Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 141/2024-44

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně

zastoupená advokátkou Jméno advokátky

sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení částky 528 391,12 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 488 430,41 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 39 960,71 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 39 105,40 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 33 449,85 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 559 651,52 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 20 417 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 488 430,41 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 39 960,71 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 39 105,40 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 33 449,85 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 559 651,52 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 20 417 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 528 391,12 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě smlouvy, kterou se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně. Společnost právnická osoba. uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru s pojištěním možnosti splácet č. hodnota, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 530 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit v pravidelných splátkách po 10 391,95 Kč, čemuž žalovaný nedostál, jelikož nehradil sjednané splátky řádně a včas, pročež předchůdkyně žalobkyně využila svého práva a prohlásila úvěr za splatný dopisem ze dne datum, přesto žalovaný úvěr nesplatil. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena z předchůdkyně žalobkyně na společnost právnická osoba a následně smlouvou ze dne datum na žalobkyni. Žalobkyně tedy požadovala po žalovaném zaplatit jistinu 520 546,12 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 39 105,40 Kč (tento úrok je výsledný nezaplacený úrok, který žalovaný měl zaplatit v pravidelných měsíčních, anuitních, splátkách), smluvní poplatky ve výši 7 845,00 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni datum ve výši 33 449,85 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 559 651,52 Kč od datum do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila při uzavírání smlouvy úvěruschopnost žalovaného, tak, že při schvalování úvěru vycházela z informací poskytnutých žalovaným v Žádosti o Konsolidaci úvěrů, která byla hodnocena individuálně a v souladu s platnými schvalovacími strategiemi a principy obezřetného úvěrování. Byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích a insolvenčním rejstříku. Příjmy si předchůdkyně žalobkyně ověřila z běžného účtu žalovaného a zjistila částku 32 955 Kč měsíčně, a do výdajů započetla jak výdaje uvedené v žádosti, tak životní minimum a normativní náklady na bydlení. Poskytnutým úvěrem byly konsolidovány splátky v měsíční výši 22 823 Kč. Pro přezkum byl využit také matematický model výpočtu schválený ČNB, kterým byla zjištěna maximální měsíční splátka a ukazatele DTI a DSTI dle platného Doporučení ČNB. Žalovaný taktéž uvedl, že žije s družkou v pronajatém bytě a příjem jejich domácnosti činí 60 000 Kč s tím, že dosavadní splátky jsou 2 992 Kč a ostatní výdaje 0 Kč. Žalobkyně tak má za to, že její právní předchůdkyně postupovala při uzavírání smlouvy s odbornou péčí. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z uvedené smlouvy předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne datum. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

3. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů, jejichž pravost a správnost nebyla žádnou ze stran sporována, učinil soud tato skutková zjištění:

4. Z y označené jako Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace půjček ze dne datum soud zjistil, že společnost právnická osoba. se zavázala poskytnout žalovanému částku 530 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal finanční prostředky vrátit formou měsíčních anuitních splátek v celkovém počtu 120. Měsíční splátka činila 10 391,95 Kč (vč. pojištění pak 1 029 Kč). Strany si sjednaly roční úrokovou sazbu 17,45 %. Část poskytnutých prostředků byla účelově určených, a to na splacení závazků ve výši 143 348,29 Kč a 54 768,26 Kč u společnosti právnická osoba., závazků u společnosti právnická osoba. (předchůdkyně žalobkyně) ve výši 137 714,95 Kč, 13 267,23 Kč, 60 505,13 Kč, 13 156,64 Kč, 19 791,37 Kč, 10 100 Kč a ve výši 50 716,53 Kč. Zbývající část jistiny měla být vyplacena na běžný účet žalovaného.

5. Oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne datum bylo prokázáno, že společnost právnická osoba. oznámila žalovanému, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlásila úvěr za splatný ke dni datum. Celková dlužná částka ke dni oznámení činila 568 747,77 Kč, kterou měl žalovaný uhradit nejpozději do datum. Z podacího archu vyplývá, že tato zásilka byla žalovanému odeslána dne datum.

6. u označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek, bylo prokázáno, že právnická osoba. prodala společnosti právnická osoba. předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu, která ji následně smlouvou ze dne datum prodala za sjednanou úplatu žalobkyni.

7. Výzvou ze dne datum bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky. Zároveň žalovaného upozornil, že neuhradí-li svůj dluh, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou.

8. Z výpisu z běženého účtu žalovaného bylo zjištěno, že v měsících rok mu přicházela výplata od zaměstnavatele odpovídající tomu, co uvedl do žádosti o úvěr, stejně tak bylo zjištěno, že z jeho účtu odcházely splátky na úvěry, zjevně odpovídající těm, které měly být konsolidovány. Pokud jde o výdaje, rozhodně nelze souhlasit, že jeho výdaje byly 0 Kč, jak bylo uváděno v žádosti. Žalovaný taktéž hojně sázel, čemuž odpovídají platby ve prospěch ifortuna.cz, sazka.cz, které například v měsíci v době od datum do datum činily až 11 000 Kč, stejný problém měl žalovaný v červnu rok, kdy žalovaný prosázel 54 620 Kč, v květnu rok dokonce cca 83 600 Kč a sázel i v měsících předcházejících.

9. Z výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty, jak bylo uvedeno ve smlouvě shora, na běžný účet mu byla převedena částka 29 553,88 Kč. Dále soud z výpisu zjistil, že ve splátkách žalovaný uhradil celkem 41 569,59 Kč a poslední splátku uhradil dne datum ve výši 1,79 Kč, splátku v plné výši uhradil naposledy dne datum.

10. Ze žádosti o úvěr Konsolidace půjček soud zjistil, že žalovaný bydlel v pronájmu, měl střední vzdělání a byl zaměstnán ve společnosti s průměrným čistým měsíčním příjmem 32 955 Kč. Žalovaný neměl vyživovací povinnost a celkový čistý měsíční příjem domácnosti je 60 000 Kč. Pokud se týká závazků, bylo zjištěno, že žalovaný měl dva závazky u společnosti právnická osoba. a dále měl celkem sedm závazků u společnosti právnická osoba. (předchůdkyně žalobkyně), které odpovídají tomu, co bylo uvedeno v ě se Smlouvou, jak soud popsal shora.

11. Z vyjádření předchůdkyně žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti bylo nad rámec toho, co již bylo uvedeno v odstavci jedna tohoto odůvodnění zjištěno, že výpočet maximální měsíční splátky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje (2 992 Kč) a životní náklady (9 971,72 Kč). Výpočet DSTI byl proveden tak, že byla sečtena měsíční splátka existujících úvěrových závazků + měsíční splátka požadovaného úvěru, které byly děleny čistým měsíční příjmem [konkrétní výpočet: (2 992,00 Kč + 9 362,95 Kč) / 32 955,00 Kč * 100 = 37,49 %]. DTI byla vypočtena takto: interní aktuální expozice + externí aktuální expozice + expozice nového úvěru) / roční příjem [konkrétní výpočet: Konkrétní výpočet: (0,00 Kč + 24 451,00 Kč + 530 000,00 Kč) / (12 * 32 955,00 Kč) = 1,40].

12. Z dalších předložených listin soud s ohledem na níže rozvedený právní závěr již nic nezjišťoval. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o úvěru s pojištěním možnosti splácet ze dne datum se společnost právnická osoba. zavázala poskytnout žalovanému částku 530 000 Kč při úrokové sazbě 17,45 % ročně s tím, že žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem uvedené společnosti vrátit v pravidelných 120 měsíčních splátkách po 10 391,95 Kč (vč. pojištění pak 1 029 Kč). Žalovaný tyto finanční prostředky načerpal v souladu s dohodou, tedy v4. tohoto, že takto byly splaceny jeho předcházející závazky u předchůdkyně žalobkyně a další společnosti poskytující spotřebitelské úvěry. Před sjednáním dohody společnost právnická osoba. zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, že žalovaný jednak vyplnil prohlášení do žádosti o úvěr, kde uvedl, že bydlí v pronájmu, má střední vzdělání a je zaměstnán s průměrným čistým měsíčním příjmem 32 955 Kč, což si předchůdkyně žalobkyně ověřila z výpisu z běžného účtu. Žalovaný dále uvedl, že nemá vyživovací povinnost a celkový čistý měsíční příjem domácnosti je 60 000 Kč. Dále předchůdkyně žalobkyně zjistila závazky žalovaného a lustrovala žalovaného v interních a externích databázích. Následně předchůdkyně žalobkyně porovnala příjmy a výdaje a vypočetla maximální měsíční splátku, jakož i DTI a DSTI ukazatele. Skutečné výdaje žalovaného nebyly nijak zjišťovány, stejně tak nebyl z ničeho ověřen příjem domácnosti, jakož ani předchůdkyně žalobkyně nereflektovala na to, že na běžném účtu žalovaného jsou jednak mínusové zůstatky a sázky v řádech desítek tisíc korun. Žalovaný následně porušoval povinnosti, neplnil splátky řádně a včas, proto žalobkyně celou dlužnou částku zesplatnila ke dni datum, což žalovanému oznámila dopisem, ve kterém jej zároveň vyzvala k úhradě dluhu. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 41 569,59 Kč a poslední splátku uhradil dne datum ve výši 1,79 Kč, splátku v plné výši uhradil naposledy dne datum. Společnost právnická osoba. následně dne datum prodala společnosti právnická osoba. předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu, která ji následně smlouvou ze dne datum prodala za sjednanou úplatu žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedené smlouvy dopisem.

13. Zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Předně má soud za to, že po provedeném řízení bylo prokázáno, že mezi právnická osoba. a žalovaným došlo k uzavření smlouvy ve smyslu , , (dále jen „o. z.“), na základě které byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 530 000 Kč. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i (dále jen „ “), jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem ( ).

14. Podle je povinností poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

15. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně sice soudu předložila výpisy z účtu žalovaného, ze kterých jasně vyplývají příjmy žalovaného ze zaměstnání (v tomto směru neměl soud stran postupu předchůdkyně žalobkyně výhrady) z těchto však vyplývá zejména to, že žalovaný ve velkém množství případů a opakovaně sázel částky v řádech desetitisíců, z přehledu závazků je taktéž zřejmé, že si na své životní a zjevně i jiné potřeby (sázení) opakovaně půjčoval finanční prostředky, a to jak sedmkrát u právnická osoba, tak u jiné nebankovní společnosti. Pokud měl žalovaný takové množství nesplacených závazků u právní předchůdkyně žalobkyně, měla jeho úvěruschopnost zkoumat o to zevrubněji. právnická osoba absolutně rezignovala na jakékoliv podrobnější zjišťování výdajů žalovaného, ať už na bydlení či jiné potřeby, namísto toho se spokojila se statistickými daty. Byť měla právnická osoba k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného za dostatečně dlouhou dobu, z toho zjevně další pravidelné výdaje žalovaného ani nezjišťovala. Pokud k tomuto zmíněnému předchůdkyně žalobkyně nepřihlédla, nemohla postupovat s odbornou péčí. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním , protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v . Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

16. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi nimi posoudit ve smyslu . Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalovanému částku 530 000 Kč a žalovaný jí vrátil 41 569,59 Kč a nadále jí tedy dluží 488 430,41 Kč. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba., jako postupitel, uzavřela se společností právnická osoba., jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovaným, která následně uzavřela jako postupitel platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání žalované pohledávky. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení této částky a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s větou před středníkem , když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.

17. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z , které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v , totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. -160, nebo rozsudek ze dne 18. 2. 2025, č. j. , které tuto rozhodovací praxi rovněž respektují. Jelikož žalovaný dle výpisu z úvěrového účtu uhradil poslední splátku dne datum ve výši 1,79 Kč a splátku v plné výši uhradil naposledy dne datum a dosud nic dalšího neuhradil, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedený dluh splnit. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy nebylo možné žalobkyni přiznat požadované poplatky, smluvní úrok, smluvní úrok z prodlení. Ve zbytku proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

18. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci soud ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. , přistoupil ke kapitalizaci veškerého příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, a to tak, že ke dni datum činil celý předmět řízení částku 731 352,84 Kč, přičemž žalobě bylo vyhověno co do částky 488 430,41 Kč (67 %) a žaloba byla zamítnuta, co do částky 242 922,43 Kč (33 %) Po odečtení neúspěchu od úspěchu činí procesní úspěch žalobkyně 34 %. Soud při výpočtu náhrady nákladů řízení postupoval v souladu s ve znění do datum (dále jen „ “). Celkové náklady řízení činí 60 050 Kč a jsou představovány zaprvé zaplaceným soudním poplatkem 21 136 Kč a zadruhé náklady právního zastoupení žalobkyně tvořené odměnou advokáta dle ve spojení s ve výši 31 260 Kč za 3 úkony právní služby učiněné zástupkyní [příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby] po 10 420 Kč, dále částkou 900 Kč jako tři režijní paušály po 300 Kč dle za každý provedený úkon, to vše, vyjma soudního poplatku, včetně 21% DPH z částky 32 160 Kč, tj. ve výši 6 754 Kč, kterou je povinen z přiznané odměny a náhrad odvést zástupce žalobkyně jako registrovaný plátce DPH. Právo na náhradu nákladů řízení má žalobkyně však pouze v rozsahu 34 % z celku, tj. ve výši 20 417 Kč. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s větou před středníkem , když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve FrýdkuMístku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.