Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
52 C 243/2024-52
Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Štarkem ve věci
žalobce:Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce
sídlem Adresa žalobce
zastoupený advokátem Jméno advokáta
sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného
bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 17 393,93 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci
- částku ve výši 5 295 Kč,
- úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 295 Kč od 6. 7. 2024 do zaplacení,
a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit
- částku ve výši 12 098,93 Kč,
- úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 825,97 Kč od 6. 7. 2024 do zaplacení,
- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 727,04 Kč od 16. 1. 2024 do 21. 6. 2024,
- částku 800 Kč,
se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci- částku ve výši 5 295 Kč,- úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 295 Kč od 6. 7. 2024 do zaplacení,a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit- částku ve výši 12 098,93 Kč,- úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 825,97 Kč od 6. 7. 2024 do zaplacení,- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 727,04 Kč od 16. 1. 2024 do 21. 6. 2024,- částku 800 Kč,se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobou podanou na soud dne 9. 7. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 17 393,93 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o úvěru č. hodnota. Žalobce na základě této smlouvy žalované poskytl finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 865 Kč. Svoje povinnosti však řádně a včas neplnil, splátky ve sjednané výši neplatil, dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 1. 2024 a žalobce přistoupil k vyčíslení dluhu. Žalovaný na dluh uhradil 14 705 Kč, žalobce se proto domáhá zaplacení dlužné částky podanou žalobou.
Žalovaný se k nároku žalobce nevyjádřil.
Soud v této věci rozhodl v souladu s § 115a o.s.ř. bez jednání, když ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů a žalobce i žalovaná s tímto postupem soudu za použití výzvy dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.
Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:
Dne 13. 7. 2022 byla mezi účastníky prostřednictvím služeb komunikace na dálku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Částka 16 000 Kč byla vyplacena bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. č. účtu a částka 4 000 Kč byla započtena na náklady žalobce vynaložené na poskytnutí úvěru. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem 23 % ročně v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 865 Kč.
V souvislosti s uzavřením smlouvy o úvěru byla vyplněna příloha č. hodnota smlouvy o úvěru, tzv. posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalovaný uvedl, že je svobodný a nemá vyživovací povinnost vůči žádné osobě. Žalovaný byl v době žádosti o poskytnutí úvěru osobou samostatně výdělečně činnou, jeho příjem činil 46 726 Kč. Výdaje na bydlení žalovaného činily 3 000 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena předložením fotokopie občanského průkazu, výše příjmů a výdajů byla ověřována v živnostenském rejstříku, přiznáním k dani z příjmů fyzických osob za rok 2021 (základ daně 560 706 Kč), lustrací v registru SOLUS, REPI, ISIR, Centrální evidence exekucí (vše bez negativního záznamu) a ověřením bankovního účtu žalovaného č. č. účtu.
Upomínkou ze dne 20. 1. 2024 a z 5. 2. 2024 byl žalovaný upozorněn na prodlení s úhradou splátky splatné dne 15. 1. 2024; současně byl žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění úvěru v případě dalšího prodlení s úhradou splátek; upomínky byly odeslány 20. 1. 2024 a 5. 2. 2024, téhož dne.
Dopisem ze dne 21. 6. 2024 žalobce oznámil žalovanému zesplatnění úvěru z důvodu prodlení s úhradou řádných splátek. Současně žalobce vyzval žalovaného k úhradě celého dluhu nejpozději do 5. 7. 2024 a upozornil jej na možnost uplatnění nároku soudní cestou. Dopis byl žalovanému odeslán dne 21. 6. 2024.
Žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.
Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18 ). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.
V rámci posouzení úvěruschopnosti ověřoval žalobce informace týkající se příjmů a výdajů žalovaného nedostatečně. Z daňového přiznání lze učinit závěr pouze o tom, jaký je celkový roční příjem žalovaného, nelze z něj však jednoznačně určit, jakého měsíčného příjmu žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěr skutečně dosahoval. Nadto předložené daňové přiznání se vztahovalo k období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021, smlouva o úvěru však byla uzavřena až o několik měsíců později dne 13. 7. 2022; pravidelný příjem žalovaného bezprostředně před uzavřením smlouvy tak nebyl dostatečně zjištěn a ověřen. Výdaje žalovaného nebyly ověřovány vůbec, žalobce nevyžádal jediný doklad, který by prokázal tvrzení žalovaného stran výdajů. Údaj o celkových měsíčních výdajích ve výši 3 000 Kč mohl a měl v žalobci vzbudit pochybnosti o jeho správnosti, neboť deklarovaná výše výdajů se při obecné známosti o ceně nákladů na bydlení musela nutně jevit jako podezřele nízká. Jistě bylo v možnostech žalobce ověřit si alespoň dílčí část výdajů žalovaného, a to např. předložením dokladu o úhradě nákladů na energie (plyn, voda, elektřina, vodné a stočné apod.), žalobce však žádné aktivní kroky k řádnému ověření výdajů žalovaného nepodnikl.
Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, smlouva o úvěru je proto od počátku absolutně neplatná. Účelem § 87 z.s.ú. je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 z.s.ú. projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny proto nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021 ).
Ve světle uvedeného proto žalobci vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny. Žalobce poskytl žalovanému částku 20 000 Kč, žalovaný na dluh uhradil 14 705 Kč; žalobci vznikl nárok na vrácení plnění ve výši 5 295 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 5 295 Kč a ve zbylé části uplatněného nároku 12 098,93 Kč žalobu zamítl.
Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k plnění považovat předžalobní upomínku ze dne 21. 6. 2024, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ze smlouvy úvěru nejpozději do 5. 7. 2024.
Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. S ohledem na pasivitu žalovaného, který se ve věci nevyjádřil, neposkytl soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdil, že doba plnění požadovaná žalobcem není přiměřená jeho možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobce k plnění dluhu bránil námitkou, že není v jeho možnostech dluh splnit, resp. neuvedl, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopen svůj dluh uhradit, nastala splatnost předmětného dluhu marným uplynutím lhůty k plnění po výzvě žalobkyně a žalovaný je od 6. 7. 2024 v prodlení.
Podle § 1970 o. z. má žalobce počínaje dnem 6. 7. 2024 právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb.
Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II. zamítl.
Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Z procesního hlediska převážně úspěšnému žalovanému by vzniklo právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci. Jelikož však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně, řádně a včas, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho soudního výkonu.