Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

56 C 61/2025-33

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Kvízovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

pro zaplacení 78 335,86 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 67 536 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 10 799,86 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 231,89 Kč od 30. 6. 2023 do 21. 10. 2024, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 077,28 Kč od 1. 3. 2024 Kč do 21. 10. 2024, úrokem z prodlení ve výši 8,02% ročně z částky 77 113,87 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 77 113,87 Kč ve výši 14,75 % od 22. 10. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 14 388,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 67 536 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se, co do částky 10 799,86 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 231,89 Kč od 30. 6. 2023 do 21. 10. 2024, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 077,28 Kč od 1. 3. 2024 Kč do 21. 10. 2024, úrokem z prodlení ve výši 8,02% ročně z částky 77 113,87 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 77 113,87 Kč ve výši 14,75 % od 22. 10. 2024 do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 14 388,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 6. 1. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úrokem a úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, akciová společnost, odštěpný závod Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, odštěpný závod, IČ Anonymizováno (dále také jen „společnost“) uzavřela se žalovaným dne 28. 1. 2022 smlouvu o klasickém úvěru č. hodnota, kde se zavázala poskytnout mu finanční prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal tyto finanční prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 029 Kč, splatných vždy k 17 dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje dnem 17. 3. 2022, společně se smluvním úrokem z prodlení ve výši 8,03 % ročně. Smlouva byla uzavřena elektronicky (na stránkách www.hellobank.cz), pomocí prostředků komunikace na dálku, kdy žadatel požádal o daný produkt a po schvalovacím procesu ze strany společnosti byl žadateli zaslán podpisový SMS kód. Totožnost žadatele o úvěr byla ověřována prostřednictvím kopie dokladů totožnosti. Společnost splnila svoji povinnost zkoumat schopnost žalovaného úvěr splácet, a to na základě informací získaných od žalovaného. Žalovaný byl také kontrolován v interních a externích databázích (bankovních, nebankovních registrech, insolvenčním rejstříku atd.). Žalovaný uvedl příjem ve výši částka měsíčně a výdaje ve výši částka. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného společnost porovnávala příjmy a výdaje žalovaného (výdaje na bydlení společnost stanovila na částku částka, nové splátkové zatížení pak na částku částka) stanovené na základě historických dat z ČSÚ, kdy výpočtem pak společnost získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Po odečtení výdajů od příjmu žalovaného měl disponibilní zůstatek žalovaného činit částka. Po zhodnocení získaných informací byla s žalovaným uzavřena smlouva o úvěru. Jelikož žalovaný úvěr nehradil řádně, s uhrazením splátek se dostal do prodlení, společnost zesplatnila zbývající část úvěru, čímž se stal celý zůstatek úvěru ke dni 29. 2. 2024 splatným. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 32 464 Kč. Žalobou uplatněný nárok byl žalobkyni postoupen na základě smlouvy o postoupení pohledávek s účinností k 1. 11. 2023. Žalovaná částka je představována jistinou ve výši 77 113,87 Kč, poplatky ve výši 1 221,99 Kč a příslušenstvím, tj. smluvním úroku ve výši 8 231,89 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 077,28 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení , , (dále jen „ ”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek ( ). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu , proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: Z y nazvané žádost/smlouva o klasickém úvěru č. hodnota, soud zjistil, že touto dne 28. 1. 2022 žalovaný žádal společnost o klasický úvěr ve výši 100 000 Kč s tím, že úvěr bude žalovaným hrazen v pravidelných (60) měsíčních splátkách ve výši 2 029 Kč se splatností vždy k 17 dni v měsíci. Dále byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 8,03% a RPSN ve výši 8,44%. Celková částka k uhrazení měla činit 121 740 Kč. Ohledně poměrů žalovaného společnost uvedla, že tento je rozvedený, má jednu vyživovací povinnost, je zaměstnán jako řidič/závozník u společnosti právnická osoba, jeho měsíční příjem byl uveden 24 550 Kč a měsíční náklady na domácnost 11 200 Kč.

5. Ze scanu občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně disponovala osobními údaji žalovaného (jméno, příjmené, bydliště, rodné číslo).

6. Z výpis z bankovního účtu č. č. účtu za měsíc 1/2022 bylo zjištěno, že se jedná o bankovní účet žalovaného, kdy počáteční zůstatek účtu činil – částka, konečný zůstatek činil částka. V daný měsíc byla žalovanému na tento účet poukázána mimo jiné platba ve výši částka (mzda 12/2021, od společnosti Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno). Dále bylo zjištěno, že žalovaný má k datu 6. 1. 2022 dva úvěry ve výši nesplaceného zůstatku částka a ve výši částka.

7. Z protokolu o prověřování úvěruschopnosti klienta pro úvěry převzaté od jméno FO bylo zjištěno, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl příjem ve výši částka měsíčně, výdaje ve výši částka měsíčně. Žalovaný neuvedl žádné splátky dalších úvěru, kdy žalobkyně zjistila z CCB, že žalovaný měl další úvěry, kdy na splátkách měsíčně vynakládal částku částka. Při zohlednění splátky požadovaného úvěru ve výši částka, mělo nové splátkové zatížení činit částka.

8. Z údajů pro posouzení žádosti o klasický/revolvingový úvěr bylo zjištěno, že jsou zde uvedeny informace o žalovaném, kdy tento je rozvedený, má jednu vyživovací povinnost, je zaměstnán jako řidič/závozník u společnosti právnická osoba, jeho měsíční příjem je uveden částka a měsíční náklady na domácnost 11 200 Kč.

9. Z y nazvané formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že společnost měla žalovanému poskytnout klasický úvěr ve výši 100 000 Kč, který bude poskytnut převodem na bankovní účet žalovaného. Úvěr byl sjednán na dobu určitou dle sjednaného počtu splátek. Žalovaný měl úvěr uhradit v pravidelných (60) měsíčních splátkách ve výši 2 029 Kč se splatností vždy k 17 dni v měsíci. Dále byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 8,03% a RPSN ve výši 8,44%. Celková částka k uhrazení 121 740 Kč.

10. Z dopisu ze dne 17. 2. 2022 bylo zjištěno, že tímto společnost oznamovala žalovanému, že jeho žádost o poskytnutí klasického úvěru – jméno FO půjčky byla schválena a částka 100 000 Kč byla převedena na bankovní účet. Dále jsou uvedeny parametry úvěru shodné jako ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.

11. Z y označené číslem úvěru Anonymizováno ve spojení s u nazvanou podklady pre súdne konanie soud zjistil, že se jedná o interní dokumenty společnosti týkající se žalovaného a uvedeného čísla úvěru s tím, že je z něj patrno, jak společnost o úvěru účtovala, je zde uvedeno první čerpání dne 16. 2. 2022 ve výši 100 000 Kč s poznámkou čerpání úvěru na bankovní účet klienta, dále je zde evidováno saldo 80 813,56 Kč a celkové úhrady 32 464 Kč.

12. Z výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný je majitelem úvěrového účtu č. č. účtu. Dále je z výpisu patrné čerpání žalovaného dne 16. 2. 2022 ve výši 100 000 Kč.

13. Z dopisu ze dne 17. 1. 2024 nazvaného podmíněné odstoupení od úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že tímto žalobkyně vyzývala žalovaného k uhrazení částky 15 482 Kč jakožto dluhu. V případě, že nebude dluh žalovaným uhrazen nejpozději do 29. 2. 2024, bude tato výzva považována za odstoupení od úvěrové smlouvy s účinky k 29. 2. 2024.

14. Z dopisu ze dne 2. 3. 2024 bylo zjištěno, že tímto žalobkyně žalovanému oznamovala zesplatnění zbývající části úvěru ke dni 29. 2. 2024 v celkové částce 82 618 Kč a odstoupení žalobkyně od úvěrové smlouvy. Z přiloženého poštovního podacího archu soud zjistil, že tento dopis žalobkyně odeslala žalované 5. 3. 2024.

15. Z y nazvané smlouva o převodu portfolia ze dne 18. 9. 2023 včetně notářského zápisu ze dne 1. 11. 2023, části seznamu převedeného portfolia, soud zjistil, že těmito listinami společnost převedla žalobkyni portfolio včetně souboru pohledávek, tj. i pohledávku za žalovaným uplatněnou v tomto řízení.

16. Z dopisu ze dne 2. 11. 2023 soud zjistil, že jím společnost oznámila žalovanému, že pohledávka za ním uplatněná v tomto řízení byla postoupena žalobkyni.

17. Z dopisu ze dne 23. 10. 2024 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě celkem 93 771,41 Kč do 5 dnů ode dne odeslání výzvy, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího archu soud zjistil, že tento dopis byl žalované odeslán 24. 10. 2024.

18. Ze všeobecných obchodních podmínek, produktových podmínek pro revolvingové úvěry a sazebníku soud pro níže vyložený závěr žádná skutková zjištění nečinil.

19. Po zhodnocení shora uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost (a nyní i žalobkyně) disponovala osobními údaji žalovaného, tedy jménem, bydlištěm, rodným číslem a číslem jeho účtu. Společnost hodlala uzavřít s žalovaným smlouvu, ve které se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaný by se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky uhradit v pravidelných (60) měsíčních splátkách ve výši 2 029 Kč se splatností vždy k 17 dni v měsíci. Dále byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 8,03% a RPSN ve výši 8,44%. Celková částka k uhrazení činila 121 740 Kč. Žalovanému byla dne 16. 2. 2022 poskytnuta částka 100 000 Kč. Dopisem ze dne 17. 1. 2024 žalobkyně vyzývala žalovaného k uhrazení dlužné částky s upozorněním na možné odstoupení od smlouvy a zesplatnění celého dluhu. Dopisem ze dne 2. 3. 2024 žalobkyně oznamovala žalovanému nabytí účinnosti odstoupení od smlouvy ke dni 29. 2. 2024. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 32 464 Kč Kč. Smlouvou o převodu části portfolia s účinností ke dni 1. 11. 2023 pak byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.

20. Podle , (dále již jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-právnická osoba. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

25. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp. zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

26. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části a z jiných než žalobkyní uvedených důvodů. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi společností a žalovaným byla dne 28. 1. 2022 uzavřena smlouva, na jejímž základě se společnost zavázala poskytnout žalovanému peněžité prostředky v celkové výši 100 000 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky společnosti vrátit. Předložená smlouva o úvěru ze dne 28. 1. 2022 však není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného. Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ním „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaný sám, či osoba od žalovaného odlišná, která osobní údaje žalovaného „pouze“ použila) a kdo smlouvu o úvěru elektronicky podepsal.

27. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle věty druhé o.z. v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé y. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu a vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřel žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaný (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděl o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé y v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsal právě žalovaný. Žalobkyně sice popisovala proces uzavření smlouvy, kdy dle ní byla smlouva podepsána žalovaným elektronickým podpisem (po zaslání autorizačního SMS kódu) avšak ani toto dle soudu neprokazuje, že by smlouvu zcela jistě podepsal žalovaný. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení věta první o.z., ani o.z.

28. Z ustanovení § 104 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu je nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila ( o.z. a , 2 o.z.). V projednávané věci k uzavření smlouvy mělo dojít prostřednictvím komunikace na dálku, a to prostřednictvím registrace žalovaného a jedinečného autorizačního kódu (SMS kódu). Tato forma uzavírání smlouvy nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje bez uznávaného elektronického podpisu, respektive jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. V projednávaném případě tak smlouva, v níž měl být sjednán tvrzený úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. A protože zákon spojuje tuto podmínku s platností právního jednání ( o. z.), je podle názoru soudu smlouva o úvěru neplatná. V projednávaném případě tak smlouva, v níž měla být sjednána tvrzený úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. A protože zákon spojuje tuto podmínku s platností právního jednání ( o.z.), je podle názoru soudu smlouva o úvěru neplatná.

29. Zároveň soud, pokud soud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet. Dle tvrzení žalobkyně tato vycházela z informací získaných od žalovaného při vyplnění elektronické žádosti klienta. Takto měl žalovaný uvést příjem ve výši částka měsíčně, výdaje ve výši částka měsíčně. Žalovaný neuvedl žádné splátky dalších úvěru, kdy žalobkyně zjistila z CCB, že žalovaný měl další úvěry, kdy na splátkách měsíčně vynakládal částku částka. Při zohlednění splátky požadovaného úvěru ve výši částka, mělo nové splátkové zatížení činit částka. Žalovaný dále uvedl, že je rozvedený, má jednu vyživovací povinnost, je zaměstnán jako Anonymizováno/Anonymizováno u společnosti právnická osoba.

30. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaný je v době před uzavřením smlouvy zaměstnán a s jakým výdělkem. Zároveň je třeba řádně zjistit a ověřit způsob uspokojování bytových potřeb žalovaného, náklady na bydlení, ale i další náklady související s uspokojováním ostatních životních potřeb žalovaného. V daném případě se žalobkyně spokojila jen s jedním výpisem z účtu žalovaného, kde je uvedena mzda žalovaného za 12/2021. Prokázání stálého příjmu žalovaného v odpovídající výši tak nebylo dostatečné, kdy tento požadavek by splnily výpisy z účtu za období alespon 3-4 měsíců bezprostředně předcházející žádosti o úvěr. Dále žalobkyně ani netvrdila, že by zjišťovala zcela konkrétní výdaje žalovaného na bydlení, energie, ostatní potřeby, že by tyto údaje zároveň ověřila. Pokud žalobkyně argumentuje, že v případě výdajů žalovaného vycházela ze statistických dat, tak má soud za to, že je možné statistická data použít jako případný podpůrný zdroj informací, avšak primárně je třeba vycházet z informací spotřebitelem poskytnutých, avšak dostatečně ověřených. Žalobkyně však ani v případě využití statistických údajů nepostupovala řádně, kdy dle informací získaných od žalovaného má tento jedno vyživované dítě, avšak nebylo prokázáno, že by toto bylo v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného zohledněno. Lustrace v různých interních a externích registrech je sama o sobě nedostačující, tím spíše, když žalobkyně ani řádně nedoložila, že by před uzavřením smlouvy do těchto registrů vůbec nahlížela. Lze tedy uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované do určité míry zkoumala, avšak nikoliv s odbornou péčí a poznatky takto získané řádně nevyhodnotila.

31. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. a sp. zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného úvěr splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 o.z., neplatná, přičemž k této neplatnosti právního jednání přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).

32. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla na jeho bankovní účet poukázána částka ve výši 100 000 Kč. Žalovaný pak na úvěr uhradil 32 464 Kč.

33. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je pak žalovaný za daného stavu povinen vrátit poskytnuté finanční prostředky poníženou o již učiněné splátky v době přiměřené jejím možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 67 536 Kč (100 000 – 32 464), když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalované dle , , neboť úprava obsažená v zákoně o úvěru ve vztahu k obecné úpravě obsažené v úpravou speciální. Žalobkyně tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení ( , ), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle zákona o spotřebitelském úvěru spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož však možnostem žalovaného neodpovídají žádné splátky a ani nedeklaroval očekávání jakýchkoliv příjmů v budoucnosti, uložil jí soud dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

34. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 388,60 Kč, přičemž tato částka představuje 72,42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 86,21 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 13,79 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 134 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 78 335,86 Kč sestávající z částky 4 260 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle účinné do 31. 12. 2024, advokátního tarifu, (dále jen „a. t. do 31. 12. 2024”), jedné paušální náhrady výdajů po 450 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 830 Kč ve výši 2 904,30 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaný podle povinen zaplatit advokátu žalobkyně.

35. Podle stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.