skutečně učinila, však v daném případě neměl soud za prokázané; žalobkyně sice vedla pro žalovaného běžný účet, z něhož měla k dispozici údaje o hospodaření žalovaného, jeho příjem si zjistila a ověřila, ale jeho výdaje nijak nezjišťovala a nijak neověřovala a to ani za situace, kdy z náhledu na jeho běžný účet, za období bezprostředně předcházející poskytnutí úvěru, byla patrné, že se žalovaný nachází na svém účtu u ní v záporném zůstatku, který přesahoval výši poskytnutého kontokorentu (částku 25 000 Kč). Splátkové zatížení žalovaného (s ohledem na zjištění žalobkyně, že má již jiné úvěrové produkty u ní), tvořilo přitom celou polovinu jeho příjmu; za této situace pak dle názoru soudu nepostačuje k řádnému ověření úvěruschopnosti spotřebitele toliko uvažování s hypotetickými náklady, by´t za využití statistických údajů využívajících modelů, když tyto nemusí vůbec nic vypovídat o jeho skutečných reálných nákladech. Soud tedy v dané věci nemohl učinit závěr o tom, že žalobkyně skutečně s odbornou péčí posuzovala v dané věci úvěruschopnost žalovaného a vycházela u toho ze skutečných a doložených údajů, nikoliv jen z informací, které jí o sobě žalovaný v žádosti sdělil, případně vycházela toliko ze statistických údajů. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z..

14. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel na úvěr částku 800 000 Kč a uhradil na tento dluh dosud toliko částku 458 997,56 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 341 002,44 Kč a ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.

15. Jelikož ustanovení , o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. Slanina, Jemelka, Vetešník, Wachtlová, Flídr, Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář, , C.H.beck, 2017, dále rozhodnutí NS ČR ). Soud v dané věci určil splatnost dlužné jistiny ve ve splátkách po částce 5 000 Kč, jež se mu jevily být přiměřené s ohledem na jím tvrzené a žalobkyní zjištěné poměry žalovaného v době žádosti o úvěr, když ty skutečné majetkové poměry žalovaného a jeho celková sociální situace v dané době soudu ani žalobkyni známy nejsou.

16. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle , kdy žalobykně měla ve věci úspěch z 55% a náleží jí proto poměrná část nákladů řízení a to ve výši 10% účelně vynaložených nákladů (55%-45%=10%). Tyto náklady tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 26 203 Kč, odměna advokáta dle vyhl.č. , advokátní tarif, v celkové výši 54 620 Kč (za 4 úkony právní služby po 10 940 Kč vypočtené z tarifní hodnoty 655 062,13 Kč – převzetí zastoupení, předžalobní výzva, částečné zpětvzetí žaloby, dále jeden úkon právní služby po 10 860 Kč z tarifní hodnoty 635 062,13 Kč – účast na jednání), pět režijních paušálů za tyto úkony právní služby dle a 3 vyhl.č. , v celkové výši 1 650 Kč, náhrada doložených cestovních nákladů ve výši 617 Kč a náhrada za zameškaný čas strávený na cestě adresa za 8 započatých půlhodin ve výši 800 Kč dle vyhl.č. , advokátní tarif. Jelikož je zástupce žalobce plátcem DPH, náleží mu dále náhrada za 21% daň. Celkem tyto náklady činí 95 874,70 Kč, žalobkyni tudíž náleží jejich náhrada ve výši 9 588 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.

Nesplní-li povinný dobrovolně a včas, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávnění domáhat jeho výkonu prostřednictvím exekuce.