Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 50/2025-36

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martínkovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D. sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované, Anonymizováno

o 22 264 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 672 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 672 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky

- 13 592 Kč,

- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 980,64 Kč,

- kapitalizovaného úroku ve výši 494 Kč,

- zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky 1 084,63 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení,

- zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky 8 672 Kč od 23. 4. 2024 do 23. 9. 2024,

- úroku ve výši 8 % ročně z částky 9 316,15 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 672 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 672 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do částky- 13 592 Kč,- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 980,64 Kč,- kapitalizovaného úroku ve výši 494 Kč,- zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky 1 084,63 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení,- zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky 8 672 Kč od 23. 4. 2024 do 23. 9. 2024,- úroku ve výši 8 % ročně z částky 9 316,15 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 22 264 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba., IČO IČO (dále jen „právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovanou dne 21.12.2022 smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě byly žalované v hotovosti při podpisu smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se spolu s poskytnutou částkou zavázala právní předchůdkyni žalobkyně uhradit i příslušenství spočívající v uhrazení úroku v pevné výši 507 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 900 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 385 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 328 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 18 592 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč s tím, že poslední splátku byla povinna uhradit nejpozději do 21. 2. 2024. Žalovaná dosud na svůj dluh ze smlouvy č. hodnota uhradila 1 328 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20.5.2024 byla právní předchůdkyní žalobkyně pohledávka postoupena žalobkyni, a to se všemi právy s ní spojenými včetně práva na smluvní pokutu s účinností ke dni 29.5.2024. Žalované bylo toto písemně oznámeno. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala úhrady neuhrazené celkové dlužné částky ve výši 22 264 Kč, a to konkrétně částky 9 316,15 Kč na jistině úvěru, 440,53 Kč na úroku za sjednanou dobu, 4 550 Kč na úhradě za poskytnutí úvěru, 1 285,89 Kč na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a konečně částky 1 671,43 Kč na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště. I přes výzvu žalobkyně, zaslanou žalované dne 11.9.2024, žalovaná ničeho dalšího neuhradila.

2. Žalovaná se i přes výzvu soudu k žalobou uplatněnému nároku nijak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované za splnění podmínek v ustanovení , (dále jen „ “), neboť žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Z dokumentu s názvem Smlouva o úvěru č. hodnota ze dne 21. 12. 2022 a předpisu splátek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně chtěla uzavřít s žalovanou smlouvu o úvěru č. hodnota. Ve smlouvě se právní předchůdkyně zavázala poskytnout částku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 507 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 1 385 Kč a inkasní poplatek ve výši 1 800 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Svým podpisem dokumentu s názvem Smlouva o úvěru č. hodnota se žalovaná zavázala přijaté prostředky vrátit.

6. Z y s názvem transakční historie se podává, že ke smlouvě č. hodnota byla dne 22. 12. 2022 zaplacena v hotovosti částka 1 328 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.5.2024 a seznamu postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že dne 20.5.2024 byla mezi původním věřitelem a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Na základě této smlouvy pak došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávek se stalo účinným ke dni 29. 5. 2024, tj. okamžikem zaplacení kupní ceny za jednotlivé portfolio pohledávek (prokázáno potvrzením o zaplacení kupní ceny za postoupené pohledávky).

8. Z oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího lístku ze dne 11. 9. 2024 má soud za prokázané, že žalovaná byla o postoupení pohledávky informována.

9. Z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání předžalobní výzvy ze dne 10. 9. 2024, má soud za prokázané, že před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky.

10. Na jednání dne 27. 5. 2025 byl zástupce žalobkyně vyzván v souladu s ustanovením , aby doplnil svá tvrzení o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované a aby k těmto svým tvrzením doplnil důkazy. Zástupce žalobkyně uvedl, že právní předchůdkyně žalobkyně toto zkoumala, byly jí předloženy doklady potvrzující skutečnost, že žalovaná byla zaměstnána s měsíčním příjmem 19 873 Kč, zkoumány dle něj byly i měsíční výdaje žalované, které jsou podrobně uvedeny v žádosti o úvěr a činí 9 910 Kč a měsíční použitelný příjem pro hrazení splátky byl 10 683 Kč. Žalovaná bydlela u rodičů, byla svobodná neměla žádné vyživovací povinnosti, z čehož právní předchůdkyně žalobkyně usuzovala, že je schopná úvěr hradit. Zástupce žalobkyně navrhl výslech svědka jméno FO, kterému byly veškeré doklady uvedené v žádosti o úvěr předloženy. Na dotaz samosoudkyně, zda svědek Anonymizováno má tyto důkazy uschovány v listinné podobě tak, aby mohly být soudu předloženy k důkazu, zástupce žalobkyně uvádí, že nikoli.

11. Soud podle ustanovení neprovedl žalobkyní navržený důkaz výslechem svědka jméno FO, neboť má ta to, že vzhledem k okolnostem tvrzeným zástupcem žalobkyně, by tento stejně nemohl nahradit listinné důkazy, o jejichž existenci a obsahu by měl svědčit, a kterými ani žalobkyně, ani on nedisponuje.

12. Soud z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí.

13. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení , (dále jen „o. z.“) a , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

14. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžitá zápůjčka je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.

15. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

21. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právního předchůdce, coby poskytovatele úvěru jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostála.

24. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.

25. V projednávané věci žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť soudu předložila pouze vlastní smlouvu o úvěru. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by právní předchůdce žalobkyně ověřoval tvrzení žalované uvedené v žádosti o úvěr, tedy že by dostatečně ověřoval výši příjmů i výdajů žalované. Žalobkyně nepředložila jediný listinný důkaz potvrzující její tvrzení o tom, že žalovaná předložila podrobné doklady potvrzující její příjmy a výdaje, a to i přes poučení soudu o břemenu důkazním. Žalobkyně sice navrhla výslech zaměstnance právního předchůdce žalobkyně, který s žalovanou smlouvu sjednával, a který měl dotvrdit, že žalovaná tyto doklady předložila, ale dle tvrzení zástupce žalobkyně ani on nedisponuje jediným listinným důkazem. Svědecká výpověď by pak nemohla tuto absenci nahradit. S ohledem na výše uvedené a na absenci předložení dalších podkladů ze strany žalobkyně (a to ohledně příjmů i výdajů žalované) soudu proto nezbývalo než uzavřít, že žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované v okamžiku uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru nesplnila.

26. Soud nepostupoval dle a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu poskytnout poučení, že dosud nebyla prokázána tvrzení o tom, že původní věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalované, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Na jednání se dostavil zástupce žalobkyně, kdy tento uvedl, že dle jeho názoru žalobkyně tvrdila dostatečně a z opatrnosti navrhl ještě výslech svědka jméno FO, který měl existenci a obsah listin s doklady o posuzované úvěruschopnosti žalované dotvrdit. Na dotaz samosoudkyně, zda tento svědek má nějaké z listin v písemné podobě, odpověděl zástupce žalobkyně že nikoliv a provedení důkazu bylo soudem z výše uvedených důvodů zamítnuto. Povinností poskytovatele a zprostředkovatele spotřebitelského úvěru je dle výše uvedených liter zákona uschovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se úvěruschopnosti po dobu 5 let, žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně této povinnosti nedostál.

27. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by její právní předchůdkyně ověřoval tvrzení žalované, tedy že by dostatečně ověřoval výši příjmů, a zejména výdajů žalované. Takový postup právního předchůdce soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru.

28. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, uložená poskytovateli (žalobkyni, resp. právnímu předchůdkyni), přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. -77 či nález Ústavního soudu sp. zn. ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. – 71, ve kterém dospěl k závěru, „že v stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Ačkoliv znění zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srov. o. z.).

29. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou pohledávky, které by měly svůj právní základ ve smlouvě o úvěru č. hodnota, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 21.12.2022, neboť má tyto smlouvy za neplatné, a to s účinky ex tunc.

30. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 21.12.2022 v hotovosti částku 10 000 Kč. Před podáním žaloby uhradila žalovaná pouze první splátku ve výši 1 328 Kč. Bezdůvodné obohacení tak činí částku 8 672 Kč. Soud tedy přiznal žalobkyni na základě bezdůvodného obohacení žalované částku 8 672 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z této částky od 24.9.2024 do zaplacení (výrok I). Ve zbytku soud žalobu s odkazem na výše uvedené, zamítl. Zákonný úrok z prodlení soud přiznal až ode dne 24.9.2024, neboť žalobkyně doložila jedinou výzvu k uhrazení zaslanou žalované, a to výzvu předžalobní, která byla odeslána 11.9.2024, kdy počítal s fikcí 3 dnů na doručení a následně přičetl 7denní lhůtu na zaplacení.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

32. Povinnost k plnění byla dána v obecné pariční lhůtě 3 dnů.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.