Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 60/2025-21

Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Pávkovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o zaplacení 35 907,41 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba o zaplacení částky 35 907,41 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 896,96 Kč od 12. 10. 2024 do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba o zaplacení částky 35 907,41 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 896,96 Kč od 12. 10. 2024 do zaplacení se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 35 907,41 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota uzavřené mezi účastníky řízení dne 27. 4. 2024. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěrový rámec ve výši 37 800 Kč, z něhož žalovaná vyčerpala peněžní prostředky ve výši 17 600 Kč. Ty měla věřiteli vrátit do 18. 10. 2025. Žalovaná však nedostála svým smluvním povinnostem, když úvěr nezaplatila řádně a včas. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Žalovaná však ke dni podání žaloby nezaplatila na dluh ničeho.

2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek ( ). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v rámci podané žaloby. Žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu Proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu.

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 27. 4. 2024 ve spojení se sdělením právnická osoba. ze dne 11. 4. 2025, dále i ze sdělení o zesplatnění úvěru ze dne 11. 10. 2024 je prokázáno, že účastníci řízení dne 27. 4. 2025 uzavřeli smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr s možností opakovaného a postupného čerpání až do výše 37 800 Kč. Ze sdělení právnická osoba. ze dne 11. 4. 2025 vyplývá, že na bankovní účet žalované byla z účtu žalobkyně dne 29. 4. 2024 připsána částka 17 600 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit úvěr do 18. 10. 2025 společně s úrokem ve výši 0,866 % denně a s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 1 280,78 %. Žalovaná se v článku VII. smlouvy dále zavázala platit žalobkyni základní poplatky. Kromě poplatku za vyplacení tranše úvěru a smluvního úroku si dle obsahu žaloby sjednala poplatek za volitelnou službu „Klidné spaní“ ve výši 3,66 Kč denně a poplatek za „Informační servis“ ve výši 0,96 Kč denně. V případě prodlení byla povinna žalovaná dle článku VIII. smlouvy hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, jejíž zaplacení žalobkyně požaduje ve výši 101,57 Kč za období od 11. 10. 2024 do 13. 7. 2024, zákonný úrok z prodlení, účelně vynaložené náklady v paušální výši 35 Kč denně (maximálně 490 Kč za kalendářní měsíc) a náklady na zasílání upomínek zpoplatněných částkou 105 Kč za každou upomínku. Žalovaná žalobkyni zaplatila za dobu trvání úvěru částku 17 683,42 Kč. K datu 11. 10. 2024 žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalobou požaduje žalobkyně zaplacení jistiny úvěru ve výši 17 516,56 Kč, poplatku za vyplacení tranše úvěru ve výši 320,34 Kč, přirostlého smluvního úroku ve výši 17 908,88 Kč a smluvní pokuty ve výši 101,57 Kč. Výzvou ze dne 21. 1. 2025 byla žalovaná žalobkyní upomínána o zaplacení dluhu a zároveň upozorněna na možnost jeho soudního vymáhání.

4. Podle , (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

5. Soud se v dané věci nejprve zabýval platností smlouvy o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. ). V dané věci byl dle předložené smlouvy o úvěru sjednán úrok z úvěru ve výši 316,09 % ročně s uváděnou RPSN úvěru ve výši 1 280,78 %. Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu České republiky (dále jen NS ČR), kdy lze konkrétně uvést např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. , od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. NS ČR dovodil, že „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS ČR odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS ČR sp. zn. ) a věc uzavřel se závěrem, že „Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. lze úroky z prodlení „posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti , (dále jen obč. zák.), je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091). Také Ústavní soud České republiky (dále jen ÚS) již v nálezu sp. zn. dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu s dalšími sankcemi) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti a je namístě přistoupit k zastavení exekuce dle , (dále jen „ “). Tato judikatura se dále prohlubovala a např. nález ÚS ve věci sp. zn. dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle V návaznosti na judikaturu ÚS pak NS ČR v rozhodnutích sp. zn. , , nebo uzavřel, že přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, a jejíž zaplacení bylo zajištěno smluvními pokutami. Podepsaný soud má v souladu s právním názorem odvolacího Krajského soudu v Českých BudějovicíchAnonymizováno– pobočka v Táboře (např. rozsudek č. j. spisová značka ze dne 12. 4. 2022), že uvedené právní závěry NS ČR a ÚS, které ve své většině byly vysloveny v rámci exekučního řízení, jsou o to více použitelné i pro řízení nalézací. Podle uvedeného rozhodnutí: „exekuční řízení je totiž už z principu určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv tedy pro nalézání práva a pro přezkum exekučního titulu. I proto je vhodné a účelné, aby se posouzení platnosti spotřebitelských smluv o úvěru přesunulo už do řízení nalézacího, v němž je vydáváno meritorní rozhodnutí a jež je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotného práva.“

6. V dané věci byla smlouvou o úvěru mezi účastníky sjednána úroková sazba z úvěru ve výši 316,09 % ročně. Obvyklá výše úroků dle obecně dostupného přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období duben 2024 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 8,71 % ročně. Dohodnutá výše úroků tedy sama o sobě převyšuje mnohonásobně tuto obvyklou úrokovou míru. Úrok dohodnutý v poměrech dané smlouvy je nepřiměřeně vysoký, odporující dobrým mravům. Tato skutečnost je zjevná již ze samotné kapitalizace tohoto úroku provedené žalobkyní v žalobě, z níž je zřejmé, že za dobu od 29. 4. 2024 (čerpání úvěru) do 11. 10. 2024 (zesplatnění úvěru) činil tento úrok z částky 17 600 Kč celkem 17 908,88 Kč. Jedná se o 100 % nárůst za dobu 5 měsíců. Jednotlivá smluvní ujednání přitom nelze vytrhovat z kontextu celé smlouvy, ale naopak každé je nutno posoudit v souvislosti s ostatními. V dané věci jsou tato ujednání ve svém souhrnu zjevně nevyvážená. Žalovaná se totiž kromě uvedeného úroku zavázala žalobkyni platit poplatek za vyplacení každé tranše úvěru. Pro případ neplnění povinností přistupuje smluvní pokuta v procentuální výši 0,1 % za každý den prodlení a náhrada nákladů za prodlení dlužníka, které spolu s úrokem již pouze podtrhují takto zcela zjevně nepřiměřenou výši finančního zatížení dlužníka. Neobstojí ani argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání nejsou vyloučené ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy. „Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci.

7. Podle výše uvedené judikatury NS ČR, která navazuje na judikaturu ÚS (viz celá řada rozhodnutí ÚS uváděná ve zmíněných rozhodnutích NS ČR), je třeba zkoumat neplatnost spotřebitelských smluv způsobenou nepřiměřenými úroky nikoli izolovaně, ale v celém souhrnu uzavřené spotřebitelské smlouvy, neboť není přípustné nepřiměřené vychýlení v právech a povinnostech stran v zásadní neprospěch spotřebitele. Ve výše uvedených rozhodnutích, která se týkala další fáze uplatnění práva v exekučních řízeních, a to právě ve věcech spotřebitelských smluv o poskytnutí peněžních prostředků, bylo dovozeno, že v případě takovéto nepřiměřenosti se neplatnost vztahuje na celý závazkový vztah. NS ČR dovodil, že pokud jsou povinnosti dlužníka ve svém kontextu nepřiměřené jeho právům, že je na místě exekuci zcela zastavit, a tedy smlouvu je třeba jako celek považovat za neplatnou (viz v podrobnostech shora uvedená judikatura). Tak je tomu i v dané věci, kdy ujednání o nemravné výši úroků z úvěru jsou základním ujednáním spotřebitelském úvěru, přičemž vedle nemravné výše úroků z úvěru smlouva stanovila dále toliko v neprospěch spotřebitele smluvní pokutu a dále i účelně vynaložené náklady pro případ prodlení spotřebitele a další poplatky. Jednotlivá ustanovení dané smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytnuté podnikatelem spotřebiteli jsou natolik provázaná, že je nelze od sebe oddělit, neboť bez takto sjednaných úroků by žalobkyně peněžní prostředky žalované neposkytla. Ustanovení dané smlouvy zakládají proto tak nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, že způsobují absolutní neplatnost smlouvy.

8. Z výše uvedených závěrů vyplývá, že poskytnutí peněžních prostředků žalované je s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu. Žalobkyně by tedy mohla mít nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši žalovanou čerpané částky dle citovaného § 2991 odst. 1 o. z. Jak již bylo výše uvedeno, žalobkyně poskytla žalované částku 17 600 Kč. Ze žalobních tvrzení však současně plyne, že žalovaná již žalobkyni zaplatila celkem 17 683,42 Kč, tedy částku převyšující poskytnuté plnění. Proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle Žalovaná je úspěšnou stranou sporu, žádné náklady řízení jí však nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře, prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.