Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 23/2025-72
Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Indriškovou ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o Anonymizováno.Anonymizováno,Anonymizováno Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku částka a úroky z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ohledně částky částka, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, ohledně úroku z prodlení z částky částka od datum do datum ve výši 11,75 % ročně a ohledně úroku 18,24 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku , částka, a úroky z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá ohledně částky , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , ohledně úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši 11,75 % ročně a ohledně úroku 18,24 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku částka, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka, zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 11,75 % a úrok 18,24 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené mezi společností právnická osoba a žalovanou dne datum, kdy uvedl, že na základě této smlouvy jmenovaná společnost poskytla žalované peněžní prostředky ve výši částka v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala této společnosti zároveň s vrácením poskytnuté částky zaplatit poplatek ve výši částka, a to v hotovosti ve 45 týdenních (sedmidenních) splátkách po částka, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaná na uvedenou smlouvu neuhradila ničeho a pohledávky věřitele z uvedené smlouvy byly postoupeny žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum.
2. Soud považuje žalobu za doručenou žalované v souladu s ustanoveními § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaná se po celou dobu řízení k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, k němuž se dostavil pouze žalobce, přičemž žalovaná svou nepřítomnost neomluvila. Soud tedy v souladu s ustanovením § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř. věc projednal v nepřítomnosti žalované a ve věci provedl dokazování, na základě něhož dospěl k následujícím zjištěním.
3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota datované dnem datum soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost právnická osoba, jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, a žalovaná, jako zákazník, že žalované bylo v době uzavření smlouvy Anonymizováno let a Anonymizováno dnů, že jmenovaná společnost poskytla žalované tentýž den částku částka v hotovosti a že žalovaná se zavázala vrátit jmenované společnosti uvedenou částku a zaplatit poplatek ve výši částka a pojistné za doplňkové pojištění ve výši částka, a to ve 44 týdenních splátkách po částka (částka měsíčně) a jednou splátkou ve výši částka s tím, že první splátku uhradí 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. V dokumentu označeném jako zákaznická karta a datovaném dnem datum poskytovatel úvěru uvedl, že žalovaná k uvedenému dni žila s rodiči, byla svobodná, měla jednu vyživovací povinnost, že pracovala na plný úvazek jako účetní, že její mzda činila částka měsíčně, že další příjmy domácnosti činily částka měsíčně a že její běžné měsíční výdaje na domácnost činily částka měsíčně. Jako ověřené dokumenty jsou v zákaznické kartě uvedeny pracovní smlouva a jedno potvrzení o příjmu „Anonymizováno/Anonymizováno“. Nicméně, kopie žádného z uvedených dokladů soudu předložena nebyla. Z výpisu z centrální evidence obyvatel soud zjistil, že žalovaná v době uzavření uvedené smlouvy měla evidovaný trvalý pobyt na adrese právnická osoba adresa.
4. Dle obchodního rejstříku společnost právnická osoba existuje od datum a od datum je předmětem jejího podnikání mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, přičemž není bankou. Žalobce existuje od datum. Pohledávky vůči žalované z uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru společnost právnická osoba postoupila žalobci, což soud zjistil z oznámení této společnosti o postoupení pohledávek adresovaného žalované a datovaného dnem datum, z podacího lístku ze dne datum a ze smlouvy o postoupení pohledávek datované dnem datum. Žalobce zaslal žalované dne datum výzvu k úhradě žalovaných pohledávek, což soud zjistil z výzvy datované dnem datum a z podacího lístku ze dne datum. Z dalších důkazů soud žádná významná skutková zjištění pro rozhodnutí ve věci neučinil.
5. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v tomto případě je předmětem řízení postoupený nárok poskytovatele spotřebitelského úvěru vůči spotřebiteli na vrácení poskytnutých peněžních prostředků a na zaplacení sjednaných poplatků, pojistného, úroků a úroků z prodlení na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do datum (dále jen „ZSÚ“).
6. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
8. Byť v citovaných ustanoveních byla až do datum neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena jako relativní, tak podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C-679/18 je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalovaného, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce, že žalovaný bude schopen řádně splácet sjednaný úvěr.
9. Soud posoudil učiněná zjištění s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů a zmíněnou judikaturu Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie a dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že poskytovatel úvěru v tomto případě posoudil s odbornou péčí schopnost žalované řádně splácet spotřebitelský úvěr, jelikož nedoložil soudu žádnou z listin, které mu byly předloženy při uzavírání smlouvy, které by obsahovaly údaje vedoucí k závěru, že žalovaná bude schopna úvěr řádně splácet. Byť je soudu znám názor Krajského soudu v adresa vyjádřený dne datum v jeho rozsudku č. j. spisová značka o tom, že k závěru soudu o tom, že poskytovatel spotřebitelského úvěru přezkoumal řádně s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, postačuje, že vycházel z listin, které měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy a které jsou uvedeny v zákaznické kartě, a že pravdivost údajů potvrdil sám žalovaný svým podpisem v zákaznické kartě, tak zdejší soud se tímto závěrem neztotožňuje. V každém řízení je totiž soud povinen hodnotit provedené důkazy podle své úvahy, a to jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Pokud soudu nejsou předloženy žádné z listin, z nichž poskytovatel spotřebitelského úvěru ověřoval příjmy a výdaje žadatele o úvěr, a ani nejsou navrženy žádné důkazy na prokázání pravdivosti údajů o pravidelných příjmech a výdajích žalovaného uvedených v zákaznické kartě, a soudu je z vlastní soudní praxe známo, že poskytovatelé spotřebitelských úvěrů poskytují úvěr i přes to, že jim jsou předloženy například 3 a více výpisů z bankovního účtu žadatele o úvěr, z nichž je zjevné, že žadatel o úvěr, má dlouhodobě na účtu každý měsíc záporný zůstatek, tudíž je evidentní, že volné zdroje nemá. Soud proto bez předložení dalších důkazů nemůže dospět k závěru, že je nepochybné, že úvěruschopnost žalované byla poskytovatelem spotřebitelského úvěru řádně posouzena s odbornou pečlivostí, pokud pravdivost uvedených údajů není před soudem prokázána spolehlivými důkazy, za který soud zákaznickou kartu samotnou o sobě nepovažuje. To by dle názoru soudu bylo i v rozporu s účelem a smyslem citovaného ustanovení ZSÚ a následných ustanovení § 86a § 87 nového zákona o spotřebitelském úvěru, které zákonodárce přijal právě na ochranu spotřebitelů, jako slabší strany, tak jak byl vyložen i v judikatuře Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C-679/18. Soud však poukazuje také na to, že v předložené zákaznické kartě jsou uvedeny údaje, které po jejich vzájemném posouzení vzbuzují důvodné pochybnosti, že odpovídají skutečnosti. Žalované v době uzavření smlouvy bylo pouhých Anonymizováno let a Anonymizováno dnů, což je věk, kdy nemohla mít ukončeno ani tříleté středoškolské odborné vzdělání bez maturity, natož čtyřleté středoškolské vzdělání s maturitou, které je pro povolání účetní, uvedené v zákaznické kartě, nezbytné. Tvrzení o tom, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy zaměstnaná jako účetní, tedy soud považuje za vysoce nepravděpodobné a nevěrohodné. Zároveň vůbec není uvedeno, že poskytovatel úvěru ověřoval výdaje žalované, přičemž je uvedeno, že vyživuje jednu osobu, tudíž zapsané běžné výdaje ve výši částka měsíčně soud považuje za zcela neodpovídající běžným cenám potravin a spotřebního zboží. Rovněž není jasné, na jakou dobu byl uzavřen pracovní poměr žalované. Vzhledem k uvedenému má soud za to, že poskytovatel úvěru řádně neposoudil příjmové a výdajové poměry žalované a nemohl dospět bez důvodných pochybností k závěru, že žalovaná bude schopna následujících 12 měsíců měsíčně splácet úvěr ve splátkách po částka. Soud proto považuje předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatně uzavřenou ve smyslu § 86 a § 87 ZSÚ. S ohledem na tento závěr soud považuje za nadbytečné a nehospodárné doplnit dokazování potvrzením o příjmu „Anonymizováno/Anonymizováno“, pro kteréžto dokazování by muselo být jednání odročeno, neboť pouze samotné potvrzení o příjmu nemůže vyvrátit závěr soudu o tom, že poskytovatel úvěru neověřoval výdaje žalované.
10. S ohledem na výše uvedené závěry o neplatnosti předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla žalovaná dle názoru soudu povinna v souladu s § 86 a § 87 ZSÚ poskytovateli spotřebitelského úvěru vrátit pouze poskytnutou jistinu. Soud má v tomto řízení za prokázané, že žalované byla na základě předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru společností právnická osoba, poskytnuta částka částka, a jelikož žalobce tvrdí, že žalovaná na uvedenou smlouvu nezaplatila ničeho, a v řízení nebyl zjištěn opak, je žalovaná povinna z titulu uvedené smlouvy zaplatit poskytovateli úvěru částka. Vzhledem k tomu, že žalobce prokázal, že tento nárok jmenované společnosti z předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mu byl postoupen, soud žalobě ohledně uvedené částky vyhověl. Zároveň žalobci přiznal podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, i úrok z prodlení z uvedené částky v požadované sazbě 11,75 % ročně, a to od datum, což je den následující po dni, kdy byla žaloba doručena žalované, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by se výzva věřitele k úhradě dlužné částky dostala do dispoziční sféry žalované před doručením žaloby, a požadovaná sazba odpovídá zákonné sazbě dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.)
11. S ohledem na uvedené závěry soud žalobu ve zbývající části zamítl. (výrok II.)
12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož soud v případě částečného úspěchu účastníků ve sporu náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí nebo žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřizná. Vzhledem k tomu, že v tomto řízení nebyl úspěch žádného z účastníků ohledně předmětu řízení, za který soud považuje jak žalovanou jistinu, tak příslušenství ke dni vyhlášení tohoto rozsudku (s ohledem na jeho výši), výrazně vyšší, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. (výrok III.)
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na exekuci.