Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
37 C 21/2025-23
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Ondřejem Šafránkem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 61 755,14 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 45 230,77 Kč, a to do pěti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu:
částky 16 524,37 Kč
kapitalizovaného úroku ve výši 8 252,35 Kč,
úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 59 999,14 Kč od 19. 11. 2024 do zaplacení,
kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 648,69 Kč od 3. 9. 2024 do 18. 11. 2024,
zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 61 755,14 Kč od 19. 11. 2024 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení v částce 2 648,86 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 45 230,77 Kč, a to do pěti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v rozsahu: částky 16 524,37 Kč kapitalizovaného úroku ve výši 8 252,35 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 59 999,14 Kč od 19. 11. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 648,69 Kč od 3. 9. 2024 do 18. 11. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 61 755,14 Kč od 19. 11. 2024 do zaplacení.III. Žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení v částce 2 648,86 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně domáhala přiznání částky částka s příslušenstvím, kterou dovozovala z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, již uzavřela dne datum s žalovaným. Žalovaný byl oprávněn prostřednictvím platební karty čerpat peníze až do výše částka (tzv. úvěrový rámec) a zavázal se platit pravidelné měsíční splátky ve výši 4 % z aktuálně dlužné částky. Jelikož žalovaný neplatil splátky řádně a včas, dne datum žalobkyně prohlásila dlužnou jistinu včetně příslušenství za okamžitě splatné. V průběhu trvání smlouvy žalovaný čerpal celkově částka a uhradil částka.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po dobu řízení zůstal neaktivní. Soud ve věci nařídil ústní jednání na den datum, z něhož se žalobkyně prostřednictvím jejího zástupce omluvila a souhlasila s rozhodnutím bez její účasti a žalovaný se bez omluvy nedostavil.
3. Na základě provedených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně je právnickou osobou zřízenou podle českého práva (výpis z obchodního rejstříku). Dne datum žalobkyně s žalovaným odsouhlasili smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota. V ní se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše částka, který mohl čerpat. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky včetně úroku ve výši 26,28 % ročně splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 4 % z dlužné částky (minimálně částka). Žalovaný ve smlouvě uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr a jeho čistý měsíční příjem činí částka. Je svobodný, bezdětný, má středoškolské vzdělání bez maturity a bydlí v podnájmu (smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota). Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky žalobkyně (úvěrové podmínky). Ohledně výše jeho pravidelných měsíčních výdajů uvedl, že činí částka. Dne datum žalobkyně lustrovala žalovaného v registru NRKI a v registru SOLUS s výsledkem „OK“, a v insolvenčním rejstříku a Centrální evidenci exekucí, kde nebyl veden jako dlužník (potvrzení o provedení bonity klienta ze dne datum). V období od datum do datum žalovaný čerpal celkem částka a uhradil částka (výpis čerpání, splátek a úhrad žalovaného). Dne datum žalobkyně odeslala žalovanému výzvu ke splacení celého úvěru (výzva ze dne datum včetně podacího archu). Dne datum zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní upomínku a poskytnul žalovanému lhůtu k plnění do datum (předžalobní upomínka ze dne datum včetně podacího archu).
4. Žalobkyně k otázce zkoumání úvěruschopnosti předložila dokument nazvaný „Posouzení úvěruschopnosti klienta“, ve kterém obecně popisuje, jakým způsobem probíhá zkoumání úvěruschopnosti žalobkyní, ovšem ve vztahu k řešenému případu tento dokument neobsahuje ničeho konkrétního a soud tedy z něho neučinil v daném případě konkrétní skutkové tvrzení.
5. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, přičemž ve věci aplikoval ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen „ZSÚ“).
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
8. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní, jakožto věřitelem, a žalovanou, jako dlužníkem, byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalovaný pak vystupoval v pozici spotřebitele ve smyslu § 419 o. z., neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, a proto je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o úvěru se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž ZSÚ.
10. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by žalovaný doložil v žádosti o úvěr výši svých tvrzených příjmů a výdajů. Na základě takto ničím nepodložených údajů (kterým údaje ve smlouvě či žádosti o úvěr jsou) nelze posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Již tento nedostatek sám o sobě postačuje k tomu, že soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou (§ 87 odst. 1 ZSÚ). Žalobkyně pouze nekriticky přijala údaj o příjmech a výdajích, aniž by ho alespoň v základním rozsahu ověřila. Na tomto závěru nemění nic ani skutečnost, že žalovaný neměl negativní záznam v dostupných registrech dlužníků, potažmo insolvenčním rejstříku či Centrální evidenci exekucí.
11. Jelikož se žalobkyně nedostavila k ústnímu jednání ve věci, připravila se o možnost být poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit důkazní návrhy k prokázání tvrzení ohledně splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. S neunesením důkazního břemene se pak pojí odpovídající procesní důsledky – v tomto případě částečný neúspěch ve věci.
12. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou, avšak bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku částka, posoudil soud právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z., jelikož ochuzená (žalobkyně) přenechala obohacenému (žalovanému) bez právního důvodu uvedenou částku. Žalovaný uhradil částku částka. K vrácení tak stále zbývá částka částka, jež představuje bezdůvodné obohacení žalovaného. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, plyne, že § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSÚ.
13. S ohledem na pro nižší soud závazný právní názor vyslovený Nejvyšším soudem je zjevné, že žalovaný se ještě nemohl ocitnout v prodlení s vrácením zbývající dlužné jistiny ve výši částka, když teprve soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ s přihlédnutím k přiměřeným možnostem žalovaného určí dobu, v níž bude žalovaný povinen danou částku žalobci zaplatit. Jedině tehdy, když by žalovaný dlužnou částku v takto stanovené době nezaplatil, by bylo možno uvažovat o tom, že se žalovaný ocitl v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. – nikoliv však dříve.
14. Soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ při zohlednění výše dlužné částky shledal, že bude v přiměřených možnostech žalovaného (i s ohledem na jeho deklarovaný příjem pocházející ze zaměstnání), aby žalobkyni zbývající dlužnou částku ve výši částka zaplatil do pěti měsíců od právní moci tohoto rozsudku. S ohledem na nečinnost žalovaného v řízení soud vycházel pouze ze zprostředkovaných informací vyplývajících z listin předložených žalobkyní.
15. S ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru jako celku pak soud ve zbytku žalobu zamítnul (výrok II.).
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 16 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.