Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 43/2025-74
Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kopuletou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované, 289 11 Dobřichov
o zaplacení 97 048 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 15 % ročně od datum do datum ve výši částka, zákonného úroku z prodlení z částky částka ve výši 15 % ročně od datum do datum ve výši částka, zákonného úroku z prodlení z částky částka ve výši 15 % ročně od datum do datum ve výši částka, zákonného úroku z prodlení z částky částka ve výši 15 % ročně od datum do datum ve výši částka, zákonného úroku z prodlení z částky částka ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení, zaplacení částky ve výši částka, úroku ve výši 64,59 % p.a z částky částka od datum do datum ve výši částka, úroku ve výši 15 % p.a z částky částka od datum do datum ve výši částka, úroku ve výši 15 % p.a z částky částka od datum do datum ve výši částka a úroku ve výši 15 % p.a z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky částka, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 15 % ročně od , datum, do , datum, ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení z částky , částka, ve výši 15 % ročně od , datum, do , datum, ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení z částky , částka, ve výši 15 % ročně od , datum, do , datum, ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení z částky , částka, ve výši 15 % ročně od , datum, do , datum, ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení z částky , částka, ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, zaplacení částky ve výši , částka, , úroku ve výši 64,59 % p.a z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úroku ve výši 15 % p.a z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úroku ve výši 15 % p.a z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, a úroku ve výši 15 % p.a z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, , zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částka s příslušenstvím s tím, že se jedná o nedoplatek dluhu vzniklého na základě smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne datum, který se sestává z nedoplatku úvěrové jistiny ve výši částka, smluvní pokuty ve výši částka, náhrady nákladů za upomínání ve výši částka a smluvní pokuty ve výši částka. Příslušenství žalobkyně požaduje ve formě zákonných úroků z prodlení a úroku za poskytnutí úvěru. Žalovaná své závazky ze smlouvy neplnila řádně a včas, když se dostala do prodlení s úhradou pravidelných splátek. Žalobkyně tvrdila, že prověřila úvěruschopnost žalované, a to především na základě zhodnocení a ověření informací vyžádaných od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů a interních databází. Před podáním žaloby byla žalovaná bezúspěšně vyzývána k úhradě dluhu.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl zejména níže označené důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:
- Z předsmluvního formuláře k úvěrové smlouvě č. hodnota ze dne datum (10:06:28) (č.l. 24) soud nezjistil k osobě žalované žádné informace, s výjimkou obecných informací o poskytovaném spotřebitelském úvěru.
- Z návrhu na uzavření smlouvy č. hodnota (č.l. 8) podepsaného žalovanou elektronicky dne datum (10:06:43) vyplynulo, žádost o úvěr ve výši částka včetně žádosti o sjednání pojištění byla podána žalovanou, a to na formulářovém vzoru žalobkyně. Žalovaná za tím účelem uvedla své osobní identifikační údaje.
- Z dokumentu „hodnocení klienta“ a „prohlášení klienta“ soud zjistil, že se jedná o formuláře žalobkyně, vyplněné a elektronicky podepsané zprostředkovatelem úvěru dne datum (10:06:27 a 10:06:32) (č.l. 31, 32), v nichž je uvedeno, že žalovaná disponuje pravidelnými měsíčními příjmy ze zaměstnání ve výši částka, měsíční výdaje se sestávají z částky životního minima na jednu osobu ve výši částka, splátek úvěru částka (PROFI CREDIT), nákladů na bydlení částka; disponibilním zůstatkem žalované je tak částka částka.
- Z potvrzení plateb KB, a.s. (34-36) vyplynulo, že ve prospěch účtu vedené na jméno žalované byla dne datum připsána částka částka se zprávou pro příjemce „mzda 12/2021“ a dne datum částka částka se zprávou pro příjemce „mzda 1/2022“.
- Z interních záznamů žalobkyně – výpis SOLUS, výpis z NRKI (č.l. 39,40) soud zjistil, že žalovaná byla ohodnocena skórem 291, kategorie I s poznámko, že úvěr u klientů spadajících do kategorie I je výrazněji limitován výší vyplácené částky, případně zamítán, v případě kategorie II se jedná o lepší segment klientů, kategorii III reprezentuje nejlepší segment klientů.
- Z oznámení o schválení úvěru č. hodnota ze dne datum (č.l 11) soud zjistil, že žalobkyně jako věřitel akceptovala návrh žalované ze dne datum na uzavření smlouvy o úvěru, včetně pojištění. Přílohou oznámení byl splátkový kalendář, z něhož vyplývá rozložení splátek do čtyřiceti osmi plateb po částka a dále dodatek č. hodnota k návrhu smlouvy o úvěru (č.l. 45) vymezují způsob uzavření smlouvy prostředky komunikace na dálku.
- Ze základních informací o klientovi (č.l. 48), potvrzení o odeslání částka (č.l. 48 vr), potvrzení o zaslané a přijaté sms (č.l. 49) má soud za prokázané, že žalovaná elektronicky dálkovým způsobem uzavřena smlouvu o úvěru č. hodnota, jejíž součástí je i ujednání o sjednání pojištění.
- Z informací o pojištění (13-16) vyplynulo, že žalobkyně je pojistníkem u právnická osoba. jako pojistitele na základě pojistné smlouvy č. č. účtu na skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry. Z přihlášky do pojištění (č.l. 41) vyplynulo, že žalovaná projevila zájem o skupinové pojištění se splátkou částka měsíčně, přičemž podmínky pojištění jsou specifikovány v přílohy č. hodnota k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru (č.l. 43).
- Z dokladu o vyplacení úvěru (č.l. 37) soud zjistil, že dne datum byla z účtu č. účtu poukázána částka částka ve prospěch účtu 3579554200267/0100 na jméno žalované, pod variabilním symbolem platby 9103122263.
- Z karty klienta (č.l. 18) soud zjistil, že se jedná o interní záznamy žalobkyně, z nichž vyplývá, že žalované byl dne datum vyplacen úvěr ve výši částka, nominální výše úvěru činí částka. Na dluh bylo zaplaceno částka, k doplacení zbývá částka. Žalobkyně žalovanou opakovaně upomínala ohledně úhrady splátek (datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum).
- Z dopisů ze dne datum, datum, datum, datum, datum (č.l. 19-23, 28) soud zjistil, že žalobkyně žalovanou opakovaně upomínala k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy.
- Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky, a to předžalobní upomínkou ze dne datum, včetně poštovního podacího archu (č.l. 17, 38).
4. Ohledně skutkového stavu tak soud dospěl k tomuto závěru: žalovaná uzavřela s žalobkyní elektronicky dálkovým způsobem smlouvu o úvěru a za tímto účelem poskytla své osobní údaje. Žalované byl poskytnut úvěr v souhrnné výši částka, žalovaná zaplatila žalobkyni částka. Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou upomínala k úhradě nedoplatku.
5. Na základě závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce následovně: Žalovaná a žalobkyně uzavřely dne datum smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“); žalobkyně v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek je tak nutno posoudit rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy, tj. od datum do datum (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86 odst. 2 zákona); porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy s tím, že se jedná o neplatnost relativní (§ 87 odst. 1 zákona), přičemž spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (§ 87 odst. 2 zákona).
6. Podle ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie (SDEU) jsou vnitrostátní soudy při použití vnitrostátního práva povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice 2008/48“), aby dosáhly výsledku jí zamýšleného. SDEU mnohokrát rozhodl, že zásada konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, s tím, že vezmou v úvahu veškeré vnitrostátní právo a použijí metody výkladu jím uznané, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí (rozsudek Dominguez, C-282/10), a že vnitrostátní soudy musejí případně změnit ustálenou vnitrostátní judikaturu, vychází-li tato judikatura z výkladu vnitrostátního práva, který je neslučitelný s cíli směrnice (rozsudek Pohotovosť, C-331/18). Podle rozsudku SDEU OPR Finance, C-679/18 musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
7. Soud se s ohledem na právní úpravu s povinností eurokonformního výkladu zabýval nejprve otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalované pravidelně splácet sjednaný úvěr a dospěl k závěru, že nikoliv. Pochybnosti soudu nad tvrzeným ověřováním příjmové a výdajové stránky vyplynuly především z absence relevantních (konkrétních) informací o příjmových a výdajových poměrech žalované, jako žadatelky o úvěr, a absence dokumentů k jejich ověření. Žalobkyně toliko obecně uvedla, že z dokladů a informací od žalované, dále databází (SOLUS a NRKI) a jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované) bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné, a že úvěr lze poskytnout, když žalovaná v době žádosti nebyla evidována v insolvenčním rejstříku, stejně tak její zaměstnavatel, žalovaná nebyla u žalobkyně vedena jako osoba ve stavu žalobního vymáhání, žalovanou předložený doklad totožnosti nebyl neplatný a zprostředkovatel úvěru doporučil úvěr ke schválení. Tato svá tvrzení však žalobkyně nijak blíže nekonkretizovala, a neučinila tak ani poté, kdy byla soudem vyzvána postupem dle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Soud pak nemohl v poměrech projednávané věci přehlédnout, že žalobkyně si od žalované vyžádala toliko informace o příjmech za dva měsíce předcházející žádosti o poskytnutí úvěru a jejich výplatě na její účet, a že se spokojila s tvrzeními žalované o výši výdajů na bydlení, aniž by je jakkoliv blíže zjišťovala a ověřovala. Žalobkyně nijak blíže nezjišťovala, ani neověřovala skutečné příjmy žalované za období delším jak dva měsíce. Stejně tak nezjišťovala a neověřovala její podstatné výdaje, zejména na bydlení a splátky úvěrů. Přitom žalovanou uváděná částka nákladů na bydlení (částka) se již na první dojem jeví jako nepřiměřeně nízká, obzvláště za situace, kdy není známa informace o formě bydlení žalované (nájem, vlastní bydlení), a úvěrové zatížení před podáním žádosti o úvěr (částka) se naopak jeví jako nepřiměřeně vysoké, a to s ohledem na tvrzený příjem žalované. Bez ověření údajů o příjmech za delší časové období a zjišťování skutečných nákladů, včetně jejich doložení, lze jen těžko učinit kvalifikovaný úsudek o celkových poměrech žalované a lze jen těžko kvalifikovaně posoudit její schopnost úvěr splácet. Postup, kdy žalobkyně vycházela z tvrzených, avšak nijak blíže ověřovaných příjmů a výdajů, tak není dle soudu dostatečným ověřením úvěruschopnosti. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.
8. Následně se soud zabýval otázkou, zda žalobkyni náleží vůči žalovanému nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, který je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o.z., a pokud ano, pak v jaké výši a v jaké době. Soud z provedeného dokazování zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni částku částka, což potvrdila i sama žalobkyně. Žalovaná úhradu dluhu či jeho části netvrdila, ani k tomu nepředložila žádné důkazy. Zůstatek dlužné jistiny tak činí částka. Soud proto žalobě co do částky částka vyhověl, včetně příslušenství spočívajícího v úroku z prodlení z bezdůvodného obohacení, které soud přiznal podle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to za dobu, kdy se dostala se zaplacením této částky do prodlení, tedy ode dne odeslání předžalobní výzvy k plnění dne datum. Soud zamítl žalobu co do částky částka, včetně požadovaného příslušenství, neboť ujednání o povinnosti k její úhradě (včetně příslušenství) obsahovala úvěrová smlouva, kterou však soud vyhodnotil jako neplatnou.
9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle míry úspěchu v řízení. Žalobkyně měla úspěch v rozsahu 11 % (částka) a neúspěch v rozsahu 89 % (částka), procesně úspěšnější tak byla žalobkyně, která by měla právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 78 % (89%-11%). Žalované však žádné náklady nevznikly, proto soud výrokem III náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.
10. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když k jinému postupu neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.
Nesplní-li povinná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně jako oprávněná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí nebo exekuce.