Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
38 C 161/2025-62
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 62 974 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se do částky 16 140 Kč s příslušenstvím zamítá.
II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 23 860 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 23 860 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení a k rukám právní zástupkyně žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 4 000 Kč.
Odůvodnění:
I. Žaloba se do částky 16 140 Kč s příslušenstvím zamítá.II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 23 860 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 23 860 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení a k rukám právní zástupkyně žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 4 000 Kč.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným po posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr uzavřela dne 17. 9. 2023 smlouvu o úvěru č. číslo, a na jejím základě mu dne 18. 9. 2023 poskytla částku 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr ve 24 měsíčních splátkách po 4 035 Kč, a to včetně částky za pojištění. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas, uhradil celkem částku 16 140 Kč, žalobkyně proto dne 13. 5. 2024 úvěr zesplatnila. Žalobkyně se domáhá vedle nesplacené jistiny také smluvních pokut ve výši 998 Kč (2 x 499 Kč), nákladů vzniklých z prodlení žalovaného ve výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 15 807,34 Kč (0,1 % z dlužné jistiny), úroku za poskytnutí úvěru a úhradu za pojištění schopnosti klienta splácet ve výši 998 Kč.
2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Ze základní informace o klientovi (č. l. 8) soud zjistil, kontaktní informace žalovaného, číslo smlouvy, číslo účtu, datum žádosti o úvěr, datum podpisu smlouvy a datum vyplacení úvěru. Z listin y Důkaz o odeslání 1,- Kč (č. l. 8 p. v.) soud zjistil, že žalovanému byla na jeho účet zaslána autorizační platba ve výši 1 Kč. Z listin y Zaslaná SMS (Informace o vyplacení) (č. l. 9) soud zjistil, že žalovaný byl informován o zaslání autorizační platby ve výši 1 Kč, s výzvou, ať variabilní symbol této platby použije jako podpisový kód pro odpovědní SMS, čímž dojde k podpisu následujících dokumentů: návrh smlouvy, prohlášení klienta, příloha č. 1 ke smlouvě, přihláška do pojištění, dodatek č. 1 ke smlouvě o úvěru, informace pro klienty, formulář hodnocení klienta, čestné prohlášení politicky exponované osoby, souhlasy se zpracováním osobních údajů a další souhlasy. Z listin y Důkaz o přijaté SMS (pro vyplacení) (č. l. 9 p. v.) soud zjistil, že žalovaný odpověděl na potvrzovací SMS. Z listin y Podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (č. l. 10) soud zjistil podmínky žalobkyně v při uzavírání smluv na dálku. Ze smlouvy o úvěru a dodatku ke smlouvě ze dne 17. 9. 2023 (č. l. 45-47, č. l. 11-12) bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkem 84 984 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 4 035 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 86,09 % ročně, roční procentní sazba nákladů (dále jen „RPSN“) činila 129,65 %. Smluvní pokuty byly upraveny v ustanovení čl. 6 , za každý jednotlivý případ prodlení přesahující 30 dnů činily 499 Kč a dále 0,1 % denně z dlužné částky. Z přílohy č. 1 ke smlouvě o úvěru – pojištění schopnosti splácet ze dne 17. 9. 2023 (č. l. 13) soud zjistil, že žalovaný při podpisu smlouvy o úvěru podepsal zároveň přihlášku do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry. Z přihlášky do pojištění ze dne 17. 9. 2023 (č. l. 15-16) soud zjistil, že žalovaný uzavřel s žalobkyní též pojistnou smlouvu s měsíční úhradou ve výši 494 Kč. Z informačního dokumentu o pojistném produktu – pojištění schopnosti splácet úvěry (č. l. 41-44) soud zjistil parametry pojistné smlouvy. Z listin y označené jako Prohlášení klienta (č. l. 22-23) bylo zjištěno, že žalovaný prohlásil, že byl seznámen s podmínkami úvěru a nemá žádné dluhy. Z předsmluvního formuláře (č. l. 28-31) bylo zjištěno, že žalovaný byl seznámen s podmínkami a náklady úvěru, informacemi o výši úroku, RPSN, nákladech a sankcích za pozdní úhradu. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu (č. l. 14) soud zjistil, že žalobkyně je registrovaným nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů. Z výpisů registru SOLUS (č. l. 19) bylo zjištěno, že žalovaný nesplácí žádný úvěr. Z výpisu nebankovního registru NRKI (č. l. 20) soud zjistil, že žalobkyně zjišťovala vhodnost žalovaného k poskytnutí úvěru. Z dokladu o vyplacení úvěru (č. l. 21) soud zjistil, že žalovanému byla účet č. č. účtu dne 18. 9. 2023 vyplacena částka 40 000 Kč. Z potvrzení o provedené platbě (č. l. 24-25) soud zjistil, že na účet žalovaného byla dne 6. 6. 2023 připsána platba ve výši 20 746 Kč, dne 7. 7. 2023 opak částka 26 031 Kč od společnosti Anonymizováno. Z listin y Hodnocení klienta (č. l. 27) bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela při poskytnutí úvěru z celkových příjmů žalovaného ve výši 24 000 Kč, tvořených příjmem ze zaměstnání, celkových výdajů ve výši 9 180 Kč, tvořených životním minimem 4 860 Kč, náklady na bydlení ve výši 4 320 Kč a rezervou ve výši 1 000 Kč, volné zdroje žalobkyně stanovila ve výši 13 820 Kč. Z oznámení o schválení úvěru (č. l. 39) bylo zjištěno, že žalobkyně akceptovala návrh na uzavření smlouvy ve znění dodatku k této smlouvě a žalovanému bylo sděleno, že splnil podmínky pro čerpání úvěru ve výši 40 000 Kč, kdy celková částka, kterou je žalovaný povinen zaplatit činí 84 984 Kč. Ze splátkového kalendáře (č. l. 40) byly zjištěny předpisy jednotlivých splátek poskytnutého úvěru. Z fotokopie žádosti žalovaného o odklad splátky (č. l. 50) a potvrzení spolu s novým splátkovým kalendářem ze dne 15. 1. 2024 (č. l. 34, 35) soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni o odložený splátky úvěru a žalobkyně žalovanému vyhověla a zaslala mu splátkový kalendář s novým předpisem splátek. Z karty klienta (č. l. 38) bylo zjištěno, že žalovaný uhradil 4 splátky po 4 035 Kč. Žalobkyně soudu předložila též fotokopii občanského průkazu žalovaného (č. l. 48-49). Z výzev k zaplacení ze dne 9. 4. 2024 a ze dne 10. 5. 2024 (č. l. 32, 33) bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužných splátek (č. 6, 7, 8) a upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru, pokud dlužné splátky neuhradí. Z oznámení ze dne 13. 5. 2024 (č. l. 37) bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o zesplatnění úvěru a vyzván k okamžité úhradě částky 47 167 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 11. 2024 (č. l. 17), kterou žalobkyně doložila včetně podacího archu (č. l. 18) soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky v celkové výši 47 167 Kč.
4. Soud má za zjištěné, že na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 17. 9. 2023 mezi žalobkyní a žalovaným byla žalovanému poskytnuta částka 40 000 Kč, kterou se zavázal splatit žalobkyni ve 24 měsíčních splátkách po 4 035 Kč, s úrokem ve výši 86,09 % ročně, RPSN činila dle žalobkyně 129,65 %. Žalobkyně příjmy žalovaného za měsíce červen a červenec 2023 zjistila z potvrzení o platbě, které poskytla banka žalovaného, existenci a trvání pracovního poměru žalovaného dále nezjišťovala. Výdaje žalovaného zjistila žalobkyně z prohlášení žalovaného, kde deklarované výdaje činily částku 9 180 Kč (včetně částky životního minima ve výši 4 860 Kč, nákladů na bydlení ve výši 4 320 Kč a položky označené jako rezerva ve výši 1 000 Kč). V tomto prohlášení žalovaný deklaroval své měsíční příjmy ze zaměstnání ve výši 24 000 Kč. Žalobkyně měla k posouzení úvěruschopnosti k dispozici výpis databáze SOLUS a NRKI.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z. “) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci spisová značka – právnická osoba v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.
9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
10. Soud hodnotil, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena s účinností od 1. 1. 2011 výše citovaným ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Věřitelé mají dále povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci spisová značka (jméno FO a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. spisová značka, by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil. V projednávané věci bylo tvrzeno, ale nebylo dostatečně doloženo, jakým způsobem žalobkyně aktivně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, příjmy zjistila z potvrzení o platbě od zaměstnavatele žalovaného, konkrétní měsíční výdaje nezjistila vůbec, existenci a výši dalších úvěrů žalovaného zjistila pouze z registru SOLUS (již nikoli např. z Centrálního registru dlužníků České republiky), žalobkyně se spolehla pouze na prohlášení žalovaného. K předložené zákaznické kartě soud poukazuje na odůvodnění shora uvedeného rozsudku. Žalobkyně tedy podle soudu po formální stránce nezjišťovala úvěruschopnost žalovaného dostatečně, nezajistila si ani základní podklady pro její posouzení. Žalobkyně nepostupovala správně ani obsahově, kdy tvrzené měsíční výdaje žalovaného byly evidentně podhodnocené (k přezkoumávání tohoto aspektu postupu věřitele soudem z úřední povinnosti viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci spisová značka – právnická osoba). Soud proto s ohledem na vše shora uvedené dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného) s odbornou péčí a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak smlouva uzavřená mezi účastníky jako celek neplatná. Soud připomíná, že žalobkyně měla při poskytování úvěru s extrémně vysokým úrokem z úvěru (vysoko nad hranicí lichevního úroku ve smyslu ustálené judikatury Nejvyššího soudu) jako podnikatel v oblasti poskytování úvěrů vynaložit vyšší úsilí na posuzování úvěruschopnosti svého klienta.
11. S ohledem na neplatnost smlouvy soud nemohl žalobkyni přiznat ani požadované úroky a související poplatky, ani smluvní pokuty a paušalizované náklady na upomínání.
12. V návaznosti na výše uvedené soud dále rozhodoval o plnění ve výši 40 000 Kč poskytnutém žalovanému na základě neplatné smlouvy o úvěru. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalobkyně poskytla žalovanému 40 000 Kč, žalovaný žalobkyni uhradil čtyři splátky po 4 035 Kč, celkem tedy 16 140 Kč, zbývá mu tak uhradit částku 23 860 Kč, proto soud žalobě vyhověl co do částky 23 860 Kč a zamítl ji do částky 39 114 Kč s příslušenstvím.
13. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), kdy žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný (aritmeticky z 26 %), soud přesto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 4 000 Kč, neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Celkové náklady řízení pak činily částku 24 547,85 Kč, z čehož částka 3 149 Kč činila soudní poplatek 800 Kč, odměna za právní zastoupení ve výši 14 480 Kč dle ust. § 6 odst. 1 , § 7 bod 5 , § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (4 úkony právní služby po 3 620 Kč: převzetí věci, sepis výzvy, sepis žaloby, účast u soudního jednání), 4 x režijní paušál po 450 Kč dle § 13 advokátního tarifu, celkem 1 800 Kč, náhrada cestovních výdajů ve výši 805 Kč (za cestu ze sídla právní zástupkyně v substituci do sídla soudu a zpět při délce cesty 106 km, průměrné spotřebě paliva vozidla právní zástupkyně ve výši 5 l benzinu na 100 km, ceně paliva 38,20 Kč a výši cestovní náhrady 5,60 Kč za 1 km (poslední dvě položky dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. )) a náhrady za promeškaný čas ve výši 600 Kč za 4 započaté půlhodiny po 150 Kč a částky ve výši 3 713,85 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. V odvolání musí být uvedeno, kdo je podává, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá. Odvolání musí být podepsáno a datováno.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou vykonatelným rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.