Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
24 C 91/2025-46
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně A., se sídlem v Adresa žalobkyně A, IČO: IČO žalobkyně B, zastoupené Jméno Zástupce, advokátem se sídlem v Adresa žalobkyně A, proti žalované Jméno žalované, narozené Datum narození žalované, trvale bytem v Adresa žalované, o zaplacení 12 118 Kč s příslušenstvím, takto:
takto:
I. Žaloba, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 12 118 Kč s příslušenstvím, se zamítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 12 118 Kč s příslušenstvím, se zamítá.II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 25. 2. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úrokem a úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr podle smlouvy o úvěru č. hodnota, uzavřené dne 20. 1. 2022 mezi žalovanou a společností právnická osoba. (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“ nebo „společnost“). Na základě citované smlouvy společnost poskytla žalované 10 000 Kč a žalovaná se naproti tomu zavázala tyto peněžní prostředky vrátit společně s úrokem v pevné výši 507 Kč. Žalovaná se dále zavázala zaplatit společnosti paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru. Žalovaná se zavázala zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 900 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši 1 385 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 1 800 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 18 592 Kč odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Žalovaná však plnila pouze částečně, když zaplatila 11 474 Kč (poslední částku uhradila dne 31. 3. 2023), přičemž zůstala dlužna na jistině 4 127,34 Kč a na úroku a dalších úhradách 2 990,66 Kč. Současně žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. Společnost měla před uzavřením smlouvy zkoumat schopnost žalované úvěr splácet, a to na základě zhodnocení informací získaných od žalované a jejich ověření oproti dokladům požadovaným od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byla zaznamenány v žádosti o úvěr a byly ověřeny pracovní smlouvou, výplatními páskami a výpisy z účtu. Žalovaná v žádosti uvedla, že je od 1. 9. 2020 zaměstnána na dobu neurčitou jako zaměstnanec u společnosti právnická osoba s měsíčním příjmem částka a měsíčními výdaji 12 340 Kč. Žalovaná dále uvedla, že bydlí v nájmu, je vdaná, má dokončené střední vzdělání, má vyživovací povinnost vůči dvěma osobám. Žalobou uplatněná pohledávka pak byla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 14. 10. 2024, s účinností ode dne 25. 10. 2024, postoupena žalobkyni.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.
3. Z pracovní smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela pracovní smlouvu se společností právnická osoba, s nástupem 1. 9. 2020, na pozici pracovník v obchodě – pokladní, místo výkonu práce bylo sjednáno v Klášterci nad Ohří a pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou se základní měsíční mzdou ve výši 24 000 Kč.
4. Z výplatní pásky za měsíc 10/2021 bylo zjištěno, že čistá mzda za tento měsíc činila 17 243 Kč. Z výplatní pásky za měsíc 12/2021 bylo zjištěno, že čistá mzda za tento měsíc činila částka.
5. Z výpisu z účtu právnická osoba bylo zjištěno, že na účet žalované byla dne 13. 12. 2021 připsána platba ve výši částka od společnosti právnická osoba
6. Ze žádosti o úvěr bylo zjištěno, že jsou zde uvedeny některé údaje o žalované, a to rodinný stav – vdaná, dvě vyživované děti do 26 let, dokončené vzdělání – střední, sociální status – zaměstnaná, příjmy žadatele – mzda částka, celkové měsíční výdaje 12 340 Kč (bydlení, energie – 3 000 Kč, doprava, jídlo, osobní náklady – 9 090 Kč, exekuce – 250 Kč). Zástupce právní předchůdkyně žalobkyně měl ověřit tvrzení žalované z pracovní smlouvy a výplatní pásky. Žádost o úvěr je dne 20. 1. 2022 podepsaná žalovanou a je zde uveden obchodní zástupce společnosti.
7. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 20. 1. 2022 a přehledu splátek bylo zjištěno, že tato byla dne 20. 1. 2022 uzavřena mezi žalovanou a společností. Společnost se zde zavázala poskytnout žalované 10 000 Kč a žalovaná se naproti tomu zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 507 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 385 Kč a za hotovostní inkaso plateb v bydlišti poplatek ve výši 1 800 Kč. Celkem se tak žalovaná zavázala zaplatit 18 592 Kč, a to v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že částku 10 000 Kč v hotovosti převzala.
8. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že se jedná o interní dokument žalobkyně, dle kterého žalovaná uhradila dne 21. 1. 2022 částku 1 330 Kč, dne 17. 2. 2022 částku 1 330 Kč, dne 18. 3. 2022 částku 1 350 Kč, dne 24. 4. 2022 částku 1 350 Kč, dne 19. 5. 2022 částku 1 332 Kč, dne 18. 6. 2022 částku 1 332 Kč, dne 30. 1. 2023 částku 1 400 Kč, dne 25. 2. 2023 částku 700 Kč a poslední splátku ve výši 1 350 Kč uhradila dne 31. 3. 2023. Celkem tedy žalovaná uhradila 11 474 Kč.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně části seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o zaplacení kupní ceny soud zjistil, že společnost touto smlouvou ze dne 14. 10. 2024 s účinností ke dni 29. 10. 2024, postoupila žalobkyni za úplatu soubor pohledávek, a to mimo jiné včetně pohledávky za žalovanou uplatněné v tomto řízení.
10. Z dopisu ze dne 11. 11. 2024 soud zjistil, že společnost žalované tímto dopisem oznámila, že pohledávku za ní se shora citované smlouvy postoupila žalobkyni.
11. Z dopisu ze dne 24. 1. 2025 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k zaplacení 14 281,34 Kč s tím, že pokud tak do 8. 2. 2025 neučiní, vystavuje se riziku podání žaloby v této věci. Z přiloženého podacího lístku bylo zjištěno, že žalované byl tento dopis odeslán dne 24. 1. 2025.
12. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastnic a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost žalované dne 20. 1. 2022 předala v hotovosti částku 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit úrok ve výši 507 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 385 Kč a za hotovostní inkaso plateb v bydlišti poplatek ve výši 1 800 Kč. Celkem se tak žalovaná zavázala zaplatit 18 592 Kč, a to v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Poslední splátku žalovaná uhradila dne 31. 3. 2023 a celkem před podáním žaloby zaplatila 11 474 Kč. Před uzavřením smlouvy obchodní zástupce společnosti zaznamenal do žádosti o úvěr některé údaje o žalované, a to zejména, že je vdaná, má dvě vyživované děti do 26 let, má střední vzdělání je zaměstnaná s příjmy ve výši částka a celkovými měsíčními výdaji 12 340 Kč (bydlení, energie – 3 000 Kč, doprava, jídlo, osobní náklady – 9 090 Kč, exekuce – 250 Kč). Pohledávka z uvedené smlouvy pak byla s účinností ke dni 29. 10. 2024 postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno.
13. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
16. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).
18. V projednávaném případě sice žalobkyně v obecné rovině uvedla, jakým způsobem úvěruschopnost žalované společnost posuzovala, tj. že zejména vycházela z informací uvedených žalovanou, což ověřila z dokladů vyjmenovaných v žádosti o úvěr. Žalobkyně doložila pracovní smlouvu žalované a výplatní pásky za měsíce 10,12/2021. Z nich bylo možné uzavřít, že žalovaná byla v době žádosti zaměstnána s průměrným příjmem částka. Ze žaloby, smlouvy ani žádosti o úvěr pak nevyplývá, že by společnost žalovanou lustrovala např. v insolvenčním rejstříku či v bankovním a nebankovním registru klientských informací. Pokud jde o výdaje žalované tak tyto byly uvedeny v částce 12 340 Kč (bydlení, energie – 3 000 Kč, doprava, jídlo, osobní náklady – 9 000 Kč, exekuce – 250 Kč). Žalovaná dále uvedla, že bydlí v nájmu a má dvě vyživovací povinnost. Společnost však neprověřila tvrzení žalované o jejím bydlení a ani o dalších výdajích, přitom již údaj o výdajích na bydlení a energie ve výši 3 000 Kč nemůže být relevantním údajem. Žalovaná dále uváděla, že má dvě vyživovací povinnosti, přičemž v případě nezletilých dětí je vyživovací povinnost povinností primární. Žalovaná neuvedla a společnost blíže nezkoumala jaké výdaje jsou na uspokojování potřeb vyživovaných osob vynakládány. Nutno dále zdůraznit, že žalované bylo (jak vyplývá z žádosti o úvěr) měsíčně exekučně sráženo 250 Kč, přičemž dle exekučních předpisů musí povinné osobě zbýt tzv. nezabavitelná částka, která má sloužit k pokrytí nejzákladnějších životních potřeb osoby povinné a osob na ní výživou závislých. Závěr společnosti, že by z tohoto nezabavitelného minima byla žalovaná schopna splácet měsíčně 1 328 Kč, soud považuje za lichý. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že společnost úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015). Z vyložených důvodů je nutno na uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.
19. Poskytnuté plnění (částka ve výši 10 000 Kč) by tak bylo možné posoudit jen jako bezdůvodné obohacení (§ 2991 o. z.), avšak v řízení bylo zjištěno, že žalovaná již vydala více, než oč se obohatila (částka 11 474 Kč).
20. Soud z vyložených důvodů žalobu v celém rozsahu zamítl.
21. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř. ). V daném případě byla úspěšnou účastnicí žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř. ). Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádné z účastnic.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.