Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
39 C 80/2025-46
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Hanáčkem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení 81 619,86 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 759,77 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 67 860,09 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 318,99 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 114,92 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 70 900 Kč za dobu od 28. 1. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 70 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 759,77 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 67 860,09 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 318,99 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 114,92 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 70 900 Kč za dobu od 28. 1. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 70 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 81 619,86 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO IČO (dále jen „Společnost“), a žalovanou byla dne 4. 7. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě Společnost žalované poskytla úvěr v celkové výši 139 549,89 Kč a žalovaná se zavázala úvěr uhradit spolu s kapitalizovaným úrokem. Žalovaná uhradila pouze 125 790,12 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 postoupila Společnost výše uvedenou pohledávku žalobkyni. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 70 000 Kč, z dlužného poplatku ve výši 900 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje dlužný úrok z jistiny ve výši 10 719,86 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z aktuální jistiny od 9. 8. 2024 do 27. 1. 2025 v kapitalizované výši 7 114,92 Kč, úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z aktuální dlužné částky od 9. 8. 2024 do 27. 1. 2025 v kapitalizované výši 4 318,99 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 70 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 70 900 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní upomínku. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že Společnost vyhodnocovala transakce na běžném účtu žalované.
2. Žalovaná se k uplatněnému nároku žalobkyně i přes výzvu soudu nijak nevyjádřila. K projednání věci nebylo nařízeno jednání, jelikož bylo možné věc rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s takovým postupem soudu výslovně či konkludentně souhlasili (§ 115a občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.).
3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Společnost a žalovaná si ujednali dne 4. 7. 2022 Smlouvu, na jejímž základě se Společnost zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 70 000 Kč s možností opakovaného čerpání a žalovaná se zavázala úvěr vrátit Společnosti společně s úrokem ve výši 48 % ročně, a to prostřednictvím minimální měsíční splátky splatné vždy 8. dne kalendářního měsíce (viz Smlouva). Žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 139 549,89 Kč (viz potvrzení o provedení transakcí) a uhradila celkem 125 790,12 Kč (viz Tabulka umoření).
4. Co se týče ověření úvěruschopnosti žalované, tak v dokumentu „jméno FO“ je pod položkou „living costs“ uvedena částka „5 500“ a „other loans“ částka „3 000“, pod položkou „total monthly obligations“ částka 10 098 eur a pod položkou „net income“ částka 20 000 eur (viz Anonymizováno).
5. Dne 27. 1. 2025 si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovanou z uvedené smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 vč. přílohy). Dopisem ze dne 27. 1. 2025 oznámila Společnost žalované postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího lístku). Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní výzvu ze dne 16. 4. 2025 odeslanou téhož dne (viz předžalobní výzva vč. podacího lístku).
6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., v účinném znění, Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že právní Společnost jako úvěrující a žalovaná coby úvěrovaná uzavřely dne 4. 7. 2022 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), na jejímž základě Společnost poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 139 549,89 Kč. Ačkoliv v uvedeném právním jednání lze shledat úmysl obou smluvních stran být uzavřenou smlouvou o úvěru vázány, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2020, neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované tak, jak vyžaduje § 86 odst. 1 tohoto zákona. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě sociálních a demografických dat, informací z interních databází a registrů a transakcí na běžném účtu žalované. Z předložených listin nicméně vyplývá, že Společnost nedisponovala téměř žádnými informacemi o žalované, kdy z dokumentu „customer care portal“ jsou patrné určité částky představující příjem žalované, náklady na živobytí a jiné půjčky, nicméně není patrné, zda jsou částky uváděny v eurech či korunách, ani na základě čeho Společnost k daným částkám dospěla, když ostatní informace ohledně zaměstnání či způsobu bydlení zůstaly nevyplněny. Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky, ošacení atd. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, neprováděla lustraci žalované ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI). Uvedený postup tedy nelze považovat za řádné posouzení úvěruschopnosti žalované, jak má na mysli ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2020.
9. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.
10. Jestliže je smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěru založeného uvedenou smlouvou. Žalobkyni tedy nebylo možné z titulu uzavřené smlouvy o úvěru přiznat žalovanou částku, jakož ani požadované příslušenství (zákonný úrok z prodlení).
11. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z., spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti částku 139 549,89 Kč, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (§ 2992 odst. 2 o. z.). Žalovaná uhradila Společnosti celkem 125 790,12 Kč, která měla sloužit jako platba předepsaných splátek. Vzhledem k tomu, že uvedená smlouva o úvěru byla soudem shledána neplatnou, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 13 759,77 Kč.
12. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
13. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 13 759,77 Kč coby poskytnuté jistiny (poskytnutá jistina ve výši 139 549,89 Kč mínus zaplacené částky ve výši 125 790,12 Kč). Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu zápůjčky, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalované zůstaly soudu pro její pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 759,77 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II).
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení převážně úspěšná, proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož žalovaná žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně, se sídlem Zlín, Dlouhé díly 351 ve dvou vyhotoveních.
V odvolání musí být uvedeno, kdo je podává, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh). Odvolání musí být podepsáno a datováno. Nebudou-li tyto skutečnosti v odvolání uvedeny, odvolací soud jej odmítne.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.