Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 C 104/2025-31

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Balciarem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

pro 122 508,83 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 57 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 1.6.2025 do zaplacení ve výši 12% p.a. do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně vůči žalované požaduje zaplatit 65 508,83 Kč a úrok z prodlení z částky 65 000 Kč od 30.7.2024 do 31.5.2025 ve výši 15% p.a., kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 5 850 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 243,25 Kč, úrok 14,75 % p.a. z částky 30 000 Kč od 27.9.2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 9 391,67 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 843,22 Kč a úrok 14,75 % p.a. z částky 35000 Kč od 30.7.2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 57 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 1.6.2025 do zaplacení ve výši 12% p.a. do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně vůči žalované požaduje zaplatit 65 508,83 Kč a úrok z prodlení z částky 65 000 Kč od 30.7.2024 do 31.5.2025 ve výši 15% p.a., kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 5 850 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 243,25 Kč, úrok 14,75 % p.a. z částky 30 000 Kč od 27.9.2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 9 391,67 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 843,22 Kč a úrok 14,75 % p.a. z částky 35000 Kč od 30.7.2024 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla straně žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 122 508,83 Kč s úrokem a úrokem z prodlení. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, spol. právnická osoba, IČ IČO (dále jen „věřitel“) uzavřel se stranou žalovanou dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru: (i) dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále jen „úvěr 1“), na jejímž základě věřitel poskytl straně žalované úvěr ve výši 30 000 Kč s úrokem 69% ročně a RPSN 103,18%, na který nebylo splaceno nic; (ii) dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále jen „úvěr 2“), na jejímž základě věřitel poskytl straně žalované úvěr ve výši 39 000 Kč s úrokem 69% ročně a RPSN 101,42%, na který bylo splaceno 12 000 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně k vymáhání nároků ze smluv je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi věřitelem a žalobkyní.

2. Strana žalovaná byla v řízení nečinná.

3. Strana žalovaná je občanem Ukrajiny. Strana žalovaná má občanství Ukrajiny, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Pravomoc českého soudu je dána podle Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech publikované pod č. m. s. (cit.) „Pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek“, neboť strana žalovaná má bydliště na území ČR.

4. Rozhodným právem je podle čl. 48 odst. 2 téže smlouvy (cit.) „Jestliže se účastníci na volbě práva neshodli, řídí se tyto vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu, s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku“ právo české, neboť smlouva o úvěru byla uzavřena na území ČR a věřitel si se stranou žalovanou jako rozhodné zvolily české právo ve smlouvách (alinea 1 smluv).

5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil skutečnosti uvedené žalobkyní a rekapitulované v bodě 1 rozsudku (důkazy: smlouvy o postoupení pohledávky se seznamem postoupených pohledávek, oznámení o postoupení, 2x smlouva o spotřebitelském úvěru se smluvními podmínkami, tabulky umoření, podací lístky). Stran zkoumání úvěruschopnosti strany žalované žalobkyně uvedla, že věřitel posuzoval schopnost strany žalované splácet úvěr s odbornou péčí, a to především na základě pracovní smlouvy a výplatních pásek, kde měla dosáhnout dle tvrzení strany žalované měsíčního příjmu 54 866 Kč, resp. 80 240 Kč, což si měl věřitel ověřit při uzavření smluv. Rovněž dle svého tvrzení nebyla strana žalovaná v insolvenčním řízení. (důkazy: 2x žádost o úvěr).

6. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích soud k důkazu neprováděl, neboť se jeho nesprávným odůvodněním necítí být vázán.

7. Z pohledu práva platí u smluv o úvěru následující: podle , (dále jen „obč. zákoník“), platí, že „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ V obč. zákoníku je stanoveno, že „Úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá“ a dle obč. zákoníku platí, že „Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.“ Dle obč. zákoníku platí, že „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Ustanovení obč. zákoníku určuje, že „Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“

8. Ustanovení a 2 , o spotřebitelském úvěru ve znění do 28.5.2022 (dále jen „ “), stanoví, že „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Dle zákona platí, že „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Ustanovení zákona potom definuje spotřebitelský úvěr takto „Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“

9. Dle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) platí, že „Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ V čl. 23 této směrnice je uvedeno, že „Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“

10. Na základě skutečnosti uvedených v bodě 5 rozsudku vzal soud za prokázané, že strana žalovaná od věřitele získala na základě úvěru 1 prostředky ve výši 30 000 Kč, z nichž nezaplatila nic, a na základě úvěru 2 prostředky ve výši 39 000 Kč, z nichž zaplatila 12 000 Kč. Rovněž má soud za to, že na základě smlouvy o postoupení pohledávky se žalobkyně namísto věřitele stala oprávněnou osobou k vymáhání nároků plynoucích ze zápůjčky vůči straně žalované. Dále však musí soud zhodnotit 3 otázky, a to: (i) zda soud může bez aktivity strany žalované hodnotit, zda byly při uzavření smluv o zápůjčce 1 a 2 splněny podmínky zákona o spotřebitelskému úvěru, (ii) zda podmínky splněny byly a (iii) na jakou částku má žalobkyně vůči straně žalované nárok.

11. Soud má za to, že neplatnost při nedostatečném posuzování úvěruschopnosti je neplatností absolutní dle § 588 obč. zákoníku, jak ostatně plyne i z rozhodnutí Soudního dvora EU sp.zn. C679/18 ze dne 5.3.2020 o tom, že „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

12. Soud tedy dále zkoumal, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Z pohledu soudu věřitel úvěruschopnost strany žalované dostatečně nezkoumal, popř. žalobkyně nic takového neprokázala. Soud má za to, že věřitel může dostát své povinnosti pouze tehdy, pokud objektivně zjistí příjmy a výdaje dlužníka, např. prostřednictvím výplatních pásek, výpisů z bankovních účtů apod., a následně takto zjištěné informace vyhodnotí, kdy na jedné straně posoudí příjmy, na straně druhé výdaje, přičemž z rozdílu těchto hodnot zjistí, zda dlužník má dostatek finančních prostředků na splácení úvěru. Jen tímto způsobem věřitel dostojí své povinnosti dle zákona posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr.

13. Soud má za to, že se věřitel nezabýval ani příjmy samotné strany žalované, které nikterak neověřil a vycházel pouze z jejích tvrzení, popř. nic takového neprokázal, a už se vůbec nezabýval jejími výdaji. Na základě takto nedostatečných informací mohl věřitel jen stěží dojít k závěru, že strana žalovaná je schopna úvěr splácet. Věřitel nijak nezjišťoval a nehodnotil skutečné příjmy a výdaje a finanční chování strany žalované např. výpisy z účtu strany žalované (jak uvedeno výše), z nichž by věřitel mohl zjistit, zda straně žalované zbývá každý měsíc dostatek finančních prostředků pro splácení závazku.

14. Že potom posouzení úvěruschopnosti dlužníka zahrnuje i prověření informací získaných od dlužníka věřitelem potom stanovil i Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí sp.zn. ze dne 26.2.2019 „…součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)... posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.“

15. Soud tak má za to, že se věřitel úvěruschopností strany žalované z pohledu jejích příjmů a výdajů a její finanční kondice nezabýval vůbec, a proto věřitel úvěruschopnost strany žalované nehodnotil s odbornou péčí. Smlouvy o zápůjčce, uzavřené mezi stranou žalovanou a věřitelem, jsou tak neplatné pro rozpor se zákonem.

16. Jsou-li tyto smlouvy neplatné, je strana žalovaná povinna žalobkyni vrátit dle § 87 zákona bezdůvodné obohacení, které tvoří částky, které věřitel poskytl straně žalované jako zápůjčku, přičemž se nepřihlíží k příslušenství, které si účastníci smlouvy sjednali zaplatit v neplatných smluvních ujednáních. Z tvrzení žalobkyně a důkazů plyne, že strana žalovaná rozdíl mezi tím, jaký úvěr žalovaná získala a kolik na ně zaplatila činí 57 000 Kč, tj. prostředky z úvěru 1 a úvěru 2 ve výši 69 000 Kč minus zaplacených 12 000 Kč. Tuto částku soud žalobkyni jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení přiznal. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

17. Ohledně splatnosti tohoto typu nároku z bezdůvodného obohacení soud vycházel z rozhodnutí Nejvyšší soudu sp. zn. ze dne 20.4.2022 uvedl, že (cit.) „Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru ze smlouvy neplatné právě podle věty první Toto ustanovení tak představuje speciální úpravou vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) ve vztahu k ustanovení věta první ve spojení s o. z. Samotný č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů a konkrétním účelem zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. (logický výklad)… Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud …(srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).“

18. Pokud pak jde o povinnost soudu určit splatnost jistiny dle možností strany žalované, tak ta neposkytla soudu vůbec žádnou součinnost, soud nemá dostatečné informace o jejích poměrech ani z doby uzavření smlouvy. Soud tak vychází z toho, že sama strana žalovaná byla ochotna splácet úvěry po splátkách 6 738 Kč měsíčně a o vedení tohoto řízení je informována již od května 2025. Soud tak uzavřel, že je v možnostech strany žalované zbytek jistiny zaplatit do 31.5.2025, tj. za 3 roky od poskytnutí peněz, což soud považuje za dostatečnou pro našetření si dlužné jistiny.

19. Jen na okraj potom soud uvádí, že i pokud by žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost strany žalované, přesto by zřejmě byla smlouva neplatná, a to pohledem sjednaného úroku ve výši 69% a ročně a RPSN ve výši 103,18% a 101,42%, které několikanásobně převyšují průměrně sjednané úroky u podobných smluv. Jelikož však byly smlouvy z pohledu soudu neplatné pro nezkoumání úvěruschopnosti, soud se blíže neplatnosti z důvodu výše sjednaných úroků nevěnuje.

20. Jelikož procesně úspěšnější straně žalované žádné náklady nevznikly, nepřiznal je soud dle žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.