Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
1 C 45/2025-51
Okresní soud v Semilech rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Vošvrdovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částky 19 467 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 768 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč, zastavuje.
III. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 000 Kč od 6. 3. 20024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 137,53 Kč a nákladů spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 699 Kč, zamítá.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 810,72 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 768 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč, zastavuje.III. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 000 Kč od 6. 3. 20024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 137,53 Kč a nákladů spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 699 Kč, zamítá.IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 810,72 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 16 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 768 Kč spolu s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi její právní předchůdkyní, společností právnická osoba, a žalovaným dne 13. 8. 2023.
V reakci na výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazů ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného (zjištění a ověření jeho příjmů a výdajů) vzala žalobkyně žalobu podáním z 5. 5. 2025 částečně zpět pokud jde o smluvní pokutu ve výši 2 768 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 100 Kč.
Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu trvalého bydliště postupem podle § 49 odst. 2, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila výslovně již v podané žalobě. O tom, že v případě nedoplnění tvrzení a důkazů k posouzení úvěruschopnosti žalovaného nebude ve sporu (vyjma jistiny) úspěšná byla žalobkyně poučena. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání.
Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že společnost právnická osoba uzavřela dne 13. 8. 2023 s žalovaným smlouvu o úvěru a téhož dne i dodatek k ní, na jehož základě žalovaný obdržel částku 16 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté prostředky vrátit do 12. 9. 2023, tj. za 30 dní. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o úvěru, dodatku a výpisu z účtu. Smlouvou ke dni 5. 3. 2024 pak byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 8. 3. 2024 Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek.
Z dalších v řízení provedených důkazů soud neučinil žádná pro posouzení věci významná skutková zjištění.
Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle § 2993 věta první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně:
Žaloba je částečně důvodná. Mezi účastníky existuje právní poměr ze smlouvy o úvěru. Žalobkyně je v řízení aktivně legitimována, protože žalovaná pohledávka jí byla původním věřitelem postoupena. Žalobkyně rovněž prokázala, že původní věřitel žalovanému poskytl úvěr ve výši 16 000 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by poskytnutý úvěr splatil, netvrdil, že by smlouvu neuzavřel nebo že by mu úvěr nebyl poskytnut.
Původní věřitel ovšem nesplnil povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka. Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. spisová značka). Žalobkyně pouze uvedla, že její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru nahlédla do několika registrů. Nijak tedy nezkoumala jeho příjmy ani výdaje. Za těchto okolností lze dovodit, že úvěruschopnost žalovaného nebyla náležitě posouzena. Důsledkem nesplnění uvedené povinnosti je pak neplatnost smlouvy o úvěru uzavřené mezi původním věřitelem a žalovaným.
Žalobkyni proto náleží nárok na vrácení dlužné jistiny z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 16 000 Kč (výrok I.).
Soud naopak zamítl žalobu (resp. zastavil řízení v té části, v níž žalobkyně vzala žalobu zpět) v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty a příslušenství pohledávky. Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti soudem přiznané částky nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána (je v podstatě vyloučena jen samotnými okolnostmi sporu), a proto ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.
Soud nepřiznal žalobkyni ani náklady spojené s uplatněním pohledávky, protože skutečné vynaložení těchto nákladů nebylo důkazy provedenými v řízení nijak prokázáno.
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl soud tak, že žalobkyně má právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Žalobkyně žalobou nárokovala ke dni vyhlášení rozsudku celkem částku 23 526,52 Kč a rozsudkem jí byla přiznána pouze částka 16 000 Kč (poměr úspěchu jednotlivých účastníků byl co do vyčíslených částek tedy 68 % ku 32 % ve prospěch žalobkyně). Žalobkyně tak má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 36 %. Její náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč a nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby po 300 Kč včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč a DPH ve výši 21 % z odměny a paušální náhrady výdajů. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v obecné lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím Okresního soudu v Semilech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.