Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
90 C 40/2023-79
Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Ivanou Štěpánovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částky 131 277,22 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 7.11.2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 131 277,22 Kč s úrokem z prodlení z částky 113 917 Kč od 27.4.2018 do 17.1.2020 ve výši 8,5 % ročně a s úrokem z prodlení z částky 112 225,56 Kč od 18.1.2020 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost Anonymizováno. (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne datum se žalovaným smlouvu o úvěru č. Anonymizováno, na základě které se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému účelový úvěr ve výši 199 000 Kč na nákup vybraného vozidla, a to Anonymizováno, řada Anonymizováno. Žalovaný se pak zavázal úvěr společně s úrokem ve výši 21,26 % ročně splácet v 72 měsíčních splátkách ve výši 4 914 Kč. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel, a proto byla smlouva ke dne 18.3.2018 předčasně ukončena. Smlouvou o postoupení pohledávky následně došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhala zaplacení jistiny ve výši 112 225,56 Kč, dlužného pojistného ve výši 86,40 Kč, nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 18 965,26 Kč a dále úroků z prodleníAnonymizováno
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný, k nařízenému jednání se nedostavil, aniž by svou neúčast omluvil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez přítomnosti žalovaného.
3. Z kupní smlouvy č. Anonymizováno soud zjistil, že mezi žalovaným na straně kupující a jméno FO na straně prodávající byla dne datum uzavřena smlouva, jejímž předmětem byl prodej vozidla značky Anonymizováno (dále jen „vozidlo“). Kupní cena byla ujednána ve výši 235 000 Kč, přičemž ke dni podpisu smlouvy byla na kupní cenu složena záloha ve výši 36 000 Kč a zbývalo uhradit 199 000 Kč. Ve smlouvě bylo ujednáno, že kupní cena bude hrazena převodním příkazem. Zprostředkovatelem prodeje vozidla byl jméno FO.
4. Z protokolu o převzetí předmětu koupě bylo zjištěno, že žalovaný vozidlo převzal dne 25.8.2017.
5. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný dne datum požádal předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 199 000 Kč, to za účelem pořízení vozidla. Žalovaný v žádosti uvedl, že je zaměstnaný v společnosti právnická osoba, kde dosahuje průměrné mzdy 19 000 Kč. Dále uvedl, že splácí závazky ve výši 1 195 Kč měsíčně a bydlí ve vlastním domě.
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno bylo zjištěno, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva, na základě které se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěru ve výši 199 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splácet v 72 měsíčních splátkách ve výši 4 914 Kč. Ve smlouvy byl rovněž ujednán zajišťovací převod vlastnického práva k vozidlu.
7. Ze splátkového kalendáře bylo zjištěno, že první splátka úvěru byla splatná dne 25.9.2017.
8. Z formuláře nadepsaného jako „Předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru“ bylo zjištěno, že žalovanému byly před uzavřením smlouvy o úvěr poskytnuty informace o věřiteli, zprostředkovateli úvěru a o základních vlastnostech úvěru ve smyslu přílohy č. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
9. Ze všeobecných obchodních podmínek úvěrů (dále jen „VOP“) bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout úvěr převodem na účet prodejce vozidla (č.l. 1.4 VOP), a to neprodleně poté, co budou splněny mimo jiné následující podmínky (č.l. 1.5 VOP): prodejce vystaví fakturu, bude uzavřena úvěrová smlouva, budou zaplaceny náklady spojené s poskytnutím úvěru, poskytovateli úvěru bude předána kopie technického průkazu a protokolu o předání a převzetí vodila prodejcem klientovi (úvěrovanému).
10. Z dopisu nadepsaného jako „Oznámení o uplatnění práva na okamžité splacení“ ze dne 18.3.2018 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně v důsledku podstatného porušení smlouvy o úvěru přistoupila k zesplatnění úvěru a na základě ujednaného zajištění úvěru žalovaného vyzvala k okamžitému přistavení vozidla. Z dodejky plyne doručení dopisu ke dni 3.4.2018.
11. Z protokolu o odebrání a převzetí vozidla bylo zjištěno, že vozidlo bylo předchůdkyní žalobkyně odebráno, avšak nebyl zjištěn konkrétní den, kdy k odebrání vozidla došlo.
12. Z faktury č. Anonymizováno a č. Anonymizováno bylo zjištěno, že vozidlo bylo prodáno v dražbě za částku 86 000 Kč. Z faktury č. Anonymizováno bylo zjištěno, předchůdkyni žalobkyně byly společností právnická osoba. vyúčtovány náklady na přepravu vozidla ve výši 6 050 Kč.
13. Z protokolu o konečném vyrovnání při realizaci zajišťovacího převodu práva ze dne 26.4.2018 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně k uvedenému datu evidovala dlužné splátky úvěru ve výši 15 216,65 Kč a nesplacenou část jistiny ve výši 184 700 Kč. Vozidlo bylo prodáno za 86 000 Kč, a tedy ztráta z realizace zajišťovacího převodu práva činila 113 917 Kč. Dále byly za žalovaným evidovány náklady spojené s vymáháním nesplněných závazků žalovaného ve výši 20 474 Kč bez bližší specifikace, nesplacené pojistné ve výši 56,40 Kč a ostatní závazky bez bližší specifikace ve výši 900 Kč. Celkem byl evidován nedoplatek ve výši 135 377 Kč.
14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy soud zjistil, že mezi žalobkyní a předchůdkyní žalobkyně byla dne datum uzavřena smlouva, na základě které byly na žalobkyni postoupeny pohledávky včetně pohledávky za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo následně žalovanému oznámeno, což bylo zjištěno z dopisu předchůdkyně žalobkyně ze dne 14.1.2020.
15. Z dopisu nadepsaného jako „Předžalobní výzva“ bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně žalovaného dopisem ze dne 19.9.2022 vyzýval k úhradě dlužné částky ve výši 174 943,32 Kč z titulu nesplaceného úvěru dle smlouvy o úvěru č. Anonymizováno. Z poštovního podacího archu pak vyplývá, že dopis byl odeslán dne 19.9.2022.
16. Přihláška pohledávky v insolvenčním řízení nebyla k důkazu prováděna, neboť jde o důkaz nadbytečný, mělo jí být prokázáno, že žalovaný byl po určitou dobu v insolvenci (následně zastavené), kam žalobkyně svojí pohledávku přihlásila. Tato skutečnost je bez významu pro předmět řízení, soud proto důkaz k její prokázání neprováděl.
17. Soud tak uzavírá, že v řízení bylo prokázáno, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, kterou se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 199 000 Kč na úhradu kupní ceny vozidla. Za účelem zajištění úvěru byl rovněž ujednán zajišťovací převod vlastnického práva. Předchůdkyně žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru a rovněž k realizaci zajištění, když žalovaný byl nucen vozidlo předchůdkyni žalobkyně odevzdat.
18. Žalobkyni tížilo důkazní břemeno ohledně tvrzení, že úvěr byl skutečně vyplacen. V kupní smlouvě bylo mezi účastníky smlouvy ujednáno, že kupní cena bude z části hrazena ze složené zálohy ve výši 36 000 Kč a zbývající část v výši 199 000 Kč bude hrazena převodním příkazem. V kupní smlouvě bylo dále obsaženo prohlášení, že žalovaný vozidlo převzal, tedy převzal jej ještě před uhrazením celé kupní ceny. Z VOP pak bylo zjištěno, že úvěr měl být vyplacen na účet prodejce až poté, co budou předchůdkyni žalobkyně předloženy mimo jiné též faktura a protokol o předání a převzetí vozidla, tedy i této listiny je zřejmé, že úvěr měl být vyplacen až po předání vozidla. Samotná kupní smlouva tak neprokazuje, že úvěr byl skutečně vyplacen, jak naznačovala žalobkyně. Vyplacení úvěru nebylo prokázáno ani výsledným vyúčtováním a protokolem o převzetí vozidla. Soud proto žalobkyni v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval, aby označila důkaz k prokázání tvrzení, že úvěr byl prodejci vozidla skutečně vyplacen. Žalobkyně však setrvala na svém stanovisku, že vyplacení úvěru je prokázáno kupní smlouvou, protokolem o převzetí vozidla a výsledným vyúčtováním a žádný další důkaz neoznačila. Soud tak konstatuje, že žalobkyně ohledně vyplacení úvěru neunesla důkazní břemeno, toto žalobní tvrzení zůstalo neprokázáno.
19. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.
20. Žalobkyně je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení, přičemž pohledávky nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“).
21. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o.z., zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“), neboť žalovaný při uzavírá smlouvy měl postavení spotřebitele.
22. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
23. Podle § 75 z.s.ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
24. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tížilo důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného (resp. její právní předchůdkyně). Žalobkyně tvrdila, že předchůdkyně žalobkyně provedla s žalovaným pohovor, při kterém žalovaný sdělil výši mzdy ve výši 19 000 Kč a skutečnost, že bydlí ve vlastní nemovitosti, zároveň měl žalovaný pouze jednu povinnou měsíční platbu ve výši asi 1 000 Kč. Právní předchůdkyně nad to nahlédla do rejstříků Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, telefonicky kontaktovala zaměstnavatele žalovaného, nahlédla do výpisu z účtu a reflektovala výši životního minima. Žádné důkazy k prokázání těchto tvrzení ale neoznačila, výpis z účtu soudu předložen nebyl. Soud proto uzavírá, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, se tak zcela spokojila s pouhým tvrzením žalovaného, aniž by tato tvrzení jakkoli prověřila. Bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015-39). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.2.2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).
25. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Uvedené ustanovení ve znění účinném do 28.5.2022 obsahovalo další větu, kterou bylo stanoveno, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Čistě jazykový výklad směřoval k tomu, že jde o neplatnost relativní, kterou musí dlužník namítnout, k čemuž mu byla stanovena tříletá promlčecí lhůta. Ustanovení o tom, že k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu, tedy že poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 z.s.ú. je stíháno absolutní neplatností, bylo do z.s.ú. vloženo až na základě novely zákona č. 96/2022 Sb., kterou byly implementovány předpisy EU. Absolutní neplatnost smluv uzavřených za účinnosti z.s.ú. před 29.5.2022 však je dovozována judikaturně, zejména jde o rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C-679/18 ze dne 5.3.2020, kterým bylo judikováno, že soudy mají z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 směrnice č. 2008/48/ES, tedy povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a následně z toho vyvodit důsledky vyplývající z vnitrostátního práva. Závěry Soudního dvora se již promítají do rozhodovací praxe českých soudů, konkrétně jde například o rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 8.2.2022 sp. zn. 22 Co 244/2021 nebo rozhodnutí stejného soudu ze dne 20.5.2021 sp. zn. 27 Co 38/2021. Ostatně na posuzovaný případ lze vztáhnout i závěry Ústavního soudu v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019, tedy že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod.
26. V posuzované případě se žalobkyně resp. její právní předchůdkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného spokojila s pouhými prohlášeními žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů, aniž by si tyto skutečnosti jakkoli prověřila, tím spíše, že žalovaným tvrzený příjem byl poměrně nízký. Požadavek na to, aby si žalobkyně resp. její právní předchůdkyně vyžádala například výpis z účtu, potvrzení o výši mzdy či nájemní smlouvu nebo inkaso (SIPO), ze kterých by bylo možné prověřit alespoň příjmy a výdaje na bydlení, přitom není nijak přemrštěný. Soud tak uzavírá, že žalobkyně resp. její právní předchůdkyně neposuzovala poměry žalovaného tak, jak vyžadují zmíněná ustanovení z.s.ú., když zcela rezignovala na prověření příjmů a možných výdajů žalovaného. Soud proto hodnotí uzavřenou smlouvou o úvěru jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú.
27. Podle § 87 odst. 1 věty třetí spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
28. Vyplacení jistiny úvěru však nebylo v řízení s odůvodněním výše prokázáno, soudu proto nezbylo, než žalobu v celém rozsahu zamítnout.
29. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého by zcela úspěšný žalovaný měl vůči neúspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Protože mu však žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci.