Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 52/2025-88

Okresní soud v Mělníku rozhodl soudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o 69 819 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 36 628 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 36 628 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky 14 189 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 817 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 189 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 36 628 Kč od datum do zaplacení, v rozsahu částky 19 002 Kč a v rozsahu úroku ve výši 85,51 % ročně z částky 39 891,30 Kč od datum do datum ve výši 2 078, 74 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 39 891,30 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 170 438 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 295,54 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 36 628 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 36 628 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky 14 189 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 817 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 189 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 36 628 Kč od , datum, do zaplacení, v rozsahu částky 19 002 Kč a v rozsahu úroku ve výši 85,51 % ročně z částky 39 891,30 Kč od , datum, do , datum, ve výši 2 078, 74 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 39 891,30 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 170 438 Kč, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 295,54 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 69 819 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě níž mu byl poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, který se zavázal splácet ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 3 372 Kč, přičemž součástí splátek byla i měsíční úhrada za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 413 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím e-mailové komunikace, a žalovaný ji podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem žalobkyní poskytnut. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr, a to na základě dokladů o příjmech, výdajích, výpisů z bankovního účtu, údajů z registrů Anonymizováno a Anonymizováno, jakož i na základě interního scoringu. Žalovaný doložil měsíční příjem ve výši 30 280 Kč a měsíční výdaje ve výši 10 372 Kč, přičemž po odečtení rezervy ve výši 1 000 Kč činily volné zdroje ke splácení 18 908 Kč. Žalobkyně dále prověřila, že žalovaný nebyl v insolvenci, neměl u žalobkyně jinou smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, jeho doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaný úvěr čerpal, avšak nedodržel řádně podmínky pro jeho splácení. Po uhrazení jediné splátky se dostal do prodlení, v jehož důsledku došlo dne datum k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně proto v žalobě požadovala zaplacení nové jistiny úvěru ve výši 48 393,46 Kč, smluvních pokut ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 48 393,46 Kč od datum do zaplacení (k datu žaloby ve výši 19 002 Kč), úroku z prodlení ve výši 85,51 % ročně z částky 39 891,30 Kč od datum do datum a dále ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení (maximálně však do výše 170 438 Kč), a úhrady za pojištění ve výši 826 Kč. Žalovaný svůj dluh navzdory předžalobní výzvě ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), v nepřítomnosti žalovaného, neboť ten se k jednání soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ač byl k jednání procesně korektním způsobem předvolán.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

5. Žalovaný uzavřel s žalobkyní prostřednictvím prostředků komunikace na dálku v souladu s dodatkem č. hodnota dále uvedené smlouvy dne datum úvěrovou smlouvu č. hodnota, na jejímž základě se žalobkyně jakožto nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s úrokem ve výši 85,51 % ročně ve 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 372 Kč. Dle bodu 2.2 smlouvy přirůstají úroky z poskytnuté jistiny úvěru k jistině, úroky po zesplatnění úvěru však mohou být sjednány v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou by měl žalovaný zaplatit v případě řádného splácení. RPSN dle smlouvy činila 128,41 %. Součástí splátky byla i měsíční úhrada za pojištění schopnosti splácet ve výši 413 Kč /viz návrh smlouvy o úvěru na č. l. 9-11 spisu, základní informace o klientovi na č. l. 13 spisu, příloha č. hodnota k návrhu smlouvy na č. l. 14 spisu, dodatek č. hodnota k návrhu smlouvy na č. l. 15-16 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 17-20 spisu, prohlášení klienta na č. l. 21-22 spisu, přihláška do pojištění na č. l. 25-26 spisu, informace o pojištění na č. l. 27-30 spisu, oznámení o schválení na č. l. 35 spisu, splátkový kalendář na č. l. 36 spisu, dodejka na č. l. 38 spisu/. Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného kopií občanského průkazu a zároveň k ověření vlastnictví účtu využila platby ve výši 1 Kč, kdy společně s touto platbou žalovanému zaslala ověřovací kód jako variabilní symbol /viz kopie OP na č. l. 43-45 spisu, SMS o vyplacení na č. l. 12 spisu, důkaz přijaté SMS na č. l. 12 p. v. spisu, důkaz o odeslání 1 Kč na č. l. 13 p. v. spisu, popis podpisu na dálku na č. l. 24 spisu/. Před uzavřením smlouvy žalobkyně shromáždila informace o žalovaném za účelem jeho hodnocení. Žalovaný uvedl, že má pravidelný měsíční příjem ve výši 30 280 Kč, výdaje v podobě nákladů na bydlení vy výši 4 512 Kč a ostatních nákladů na dopravu, kurzy, záliby apod. ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně u žalovaného zohlednila také životní minimum a jeho pravidelné měsíční výdaje stanovila na celkových 10 372 Kč. Žalobkyně prolustrovala žalovaného v registrech Anonymizováno, kdy v registru Anonymizováno proběhla lustrace s negativním výsledkem a o žalovaném nebylo nic zjištěno. V registru Anonymizováno bylo k žalovanému stanoveno zjištěno, že měl evidovány celkem hodnota žádosti o úvěr u institucí rozdílných od žalobkyně, přičemž neměl dluhy po splatnosti /viz hodnocení klienta na č. l. 23 spisu, výpis záznamů z registru SOLUS na č. l. 32 spisu, výpis z nebankovního registru na č. l. 33 spisu/. Žalovaný byl zaměstnán u společnosti právnická osoba, přičemž dne datum mu byla vyplacena mzda ve výši 8 265 Kč, dne datum ve výši 24 580 Kč, dne datum ve výši 25 496 Kč, dne datum ve výši 25 940 Kč, dne 6. 4. ve výši 26 239 Kč, dne datum ve výši 28 908 Kč a dne datum ve výši 35 694 Kč /viz výpis z účtu na č. l. 31 spisu, karta klienta na č. l. 43 spisu/. Žalobkyně dne datum vyplatila žalovanému na jeho bankovní účet částku ve výši 40 000 Kč /viz doklad o vyplacení úvěru na č. l. 34 spisu, výpis z účtu na č. l. 68 spisu/. Žalovaný žalobkyni zaplatil dne datum částku ve výši 3 372 Kč/viz karta klienta na č. l. 43 spisu/. Žalovaný se následně dostával do prodlení s úhradou splátek. Žalobkyně jej proto výzvou ze dne datum vyzvala k úhradě dlužných splátek. Následně dne datum přistoupila k zesplatnění všech závazků vyplývajících smlouvy /viz výzva k zaplacení na č. l. 39-40 spisu, oznámení na č. l. 41 spisu/. Žalobkyně žalovaného předžalobní výzvou ze dne datum, která byla žalovanému odeslána téhož dne, vyzvala k úhradě dlužné částky do 15 dnů od data odeslání výzvy /viz předžalobní výzva na č. l. 37 spisu, podací arch na č. l. 42 spisu/.

6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala tvrzení ohledně zkoumání výdajů žalovaného. Žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti předložila především formulář nazvaný hodnocení klienta, ve kterém žalobkyně zaznamenala jednotlivé údaje. Čistý měsíční příjem žalovaného do formuláře zaznamenala ve výši 30 280 Kč. Žalobkyně dále evidovala, že žalovaný bydlí ve vlastním bydlení. Jeho výdaje stanovila prostřednictvím životního minima ve výši 4 860 Kč, výdajů na bydlení ve výši 4 512 Kč a ostatních výdajů ve výši 1 000 Kč. Žádné y ve vztahu k ověřování výdajové stránky žalovaného žalobkyně nepředložila.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle , (dále jen „o. z.“) a dle , o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

13. Soud se předně zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně coby poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. Dospěl přitom k závěru, že se tak nestalo.

14. Žalobkyně především nikterak nezkoumala výdaje žalovaného a spokojila se toliko s částkami uvedenými samotným žalovaným a zohledněním životního minima. Takový postup žalobkyně soud nemohl za zjištěného skutkového stavu hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). To platí tím spíše, pokud existují pochybnosti o tvrzeních žalovaného. Ty přitom z údajů uvedených žalovaným jasně vyplývají, když žalovaný uvedl toliko výdaje na bydlení ve výši 4 512 Kč a ostatní výdaje v celkové výši 1 000 Kč. Především ostatní výdaje ve výši 1 000 Kč měsíčně nelze považovat za reálné, mají-li zahrnovat ostatní náklady na dopravu, stravu, ošacení, koníčky, kurzy apod. Žalobkyně přesto vycházela právě z těchto údajů uvedených žalovaným, přičemž k nim připočetla částku životního minima. Taký postup nelze považovat za adekvátní. Žalobkyně si za dané situace měla prověřit, zda žalovaný skutečně má takto nízké výdaje, či nikoliv. Při uvedení takto nevěrohodného údaje o výdajích bylo na žalobkyni, aby byla při posuzování úvěruschopnosti žalovaného dostatečně obezřetná, byla si vědoma zvýšeného rizika, a podle toho při posouzení úvěruschopnosti postupovala. Co se týče argumentace žalobkyně, že ověření výdajů nebylo prakticky možné, a že žalobkyně byla nucena vycházet právě a pouze z údajů uvedených žalovaným, pak tomuto nelze přisvědčit. Žalobkyni nic nebránilo v tom, aby si od žalovaného vyžádala např. výpis z účtu za relevantní období předcházející uzavření sporné smlouvy úvěru. Podobným způsobem si ostatně ověřila příjmy žalovaného, a právě výpis z účtu by bylo možné považovat za základ ověření výdajů. Žalobkyně však na jakoukoliv snahu o ověření výdajů žalovaného zcela rezignovala a při posouzení úvěruschopnosti žalovaného neměla po ruce žádný, natož relevantní doklad. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána.

15. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalovaného nelze uzavřít, že by se ze strany žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která z hodnocení klienta a předložených listin vyplývala, skutečně jednalo. S těmito závěry pak nekoliduje ani usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , který se věcí zabýval zejména v trestní rovině. Nicméně rovněž uvedl, že „úvěrové společnosti vycházejí zejména z údajů o příjmu a výdajích žadatelů a informací o úhradě jeho předchozích dluhů, když za dostatečné se považují údaje o příjmech a výdajích spotřebitele, ze kterých je věřitel schopný získat objektivní obraz o jeho finanční situaci. Současně je nezbytné zdůraznit, že posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnosti žadatele hradit úvěr, je třeba vždy posuzovat z toho hlediska, jaké údaje úvěrová společnost po žadateli požadovala, když tyto primárně tvoří základní podklad pro ověřování úvěruschopnosti konkrétního žadatele, když tím, že tento sdělí určité údaje je vytvořen podklad pro následné prověřování. Při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze také pominout výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiném v případě statisícových částek. Zároveň platí, že na úvěrových společnostech nelze považovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž přiměřenou, neboť jinak by se nikdy tyto společnosti nemohly stát obětí trestné činnosti a vždy by se jednalo pouze o občanskoprávní záležitost a ustanovení § 211 tr. zákoníku by ztratilo smysl.“ Žalobkyně však nepřistoupila k následnému prověřování údajů získaných od žalovaného ve výdajové stránce a ve vztahu k ostatním výdajům kromě výdajů na bydlení a splátek vůči vlastní osobě vyšla pouze z obecného zákonem stanoveného životního minima, aniž by pečlivěji prověřila reálnou finanční situaci žalovaného. Tímto postupem nebyla naplněna ani přiměřená míra obezřetnosti, o které Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí uvažoval.

16. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck,Anonymizováno2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti ).

17. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 40 000 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil 3 372 Kč. Na jistině mu tedy zbývá doplatit 36 628 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu prokazatelně až předžalobní výzvou, která byla žalovanému odeslána dne datum. Žalobkyně přitom žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky do 15 dnů ode dne odeslání předžalobní výzvy, tedy do datum. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, ocitl se následujícího dne v prodlení a od tohoto dne soud žalobkyni přiznal zákonný úrok prodlení ve výši 14,75 % ročně ve výši dle (výrok I. tohoto rozsudku).

18. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu

19. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru nebyla sjednána platně, neměla žalobkyně nárok na smluvní pokuty, ani na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků, smluvních pokut, pojistného a smluvních úroků včetně příslušenství (tedy nad rámec nároku na vrácení dosud neuhrazené jistiny se zákonným úrokem z prodlení) zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 295,54 Kč, přičemž tato částka představuje 5 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 52,5 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 47,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 491 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 69 819 Kč sestávající z částky 3 900 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 1 128,70 Kč za 89 ujetých km v částce 678,70 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle , ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,1 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle , ve znění pozdějších předpisů) podle a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce 450 Kč podle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 528,70 Kč ve výši 3 891,03 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na exekuci podle , exekučního řádu.