Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 26/2025-120

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 19 911,78 Kč s příslušenstvím

takto:

Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 16 047,21 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 17. 5. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Žaloba se, co do zaplacení zaplacení částky 3 864,57 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 413,97 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 16 047,21 Kč od 15. 2. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 19 911,78 Kč od 25. 9. 2024 do 16. 5. 2025, a dále zákonného úroku z prodlení z částky 3 864,57 Kč od 17. 5. 2025 do zaplacení, zamítá.

Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 16 047,21 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 17. 5. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Žaloba se, co do zaplacení zaplacení částky 3 864,57 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 413,97 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 16 047,21 Kč od 15. 2. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 19 911,78 Kč od 25. 9. 2024 do 16. 5. 2025, a dále zákonného úroku z prodlení z částky 3 864,57 Kč od 17. 5. 2025 do zaplacení, zamítá.Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Žalobou doručenou soudu dne 4. 2. 2025 se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 19 911,78 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne datum uzavřela společnost právnická osoba. (dříve právnická osoba Bank, a.s. nebo právnická osoba Bank, a.s.) se žalovaným Smlouvu o bankovních produktech a službách, na jejímž základě byl žalovanému zřízen a veden bankovní účet č.ú. č. účtu, nedílnou součástí smlouvy jsou dispozice ke kontokorentnímu úvěru Flexikredit , který žalovanému umožnil přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 76 000 Kč sjednaného v aktuálních Dispozicích (ze dne datum) ke smlouvě. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Žalovaný svou povinnost nesplnil, překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zapsaným doporučeně dne 8. 10. 2024. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 2 064,57 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z této částky od 25. 9. 2024 do zaplacení, a dále dlužné jistiny úvěru ve výši 16 047,21 Kč včetně úroku ve výši 14,75 % ročně z této částky od 15. 2. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného roku z prodlení ve výši 1 413,97 Kč, a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 17 847,21 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem. Žalovaný svou povinnost nesplnil a dlužná částka nebyla dosud uhrazena.

V podání došlém soudu dne 24. 4. 2025 žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela banka z údajů poskytnutých žalovaným v Žádosti o povolení debetního zůstatku Flexikredit ze dne datum, kdy žalovaný žádal banku o úvěrový rámce k běžnému účtu ve výši 79 000 Kč. Žalovaný deklaroval podpisem žádosti čistý měsíční příjem ve výši 31 864 Kč. Žalovaný dále uvedl, že je od datum zaměstnán na dobu neurčitou jako technik/řidič u zaměstnavatele právnická osoba., IČ IČO, má vlastní bydlení, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 33 000 Kč, dále žalovaný uvedl, že nemá vyživovací povinnost. Z interních zdrojů banka zjistila, že žalovaný měl vůči bance v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 1 828,20 Kč a z externích zdrojů banka zjistila, že žalovaný neměl v době podání žádosti o úvěr žádné další závazky. Po provedeném individuálním hodnocení žalovaného banka žádosti žalovaného vyhověla a schválila žalovanému úvěrový rámec Flexikredit k běžnému účtu ve výši 76 000 Kč.

Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.

Z důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti: Ze Smlouvy bankovních produktech a službách ze dne datum soud zjistil, že společnost právnická osoba Bank, a.s. se zavázala poskytnout žalovanému bankovní produkty a služby, přičemž součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky banky ze dne datum. Shora uvedená společnost se zavázala zřídit žalovanému běžný korunový účet. Ze zvláštního ujednání ke kontokorentnímu úvěru Flexikredit ze dne datum vyplývá, že strany mezi sebou uzavřely smlouvu o poskytnutí spotřebitelského kontokorentního úvěru Flexikredit, kdy banka se zavázala poskytnout žalovanému jakožto úvěrovanému spotřebiteli peněžní prostředky ve formě povoleného přečerpání běžného účtu sjednaného v dispozicích, přičemž žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky bance vrátit, platit úroky, poplatky a plnit další sjednané povinnosti. Součástí smlouvy bylo rovněž Vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro název, dále Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z Žádosti o povolení debetního zůstatku název standard vyplývá, že žalovaný v žádosti uvedl, že je svobodný, bydlí ve vlastním domě (bytě), má střední vzdělání, pracuje jako technik (řidič) u společnosti právnická osoba., kdy jeho čistý měsíční příjem činí 31 864 Kč, je zaměstnán na dobu neurčitou, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 33 000 Kč. Z oznámení o zesplatnění ze dne datum vyplývá, že právnická osoba. žalovanému sdělila, že z důvodu opakovaného porušování sjednaných podmínek banka prohlásila úvěru č. č. účtu na částku 16 047,21 Kč za splatný ke dni 14. 2. 2024. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2024 a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla před podáním žaloby postoupena ze společnosti právnická osoba. na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum vyplynulo, že společnost právnická osoba. oznámila žalovanému, že jeho pohledávka z titulu smlouvy č. hodnota a hodnota byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Z podacího lístku ze dne 8. 10. 2024 vyplývá, že žalobkyně zaslala žalovanému písemnost. Z předžalobní upomínky ze dne 19. 11. 2024 a připojeného poštovního podacího archu ze dne 20. 11. 2024, soud zjistil, že tuto adresoval právní zástupce žalobkyně žalované, kde žalovaný byl upozorněn, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru. Z platební historie vystavené společností právnická osoba. dne 23. 9. 2024 vyplývá, že k čerpání úvěru došlo dne 19. 9. 2023, a to v částce 16 047,21 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu právnická osoba. za období 31. 1. 2024 až 19. 9. 2024 vyplývá, že konečný zůstatek na účtu č. účtu činil 16 047,21 Kč.

Dle , (dále jen „“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 16 047,21 Kč, žalovaný neuhradil ničeho. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu o úvěru neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

Je nepochybné, že na právní vztahy, od nichž žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá , neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se předchůdkyně žalobkyně schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu se zákony. Shora uvedenému však soud nepřisvědčil. Předchůdkyně žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (sdělení žalovaného v Žádosti o úvěr, šetření v registrech a zkoumání měsíčního příjmu žalovaného), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 31 864 Kč, kdy v žádosti dále uvedl, že je zaměstnán na dobu neurčitou jako technik/řidič u zaměstnavatele právnická osoba., z interních zdrojů předchůdkyně žalobkyně měla zjistit, že žalovaný má vůči ní závazky ve výši měsíčních splátek 1 828 Kč. Žalobkyně však netvrdila, že by se předchůdkyně žalobkyně zabývala skutečnými výdaji žalovaného, pouze měla vycházet ze statistických údajů. Dle názoru soudu z uvedeného jednoznačně vyplývá, že nebylo dostatečně zjištěno, zda je žalovaný schopen podmínkám úvěrů dostát, když uvedené tvrzení nebyla prokázána, a i kdyby byla, nebylo ani tvrzeno, že by předchůdkyně žalobkyně vůbec zjišťovala skutečné výdaje žalovaného. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že nebylo objektivně zjištěno, zda je žalovaný osobou, jehož majetkové poměry by odůvodňovaly schopnost splácet úvěr. V tomto ohledu je zcela lhostejno, zda se ze strany žalovaného jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností předchůdkyně žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany předchůdkyně žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. – 119). Je pravdou, že v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle ). Ostatně k výkladu zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně uhradila žalovanému 16 047,21 Kč, žalovaný nevrátil ničeho, je třeba na toto plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (, odst. 2 ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele ( ). Žalovaný sice byl dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhů vyzván předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalovanému doručena a že měl možnost se s ní seznámit. Žalovaný byl tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzván až žalobou, která mu byla doručena dne 15. 5. 2025. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měla žalovaná bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinila, ocitla se ode dne následujícího (17. 5. 2025) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle sazba úroku z prodlení 12 % ročně (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.).

Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle . advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 náleží odměna ve výši 300 Kč (za dva úkony právní služby – příprava a převzetí zastoupení a dále předžalobní výzva), a dále odměna ve výši 400 Kč – ve znění účinném od 1. 1. 2025 (za jeden úkon právní služby – podání žaloby) a dle advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Dle . advokátního tarifu, náleží v daném případě advokátu dále odměna ve výši 1 900 Kč za jeden úkon právní služby a rovněž paušální náhrada výdajů ve výši 450 Kč dle advokátního tarifu (ve znění vyhl. č. ) za dva úkony, kdy právní zástupce žalobkyně v daném řízení účelně vykonal dva úkony právní služby (a sice účast při jednání soudu dne 30. 4. 2025 a 20. 6. 2025). Dle advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze souhrnu výše uvedených částek (6 000 Kč), tedy ve výši 1 260 Kč, když soud ověřil, že advokát je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobkyně tedy činí celkem 8 260 Kč (1 000 + 2 x 300 + 400 + 3 x 100 + 2 x 1 900 + 2 x 450 + 1 260). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 16 047,21 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 16 231,86 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 3 864,57 Kč s úroky, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 10 141,11 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 26 372,97 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 61,5 %, úspěch žalovaného 38,5 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 23 % svých nákladů, z částky 8 260 Kč, tedy ve výši 1 900 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.