Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 46/2025-70

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Liscovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

pro zaplacení 12 222,37 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 422,37 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 422,37 Kč od 19. 7. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 1 800 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 954,44 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 10 422,37 Kč od 24. 10. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 222,37 Kč od 26. 6. 2024 do 18. 7. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 800 Kč od 19. 7. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 10 422,37 Kč od 19. 7. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 422,37 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 422,37 Kč od 19. 7. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 1 800 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 954,44 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 10 422,37 Kč od 24. 10. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 222,37 Kč od 26. 6. 2024 do 18. 7. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 800 Kč od 19. 7. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 10 422,37 Kč od 19. 7. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhá zaplacení částky 12 222,37 Kč s příslušenstvím, z titulu dlužné částky ze smlouvy o kontokorentním úvěru, s tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba. (dříve pod názvem právnická osobaAnonymizovánoAnonymizováno,AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno. anebo právnická osoba Anonymizováno, Anonymizováno.AnonymizovánoAnonymizováno), se sídlem adresa, IČ: IČO (dále jen „Banka“) a žalovaným byla dne 14. 7. 2021 uzavřena Smlouva o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru Anonymizováno k tomuto běžnému účtu (dále jen „Smlouva“). Nedílnou součástí této Smlouvy jsou Dispozice ke kontokorentnímu úvěru, Produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru a Všeobecné obchodní podmínky Banky (dále jen „Podmínky“), Úrokový lístek Banky a Sazebník Banky, se kterými se žalovaný dle prohlášení ve Smlouvě seznámil. V souladu se Smlouvou a Dispozicemi byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 7 000,00 Kč. Výše povoleného limitu, úroková sazba pro čerpání tohoto limitu a úroková sazba pro nepovolený debetní zůstatek byly sjednány v Dispozicích ke Smlouvě. Ve Smlouvě a v Dispozicích ke Smlouvě se žalovaný zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180-ti dnů čerpání Flexikreditu a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Dále se žalovaný zavázal neocitnout se v prodlení se splněním jakéhokoliv svého závazku vzniklého ze Smlouvy. Žalovaný porušil závazky ze Smlouvy zejména tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Banka proto využila svého práva ze Smlouvy a Podmínek a zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 10 422,37 Kč převedla dne 26. 5. 2023 na nově otevřený úvěrový účet č. č. účtu. Po převedení debetního zůstatku ve výši 10 422,37 Kč na zvláštní úvěrový účet Banka žalovanému umožnila jeho splácení ve splátkách. Žalovaný byl dle ujednání ve Smlouvě ve spojení s Podmínkami povinen hradit z převedeného debetního zůstatku úrok a platit poplatky za vedení úvěrového účtu ve výši dle Sazebníku Banky. Dlužná částka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas splácena. Banka proto využila svého práva a v souladu se Smlouvou a Podmínkami celou dlužnou částku dopisem ze dne 23. 10. 2023 zesplatnila ke dni 23. 10. 2023 a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 12 222,37 Kč. Pohledávka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas uhrazena. Dlužná jistina se proto dále úročila úrokem s úrokovou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu 29,00 % ročně dle úrokového lístku Banky platného ke dni zesplatnění. Ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k úhradě má žalobkyně nárok také na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy vč. příslušenství a všech práv a povinností s pohledávkou spojenými byla ze strany Banky postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2024, a to s účinností ke dni 21. 6. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 12. 7. 2024. Žalovaný byl současně vyzván k její úhradě žalobkyni jako novému věřiteli. Dlužná částka na úvěrovém účtu byla ke dni postoupení vyčíslena na 13 176,81 Kč. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 10 422,37 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 1 800,00 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 954,44 Kč. Dále žalobkyně požaduje rovněž zaplacení - úroků z úvěru ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 10 422,37 Kč od 24. 10. 2023 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 15,00 % ročně z dlužné částky ve výši 12 222,37 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 10 422,37 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 1 800,00 Kč, od 26. 6. 2024 do zaplacení. I přes předžalobní výzvu žalovaný žalobkyni dosud žalovanou částku neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K jednání, které se ve věci konalo dne datum, se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle , , ve znění pozdějších změn a doplňků (dále jen „ “), neomluvil se a nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila. Podle soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti:

5. Ze Smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 14. 7. 2021, včetně úrokového lístku a Dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 11. 8. 2022, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 14. 7. 2021 smlouvu o vedení běžného účtu žalovaného, včetně sjednání úvěrového limitu Flexikredit, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně umožnila žalovanému přečerpat zůstatek na běžném účtu (úvěrový limit) do výše 7 000 Kč. Součástí obsahu smlouvy byly učiněny smluvní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Citované podmínky podrobněji upravují další obsah vztahu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, resp. věřitelem a dlužníkem. Poplatek za čerpání povoleného debetního zůstatku byl sjednán na 29 Kč měsíčně, úroková sazba 21,99 % ročně, RPSN 30,56 %. Žalovaný čerpal finanční prostředky na běžném účtu do záporného zůstatku, limit přečerpal o 10 422,37 Kč, což žalobkyně doložila výpisy z účtu žalovaného. Debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 10 422,37 Kč převedla dne 26. 5. 2023 na nově otevřený úvěrový účet č. č. účtu. Přípisem ze dne 25. 10. 2023 oznamovala předchůdkyně žalobkyně žalovanému zesplatnění úvěru ke dni 23. 10. 2023. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2024, včetně přílohy č. hodnota (seznamu postupovaných pohledávek), má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 6. 2024 soud ověřil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznamovala postoupení pohledávky vzniklé ze smlouvy č. hodnota na žalobkyni a zároveň žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Z podacího lístku ze dne 12. 7. 2024 má soud za prokázané, že žalovanému byla zaslána tohoto dne zásilka. Z obchodního rejstříku soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 27. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného vyzvala k úhradě celého dluhu před podáním žaloby. Z podacího lístku ze dne 27. 9. 2024 soud ověřil, že právní zástupce žalobkyně žalovanému tohoto dne zasílal zásilku.

6. Po skutkové stránce má soud za prokázané tyto skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, tj. že právní předchůdkyně žalobkyně, jako věřitel, se žalovaným, jako dlužníkem, uzavřela dne 11. 8. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému umožnila přečerpat zůstatek na běžném účtu (úvěrový limit) o 7 000 Kč. Žalovaný čerpal finanční prostředky na běžném účtu do záporného zůstatku, limit přečerpal o 10 422,37 Kč, debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 10 422,37 Kč převedla dne 26. 5. 2023 na nově otevřený úvěrový účet č. č. účtu. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, když na svůj dluh neuhradil právní předchůdkyni žalobkyně ničeho, právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikla pohledávka, kterou včetně příslušenství postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2024.

7. Podle , (dále jen „o. z.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

17. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu:

18. Nejprve se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

19. Předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

20. sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr ( zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

21. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že: “poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.

22. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES1 byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. v odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné ( y). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru ( ), z jehož dikce odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. a řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci odst. l , a téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).

23. Žalobkyně v žalobě ani netvrdila, ani neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně měla soudu poskytnout důkazy, na základě kterých ověřovala bonitu žalovaného. Uvedenými důkazy by byla například pracovní smlouva, výplatní pásky, výpis z účtu, nájemní smlouva, výpisy z bankovních a nebankovních registrů apod. Za postup s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat ani postup, kdy se věřitel spolehne na jeho objektivně nedoložené tvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech. Standard odborné péče předpokládá ověření poskytnutých údajů (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. ). Věřitel by měl požadovat přinejmenším potvrzení zaměstnavatele dlužníka a porovnat informace tvrzené dlužníkem se státem publikovanými údaji o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. ).

24. Předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatel úvěru je povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr a posuzovat jeho úvěruschopnost, v daném případě s odbornou péčí posuzovat schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet úvěr poskytnutý ve výši 7 000 Kč. Není zřejmé, na základě jakých údajů právní předchůdkyně žalobkyně ověřila, že žalovaný je schopen žalovaný úvěr splácet (zda má pravidelné příjmy, v jaké výši, jaké má měsíční výdaje atd).

25. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost žalovaného splácet úvěr, který je předmětem tohoto sporu.

26. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem.

27. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. plnění právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat. Z žalobních tvrzení, která nebyla nijak rozporována vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, možnost přečerpání běžného účtu s úvěrovým limitem 7 000 Kč, který však žalovaný přečerpal až do záporného zůstatku 10 422,37 Kč, který po zesplatnění žalobkyně převedla na úvěrový účet žalovaného. Z žalobních tvrzení rovněž vyplývá, že žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se žalovaný ve výši 10 422,37 Kč na úkor předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než výzvou obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 6. 2024, danou k poštovní přepravě dne 12. 7. 2024. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. ). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. 17. 7. 2024, 18. 7. 2024 měl žalovaný plnit, a od 19. 7. 2024 je tak žalovaný v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle o. z. a (výrok I. rozsudku).

28. Protože smlouvu o úvěru má soud za absolutně neplatnou, tak žalobní nároky plynoucí z této smlouvy (úroky jdoucí před zasláním výzvy, poplatky) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán (výrok II.).

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 761 Kč, přičemž tato částka představuje 16 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42 %). Při určování míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud odkazuje na v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ) dlouhodobě ustálený názor, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. , v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci ( ) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. V tomto směru nutno vyjít z celkové částky požadované žalobkyní, včetně příslušenství, ke dni rozhodnutí soudu, tj. částky 19 949,98 Kč, sestávající z požadované částky 12 222,37 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 954,44 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 12 222,37 Kč ve výši 15 % ročně za dobu od 26. 6. 2024 do 16. 6. 2025 ve výši 1 788,14 Kč a úroku 29 % ročně z částky 10 422,37 Kč za dobu od 24. 10. 2023 do 16. 6. 2025 ve výši 4 985,03 Kč. Úspěch žalobkyně ve věci spočívá v částce 11 634,72 Kč (tj. 58 %), sestávající z částky 10 422,37 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně zAnonymizovánočástky 10 422,37 Kč za dobu od 19. 7. 2024 do 16. 6. 2025 ve výši 1 212,35 Kč. Neúspěch žalobkyně ve věci tak spočívá v rozsahu 42 %. Obdobně judikoval i Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém rozsudku ze dne 21. 4. 2021, č.j. -134. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 222,37 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle a. t. ze dne 2. 9. 2024, z částky 300 Kč za výzvu k plnění dle a. t. ze dne 27. 9. 2024, z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle a. t. ze dne 29. 10. 2024 a z částky 1 620 Kč za účast na jednání soudu dle a. t. ze dne 16. 6. 2025 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 270 Kč ve výši 686,70 Kč. 16 % z částky 4 757 Kč činí 761 Kč.

30. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce ( ).

31. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle , když pro uložení lhůty delší či plnění ve splátkách neshledal důvod.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.