Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 367/2024-39
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 60 876 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 38 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 38 000 Kč od 16. 8. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 15 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 53 200 Kč od 18. 1. 2024 do 15. 8. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 200 Kč od 16. 8. 2024 do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 38 000 Kč od 16. 8. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 275 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 38 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 38 000 Kč od 16. 8. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 15 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 53 200 Kč od 18. 1. 2024 do 15. 8. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 200 Kč od 16. 8. 2024 do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 38 000 Kč od 16. 8. 2024 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 275 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 60 876 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 15. 8. 2023 mezi žalovaným a žalobkyní. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného. Na základě takto zjištěných údajů žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky dne 15. 8. 2023 ve výši 7 000 Kč, dne 16. 8. 2023 ve výši 2 000 Kč, dne 17. 8. 2023 ve výši 3 000 Kč, dne 10. 9. 2023 ve výši 3 000 Kč, dne 11. 9. 2023 ve výši 15 000 Kč, dne 18. 9. 2023 ve výši 8 000 Kč, které se zavázal vrátit prostřednictvím měsíčních splátek společně s úrokem ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Žalovaný musel každý měsíc uhradit alespoň přirostlé úroky za poslední období. Jelikož žalovaný úvěr řádně nehradil, tak dopisem ze dne 14. 1. 2024 byl úvěr prohlášen za splatný ke dni 17. 1. 2024. Žalovanému byla zaslána výzva před podáním žaloby dne 7. 8. 2024. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s jejíž úhradou je žalovaný v prodlení. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 7 676 Kč za období od 18. 1. 2024 do 7. 8. 2024
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se nedostavil ani se neomluvil. Žalobkyně svoji neúčast omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř.
3. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 15. 8. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaný jako zákazník. Věřitel se zavázal poskytnou zákazníkovi částku až do výše 20 000 Kč převodem na účet. Zákazník se zavázal vyčerpanou částku vrátit společně s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Zákazník měl hradit úvěr splátkami alespoň ve výši úroků přirostlých za poslední období. V článku 4.2 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, se kterou je žalovaný v prodlení. Součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky.
4. Z výplatní pásky společnosti právnická osoba soud zjistil, že za květen 2023 žalovaný obdržel částku 20 485 Kč, za červen 2023 částku 21 311 Kč, za červenec 2023 částku 20 370 Kč. Z žádosti o spotřebitelský úvěr č. hodnota soud zjistil, že žalovaný uvedl své příjmy ve výši 20 722 Kč měsíčně a své výdaje ve výši 11 000 Kč měsíčně. Dále měl žalovaný uvedenou adresu trvalého pobytu a korespondenční adresu na adrese úřadu. Z výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně vyplatila žalovanému na účet č. č. účtu dne 15. 8. 2023 částku 7 000 Kč, dne 16. 8. 2023 částku 2 000 Kč, dne 17. 8. 2023 částku 3 000 Kč, dne 10. 9. 2023 částku 3 000 Kč, dne 11. 9. 2023 částku 15 000 Kč, dne 18. 9. 2023 částku 8 000 Kč.
5. Z dopisu ze dne 14. 1. 2024 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno zesplatnění celého úvěru ke dni 14. 1. 2024. Z výzvy k úhradě ze dne 7. 8. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 18 585 Kč do tří dnů.
6. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu ze dne 15. 8. 2023, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky do výše 20 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit měsíčními splátkami, přičemž každý měsíc musel splatit alespoň přirostlé úroky. Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně. Žalovaný vyčerpal částku ve výši 38 000 Kč. Bonita žalovaného byla žalobkyní zkoumána na základě tvrzení žalovaného a ověřena oproti výplatním páskám . Žalovaný nic neuhradil. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne 15. 10. 2023.Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou dlužné částky.
7. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
9. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 2 ZoSÚ rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud na základě provedeného dokazování nemůže učinit závěr o tom, jak se žalobkyně snažila ověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit. Žalobkyně obecně tvrdila, jak bylo postupováno, a odkazovala na příslušná ustanovení zákona. Žalobkyně ověřila příjmy žalovaného výplatními páskami. Žalobkyně ale neověřila výdaje žalovaného.
11. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.
12. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 38 000 Kč. Žalovaný neuhradil nic. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalovanému plnila. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu poníženou o uhrazenou částku.
13. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku 38 000 Kč společně s příslušným úrokem z prodlení, na který vzniklo žalobkyni právo v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne 16. 8. 2024 (počátek prodlení je určen podle lhůty v předžalobní výzvě; oznámení bylo odesláno 7. 8. 2024 a podle § 573 o.z. se má za to, že bylo doručeno dne 12. 8. 2024 a lhůta k plnění v délce 3 dnů tak uplynula dne 15. 8. 2024), neboť žalovaný byl v prodlení s úhradou peněžitého dluhu. V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. bylo poté žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.
14. Soud tudíž dále žalobu zamítl ohledně: částky 15 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 53 200 Kč od 18. 1. 2024 do 15. 8. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 200 Kč od 16. 8. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 38 000 Kč od 16. 8. 2024 do zaplacení.
15. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 15 800 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 38 000 Kč, tj. ze 60 %; žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 22 876 Kč, tj. z 40 %, a náleží mu proto náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 20 %. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 436 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 60 876 Kč sestávající z částky 3 540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 11 520 Kč ve výši 2 419,20 Kč. Žalobkyni ovšem náleží pouze část celkové výše náhrady tj. 3 275 Kč (20 % z celkové náhrady). Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.