Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

249 C 25/2022-106

Zmenené rozhodnutím 28 Co 169/2023-162
„Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobkyně: [[Jméno žalobkyně]]., IČO [[IČO žalobkyně]] sídlem [[Adresa žalobkyně]] zastoupená advokátkou [[Jméno advokátky]] sídlem [[Adresa advokátky]] proti žalovanému: [[Jméno žalovaného]], narozený dne [[Datum narození žalovaného]] bytem [[Adresa žalovaného]] o zaplacení 72 699 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2023, č. j. 249 C 25/2022-106, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části I. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 53 000 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně od 22. 4. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části I. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 8,5% úrok z prodlení ročně z částky 53 000 Kč od 23. 11. 2021 do 21. 4. 2022, se potvrzuje. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 6 633,51 Kč k rukám její zástupkyně, advokátky [[Jméno advokátky]], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 11 168,40 Kč k rukám její zástupkyně, advokátky [[Jméno advokátky]], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku."

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Monikou Schön, Ph.D., jako samosoudcem v právní věci

žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně,

se sídlem v Adresa žalobkyně,

zastoupená Jméno Zástupce,

advokátkou se sídlem v Adresa žalobkyně,

proti

žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného,

bytem ve Adresa žalovaného,

o 72.699,08 Kč s úroky a úroky z prodlení,

takto:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 72.699,08 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 63.225 Kč za dobu od 23. listopadu 2021 do zaplacení a úroku ve výši 64,58 % ročně z částky 53.000 Kč za dobu od 23. listopadu 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok dosáhne částky 178.732 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 72.699,08 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 63.225 Kč za dobu od 23. listopadu 2021 do zaplacení a úroku ve výši 64,58 % ročně z částky 53.000 Kč za dobu od 23. listopadu 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok dosáhne částky 178.732 Kč, se zamítá.II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 72.699,08 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se žalovaným dne datum uzavřel smlouvu o úvěru, podle níž žalovaný dne datum čerpal (bezhotovostně, převodem na bankovní účet) částku ve výši 53.000 Kč a tuto se zavázal spolu se sjednaným úrokem a dalšími poplatky, které žalobce dále rozvedl, zaplatit ve čtyřiceti osmi pravidelných měsíčních splátkách po 3.207 Kč (smluvní úrok byl sjednán ve výši64,58 % ročně). V rozporu s ujednáním účastníků žalovaný nezaplatil žalobci ničeho. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně.

2. Žalovaný se ve věci – ač k tomu soudem vyzván – ve lhůtě mu k tomu soudem určené ani do dnešního dne nevyjádřil. K jednání nařízenému na 11. 4. 2023, ač předvolán řádně a včas, se pak bez omluvy nedostavil, aniž soudu sdělil jakýkoli důvod, který by mu v účasti bránil. Za této situace soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:

4. Zy označené jako „Anonymizováno Hodnocení klienta“ soud zjistil, že v ní je uveden příjem žalovaného ze zaměstnání v částce 14.750 Kč měsíčně, výdaje (životní minimum) v částce 3.860 Kč měsíčně, náklady na bydlení v částce 2.603 Kč měsíčně a žádné jiné výdaje uvedeny nejsou. K dotazu, zda žalobce správnost těchto údajů před uzavřením smlouvy ověřoval, žalobce při jednání dne 11. 4. 2023 sdělil, že nikoli. K dotazu soudu, zda se žalobce zabýval otázkou pobytu žalovaného (adresa uváděná na listinách je adresou Městského úřadu ve adresa, což je skutečnost obecně známá a též soudu známá z vlastní činnosti), žalobce uváděl, že se k tomu vyjádřit nemůže. Nadto je – i pro osobu bez vzdělání a zkušeností v oblasti poskytování úvěrů – na první pohled evidentní, že uváděné výdaje jsou hrubě podhodnoceny (srov. např. nulové výdaje na cokoli ostatního vč. dopravy, přitom deklarovaný pobyt žalovaného byl ve adresa a adresa zaměstnavatele v adresa, takže je evidentní, že nějaké náklady na dopravu žalovaný vynakládat musel, v přehledu však uvedeny nejsou).

5. Z Potvrzení o příjmu žalovaného ze dne datum soud vzal za prokázané, že uvedeného dne Anonymizováno jméno FO jako zaměstnavatel potvrdil, že je u ní žalovaný zaměstnán jako řidič od datum s průměrným čistým příjmem za poslední tři měsíce v částce 14.750 Kč.

6. Z výplatního lístku žalovaného za Anonymizováno soud zjistil, že v uvedeném měsíci měl žalobce příjem ze mzdy v částce 14.752 Kč (čistá mzda), že žalovanému nebyly prováděny žádné srážky ze mzdy a žalovaný neuplatňoval daňové zvýhodnění na děti.

7. Z výplatního lístku žalovaného za Anonymizováno soud zjistil, že v uvedeném měsíci měl žalobce příjem ze mzdy v částce 14.748 Kč (čistá mzda), že žalovanému nebyly prováděny žádné srážky ze mzdy a žalovaný neuplatňoval daňové zvýhodnění na děti.

8. Z výpisu z účtu žalovaného za období datum – datum soud zjistil, že počáteční zůstatek byl 352,23 Kč a konečný zůstatek byl 102.23 Kč. Jediný evidovaný pohyb na účtu byl dne datum odepsaný poplatek za vedení účtu v částce 250 Kč.

9. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne datum soud zjistil, že k uvedenému dni nebyl v registru žádný záznam o dlužných částkách po splatnosti ve vztahu k žalovanému.

10. Z výpisu z NRKI ze dne datum soud zjistil, že sám žalobce při zvažování pravděpodobnosti splácení u žalovaného zjistil velmi nízké bodové skóre (v nejnižší kategorii, což žalobce interpretoval jako „vyšší riziko, úvěr je výrazně limitován výší vyplacené částky, případně zamítán“).

11. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru soud zjistil, že formálně žalovaný dne datum požádal žalobce o úvěr. Jde o formulář vyhotovený žalobcem, do něhož jsou doplněny konkrétní údaje o žalovaném a o požadovaném úvěru. V závěru je připojena akceptační doložka s podpisem zástupce žalobce a datem datum.

12. Z přípisu žalobce ze dne datum soud vzal za prokázané, že jím žalobce sdělil žalovanému, že „schválil úvěr ke smlouvě o úvěru č. hodnota“. Z připojené kopie obálky je zřejmé, že byla žalovanému odeslána na adresu „adresa“ (neznámo, z jakého důvodu, žalobce k tomu na dotaz soudu při jednání žádné vysvětlení neuvedl), že na této adrese si žalovaný zásilku nepřevzal a tato se jako nedoručená vrátila zpět žalobci.

13. Zy označené jako „Doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu“ soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. Především toutou soud nezval za prokázané, že by žalobce poskytl žalovanému jakoukoli částku. je totiž strojově psaným dokumentem, u něhož nelze zjistit ani to, kdo (a kdy)u vyhotovil. se jeví jako přehled vyhotovený žalobcem, jejímž obsahem jsou žalobcova žalobní tvrzení. Z tétoy soud nevzal za prokázané, že by jakákoli částka byla žalovanému vyplacena (že žalovaný čerpal jakoukoli částku). Vzhledem k tomu soud vyzval při jednání žalobce, aby označil jiný důkaz k prokázání tvrzení o vyplacení úvěru, na což však žalobce sdělil, že jiný důkaz k prokázání tohoto tvrzení nemá.

14. Z ostatních listin označených a provedených k důkazu soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. Pokud jde o několik výzev k zaplacení, soud nevzal za prokázané, že tytoy byly žalovanému odeslány. Tato otázka nicméně nebyla významná pro rozhodnutí ve věci, proto soud žalobce v tomto směru nepoučoval a nevyzýval k doplnění tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání.

15. Po takto provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne datum žalovaný podepsal návrh na uzavření smlouvy o úvěru. K tomuto návrhu žalobce dne datum připojil svůj podpis v části „akceptační doložka“. Teprve následujícího dne (datum) odeslal žalovanému sdělení, jímž ho o akceptaci informoval. Tuto písemnost si žalovaný nepřevzal. Před uzavřením smlouvy žalobce nijak reálně neověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr. Provedl-li lustraci v několika registrech (Solus apod.), považuje to soud za zcela nedostačující. Vyjma toho sám žalobce žalovaného hodnotil jako rizikového (srov. závěry z NRKI shora). V každém případě žalobce měl zejména zjišťovat a ověřovat reálné příjmy a reálné výdaje žalovaného, což zjevně neučinil (srov. jeho vyjádření při jednání dne 11. 4. 2023). Spoléhal-li se na pravdivost údajů uvedených v „Hodnocení klienta“, nutno uvést, že tyto údaje jsou zcela zjevně bez vztahu k realitě, když přinejmenším u výdajů je uvedena částka životního minima, nikoli jakkoli zjištěná výše reálných nákladů žalovaného. O tom, že reálné náklady žalovaného musí být výrazně vyšší, svědčí mj. okolnost, že žalovaný měl tvrzené bydliště ve adresa, adresa zaměstnavatele byla v adresa, tedy žalovaný musel mít nějaké náklady na dopravu do zaměstnání, ani to však žalobcem podle obsahu listin zváženo nebylo. Pochybnosti žalobce musel budit rovněž údaj o místě trvalého pobytu žalovaného (sídlo Městského úřadu adresa), zůstatek na účtu žalovaného, na který měl být úvěr čerpán (naprosto minimální částky u počátečního i konečného zůstatku s naprosto minimálním pohybem v mezidobí, tedy bylo zjevné, že nejde o účet běžně používaný žalovaným atd.). I v případě, že žalobce nijak údaje uvedené žalovaným neověřoval, měly údaje, které od něj měl k dispozici, budit pochybnosti o schopnosti žalovaného řádně úvěr splatit.

16. Po právní stránce pak soud věc posoudil takto: Smlouvu o úvěru ze dne datum (resp. akceptovanou dne datum) soud hodnotí jako neplatnou, neboť žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když naprosto nezjišťoval (neověřoval) majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. Tím žalobce porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením a 2 , o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18). Pro úplnost soud dodává, že nahrazené zákonem vymezeného účelu zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele paušálními částkami životního minima atp. nelze akceptovat. Žalobce jako profesionální poskytovatel nebankovních úvěrů měl požadovat doložení reálných výdajů žalovaného, především výdajů spojených s bydlením a dalšími životními náklady (shodně srov. též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. ).

17. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru z ní právo nelze přiznat. Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že by žalovaný čerpal jakoukoli částku, neshledává soud žádný důvod, pro který by bylo lze žalovanému uložit zaplacení jakékoli částky žalobci. Soudu tedy nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout (výrok I.).

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl, jak ve výroku II. uvedeno, neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení, kdy byl zcela neúspěšný, na náhradu nákladů řízení nemá právo (srov. ustanovení a contrario) a žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku.