Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 74/2024-130
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Sušněm ve věci
žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A
b) Jméno žalobce B, narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A
oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B
o určení vlastnictví nemovitých věcí
takto:
I. Žaloba, aby bylo určeno, že vlastníky pozemku p. č. hodnota o výměře 480 m2 – zahrada a pozemku p. č. hodnota o výměře 193 m2 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. 455, rodinný dům, v katastrálním území adresa, obci adresa, zapsaných na listu vlastnictví č. hodnota v Katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště adresa, jsou v režimu SJM žalobce a) a žalobkyně b), se zamítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení žalovanému v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby bylo určeno, že vlastníky pozemku p. č. , hodnota, o výměře 480 m2 – zahrada a pozemku p. č. , hodnota, o výměře 193 m2 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. 455, rodinný dům, v katastrálním území , adresa, , obci , adresa, , zapsaných na listu vlastnictví č. , hodnota, v Katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , jsou v režimu SJM žalobce a) a žalobkyně b), se zamítá.II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení žalovanému v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.
1. V řízení se žalobci, jako manželé a ve společném jmění původně vlastnící nemovité věci označené ve výroku tohoto rozsudku, domáhali po žalovaném, na kterého byly nemovité věci kupní smlouvou ze dne datum převedeny, určení, že toto jejich vlastnictví nadále trvá. V kupní smlouvě bylo ujednáno, že kupní cena 4 mil. Kč bude zaplacena ve dvou částkách 1,7 mil. Kč a 2,3 mil. Kč na dva účty ve smlouvě ujednané, z nichž ani jeden nebyl účtem žalobců a jež „vůbec nekontrolovali“, „pouze jeden z účtů kontroloval svědek jméno FO, kdy ani on nevěděl, komu druhý účet patří“ (tj. bývalý společník firmy syna žalobců). Téhož dne byla mezi účastníky současně uzavřena ve prospěch žalobců coby nájemců též smlouva o nájmu předmětných nemovitých věcí na dobu určitou do datum. Původně žalobci tvrdili, že téhož dne byla uzavřena ještě jedna kupní smlouva na tytéž nemovité věci, avšak za kupní cenu 5 mil. Kč, kde však byl jako prodávající označen žalovaný a jako kupující žalobci; za řízení, poté co žalovaný předložil úplné znění této „druhé smlouvy“, žalobci tvrzení doplnili tak, že takto předložili pouze výňatek budoucí smlouvy kupní, obsahující ujednání právě oné, v budoucnu případně uzavřené kupní smlouvy. Žalobci uzavřeli smlouvy v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, když chtěli pomoci svému synovi ve finanční tísni, o které je informoval pan jméno FO, kterým byl na žalobce vytvořen nátlak (tedy nikoliv žalovaným) v podobě „narychlo zrealizovaného“ prodeje střechy nad hlavou a bylo tak zneužito jejich nezkušenosti a rozrušení, aniž obdrželi kupní cenu a z majetku nemají žádný prospěch. 1,7 mil Kč získala „společnost právnická osoba“, která není jak se žalobci, tak ani se žalovaným v žádném právním vztahu a 2,3 mil. Kč Eva Koštuřová (partnerka adresa), která není jak se žalobci, tak ani se žalovaným v žádném právním vztahu. Nemovité věci jsou přitom v souvislosti s podezřelý výraz stíháním pana adresa (tedy nikoliv žalovaného) zajištěny pro podezření, že jsou výnosem z trestné činnosti. Nejprve žalobci tvrdili, že uzavřeli dvě kupní smlouvy, resp. smlouvu o budoucí koupi, a smlouvu o nájmu. Následně se za řízení začali bránit, že vždy chtěli uzavřít pouze jednu smlouvu, a to smlouvu zástavní a byli tak uvedeni v omyl „jednáním adresa“ (tedy nikoliv žalovaného), který „proces prodeje zcela účelově spustil“ v důsledku donucení hrozbou způsobení újmy, kterou považovali za sobě vlastní „jednáním dalších stran“ (tedy nikoliv žalovaného), které vykazuje i znaky lichvy s odkazem na paralelně probíhající podezřelý výraz řízení vůči třetí osobě (tedy nikoliv vůči žalovanému). Smlouvy jsou neplatné také absolutně, neboť se zjevně příčí dobrým mravům, odporují zákonu a zjevně narušují veřejný pořádek „de facto ze stejných důvodů“. Žalovaný přitom nebyl v dobré víře v to, že by „všichni účastníci“ jednali „svobodně a se vší vážností vůle“, když jednal v kooperaci se zbývajícími členy „čtveřice“ „jméno FO-jméno FO-jméno FO“ (jméno FO mailem odeslal jméno FO návrh smlouvy kupní a jméno FO WhatsAppem sdělil, že převod není problém“, aniž měl od žalobců jakékoliv „zmocnění k jakémukoliv jednání“), kteří se „de facto zprostředkovaně vzájemně znali“ a za 4 mil. Kč tak získal majetek v hodnotě „5-7 mil. Kč“, která mu byla známa a ve spojení s „prodejem narychlo“ a bez standardního postupu „úschovy“ kupní ceny, si musel být vědom tísně žalobců.
2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že žádná ze smluv nebyla uzavírána v tísni, ani za nevýhodných podmínek. Pokud žalobci tvrdili, že byli uvedeni v omyl, když chtěli uzavřít pouze smlouvu zástavní a nakonec uzavřeli smlouvy tři, z toho dvě kupní (teprve, až poté, co se žalovaný ohradil a předložil, na rozdíl od žalobců, úplnou smlouvu o budoucí smlouvě kupní, se počali žalobci bránit novým tvrzením, že vždy chtěli uzavřít smlouvu zástavní), jde o obranu postrádající logiku, když každému průměrně inteligentnímu člověku muselo být zřejmé, a tedy oběma žalobcům také, že neuzavírají smlouvu jednu, ale tři. Nemohli si v žádném případě myslet, že podepsali zástavní smlouvu, když nejprve podepsali smlouvu, která byla v záhlaví velkým tučným písmem nadepsána jako „Kupní smlouva“, dále nájemní smlouvu, kde v jejím zápatí u podpisové doložky nebyla uvedena jejich jména, ale pouze obecné označení „nájemci“; tzn., že při podpisu musel každá ze žalobců nejprve vyhledat místo, kde se podepsat a toto místo našli tak, že museli vyhledat právě slovo „nájemci“ a tam umístit svůj podpis. Pokud by žalobci skutečně žádnou ze smluv nečetli a podali žalobu, kterou také nečetli, pak jde o nezodpovědné jednání, které nelze přičítat k tíži žalovaného a nikoliv o omyl. Celá situace žalobců však zřejmě vznikla především v důsledku nezodpovědnosti jejich syna a jejich posléze zklamané důvěry v něj, kdy zjevně nedostál svým slibům a nevyplatil je a žalobci tak nyní „hledají“ způsob, jak svá nezodpovědná počínání napravit a napadají z nejrůznějších důvodů platnosti smluv. Žalovaný přitom chtěl odpovědně investovat své volné finanční prostředky. Lidsky však situaci nastalou u žalobců chápe, proto dokonce přes ujednání ve smlouvě budoucí kupní opakovaně prodlužoval lhůtu v ní ujednanou. Žalovaný jednal v dobré víře, nevyvolal u žalobců omyl, nejednal v rozporu s dobrými mravy, ani se nedopustil lichevního jednání.
3. Z nejpozději u jednání učiněných nesporných skutkových tvrzení účastníků ve spojení s Výpisem z katastru nemovitostí LV č. hodnota pro k.ú. adresa ze dne datum, „Kupní smlouvou“, opatřenou úředním ověřením podpisů stran smlouvy dne datum, (dále též „Smlouva kupní“), „Smlouvou o budoucí smlouvě kupní – nemovitost“ (dále též „Smlouva o budoucí koupi“), rovněž opatřenou úředním ověřením podpisů stran smlouvy dne datum, předloženou v kompletním znění teprve žalovaným, když žalobci předkládali pouze její výňatek obsahující znění oné budoucí „Smlouvy kupní“, a „Smlouvou o nájmu domu“ ze dne datum (dále též „Smlouva o nájmu“), vzal soud za prokázáno, že uvedeného dne všichni tři účastníci opatřili svými podpisy celkem hodnota vyhotovení smluv shora (3x Smlouvu kupní, 2x Smlouvu o budoucí koupi a 2x Smlouvu o nájmu), a to před Úřadem městského obvodu adresa. Žalobci, jako manželé a ve společném jmění původně vlastnící nemovité věci označené ve výroku tohoto rozsudku takto převedli na žalovaného jejich vlastnictví za kupní cenu 4 mil. Kč při tehdejší (až ex post Znaleckým posudkem jméno FO ze dne datum č. č. účtu) obvyklé ceně 5,6 mil. Kč, to vše s tím, že kupní cena bude zaplacena ve dvou částkách 1,7 mil. Kč a 2,3 mil. Kč na dva účty ve smlouvě ujednané, z nichž ani jeden nebyl účtem žalobců (dle Protokolu PČR o výslechu jméno FO ze dne datum částka 1,7 mil Kč byla placena na účet „společnosti právnická osoba“, která nebyla dle tvrzení žalobců v žádném právním vztahu ani se žalobci, ale ani se žalovaným, a dle Protokolu PČR o výslechu adresa ze dne datum částka 2,3 mil. Kč byla placena dle „dohody“ obžalovaného se synem žalobců na účet Evy Koštuřové - partnerky adresa, která rovněž dle tvrzení žalobců nebyla v žádném právním vztahu se žalobci, ale ani se žalovaným) a jež žalobci „vůbec nekontrolovali“ a pouze jeden z nich byl znám kamarádovi syna žalobců panu jméno FO (toto tvrzení žalobců nebylo učiněno nesporným, avšak jde o tvrzení v jejich neprospěch; ke dni datum byl dle Výpisu z OR právnická osoba, IČO IČO, jednatelem této společnosti a syn žalobců bývalým jednatelem do datum se závazkem 10,35 mil. Kč vůči této firmě uznaným písemně dne datum – viz Uznání dluhu z uvedeného dne). Každý ze žalobců tak na každém ze tří vyhotovení velkým tučným písmem v záhlaví listin y nadepsané jako „Kupní smlouva“ o celkem dvou stranách, v místě předepsaném jako „(prodávající)“, umístili své vlastnoruční podpisy, a to osobně na Úřadu městského obvodu adresa. Původně žalobci tvrdili, že téhož dne byla uzavřena ještě jedna kupní smlouva na tytéž nemovité věci, avšak za kupní cenu 5 mil. Kč, ve které byl jako prodávající označen žalovaný a jako kupující žalobci. Následně však tvrzení změnili poté, co žalovaný předložil úplné znění Smlouvy o budoucí koupi, obsahující ujednání právě oné „druhé“ kupní smlouvy, která měla být v budoucnu teprve uzavřená (viz omluva zástupce žalobců a jím odkazující e-mail od dcery žalobců paní jméno FO ze dne datum s Předmětem: „smlouva o smlouve budouci“ a k e-mailu připojený toliko výňatek Smlouvy o budoucí koupi se zněním právě pouze oné budoucí „smlouvy kupní“). I tuto Smlouvu o budoucí koupi, a na to na každém z jejích dvou stejnopisů o celkem třech stranách, každý ze žalobců opatřil v místě předepsaném jako „Budoucí kupující“ svým vlastnoručním podpisem, a to osobně na Úřadu městského obvodu adresa. Ve Smlouvě o budoucí koupi byla sice ujednána kupní cena o 1 mil. Kč vyšší (tedy 5 mil. Kč), avšak k uvedenému ujednání je třeba přihlížet v kontextu s tím, že současně bylo žalobcům, kteří na prodej spěchali na naléhání syna (nikoliv žalovaného, ale ani pana jméno FO; viz shora o vyhodnocení telefonátu žalobce s ním), předčasně ukončili svoji dovolenou v Maďarsku a nechali se dovézt osobním automobilem společníka syna ve firmě Charge and ride, s.r.o., IČO IČO, panem jméno FO, zpět do adresa za účelem zajištění prohlídky nemovitých věcí a podpisu smluv (viz nejen Protokoly o výsleších žalobců u PČR, ale i Protokoly o výsleších pánů jméno FO, jméno FO, ale i žalovaného, stran průběhu jednání tehdy v domě žalobců a provázením žalovaného po domě), umožněno Smlouvou o nájmu, aby veškeré nemovité věci po dobu jednoho roku až do datum užívali bezplatně (vyjma nákladů na elektřinu, vodu, stočné, poplatků za popelnice a plyn a pojistného za pojištění nemovitých věcí na hodnotu 5 mil. Kč), při tehdejší inflaci blížící se 20 % ročně (notorieta korespondující s výslechem žalovaného v Protokole PČR ze dne datum), nadto, aby kterákoliv ze stran smluv měla k dispozici např. znalecký posudek na cenu obvyklou převáděných nemovitých věcí. Ačkoliv byla pro účely budoucí koupě, po jednom roce bezplatného nájmu, ujednána kupní cena o 1 mil. Kč vyšší, je nutno zdůraznit, že dle ex post vyhotoveného znaleckého posudku ze dne datum šlo i tak nadále o cenu nižší, měřeno optikou žalobců by tak paradoxně i žalovaný prodával nemovité věci tzv. „pod cenou“ určenou však ke dni datum, ačkoliv ta by po roce v únoru 2024 byla již zajisté i s ohledem na inflaci vyšší; z uvedeného paradoxu a v kontextu se žalobci přes výzvu soudu dle § 118a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. nedoplněná tvrzení zejména o tom, zejména z čeho dovozují, že by žalovaný nejednal v dobré víře ve svobodný projev vůle žalobců při uzavírání smluv shora a že mu byla známa jejich tíseň z obav o podezřelý výraz stíhání syna žalobců, nemá tak soud jakékoliv jednání v rozporu s dobrými mravy, s veřejných pořádkem či dokonce lichevní ze strany žalovaného směrované vůči žalobcům za prokázáno. V týž den účastníci dále podepsali Smlouvu o nájmu, uzavřenou ve prospěch žalobců coby nájemců předmětných nemovitých věcí na dobu určitou do datum, kdy každý ze žalobců tak na každém ze dvou vyhotovení listin y nadepsané jako „Smlouva o nájmu domu“ o celkem dvou stranách, v místě předepsaném jako „nájemci“, umístili své vlastnoruční podpisy, a to nikoliv na Úřadu městského obvodu adresa, nýbrž ještě v prodávaném domě poté, co byla ukončena jeho prohlídka.
4. Vědomost žalovaného ke dni datum, že by kdokoliv, zejména pak žalobci, tehdy nejednali „svobodně a se vší vážností vůle“, či, že by jednal v kooperaci se zbývajícími členy „čtveřice“ „jméno FO-jméno FO-jméno FO“, kdy „jméno FO mailem odeslal jméno FO návrh smlouvy kupní a jméno FO WhatsAppem sdělil, že převod není problém“ (viz výpisy z WhatsAppové komunikace jméno FO s adresa vydané policii panem jméno FO při výslechu dne datum), aniž měl od žalobců jakékoliv „zmocnění k jakémukoliv jednání“), nebyl způsobilým prokázat jakýkoliv žalobci k tomu navržený důkaz, a to ani jednotlivě ani v jejich vzájemném kontextu; uvedené tedy nelze dovodit zejména ani z Protokolů PČR o výsleších shora, WhatsAppové komunikace jméno FO s adresa, Úředního záznamu PČR ze dne datum, Uznání dluhu synem žalobců ze dne datum vůči právnická osoba, Rozhodnutími orgánů činných v podezřelý výraz řízení o trvání zajištění předmětných nemovitých věcí (jediná spojitost se žalovaným je dovozována z toho, že znal posledního z řetězce „zprostředkovatelů“ a v konečném důsledku získal nemovité věci rodičů jednoho z poškozených, vůči kterému se měl jméno FO dopustit podezřelý výraz vydírání; nadto je i v Usnesení Městského soudu v Praze ze dne datum, sp. zn. spisová značka, zdůrazněno, to, že „se nadále jedná o zatímní opatření“), ani Návrhu na vklad práva do KN opatřeným otiskem podacího razítka dne datum ve 13:12 hod. s poznámkou o zahájení tzv. Pomocného řízení již dne datum ve 12:12 hod. (uvedené jen dokládá přípravu žalovaného tak, aby cesta z bydliště žalobce téměř přes celou republiku až do adresa byla v co největší míře efektivní, což se i stalo). Přesto, že žalobci měli více, než hodinu čas se smlouvami „ležícími na stole“ seznámit, neučinili tak, nečetli je a žalobkyně tak dokonce neučinila přesto, že současně „věděla, že je nečetl“ ani žalobce (viz Protokol o výslechu žalobce jako svědka před PČR ze dne datum, kde uvedl mj., že smlouva „ležela na stole, tomu jsme ale nevěnovali pozornost“ a dále viz Protokol o výslechu žalobkyně jako svědka před PČR ze dne datum, kde uvedla, že smlouvy „nečetla“, ačkoliv tušila, že žalobce také ne – viz „já si myslím, že taky ne“. Uvedený průběh prohlídky domu, uzavírání smluv včetně návštěvy Úřadu k ověření podpisů viz též výslech žalovaného před PČR dne datum, jméno FO ze dne datum a jméno FO ze dne datum); žalobci tak jednali nikoliv v tísni, ale nezodpovědně, na základě nereálných příslibů svého syna a důvěry v úspěšnost jeho „podnikání“ a pod vlivem telefonického sdělení pana jméno FO (nikoliv tedy žalovaného, ani v rámci jakékoliv, nejen trestněprávně kvalifikované kooperace s ním), které však u žalobců nebylo způsobilé vyvolat jimi tvrzenou tíseň (viz Protokol o výslechu žalobce jako svědka před PČR ze dne datum, kde uvedl mj., že „chtěli pomoci synovi“, „aby získal překlenovací úvěr“, o tom, že by synovi hrozilo nějaké nebezpečí však uvedl: „nebezpečí ani ne, ale říkal, že mu hrozí 10 let a i jeho ženě“, na otázku, zda to synovi nakonec pomohlo: „ano, protože se vyplatily určité dluhy“ /Pozn. soudu: z uvedeného tedy plyne, že ne „všechny“ dluhy, ale jen ty „určité“/ a syn to potvrdil – viz odpověď u výslechu: „ano“; uvedené také plyne z Uznání dluhu ze dne datum, kterou syn žalobců uznává písemně dluh 10,35 mil. Kč vůči firmě právnická osoba, IČO IČO, zastoupené jméno FO jako tehdejším jednatelem. Současně viz Protokol o výslechu žalobkyně jako svědka před PČR ze dne datum, kde mj. uvedla, že se synem „nekomunikujeme“, že „zaprvé jsme nevěděli, že je takový problém s jeho firmou“, „mysleli jsme, že je to naše rodičovská povinnost mu pomoci a věřili jsme, že to dobře dopadne“, „že to bude do roka splacené, syn říkal, že to bude možná i dříve“ a po roce „říkal, že nemá peníze“).
5. Usnesením Policie ČR, Obvodního ředitelství policie adresa I ze dne datum, č. j. KRPA-228763-56./TČ-2023-001171-6-Kap, bylo proti panu jméno FO zahájeno podezřelý výraz stíhání pro podezřelý výraz vydírání syna žalobců jméno FO a jeho společníka ve firmě Charge and ride, s.r.o., IČO IČO, pana jméno FO, od kterých získal 4 mil. Kč z prodeje domu rodičů jméno FO a převzal závazky společnosti shora (viz též zejména protokoly výsleších adresa před PČR ze dne datum a datum). Nemovité věci, jež jsou také předmětem tohoto řízení, byly dle Výpisu z KN shora ve spojení s Usnesením Policie ČR, Obvodního ředitelství policie adresa I ze dne datum, č. j. KRPA-228763-132/TČ-2023-001171-6-Kap, spisová značka, Usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. města Prahy ze dne datum, č. j. KRPA-228763-354/TČ-2023-000071, ve spojení se Stížností žalovaného ze dne datum, s Předkládací zprávou Městského státního zastupitelství v Praze ze dne datum a Usnesením Městského soudu v Praze ze dne datum, sp. zn. spisová značka, zajištěny pro podezření, že jsou výnosem z trestné činnosti adresa. Proti žalovanému, ale ani pánům jméno FO či jméno FO nebylo a dosud není v souvislosti s podezřelý výraz jednáním adresa vedeno podezřelý výraz řízení (srovnej k tomu zejména jejich výslechy před PČR žalovaného dne datum, jméno FO dne datum a jméno FO dne datum). K zjištění, že rozsudkem Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, ve spojení s Usnesením Městského soudu v Praze ze dne datum, sp. zn. spisová značka, byl s právní mocí ke dni datum jméno FO shledán vinným z podezřelý výraz lichvy a odsouzen mj. k trestu zákazu činnosti spočívající v poskytování realitních služeb na 42 měsíců, soud pro jeho nadbytečnost, když se žalobci tento nejednal a se žalovaným se do „cesty do adresa“ vůbec neznali (viz Protokoly PČR o výslechu jméno FO, jméno FO a žalovaného shora a současně též Protokoly PČR o výsleších žalobců shora), soud dále nepřihlížel.
6. Že žalobci v předmětném domě nadále bydlí a nemovité věci, jež jsou předmětem tohoto řízení nadále i po uplynutí sjednané doby nájemního poměru jako nájemci užívají, aniž by žalovanému, jako jejich vlastníku, platili nájemné, (tedy nadále za podmínek ujednaných ve Smlouvě o nájmu), je prokázáno „Výzvou k úhradě bezdůvodného obohacení - Výzvou k úhradě kupní smlouvy“ ze dne datum, předloženou oběma žalobci, ve spojení s Odpovědí zástupce žalobců ze dne datum, jakož i to, že žalovaný marně po nejzazším termínu ujednaném pro uzavření budoucí kupní smlouvy datum, tedy 4 měsíce poté, mimo jiné opětovně nabízel žalobcům prodej nemovitých věcí a naplnění tak ujednání ve Smlouvě o budoucí koupi a učinil tak opakovaně ještě formou SMS adresovanou dceři žalobců dne datum (viz printscreen mobilního telefonu předloženého žalobci v souvislosti s podáním ze dne datum) a naposledy u jednání dne datum.
7. Pro nadbytečnost nebyly provedeny žalobci navrhované výslechy účastníků k prokázání tvrzení, že smlouvy byly uzavřeny v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek vyvolaných „jednáním jiných“ a za „okolností“, kdy si prodali střechu nad hlavou, aniž obdrželi cokoliv z kupní ceny, když účastnické výslechy mají subsidiární povahu a obsah smluv byl prokázán již samotnými smlouvami a jejich tíseň nelze spatřovat v obavách o podezřelý výraz stíhání syna, když bylo prokázáno, že žalobci měli dostatek času několika hodin se se smlouvami seznámit. Že smlouvy žalobci nikoliv pro tíseň nečetli a žalobkyně dokonce přesto, že současně „věděla, že je nečetl“ ani žalobce, bylo prokázáno shora (viz Protokol o výslechu žalobce jako svědka před PČR ze dne datum, kde uvedl mj., že smlouva „ležela na stole, tomu jsme ale nevěnovali pozornost“, „jsme chtěli pomoci synovi“, „aby získal překlenovací úvěr“, o tom, že by synovi hrozilo nějaké nebezpečí „nebezpečí ani ne, ale říkal, že mu hrozí 10 let a i jeho ženě“, a zda to synovi nakonec pomohlo „ano, protože se vyplatily určité dluhy“ a syn to potvrdil „ano“, dále viz Protokol o výslechu žalobkyně jako svědka před PČR ze dne datum, kde uvedla, že smlouvy „nečetla“, ačkoliv tušila, že žalobce také ne – viz „já si myslím, že taky ne“, se synem „nekomunikujeme“, na otázku proč smlouvy tedy podepsali pak, „zaprvé jsme nevěděli, že je takový problém s jeho firmou“, „mysleli jsme, že je to naše rodičovská povinnost mu pomoci a věřili jsme, že to dobře dopadne“, „že to bude do roka splacené, syn říkal, že to bude možná i dříve“ a po roce „říkal, že nemá peníze“); žalobci tak jednali nikoliv v tísni, ale nezodpovědně, což nelze přičítat k tíži žalovaného. Pokud žalobci u jednání navrhovali výslech svědků, a to pana jméno FO a pana jméno FO, soud k těmto pro nadbytečnost nepřistoupil, když provedl důkaz protokoly o jejich výslechu, proti kterým nebylo námitek a žalobci ani přes poučení a výzvu soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. tyto již označené důkazy k žádným případně doplněným relevantním tvrzením (viz obsah výzvy u jednání) nepřiřadili. Pro nadbytečnost nebyl proveden ani žalovanými navržené důkazy Návrhem zástavní smlouvy datované dnem datum s úředně ověřenými podpisy pouze žalobců a nikoliv tam označeného zástavního věřitele, jakož i e-mailovou komunikací mezi synem žalobcům a panem adresa, která v příloze obsahuje návrh smlouvy o zápůjčce s tím, že zástavou měly být nemovitosti žalobců, které měly prokázat, že žalobci nikdy neměli v úmyslu uzavřít kupní smlouvu na prodej předmětných nemovitostí, nýbrž smlouvu zástavní a pomoci tak svému synovi v jeho podnikání, když jednak jde o pouhé návrhy v předsmluvní fázi časově předcházející uzavření následných tří smluv shora a jednak z nich ani logicky nelze dovozovat omyl žalobců spočívající dle nich v tom, že pokud předtím měli zájem podepsat smlouvu zástavní, proto by následně nikdy nepodepsali smlouvu kupní, jak ostatně nakonec učinili, když postupné dosažení konsensu je samotnou podstatou kontraktačního procesu jakož i vývoj svobodné vůle kontrahujících stran po celý proces až do finálního uzavření kontraktu.
8. Po shora provedeném dokazování má soud za prokázaná níže uvedená skutková tvrzení a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobci, jako manželé a ve společném jmění původně vlastnící nemovité věci označené ve výroku tohoto rozsudku převedli Smlouvou kupní ze dne datum na žalovaného jejich vlastnictví za kupní cenu 4 mil. Kč s tím, že kupní cena bude zaplacena ve dvou částkách na dva účty ve smlouvě ujednané. Téhož dne účastníci současně uzavřeli Smlouvu o budoucí koupi týchž nemovitostí od žalobce zpět, ke které se zavázali nejpozději do datum za kupní cenu 5 mil. Kč. Současně dále uzavřeli Smlouvu o nájmu předmětných nemovitých věcí za nájemné „ve výši částka“ na dobu určitou do datum s povinností nést ze svého náklady na dodávku médií, svoz odpadu a pojistné za pojištění nemovitostí na hodnotu 5 mil. Kč. Pro účely určení tehdejší ceny obvyklé nebyl k dispozici znalecký posudek, který byl vyhotoven až ex post dne datum a jež určil tehdejší cenu obvyklou v částce 5,6 mil. Kč. Syn žalobců uznal dne datum svůj dluh 10,35 mil. Kč vůči firmě, jejímž byl dříve jednatelem a naléhal na žalobce, aby mu pomohli dluh splatit, což žalobci s předchozí informací od adresa, že synovi jinak hrozí podezřelý výraz stíhání, kterou však nevnímali jako hrozbu „nějakého nebezpečí“, ale jako „pomoc v podnikání“, kvapně učinili právě ve snaze především mu pomoci „v jeho podnikání“, vědomi si toho, že nebudou splaceny všechny dluhy syna, ale jen ty „určité“ a s jeho slibem, že budou „do roka splacené“, „možná ještě dříve“, když předčasně ukončili svoji dovolenou v Maďarsku, nechali se dovézt osobním automobilem zpět do adresa za účelem zajištění prohlídky nemovitých věcí a smlouvy shora, poté, co více než hodinu „ležely na stole“, dne datum na celkem sedmi vyhotoveních, z toho pěti před obecní matrikou, podepsali. Žalovaný takto jednal v dobré víře zejména ve svobodu a vážnost tehdejší vůle žalobců, aniž byl jakkoliv jinak, než dlouholetou známostí s finančním poradcem, který mu předmětnou koupi nabídl, spojen též s jinými z řetězce „Kunc-Čmugr-Mandík“, kdy právě vůči jméno FO jako jedinému je vedeno podezřelý výraz řízení pro zločin vydírání syna žalobců a jeho společníka ve firmě právnická osoba, IČO IČO, jejímž byl syn žalobců dříve jednatelem. Předmětné nemovité věci jsou pro podezření, že jsou výnosem z trestné činnosti adresa zajištěny s tím, že „se nadále jedná o zatímní opatření“.
9. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud žalobu jako zcela nedůvodnou v plném rozsahu zamítl, ačkoliv u žalobců byl ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. o. s. ř. dán naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k předmětným nemovitým věcem už jen tím, že oproti jejich tvrzení, nejsou fakticky zapsáni v katastru nemovitostí jako jejich vlastníci (NS spisová značka). Nadto se však žalobcům přes poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. nepodařilo konkrétně tvrdit a poté prokázat, že by k převodu (prodeji) předmětných nemovitých věcí na žalovaného mělo dojít na základě neplatné kupní smlouvy. Žalobci shledávali neplatnost v tom, „že žalobci nikdy neměli v úmyslu uzavřít kupní smlouvu na prodej předmětných nemovitostí, nýbrž zástavní smlouvu a pomoci tak svému synovi v jeho podnikání“, že „žalobci nikdy nezahájili, resp. neiniciovali žádná jednání, která by měla vést k prodeji jejich nemovitých věcí“, že „žalobci nikdy předtím žádnou z těchto smluv neviděli“, ačkoliv je všechny v týž den podepsali, dále v tom, „že žalobci nikdy nebyli ať už žalovaným nebo kýmkoliv jiným vyzváni k tomu, aby si zkontrolovali čísla účtů ve smlouvě kupní“ a konečně ani v tom, že „žalobci také nikdy neuvedli, aby částka byla o jeden milion vyšší, tzn. po tom uvedeném roce, kdy mělo dojít ke zpětné koupi“. Ani jeden z důvodů neplatnosti v předchozí větě uvedený není způsobilým k úspěšné aplikaci ustanovení § 580 odst. 1 o. z., pročež ani v jednom z těchto důvodů nelze na straně žalovaného spatřit právní jednání, které by se příčilo dobrým mravům, či které by odporovalo zákonu. Ani z jednoho z důvodů shora nelze ve smyslu § 583 o. z. dovozovat, že by žalobci jednali v omylu o rozhodující okolnosti, natož, že by byli přímo žalovaným v takový omyl uvedeni. Naopak jde o nezodpovědné jednání žalobců, kterého by se jakýkoliv průměrný člověk s průměrným rozumem a průměrnou mírou ostražitosti, třeba i při uzavírání zástavní smlouvy (žalobci však uzavírali smlouvy tři, nadto v celkem v 7 vyhotoveních), zajisté nedopustil nepřečtením si předkládaných „na stole položených“ smluv, neověřením si, zejména v kupní smlouvě uvedených čísel účtů, neprojevením jakékoliv situaci odpovídající iniciativy v přečtení si alespoň tučným písmem nadepsaného velkého názvu „Kupní smlouva“, místa kde umísťuji svůj podpis nadepsaného jako „(prodávající)“, nepřečtením si názvu druhé smlouvy nadepsané jako „Smlouva o nájmu domu“, v jejím zápatí při hledání místa k umístění podpisu, kde rovněž nebyla předepsána konkrétní jména, ale pouze obecné označení „nájemci“, nejprve vyhledat toto místo a umístit nad a pod něj svůj podpis. Takové laxní a situaci, týkající se jejich nemovitých věcí – jejich „střechy nad hlavou“, objektivně neadekvátní jednání, nelze přičítat k tíži žalovaného, natož aby mu bylo lze k tíži přičítat konstruování takového omylu, natož v kooperativním cíleném jednání celé „čtveřice“ „jméno FO-jméno FO-jméno FO“-žalovaný. Na straně žalobců nelze dovodit ani jimi tvrzenou tíseň při uzavírání (podpisech celkem hodnota vyhotovení smluv shora) v tom, že „chtěli pomoci tak svému synovi v jeho podnikání“ za situace, kdy se ocitl ve finanční tísni a kdy jemu a jeho ženě mělo hrozit podezřelý výraz stíhání, když na druhou stranu žalobce na otázku policejního komisaře zda synovi hrozilo nějaké nebezpečí odpověděl „nebezpečí ani ne, ale říkal, že mu hrozí 10 let a i jeho ženě“ a žalobkyně, že se synem „nekomunikují“, na otázku proč smlouvy tedy podepsali, že „zaprvé jsme nevěděli, že je takový problém s jeho firmou“ a „mysleli jsme, že to dobře dopadne“, „že to bude do roka splacené, syn říkal, že to bude možná i dříve“ a po roce najednou „říkal, že nemá peníze“. Žalobci tak nejednali v tísni, ale nezodpovědně, což opět nelže přičítat k tíži žalovaného.
10. Žalobci však neuzavřeli smlouvy ani za nápadně nevýhodných podmínek, za situace, kdy „chtěli pomoci tak svému synovi v jeho podnikání“, „nevěděli, že je takový problém s jeho firmou“ a „mysleli si, že to dobře dopadne“, „že to bude do roka splacené, syn říkal, že to bude možná i dříve“. Je pak logické, že nemovité věci nelze takto „narychlo“ prodat za obvyklou cenu a že tak byla ujednána kupní cena 4 mil. Kč, tedy o 1,6 mil. Kč nižší, oproti až ex post znalcem ceně stanovené ve výši 5,6 mil. Kč, za situace, kdy je současně prodávajícím umožněn bezplatný nájem rodinného domu s pozemkem pod ním a přilehlou zahradou po dobu jednoho roku a umožněn zpětný odkup za cenu +1 mil. Kč (tj. 5 mil. Kč a tedy rovněž tzv. „pod cenou“ oproti ceně obvyklé, která však po roce v únoru 2024 byla již zajisté vyšší) při tehdejší inflaci blížící se 20 % ročně, pak není nemravná, ani nápadně nevýhodná a už vůbec ne lichevní ve smyslu § 1796 o. z. O lichvu jít nemůže ani s ohledem na již shora odůvodněnou absenci tísně u uzavírání předmětných smluv, natož o její zneužití žalovaným (ostatně neobstojí ani tvrzení žalobců o tom, že žalovaný obvyklou cenu znal, když paradoxně ze žalobci předloženého znaleckého posudku plyne cena vyšší, než za jakou by jim, a to až po roce růstu cen, žalovaný nemovitosti zpět prodal, nadto při jejich bezplatném ročním užívání). Ani po shora již zmíněném poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. se žalobcům nepodařilo unést břemeno tvrzení a natož pak břemeno důkazní o tom, že by žalovaný ve smyslu jimi tvrzeného jeho lichevního jednání ve smyslu § 1796 o. z. zneužil jejich nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení. Nešlo ani o zneužití lehkomyslnosti žalobců shora již popsané, když tehdejší cena obvyklá nebyla v hrubém nepoměru k ceně kupní ve výši 4 mil. Kč s přihlédnutím k celému komplexu vzájemně provázaných smluvních ujednání obsažených v Kupní smlouvě, Smlouvě o nájmu domu a Smlouvě o budoucí smlouvě kupní. V kupní smlouvě lze určit v rámci smluvní volnosti jako platební místo i cizí bankovní účet. Kupní smlouva je totiž kontraktem, kde se obě strany (prodávající a kupující) dohodnou na nejen prodeji a koupi věci, ale na výši kupní ceny a mohou si pro platbu ujednat i více účtu, a to i cizích. Takové plnění podle smlouvy pak nevyvolá stav bezdůvodného obohacení na straně třetích (cizích) osob ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z. a je tak zcela nerozhodné, že dvě dílčí částky kupní ceny byly zaplaceny na účty osob, které nejsou „jak se žalobci, tak ani se žalovaným v žádném právním vztahu“. Skutečnost, že nemovité věci jsou v souvislosti s podezřelý výraz stíháním pana adresa (tedy nikoliv žalovaného) zajištěny pro podezření, že jsou výnosem z trestné činnosti, je pro toto řízení bezpředmětná, když žalovaný nebyl obviněn ze žádného podezřelý výraz činu či přestupku; není zde tedy ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. žádného rozhodnutí příslušného orgánu o tom, že byl spáchán podezřelý výraz čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, natož, že by je spáchal žalovaný. Žalobcům se rovněž nepodařilo uvést relevantní tvrzení, natož k tomu označit adekvátní důkazy, že by žalovaný nejednal v dobré víře v to, že by „všichni účastníci“ jednali „svobodně a se vší vážností vůle“, a nepodařilo se jim tak ve smyslu § 7 o. z. vyvrátit právní domněnku jeho dobré víry.
11. Nebylo prokázáno nic o tom, že by žalovaný znal adresa, který byl žalobci označen za „spouštěče prodeje nemovitostí“ a který je trestně stíhán. Žalovaný se znal pouze s posledním z členů řetězce „Kunc-Čmugr-právnická osoba jméno FO se seznámil cestou do adresa. Nebylo prokázáno nic o tom, že by žalovaný byl jakkoliv propojen i s dalšími aktéry, kteří měli vyvíjet nátlak nikoliv na žalobce, ale na syna žalobců, natož aby bylo jakkoliv právně kvalifikovaně propojen s osobou adresa, vůči kterému je vedeno podezřelý výraz řízení. Rozhodně tedy nelze uzavřít, že žalovaný by jednal v kooperaci s kýmkoli z uvedených. Je logické při běžném sledu věcí, že pokud dlouholetý finanční poradce ví o zájmu investovat svého klienta, pak investici zprostředkuje, nelze pak bez dalšího hovořit, že tím dochází k oné míře kooperace, ze které by bylo lze dovozovat od počátku ve vzájemné součinnosti budovaný nepoctivý a nemravný záměr příčící se nejen dobrým mravům, ale i narušující veřejný pořádek. Je zajisté odpovědnějším a případné negativní důsledky z toho plynoucí eliminujícím postupem, využít zajišťovacích právních instrumentů v případě převodu nemovitostí v podobě „úschov“ kupní ceny do doby završení translace vlastnictví. Pokud k tomu nebylo v daném případě ze strany žalobců, pak se tak zjevně stalo právě z důvodu, že kupní cena měla být plněna na cizí účty a měl by to být žalovaný jako kupující, kdo by v takovém případě takové zajištění inicioval; ten však eliminoval onen mezičas „nejistoty“ tím, že ještě v den podpisu podal návrh na vklad u katastrálního úřadu. V uvedeném postupu, a to ani ve spojení se shora již uvedeným tak nelze spatřovat nic nasvědčujícího absenci dobré víry na straně žalovaného, že by snad žalobci takto měli jednat ve prospěch jejich syna s cílem co nejdříve mu pomoci s jeho podnikáním za situace, kdy jim měl peníze na kupní cenu do roku vyplatit, v tísni. Pokud žalobci až v závěrečné řeči u jednání před soudem v nejzazší možné chvíli zmínili neplatnost zejména kupní smlouvy též odkazem na ustanovení § 587 o. z. (soud není právním posouzením vázán), aniž tento odkaz naplnili jakýmikoliv skutkovými tvrzeními, není soudu zřejmé, v čem by mělo spočívat přinucení hrozbou tělesného nebo podezřelý výraz násilí vyvolávající vzhledem k významu a pravděpodobnosti hrozícího nebezpečí i k osobním vlastnostem toho, jemuž bylo vyhrožováno, jeho důvodnou obavu, pro kterou by žalobci měli právo namítat neplatnost právního jednání. Že by žalovaný (nikoliv pan jméno FO) přinutil žalobce k uzavření předmětných smluv hrozbou nebo lstí ve smyslu § 587 odst. 2 o. z. ze skutkových tvrzení žalobců nikterak nevyplývá a i kdyby, žalobci se žádné náhrady újmy z toho vzniklé nedomáhali; předmětem řízení byla žaloba určovací.
12. Žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta, když smlouvy byly řádně uzavřeny, včetně Smlouvy kupní, žalovaný jednal v dobré víře, vyjma logického (jinak by se žalovaný o možnosti investice vůbec nedozvěděl) kontaktu na jméno FO dlouholetého finančního poradce žalovaného nebylo prokázáno nic o tom, že by byl žalovaný jakkoliv přímo propojen i s dalšími aktéry, kteří měli vyvíjet nátlak nikoliv na žalobce, ale na syna žalobců nikterak vážně netransponovaný na žalobce do té míry, že by bylo lze vysledovat v jejich právním jednání tíseň z toho plynoucí, natož aby byl jakkoliv právně kvalifikovaně propojen s jednou z těchto osob, která je nyní již trestně stíhána, nikoliv však za jednání vůči žalobcům, nýbrž vůči jejich synovi. Žalobce tedy řádně nabyl předmětné nemovité věci koupí dle ustanovení § 2079 a násl. o. z. a vzhledem k tomu, že nejpozději do datum nebyl jakkoliv vyzván v souladu s ustanovením § 1786 o. z. k uzavření oné budoucí kupní smlouvy a k takové výzvě nedošlo ani přes jím nabízené prodloužení lhůty k jejímu uzavření, je dosud jejich výlučným vlastníkem a není tak namístě určení ve smyslu § 80 o. s. ř. o. s. ř. , že by tomu bylo jinak.
13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a plně procesně úspěšnému žalovanému přiznána náhrada odměny advokáta za čtyři úkony právní služby učiněné nejpozději do datum, a to přípravu a převzetí věci, vyjádření žalovaného ze dne datum, datum a datum, po částka dle § 7 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění do datum (dále jen „AT24 “), při tarifní hodnotě částka dle § 9 odst. 4 písm. b) AT24 , náhrada hotových výdajů za čtyři úkony shora po částka dle § 13 odst. 4 AT24 , dále náhrada odměny za dva úkony učiněné od datum, a to vyjádření ze dne datum a účast u jednání dne datum po částka dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v aktuálním znění (dále jen „AT “), při tarifní hodnotě odpovídající ceně nemovitostí, maximálně však částka dle § 9a odst. 1 písm. d) AT , náhrada hotových výdajů za tyto dva úkony po částka dle § 13 odst. 4 AT . Vzhledem k tomu, že na jednání konané dne datum již od 9:30 hod. žalovaný cestoval se svým zástupcem z adresa a zpět, aby předešel nočnímu cestování a únavě s ním spojené a snížení možnosti řádného zastoupení při jednání, byla žalovanému přiznána též náhrada za cestovné žalovaného a jeho zástupce vlakem na trase adresa hl. n. – adresa hl. n. dle jízdenek s místenkou částka a zpět částka a hotové výdaje za ubytování zástupce žalovaného ze datum na datum v adresa v pokoji 25 m2 beze stravy ve výši částka dle Potvrzení rezervace „Ubytování Stračena, adresa“. Náhrada nákladů řízení se platí k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
14. Lhůty k plnění jsou dány ustanovením § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě, ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.