Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 174/2025-26
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 36 959,92 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 16 993,22 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 993,22 Kč od 28. 8. 2024 do zaplacení.
II. Žaloba se do částky 19 966,70 Kč s příslušenstvím zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 16 993,22 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 993,22 Kč od 28. 8. 2024 do zaplacení.II. Žaloba se do částky 19 966,70 Kč s příslušenstvím zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 20. 3. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 69 300 Kč s možností postupného čerpání, který měl žalovaný splatit v pravidelných denních platbách, se splatností první splátky dne 19. 4. 2024 a koncem kreditového rámce ke dni 10. 9. 2025. Úvěr byl žalovanému vyplacen převodem na bankovní účet, a to ve třech platbách v celkové výši 34 000 Kč. Žalovaný si dále sjednal volitelnou službu „Presto“ za poplatek 495 Kč. Žalovaný se dostal se splácením do prodlení, žalobkyně proto ke dni 27. 8. 2024 smlouvu vypověděla a žalovaného o tom informovala. Celý dluh se stal splatným ke dni 28. 8. 2024. Žalovaný od uzavření smlouvy uhradil celkem částku 17 006,78 Kč. Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru byla uzavřena distančním způsobem prostřednictvím webových stránek žalobkyně, na nichž žalovaný potvrdil přečtení smlouvy i všeobecných obchodních podmínek. Smlouva byla podepsána elektronicky. Žalobkyně se kromě dlužné jistiny ve výši 16 993,15 Kč, poplatků za vyplacení tranší úvěru ve výši 335,20 Kč a za službu „Presto“ ve výši 326,80 Kč, smluvního úroku ve výši 18 623,11 Kč podanou žalobou domáhala také smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ze zůstatku na úvěru od 28. 5. 2024 do 26. 8. 2024 ve výši 681,66 Kč.
2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Soud ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 20. 3. 2024 (č.l. 11-13) zjistil, že žalobkyně jako věřitel se zavázala žalovanému jako dlužníkovi poskytnout spotřebitelský bezúčelový úvěr až do výše 69 300 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně, kdy jednotlivá tranše nesmí být nižší než 500 Kč a zároveň nesmí přesáhnout výši maximální částky, s denními splátkami s první splátkou dne 19. 4. 2024 a koncem kreditního rámce a splatností celého úvěru dne 11. 9. 2025, denní úrok ve výši 0,933 %, RPSN při čerpání celého rámce 1 436,65 %, výše poplatku je 1,99 % z čerpané částky. Žalovaný se zavázal splatit vyčerpanou část úvěru spolu s poplatkem za sjednání úvěru a za vybrané služby (Presto). V článku VIII. jsou uvedeny sankce spojené s prodlením dlužníka. V části podpisy je u jména žalovaného uvedeno „tímto podepisuji dne 2024-03-20 - klient“. Z dokumentu autorizace ověření totožnosti (č.l. 14) soud zjistil, že totožnost spotřebitele byla ověřena a autorizována prostřednictvím služby BankID od společnosti právnická osoba., přičemž protiúčet je veden na jméno Jméno žalovaného, kdy tento výpis žalobkyně taktéž doložila (č. l. 17). Z dokumentu Identifikované příjmy (č.l. 15) soud zjistil, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 50 986 Kč, kdy příjem byl doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli (č.l. 16) soud zjistil, že na účet č. č. účtu byla dne 20. 3. 2024 vyplacena částka 17 000 Kč, dne 17. 4. 2024 částka 8 000 Kč a dne 30. 4. 2024 částka 9 000 Kč. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti Jméno žalobkyně. (č.l. 18) soud zjistil, že žalovanému bylo přiděleno identifikační číslo IČO, identifikační číslo posouzení úvěruschopnosti bylo 20240320.426, přičemž bylo uvedeno, že celkový počet členů domácnosti jsou 3, počet členů domácnosti s příjmem jsou 2, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky je 4 500 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení je 8 000 Kč, další nezbytné výdaje 0 Kč, další zbytné výdaje 2 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu je 50 986 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem je 30 000 Kč, regionální koeficient je 1, rezerva pro výdaje: 600, vypočítané minimální výdaje: 10 330, disponibilní příjem: 19 600 (není uvedeno, zda se jedná o částky v Kč či jinou hodnotu), počet doporučených prodloužení 0, posouzení úvěruschopnosti: úspěšné. Z obecných principů posuzování a filozofie Společnost (č. l. 19-21) soud zjistil metodiku posuzování úvěruschopnosti klientů žalobkyní. Z výzvy ze dne 27. 8. 2024 (č.l. 22) soud zjistil, že žalovaný byl informován o výpovědi smlouvy z důvodu neuhrazení závazků po splatnosti a byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 37 064,92 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 1. 2025 spolu s podacím lístkem (č.l. 23-24), bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve výši 37 064,92 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 10 599 Kč.
4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru se zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci spisová značka – právnická osoba v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.
8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
9. Soud má za zjištěné, že žalobkyně v souladu se smlouvou poskytla žalovanému úvěr s kreditním rámcem až do výše 69 300 Kč s tím, že žalovaný čerpal celkem částku 34 000 Kč, a to prostřednictvím tří transakcí ve výši 17 000 Kč, 8 000 Kč a 9 000 Kč. Žalovaný byl povinen čerpaný úvěr hradit prostřednictvím denních splátek s první splátkou splatnou ke dni 19. 4. 2024, přičemž celý úvěr byl splatný ke dni 10. 9. 2025, spolu s poplatkem za jednotlivé tranše ve výši 1,99 % z čerpané částky a poplatky za volitelné služby – službu „Presto“. Žalovaný svou povinnost řádně neplnil, s úhradou jednotlivých splátek se dostal do prodlení, proto žalobkyně smlouvu ke dni 27. 8. 2024 vypověděla a celý úvěr zesplatnila. Žalovaný na splátkách uhradil celkem 17 006 Kč.
10. Dále soud hodnotil, zda žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena s účinností od 1. 1. 2011 § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, a navazující nález Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Věřitelé mají dále povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci spisová značka (Anonymizováno v. jméno FO a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku v oblasti spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I․ spisová značka, by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.
11. V projednávané věci žalobkyně sice předložila výpis o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, avšak z předložených informací nevyplývá, jakým konkrétním způsobem byla tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích ověřována. Pokud se žalobkyně spolehla pouze na tvrzení žalovaného, nemohla řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného) s odbornou péčí a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak smlouva uzavřená mezi účastníky jako celek neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy soud nemohl žalobkyni přiznat požadované poplatky (za jednotlivé tranše, za službu „Presto“) ani smluvní pokutu.
12. V návaznosti na výše uvedené soud dále rozhodoval o plnění ve výši 34 000 Kč poskytnutém žalobkyní na základě neplatné smlouvy o úvěru žalovanému jako úvěr. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalovaný uhradil celkem částku 17 006,78 Kč, nesplacená část tak činí částku 16 993,22 Kč. Žalovaný se dostal se splácením úvěru do prodlení, a soud proto rozhodl tak, že žalobkyni přiznal částku 16 993,22 Kč a žalobu pro částku 19 966,70 Kč zamítl.
13. Vzhledem k tomu, že žalovaný nevydal bezdůvodné obohacení do rozhodnutí soudu, ocitl se s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal per analogiam i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch žalobkyně ve věci byl pouze částečný a žalovaný se neúčastnil jednání před soudem ani se nijak nevyjadřoval k návrhu, a tedy mu žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. V odvolání musí být uvedeno, kdo je podává, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá. Odvolání musí být podepsáno a datováno.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou vykonatelným rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.