Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 288/2024-89

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Janem Veselým ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

o 80 440 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši částka s úroky z prodlení ve výši 14,75 % od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zbytku nároku žalobce, tedy co do nároku žalobce na zaplacení částky částka, s úroky z prodlení ve výši 14,75 % od datum do zaplacení, částky částka a úroku ve výši 35 % p.a z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky částka, zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovanému, k rukám jeho právního zástupce částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši , částka, s úroky z prodlení ve výši 14,75 % od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co do zbytku nároku žalobce, tedy co do nároku žalobce na zaplacení částky , částka, , s úroky z prodlení ve výši 14,75 % od , datum, do zaplacení, částky , částka, a úroku ve výši 35 % p.a z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, , zamítá.III. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovanému, k rukám jeho právního zástupce částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které mu poskytla na jeho účet dne datum úvěr ve výši částka. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se smluvními úroky ve výši efektivní úrokové sazby 151,7 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka splatných vždy k 15. dni kalendářního měsíce, to vše dle splátkového kalendáře. Dle smlouvy bylo sjednáno, že žalobkyně je v případě prodlení žalovaného po zesplatnění úvěru oprávněna požadovat po žalovaném zákonné úroky z prodlení z nové jistiny úvěru tvořené původní dosud neuhrazenou jistinou a dále úroky přirostlými do dne zesplatnění úvěru. Ve vztahu k zesplatnění úvěru smluvní strany dále sjednaly, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Po uzavření smlouvy žalovaný požádal o bezúplatný odklad splátek z důvodu pracovní neschopnosti, pročež po dobu odkladu od datum do datum neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru.

2. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí částka, celkové měsíční náklady žalovaného činí částka a volné zdroje ke splácení, po odečtení tisícikorunové rezervy, činí částka. Dále byla ověřena úvěrová historie žadatele v databázích NRKI a SOLUS. Na základě těchto údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, byl proveden tzv. scoring klienta. Dále byly zjišťovány informace týkající se osobního stavu žalovaného, jeho zaměstnání a vzdělání. Žalobkyně zkoumala také výdaje žalovaného. Předně obecně uvedla, že k paušálnímu určení výdajů, by měly zcela postačovat údaje, které poskytuje o životním a existenčním minimu, kdy tohoto zákona definuje životní minimum jako částku k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. Pokud tedy žadatel o úvěr neuvede vyšší částku na výdajové stránce, je dle žalobkyně postupováno v souladu se zákonem, je-li stanovena výše výdajů paušální částkou částka odpovídající životní minimu v době uzavření smlouvy. Pokud by žadatel o úvěr uvedl částku nižší než částka a poskytovatel úvěru by pro posouzení úvěruschopnosti vycházel z takto uvedené nižší částky, je třeba žadatelem důvěryhodně vysvětlit, na základě čeho došel k uvedené nižší částce. Ke konkrétním výdajům žalovaného žalobkyně uvedla, že při hodnocení úvěruschopnosti vycházela zejména z údajů uvedených žalovaným, které žalovaný potvrdil svým podpisem v kartě hodnocení klienta. Žalobkyně nemá objektivní možnost ověřit si údaje sdělené žalovaným, který přitom v prohlášení uvedl, že nemá žádné splatné dluhy, nebyla proti němu podána jakákoli žaloba a ani si není vědom důvodu, pro které by se tak mohlo stát, není vůči němu vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti němu vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí a není účastníkem dohod či ujednání, jejichž plnění by bylo v rozporu s plněním závazků podle smlouvy. Nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku, nebylo proti němu podán insolvenční návrh, ani v posledních třech letech nebyl insolvenční návrh zamítnut pro nedostatek majetku. Žalobkyně se vyjádřila i k výdajům žalovaného na bydlení, které žalovaný uvedl ve výši částka. Zdůraznila, že pokud žalovaný tuto částku sdělil, je třeba z ní vycházet, neboť žalobkyně neměla prostředky, jak její pravdivost ověřit. Zpochybnila možnost ověřit výdaje na bydlení např. dotazem na třetí osobu bydlení žalovanému poskytující. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný nezmínil žádnou vyživovanou osobu. Žalovaný měl v době vzniku úvěrové smlouvy další úvěrovou smlouvu s měsíční splátkou ve výši částka. Ani k těmto výdajům neměla žalobkyně žádné doklady a spoléhala se na prohlášení žalovaného. Celkově pak příjmy žalovaného převyšovaly jeho výdaje, což neznamená nemožnost splácet. Žalobkyně má za to, že postupovala s maximální péčí a řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného.

3. Žalovaný úvěr čerpal, avšak následně nedodržel podmínky pro splácení, když do data zesplatnění uhradil pouze částka. Žalobkyně proto kromě vyúčtovaných smluvních pokut za prodlení s jednotlivými měsíčními splátkami dále uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a celý úvěr byl ke dni datum zesplatněn. Po zesplatnění úvěru pak žalovaný uhradil částka. Žalovaná částka se skládala z dosud neuhrazené části nové jistiny úvěru ve výši částka (přičemž tato nová jistina úvěru se skládala z původní jistiny poskytnutého úvěru ve výši částka a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění ve výši částka), ze smluvních pokut v celkové výši částka), z náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši částka, ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné nové jistiny od dne datum do dne vyhotovení žaloby v celkové kapitalizované výši částka. Příslušenství se skládalo ze smluvního úroku v nominální úrokové výši 95,95 % ročně z dlužné původní jistiny ve výši19 635,44 Kč od datum do zaplacení a úroků z prodlení částečně kapitalizovaných. Žalobkyně nicméně před rozhodnutím ve věci vzala žalobu částečně zpět, a to v rozsahu částky ve výši částka společně s úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 ročně za období od 7. 3. do zaplacení a v rozsahu snížení úrokové sazby z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, než celkový úrok dosáhne částka z 95,95 % ročně na 35 %. Ke dni rozhodnutí ve věci se tedy žalobkyně domáhala zaplacení částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 14,75% ročně od datum do datum, z částky částka ve výši 14,75% ročně od datum do datum, z částky částka ve výši 14,75% ročně od datum do datum, z částky částka ve výši 14,75% ročně od datum do zaplacení, dále pohledávku ve výši částka a úroku ve výši 35 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky částka.

4. Žalovaný podal odpor proti platebnímu rozkazu č. j. spisová značka ze dne datum.

5. Žalovaný ve vyjádření namítl neplatnost smlouvy z důvodu, že žalobkyně nesplnila povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Dále namítl, že výše úroků byla nepřiměřená a byla sjednána v rozporu s dobrými mravy. Rovněž poukázal na to, že smlouva je nesrozumitelná, nejednoznačná a netransparentní. Konečně namítl, že pokud by soud neshledal uvedenou argumentaci důvodnou, pak lze navíc považovat nárok žalobkyně za promlčený, neboť splatnost měla nastat po uplynutí 65 dnů ode dne splatnosti splátky č. hodnota, která byla splatná datum.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

7. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne datum úvěrovou smlouvu č. hodnota, na jejímž základě se žalobkyně jakožto nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka a žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s úroky ve výši efektivní úrokové sazby 151,7 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka. Dle bodu 2.2 smlouvy přirůstají úroky z poskytnuté jistiny úvěru k jistině, úroky po zesplatnění úvěru však mohou být sjednány v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou by měl žalovaný zaplatit v případě řádného splácení. /viz návrh na smlouvy na č. l. 51-53 spisu, úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů fin. trhu na č. l. 13 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 33-35 spisu, prohlášení klientů označené jako smlouva na č. l. 16-17 spisu, oznámení o schválení úvěru na č. l. 49-50 spisu + splátkový kalendář + sdělení, vyjádření znalce s přílohou na č. l. 8-12 spisu, dodejka na č. l. 43 spisu/. Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného kopií občanského průkazu /viz kopie OP na č. l. 29-30 spisu/. Žalobkyně prolustrovala žalovaného v registrech SOLUS a NRKI. V registru SOLUS proběhla lustrace s negativním výsledkem a o žalovaném nebylo nic zjištěno. V registru NRKI byl k žalovanému generován kód příznaku 189, který znamená, že „klientova smlouva (smlouvy) je hodnocena v kategorii I – vyšší riziko“ /viz výpis záznamů SOLUS na č. l. 18 spisu, skoré klienta na č. l. 38 spisu/. Žalovaný byl zaměstnán u společnosti právnická osoba., IČO IČO, v pracovním poměru na dobu neurčitou a jeho čistý měsíční příjem činil v roce 2017 v listopadu částka, v prosinci částka a v roce 2018 v únoru částka /pracovní smlouva + dodatek na č. l. 21-23 spisu, pracovní smlouva na č. l. 27-28 spisu, výplatní lístek na č. l. 24 spisu, přehled transakcí na č. l. 19-20 a 26 spisu/. Žalobkyně při hodnocení žalovaného vycházela z čistého měsíčního příjmu ve výši částka, přičemž výdaje počítala v celkové výši částka. Výdaje stanovila ve formě životního minima částka, nákladů na bydlení a inkaso ve výši částka, a splátky v celkové výši částka U žalovaného evidovala poznámku „inkaso nedoloženo“ /viz hodnocení klienta na č. l. 31-32 spisu/. Žalobkyně vyplatila žalovanému úvěr na jeho účet, a to v celé částce částka. Po uzavření smlouvy požádal žalovaný o odklad splátek, čemuž žalobkyně vyhověla /doklad o vyplacení úvěru na č. l. 15 spisu, žádost ze dne datum na č. l. 42 spisu, sdělení ze dne datum na č. l. 45 spisu, upravený splátkový kalendář na č. l. 46 spisu/. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem částka /viz karta klienta na č. l. 47 spisu/. Žalobkyně opakovaně sepsala několik výzev vůči žalovanému k úhradě dlužné částky. Dne datum pak přistoupila také k zesplatnění všech závazků vyplývajících smlouvy, k čemuž opět připojila výzvu k úhradě dlužné částky. Naposledy žalovaného vyzvala k úhradě předžalobní výzvou ze dne datum, která jediná byla žalovanému prokazatelně odeslána /viz výzvy k zaplacení na č. l. 36-37 a na č. l. 39-41 spisu, oznámení ze dne datum na č. l. 47 spisu, předžalobní výzva ze dne datum na č. l. 48 spisu a podací arch na č. l. 14 spisu/.

8. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala zejména tvrzení ohledně zkoumání výdajů žalovaného. Žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti předložila především formulář nazvaný hodnocení klienta, ve kterém žalobkyně zaznamenala jednotlivé údaje. Jak bylo uvedeno výše, čistý měsíční příjem žalovaného do formuláře zaznamenala ve výši částka. Ohledně formy bydlení bylo nájemné inkaso ve výši částka, bylo stanoveno životní minimum ve výši částka, a splátky v celkové výši částka. Žádnéy ve vztahu k ověřování výdajové stránky žalovaného žalobkyně nepředložila.

9. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení , , (dále jen „o. z.”), a dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

15. Soud předně podotýká, že jak bylo uvedeno výše, žalobkyně vzala v části svou žalobu zpět, přičemž soud usnesením při jednání ve věci samé dne datum zpětvzetí vyhověl a řízení v rozsahu požadavku žalobkyně na zaplacení částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od datum do zaplacení a v rozsahu úroku ve výši 60,95 % Kč ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky částka zastavil.

16. Ve zbývajícím rozsahu se soud především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně coby poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. Proti řádnému posouzení úvěruschopnost ostatně směřovaly stěžejní námitky žalovaného. V tomto směru pak nelze než konstatovat, že žalobkyně své povinnosti ve smyslu nedostála.

17. Předně je nutné zdůraznit, že žalobkyně nikterak nezkoumala výdaje žalovaného. Spokojila se toliko s uvedenými paušálními částkami v celkové výši částka měsíčně. Takový postup žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Žalobkyně na posouzení výdajů fakticky zcela rezignovala, když jednak vycházela pouze z údajů tvrzených žalovaným, jednak se o faktickou výši výdajů např. na stravu, dopravu či ošacení vůbec nezajímala a vycházela ze zákonné výše životního minima. Sama si přitom musela být vědoma, že údaje doložené žalovaným nejsou ověřené, když u inkasa uvedla poznámku, že nebylo ověřeno. K takto laxnímu přístupu přistoupila žalobkyně za situace, kdy byl žalovaný v systému NRKI hodnocen s vyšším rizikem. Musela si tedy být vědoma zvýšeného rizika a při posouzení úvěruschopnosti žalovaného měla být o to obezřetnější. Také z hlediska nákladů na bydlení ve výši částka je přitom nutno konstatovat, že tyto jsou uváděny v nereálné výši a neodpovídající běžným výdajům na bydlení v době uzavření smlouvy, a proto i tato skutečnost měla vést k důkladnějšímu prověřování úvěruschopnosti žalovaného. Co se týče argumentace žalobkyně, že ověření výdajů nebylo prakticky možné, pak tomu nelze přisvědčit, neboť žalobkyně se o ověření ani nepokusila. Nic jí přitom nebránilo v tom, aby si od žalovaného vyžádala např. výpis z účtu, když náhledem na účet žalovaného byla ověřena výše jeho mzdy. Právě řádné prověření výpisu z účtu by bylo možné považovat za základ ověření výdajů. Žalobkyně však neměla po ruce žádný, natož relevantní doklad. Vycházela tedy pouze z hodnot vyplněných do formuláře hodnocení klienta, přičemž výdaje si stanovila z podstatné části pouze na základě vlastní úvahy o přiměřenosti životního minima a jeho použitelnosti na všechny žadatele. Zcela však pominula, že životním minimum nezahrnuje např. situaci, kdy žadatel o úvěry již splácí jiné úvěry. Životní minimum totiž představuje skutečně jen minimální společensky uznanou hranici peněžních příjmů k zajištění základní výživy a ostatních základních potřeb, které však neodráží skutečné individuální potřeby a nároky toho kterého jedince. Postup žalobkyně spočívající v pouhém doplnění čísel do formuláře a zjištění základních výdajů žalovaného odkazem na životní minimum nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru má poskytovatel předmětné posouzení činit zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána.

18. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne datum, sp. zn. , mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalovaného nelze uzavřít, že by se ze strany žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která z hodnocení klienta a předložených listin vyplývala, skutečně jednalo. S těmito závěry pak nekoliduje ani usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, který se věcí zabýval zejména v trestní rovině. Nicméně rovněž uvedl, že „úvěrové společnosti vycházejí zejména z údajů o příjmu a výdajích žadatelů a informací o úhradě jeho předchozích dluhů, když za dostatečné se považují údaje o příjmech a výdajích spotřebitele, ze kterých je věřitel schopný získat objektivní obraz o jeho finanční situaci. Současně je nezbytné zdůraznit, že posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnosti žadatele hradit úvěr, je třeba vždy posuzovat z toho hlediska, jaké údaje úvěrová společnost po žadateli požadovala, když tyto primárně tvoří základní podklad pro ověřování úvěruschopnosti konkrétního žadatele, když tím, že tento sdělí určité údaje je vytvořen podklad pro následné prověřování. Při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze také pominout výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiném v případě statisícových částek. Zároveň platí, že na úvěrových společnostech nelze považovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž přiměřenou, neboť jinak by se nikdy tyto společnosti nemohly stát obětí trestné činnosti a vždy by se jednalo pouze o občanskoprávní záležitost a ustanovení § 211 tr. zákoníku by ztratilo smysl.“ Žalobkyně však nepřistoupila k následnému prověřování údajů získaných od žalovaného ve výdajové stránce a vyšla pouze z obecného zákonem stanoveného životního minima, aniž by pečlivěji prověřila reálnou finanční situaci žalovaného, čímž nebyla naplněna ani přiměřená míra obezřetnosti, o které Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí uvažoval.

19. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. adresa: právnická osoba. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, č. j. spisová značka, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti ).

20. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu . Žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši částka. Žalovaný žalobkyni uhradil částka. Na jistině mu tedy zbývá doplatit částka. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil dluh řádně a včas, ocitl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně dle o. z. ve výši dle , jak je žalobkyně uplatnila (výrok I. tohoto rozsudku).

21. K námitce žalovaného, že nárok žalobkyně ze smlouvy byl již promlčen, pak soud uvádí, že tuto námitku žalovaný uplatnil toliko alternativně pro případ, že by soud neshledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou. To však soud učinil, přičemž povinnost žalovaného vyplývající z k náhradě zůstatku jistiny promlčena nebyla.

22. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu , , (dále jen „”).

23. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru nebyla sjednána platně, neměla žalobkyně nárok na smluvní pokuty, ani na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků, smluvních pokut, pojistného a smluvních úroků včetně příslušenství (tedy nad rámec nároku na vrácení dosud neuhrazené jistiny se zákonným úrokem z prodlení) zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 85,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 7,1% a úspěchu žalovaného v rozsahu 92,9 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý z 5 úkonů uvedených v a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po částka dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Jejich zaplacení soud žalobkyni uložil ve lhůtě podle k rukám zástupce žalovaného jako advokáta dle Ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl soud i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. (výrok III tohoto rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na exekuci podle , exekučního řádu.