Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 324/2024-75
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 117 545,85 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 70 664 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 70 664 Kč od 13. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 46 881,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 91 883,49 Kč od 7. 9. 2023 do 12. 6. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 219,49 Kč od 13. 6. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 70 664 Kč od 13. 6. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 29,55 % ročně z částky 79 217,54 Kč od 28. 8. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 70 664 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 70 664 Kč od 13. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 46 881,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 91 883,49 Kč od 7. 9. 2023 do 12. 6. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 219,49 Kč od 13. 6. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 70 664 Kč od 13. 6. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 29,55 % ročně z částky 79 217,54 Kč od 28. 8. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 117 545,85 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 31. 3. 2023, kterou se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba. (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 31. 3. 2023 finanční prostředky ve výši 80 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem v celkem 48 měsíčních splátkách po 4 668 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně nesplácel, v důsledku čehož došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni 27. 8. 2023. Žalovaný zůstal právní předchůdkyni žalobkyně dlužen tzv. novou jistinu v celkové výši 91 883,49 Kč, smluvní pokutu ve výši celkem 25 662,36 Kč (součet smluvní pokuty do zesplatnění ve výši 1 497 Kč a smluvní pokuty po zesplatnění ve výši 0,1 % denně z nové jistiny od 28. 8. 2023 do 16. 5. 2024), úrok ve výši 29,55 % ročně z částky 79 217,54 Kč od 28. 8. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 91 883,49 Kč od 7. 9. 2023 do zaplacení s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou. Pohledávka za žalovaným byla následně smlouvou postoupena žalobkyni, která je aktivně legitimována k jejímu vymáhání. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a také z jiných zdrojů. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěrovou historii žalovaného v registrech SOLUS a NRKI a prověřila si, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku a neměl u právní předchůdkyně žalobkyně předchozí dluh ve stádiu žalobního vymáhání. Za pomoci zjištěných údajů a matematických modelů byl proveden tzv. skóring klienta, na základě kterého bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí úvěru.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byl dne 31. 3. 2023 prostředky komunikace na dálku podepsán návrh smlouvy o úvěru č. hodnota, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splatit při sjednaném úroku ve výši 64,30 % ročně ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 4 668 Kč. Celkem se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně uhradit 224 064 Kč (návrh smlouvy o úvěru, dodatek č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru). Návrh smlouvy byl žalovaným podepsán tak, že žalovaný obdržel na e-mail uvedený v žádosti o úvěr návrh smlouvy spolu s dalšími dokumenty, tyto podepsal zasláním podpisového kódu prostřednictvím SMS zprávy (zaslaná SMS ze dne 31. 3. 2023, přijatá SMS ze dne 31. 3. 2023). Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím platby právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 1 Kč na bankovní účet vedený na jméno žalovaného uvedený v žádosti o úvěr, přičemž jako variabilní symbol této platby byl uveden podpisový kód ke smlouvě (přípis právnická osoba. ze dne 27. 3. 2025, potvrzení o odeslání 1 Kč ze dne 31. 3. 2023). Úvěr byl žalovanému schválen oznámením právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 3. 4. 2023 (sjetina e-mailu o oznámení o schválení úvěru). Stěžejní informace o žalovaném, zejména pak jeho kontaktní údaje, byly právní předchůdkyní žalobkyně zaznamenány v listině Základní informace o klientovi.
4. Částka 80 000 Kč byla žalovanému odeslána na jeho bankovní účet dne 31. 3. 2023, platba byla připsána dne 3. 4. 2023 (doklad o vyplacení úvěru, výpis z bankovního účtu žalovaného za měsíc duben 2023). Žalovaný na úvěr uhradil celkem 9 336 Kč (platební historie).
5. Z listiny označené jako hodnocení klienta ze dne 31. 3. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný při uzavírání smlouvy sdělil, že je ženatý, bydlí ve vlastním, od 1. 3. 2023 je zaměstnán s pravidelným čistým měsíčním příjmem 46 000 Kč u zaměstnavatele právnická osoba. Výdaje žalovaného byly vyčísleny částkou 4 860 Kč měsíčně (životní minimum), výdaje na bydlení (nájemné, inkaso) byly ohodnoceny částkou 6 854 Kč měsíčně. Pokud se jedná o splátky půjček, úvěrů, hypoték apod., ať už u právní předchůdkyně žalobkyně či u třetích stran, žalovaný tyto uvedl v nulové výši. Celkem tak výdaje žalovaného měly činit 11 714 Kč měsíčně a rezerva 33 286 Kč. Žalobkyní byl dále předložen výpis žalovaného z NRKI v kategorii nízkého rizika a záznam z registru SOLUS, kterým žalovaný neprocházel (výpisy z registrů).
6. Žalovanému byla na bankovní účet vedený na jeho jméno u jméno FO zahraniční společností Anonymizováno vyplacena dne 13. 12. 2022 částka 2 567,41 EUR, dne 12. 1. 2023 částka 1 987,25 EUR, dne 13. 2. 2023 částka 1 989,78 EUR a dne 13. 3. 2023 částka 2 022,34 EUR (výpisy z účtu u jméno FO).
7. Z výpisů z účtu žalovaného č. č. účtu vedeného u právnická osoba. za měsíc březen a duben 2023 bylo zjištěno, že žalovaný prováděl pravidelné platby ve výši 4 258 Kč označené jako „splatka homcredit karta“, platby ve výši 15 000 Kč označené jako „hypotéka“, platby označené jako „Cena za využití účtu Peníze na klik“. Dne 2. 3. 2023 provedl žalovaný platbu ve výši 108 434 Kč ve prospěch právní předchůdkyně žalobkyně, označenou jako „proficredit doplaceni“. Dne 13. 3. 2023 provedl žalovaný platbu ve výši 3 715 Kč označenou jako „essox splátka“. Dne 12. 4. 2023 nemohl být proveden trvalý příkaz na částku 3 715 Kč z důvodu nedostatečného disponibilního zůstatku. Dne 21. 4. 2023 byla žalovanému na bankovní účet vyplacena částka 9 100 Kč označená jako „Vaše FlexiFin půjčka“, dne 25. 4. 2023 pak částka 8 000 Kč označená jako „SimplePujcka splatna dne 28.05.2023“, dne 28. 4. 2023 částka 20 000 Kč označená jako „Půjčka dle smlouvy BOAAROFO od právnická osoba“. Z výpisů z účtu za uvedené měsíce jsou dále patrné pravidelné výdaje žalovaného v nemalé výši (včetně plateb za energie, internet, spoření, pohonné hmoty), současně pak vklady peněžitých prostředků v hotovosti zejména prostřednictvím ATM bankomatu.
8. Dopisem ze dne 27. 8. 2023 vyzvala právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužných splátek a smluvní pokuty a oznámila zesplatnění celého úvěru, ke kterému došlo v důsledku prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů.
9. Pohledávka za žalovaným byla následně smlouvou o postoupení pohledávek s účinností ke dni 28. 3. 2024 postoupena žalobkyni (společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 3. 4. 2024, seznamy postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem žalobkyně ze dne 16. 4. 2024.
10. Předžalobní výzvou ze dne 28. 5. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu nejpozději do 12. 6. 2024. Tato výzva byla dle podacího lístku odeslána dne 29. 5. 2024 (předžalobní výzva, podací lístek ze dne 29. 5. 2024).
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, tj. k 31. 3. 2023 (dále jen jako „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“
16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Soud má na základě předložených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 31. 3. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit společně s úrokem ve výši 64,30 % ročně.
18. Žalovaný uzavřel předmětnou smlouvu v pozici chráněné strany – spotřebitele, neboť z ničeho nevyplynulo, že by smlouvu o úvěru uzavíral v souvislosti s jeho podnikatelskou činností a žalobkyně toto ostatně ani netvrdila. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Daná zákonná povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě úpadku spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná. Má-li být zachován smysl a účel citované úpravy směřující k ochraně spotřebitele, poskytovatel spotřebitelského úvěru musí zjistit řádně a s odbornou péčí, na základě dostatečných informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak přinejmenším pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat a dále dosavadní dluhové zatížení žalovaného. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
19. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy nepostupovala v souladu s výše citovanými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Uzavření smlouvy předcházel pre-scoring žalovaného, jak vyplývá z výpisu z databáze SOLUS, v níž není u žalovaného žádný záznam a z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI). Z potvrzení o provedených transakcích na bankovním účtu žalovaného vedeného u jméno FO právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjem žalovaného z předchozího zaměstnání u zahraniční společnosti Anonymizováno. Právní předchůdkyně žalobkyně však žádným způsobem nereflektovala sdělení žalovaného, že od 1. 3. 2023 je zaměstnán u společnosti právnická osoba., když vycházela pouze z výše příjmu deklarovaného žalovaným, tento nikterak neověřila (například mzdovým výměrem), a to i přestože z tohoto příjmu žalovaného měly být do budoucna prováděny splátky předmětného úvěru. K tomuto soud podotýká, že pokud se jedná o výpis z účtu žalovaného za měsíc duben 2023, v rámci tohoto nebyla zjištěna žádná platba společnosti právnická osoba. žalovanému, naopak byly zjištěny celkem 4 vyplacené půjčky (úvěry) žalovanému v celkové hodnotě 117 100 Kč (včetně úvěru, který je předmětem tohoto řízení), dále vklad v hotovosti prostřednictvím ATM bankomatu ve výši 46 000 Kč, přičemž původ těchto prostředků nelze bez dalšího spolehlivě určit. Přestože právní předchůdkyně žalobkyně s údaji soudem zjištěnými z výpisu z účtu žalovaného za měsíc duben 2023 nemohla ke dni uzavření smlouvy o úvěru jakkoli kalkulovat, tyto nepřímo svědčí závěru, že ke dni uzavření smlouvy nebyla majetková situace žalovaného taková, jak je deklarována v listině hodnocení klienta. Soud tak nemá za prokázané, že by se právní předchůdkyně žalobkyně zabývala reálnými příjmy žalovaného k okamžiku uzavření předmětné smlouvy o úvěru.
20. Soud dále nemá za prokázané, že by se právní předchůdkyně žalobkyně zabývala reálnými výdaji žalovaného. Naopak vyšla jen z údajů sdělených žalovaným ohledně jeho nákladů na bydlení, aniž by bylo zřejmé, že by tyto výdaje byly jakkoli ověřovány. Co se týče výdajů na bydlení, tyto měla představovat částka 6 854 Kč měsíčně. Podle soudu je na místě od poskytovatele úvěru očekávat, že se před uzavřením smlouvy bude zajímat zejména o výši nákladů na bydlení, které zpravidla představují základní a zároveň často nejvyšší položku pravidelných výdajů každé osoby, kterou obecně nelze ani operativně snížit, a bude požadovat, a to zvláště v případě, kdy je tato tvrzená částka abnormálně nízká, aby zájemce o úvěr alespoň tuto část výdajů doložil. Toto přitom není spojeno s žádnými podstatnými obtížemi. Bylo oprávněním a v zájmu právní předchůdkyně žalobkyně po žalovaném žádat doložení dokladů, které souvisí s jeho náklady na bydlení a souvisejícími službami. Například, pokud by si právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala od žalovaného výpisy z jeho bankovního účtu za období předcházející uzavření smlouvy o úvěru, zjistila by (přinejmenším z výpisu za měsíc březen 2023), že žalovanému z jeho bankovního účtu odchází pravidelné měsíční platby ve výši 15 000 Kč označené poznámkou hypotéka, pravidelné měsíční platby ve výši 3 000 Kč označené poznámkou elektřina, měsíční platby za internetové připojení a řada dalších, blíže nespecifikovaných pravidelných plateb (trvalé příkazy). Výsledná částka reálných výdajů žalovaného na bydlení tak zásadním způsobem převyšuje částku, s níž právní předchůdkyně žalobkyně kalkulovala při uzavření smlouvy. Dále, pokud žalovaný vyčíslil své splátky půjček, úvěrů, hypoték apod. v nulové výši, z výpisu z jeho účtu minimálně za měsíc březen 2023 by právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že mimo již zmíněný hypoteční úvěr ve výši 15 000 Kč měsíčně žalovaný splácel 3 715 Kč měsíčně společnosti právnická osoba., částku 4 258 Kč společnosti právnická osoba., částky v různé výši za využití účtu „Peníze na klik“. Právní předchůdkyně žalobkyně do výdajů žalovaného dále zahrnula částku 4 860 Kč coby životní minimum, které ovšem nemá žádnou vypovídací hodnotu o majetkových poměrech konkrétního žadatele ve vztahu ke konkrétní výši úvěru a nedává žádný přehled o výdajích na oblékání, záliby, dopravu atd.
21. Povinnost poskytovatele úvěru náležitě zkoumat úvěruschopnost klienta vychází přímo ze zákona. Jedná se o jeho veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě, tuto nelze jakkoliv přenášet na spotřebitele a žalobkyně se jí nemůže zprostit prostým spoléháním se na správnost údajů sdělených žalovaným, bez požadavku na doložení patřičných dokladů a podkladů. Takový přístup je nedostačující a nemůže požívat právní ochrany. Je totiž obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak nadhodnocují své příjmy a zejména zkreslují své výdaje a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má ze zákona uloženu povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením spotřebitele o pravdivosti jeho tvrzení. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Poskytovatel úvěru má pořizovat dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jeho povinností stanovených tímto zákonem.
22. Soud s ohledem na shora uvedené uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, aby mohla následně učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl právní předchůdkyni žalobkyně pravidelně splácet po dobu 48 měsíců sjednané měsíční splátky ve výši 4 668 Kč. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) se zjevně příčí dobrým mravům. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. § 580 o. z.). Žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z., neboť mu byla poskytnuta bez právního důvodu.
23. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 80 000 Kč, přičemž žalovaný z této částky dle platební historie i vyjádření žalobkyně uhradil 9 336 Kč. Žalovaný proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží částku 70 664 Kč. Co do zaplacení této částky tedy soud žalobě vyhověl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalovaného s úhradou. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalovaného s úhradou na zaslanou předžalobní výzvu ze dne 28. 5. 2024, jejíž odeslání dne 29. 5. 2024 žalobkyně prokázala podacím archem. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl touto upomínkou vyzván k úhradě nejpozději do 12. 6. 2024, tak ode dne následujícího, tj. ode dne 13. 6. 2024, pak vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 o. z.: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok byl žalobkyni přiznán ve výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. k prvnímu dni prodlení, tj. ve výši 14,75 % ročně (výrok I.).
24. Ve zbývající části soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
25. Co se týče nákladů řízení, na jejich náhradu by podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. měl mít právo žalovaný, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná (když soud výši úroků, úroků z prodlení kapitalizoval ke dni vyhlášení tohoto rozsudku). Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a tudíž mu ani nemohla být přiznána jejich náhrada, a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Hodonín 27. května 2025 Mgr. Petra Svačinová samosoudkyně