Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
28 C 138/2025-30
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
pro 416 070,85 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 266 472 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí výrokem I. tohoto rozsudku řádně a včas, je povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jehož výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, a to od prvého dne prodlení do úplného zaplacení dlužné částky
II. Žaloba se zamítá co do částky 149 598,85 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 12 108,83 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 416 070,85 Kč za dobu od 2. 12. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 397 555,45 Kč za dobu od 2. 12. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 13 011,40 Kč za dobu od 2. 12. 2024 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 6 601,90 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Karviné do 3 dnů od právní moci rozsudku nedoplatek soudního poplatku za řízení před soudem I. stupně ve výši 3 234 Kč, na bankovní účet č. 3703-220791/0710, variabilní symbol var. symbol.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 266 472 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí výrokem I. tohoto rozsudku řádně a včas, je povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jehož výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, a to od prvého dne prodlení do úplného zaplacení dlužné částkyII. Žaloba se zamítá co do částky 149 598,85 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 12 108,83 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 416 070,85 Kč za dobu od 2. 12. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 397 555,45 Kč za dobu od 2. 12. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 13 011,40 Kč za dobu od 2. 12. 2024 do zaplacení.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 6 601,90 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Karviné do 3 dnů od právní moci rozsudku nedoplatek soudního poplatku za řízení před soudem I. stupně ve výši 3 234 Kč, na bankovní účet č. 3703-220791/0710, variabilní symbol , var. symbol, .
1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení pohledávek ve výši 416 070,85 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 12 108,83 Kč, zákonného úroku z částky 416 070,85 Kč za dobu od 2. 12. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 397 555,45 Kč za dobu od 2. 12. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 13 011,40 Kč za dobu od 2. 12. 2024 do zaplacení, jako nároků ze smlouvy o úvěru, kterou dne 5. 1. 2023 uzavřela žalovaná s právní předchůdkyni žalobkyně s bankou právnická osoba., IČ: IČO. Na základě uzavřené smlouvy poskytla banka žalované bezhotovostní úvěr ve výši 394 198 Kč. Žalovaná se zavázala splácet bance čerpaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách a hradit úroky z úvěru ve výši 17,99 % a poplatky (ceny) za úkony související s poskytnutím a správou úvěru (zejména za vedení účtu), příp. poplatky za pojištění, a to ve výši podle smlouvy a aktuálního Sazebníku právnická osoba. Za tímto účelem byla žalovaná povinna udržovat na svém běžném účtu dostatek finančních prostředků. Žalovaná sjednané splátky úvěru, úroky a poplatky nesplácela řádně a včas, z tohoto důvodu banka úvěr s účinností ke dni 31. 8. 2024 zesplatnila, dopisem ze dne 31. 8. 2024, ve kterém byla rovněž žalovaná vyzvána k neprodlenému zaplacení zůstatku úvěru včetně vyúčtované neuhrazené smluvní pokuty za prodlení a dalších poplatků. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 11. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem odeslaným doporučeně. Žalobkyně zaslala žalované výzvu k plnění, na kterou však žalovaná nereagovala a ničeho neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, jednání se nezúčastnila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Předvolání bylo žalované doručeno více než deset dnů před jednáním, náhradní formou dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaná se z účasti u jednání neomluvila, ani nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.
3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.
4. Ve smlouvě o postoupení pohledávek datované dnem 28. 11. 2024 se společnost právnická osoba., IČO IČO, jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodli (čl. I. smlouvy), že předmětem smlouvy je postoupení pohledávek postupitele vzniklých ze smluv o úvěru, které postupitel uzavřel jako věřitel se svými klienty jako dlužníky specifikovaných v seznamu pohledávek, který tvoří přílohu smlouvy. V příloze smlouvy č. 1 – seznamu pohledávek je uvedena pohledávka označená číslem účtu č. hodnota, za žalovanou (označenou rodným číslem), pod položkou Anonymizováno. V dopise „Oznámení o postoupení pohledávek“ ze dne 12. 12. 2024, který byl dle připojeného podacího lístku odeslán 13. 12. 2024, oznamuje právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávek, na nového věřitele, žalobkyni.
5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 5. 1. 2023, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující banka a žalovaná jako úvěrovaný klient si sjednaly, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalované částku 394 198 Kč, úvěr bude veden na úvěrovém účtu č. č. účtu, a žalovaná se zavazuje úvěr splatit nejpozději do 20. 1. 2032 v měsíčních splátkách po 7 533 Kč spolu s úrokem ve výši 17,99 % ročně. Z výpisu z úvěrového účtu č. č. účtu soud zjistil, že žalované byl úvěr v celé sjednané výši poskytnut, a celkem bylo na úvěr uhrazeno 127 726 Kč.
6. Žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného předložila listinu „Posouzení úvěruschopnosti klienta“, v níž právní předchůdkyně žalobkyně uvádí, že žádost byla poskytnuta přes internetové bankovnictví v rámci tzv. kreditní linky. Linka byla napočtena na základě příjmu z účtu vedeného u právnická osoba,Anonymizovánožalovaná v žádosti uváděla příjem ve výši 24 000 Kč, tato částka dle výpisů z účtu odpovídala průměrnému měsíčnímu příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Dále z této listiny soud zjistil, že výdaje žalované byly stanoveny na základě interního ekonomického modelu právní předchůdkyně žalobkyně (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení), neboť žalovaná v žádosti o poskytnutí úvěru uvedla výši výdajů 0 Kč. Z databáze CCB byly zjištěny další závazky žalované.
7. Žalovaná byla vyzvána k okamžitému uhrazení zesplatněného úvěru dopisem ze dne 31. 8. 2024, jak vyplývá z předmětného dopisu
8. Žalobkyně vyzvala žalovanou výzvou vyhotovenou zástupcem žalobkyně ze dne 28. 2. 2025 k uhrazení pohledávky č. hodnota, ve lhůtě do 15. 3. 2025. Dle připojeného podacího lístku byla výzva odeslána prostřednictvím České pošty s. p. dne 28. 2. 2025.
9. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu.
10. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části nároku. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Na smlouvu na níž žalobkyně zakládá nároky uplatněné žalobou, v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí.
11. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů žadatele o úvěr, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Obsah odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru při posouzení úvěruschopnosti, nutný pro naplnění účelu zákona, vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), tak, že se jedná vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž poskytovatel spotřebitelského úvěru plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.
13. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjem žalované, nicméně zcela rezignovala na zjištění skutečných výdajů žalované. Tuto povinnost nelze obcházet vytvořením modelu ze statistických dat a normativních nákladů na bydlení, a nahradit skutečné výdaje částkou dle určení poskytovatele úvěru, jak učinila právní předchůdkyně žalobkyně. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, tedy poskytla žalované jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. K této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu.
14. Je – li smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalované 394 198 Kč, vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti jí z neplatné smlouvy nevznikly. Na tuto jistinu je pak nutno započíst to, co žalovaná již podle smlouvy žalobkyni zaplatila, což byla částka 127 726 Kč. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 266 472 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině, a proto žalovanou zavázal k úhradě této částky. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s ohledem na to, že mezi žalovanou a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny. K tomu soud uvádí, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti ani nebylo žalovanou tvrzeno, že by nebylo v jejích možnostech vrátit jistinu úvěru v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti, přičemž soud přihlédl též k tomu, že žalovaná byla opakovaně vyzvána k uhrazení dluhu, npoprvé dopisem ze dne 31. 8. 2024, a došel proto k závěru, že po žalované lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnila ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a uložil proto žalované splnění povinnosti vrátit zůstatek poskytnuté jistiny ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Z uvedeného pak plyne, že žalovaná se dosud nedostala do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a tedy žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení. Soud proto žalobu zamítl též do co požadovaného úroku z prodlení, rovněž jako i co do nároků vyplývajících z neplatné smlouvy, resp. co do částky převyšující částku, k jejímuž uhrazení je žalovaná povinna dle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Současně však soud reflektoval, že v případě, že žalovaná neuhradí povinnost uloženou jí tímto rozsudkem řádně a včas, dostane se ve smyslu § 1968 o. z. do prodlení, s čímž je spojeno právo žalobkyně jako věřitele na zaplacení úroku z prodlení, proto současně s uložením povinnosti k zaplacení zůstatku na jistině rozhodl o povinnosti žalované v případě, že se dostane do prodlení se splněním uložené povinnosti, tedy dluh řádně a včas nesplní, zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
15. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř., podle úspěchu ve věci. Při výpočtu poměru úspěchu ve věci soud zohlednil také příslušenství pohledávek stabilizované ke dni vydání rozhodnutí. Žalobkyně tak byla procesně úspěšná co do 55,14 % nároku, po odečtení neúspěchu od úspěchu vychází, že žalobkyně má vůči žalované právo na úhradu 10,28 % svých účelně vynaložených nákladů řízení. Jedná se o tyto účelně v řízení vynaložené náklady: a/ soudní poplatek 19 878 Kč; b/ odměna za zastupování advokátem podle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „vyhláška“), za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky, a to za převzetí a příprava zastoupení, za písemný návrh ve věci samé, za písemnou výzvu k plnění před podáním žaloby, a za účast na jednání dne 11. 6. 2025, při sazbě odměny za jeden úkon 9 980 Kč, a za jeden úkon podle § 11 odst. 2 vyhlášky, písemné výzvu před podáním žaloby, při sazbě 4 990 Kč; c/ náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 úkony právní služby, tj. 4 × 300 Kč; d/ 300 Kč jako náhrada za promeškaný čas advokáta podle § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky za čas strávený cestou z Havířova do Karviné a zpět k jednání dne 11. 6. 2025 v rozsahu 2 započatých půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 3 vyhlášky; e/ 316,70 Kč jako náhrady cestovních výdajů advokáta ve výši podle § 13 odst. 5 vyhlášky za cestu z adresa a zpět k jednání dne 11. 6. 2025, osobním automobilem zn. Anonymizováno, RZ SPZ (ujeto celkem 33 km, průměrná spotřeba benzinu automobilového 95 oktanů 10,6 l na 100 km, průměrná cena benzinu za 1 litr a sazba základní náhrady za 1 km podle vyhlášky č. 475/2024 Sb.); f/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů za úkony právní služby - podání ze dne 13. 5. 2025, když tímto podáním žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce reagovala na výzvu soudu k odstranění vad a nedostatků žaloby, přičemž od žalobce zastoupeného advokátem lze oprávněně požadovat, aby žaloba netrpěla vadami. V případě, že tomu tak není a žalobce musí žalobu opravovat či doplňovat, nelze náklady s tím spojené považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. na náhradu nichž má procesně úspěšný účastník právo. Soud dále uvádí, že předžalobní výzvu k plnění posoudil jako úkon, za nějž náleží odměna ve výši jedné poloviny, neboť ačkoli výzva byla označena jako výzva se základním skutkovým a právním rozborem věci, ve skutečnosti šlo o jednoduchou výzvu k plnění obsahující identifikaci smlouvy a výši dluhu, dlužná částka nebyla nikterak strukturována co do jednotlivých nároků dle smlouvy, a soud tedy uzavřel, že výzva skutkový a právní rozbor v dostatečné intenzitě ve smyslu informační hodnoty pro dlužníka neobsahovala, ostatně s ohledem na právní i skutkovou nekomplikovanost sporu v daném případě by se zpracování jiné než prosté výzvy k plnění z hlediska naplnění funkce předžalobní výzvy jako upomínky dlužníka před podání žaloby k dobrovolnému splnění povinnosti, jevilo jako neúčelné
16. Výrokem IV. rozsudku soud uložil žalobkyni zaplatit na nedoplatku soudního poplatku za zahájené řízení částku 3 234 Kč. Žalobkyně uhradila za zahájené řízení soudní poplatek ve výši 16 644 Kč určené dle položky 2 bodu 1. Sazebníku, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V dané věci však elektronický platební rozkaz nebyl vydán, a proto dle položky 2 bodu 2 Sazebníku je žalobkyně povinna uhradit soudní poplatek ve výši 19 878 Kč dle položky 1 Sazebníku, a soud tak v souladu s § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích doměřil nedoplatek soudního poplatku a zavázal žalobkyni k jeho úhradě.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.