Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

44 C 46/2025-92

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Bryolovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 27 807,01 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 062,67 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 744,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 263 Kč za dobu od 16. 11. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 062,67 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 744,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 263 Kč za dobu od 16. 11. 2023 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 27 807,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 263 Kč od 16. 11. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba., IČO: IČO, a žalovaný uzavřeli dne 16. 6. 2021 smlouvu o službě služba (dále jen „smlouva“), jehož prostřednictvím mohl žalovaný platit své faktury, hradit své nákupy uskutečněné online ve vybraných e-shopech nebo provádět nákupy produkt žalobkyně. Na základě smlouvy byla žalovanému zřízena služba služba, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala za žalovaného uhradit na vybraných e-shopech prodávajícímu kupní cenu za zboží a žalovaný se zavázal zaplatit za zboží kupní cenu až po jeho vyzkoušení. Limit odložených plateb si žalovaný zvolil ve výši 25 000 Kč. Vedle toho si strany dohodly poskytnutí služby „služba“. Žalovaný využil v období od 17. 1. 2023 do 13. 10. 2023 služeb v rozsahu 16 263 Kč, přičemž částku čerpal prostřednictvím karty. Žalovaný uhradil na vyúčtování celkem 200,33 Kč. Tato částka byla započtena na poplatky. Celková dlužná částka představuje neuhrazenou cenu za poskytnutí služby ve výši 16 263 Kč a dlužné poplatky ve výši 11 544,01 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 8. 2024. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní výzvu zástupce žalobkyně ze dne 23. 8. 2024.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností právnická osoba., IČO: IČO (dále též „společnost“ či „právní předchůdce žalobkyně“), byla dne 16. 6. 2021 uzavřena smlouva k službě služba, na jejímž základě společnost zřídila žalovanému služba s celkovým finančním limitem, který se odvíjí od vyhodnocení úvěruschopnosti a doložení příjmů zákazníka. Aktuální limitní rámec činil 25 000 Kč. Žalovaný byl oprávněn realizovat platby za zboží nebo služby prostřednictvím služba, naopak byl povinen hradit řádně a včas vyúčtování plateb a nákupů provedených prostřednictvím služba vždy alespoň ve výši 10 % všech dosud neuhrazených čerpání (viz smlouva k službě služba, registrační proces).

4. Žalovaný na služba v období od 17. 1. 2023 do 13. 10. 2023 čerpal celkově částku 16 263 Kč, dne 17. 1. 2023 částku 1 559 Kč, která byla společností uhrazena ve prospěch webová stránka (viz vyúčtování za leden 2023), dne 6. 2. 2023 částku 1 559 Kč, která byla společností uhrazena ve prospěch webová stránka, a dne 8. 2. 2023 částku 1 758 Kč, která byla společností uhrazena ve prospěch webová stránka (viz vyúčtování za únor 2023), dne 18. 3. 2023 částku 1 609 Kč, která byla společností uhrazena ve prospěch webová stránka, a částku 1 118 Kč, která byla společností uhrazena ve prospěch právnická osoba (viz vyúčtování za březen 2023), dne 25. 4. 2023 částku 1 000 Kč, která byla společností uhrazena ve prospěch právnická osoba (viz vyúčtování za duben 2023), dne 11. 5. 2023 částku 1 609 Kč, která byla společností uhrazena ve prospěch webové stránky žalobkyně, a dne 15. 5. 2023 částku 1 088 Kč, která byla společností uhrazena ve prospěch právnická osoba (viz vyúčtování za květen 2023), dne 21. 6. 2023 částku 1 099 Kč, která byla společností uhrazena ve prospěch právnická osoba (viz vyúčtování za červen 2023), dne 8. 8. 2023 částku 1 609 Kč, která byla společností uhrazena ve prospěch webová stránka, dne 16. 8. 2023 částku 1 007 Kč, která byla uhrazena společností ve prospěch právnická osoba, a dne 28. 8. 2023 částku 758 Kč, která byla uhrazena společností ve prospěch webová stránka (viz vyúčtování za srpen 2023), a dne 13. 10. 2023 částku 490 Kč, která byla společností uhrazena ve prospěch právnická osoba (viz vyúčtování za říjen 2023). Žalovaný společnosti uhradil celkem 200,33 Kč (viz nezpochybněná tvrzení žalobkyně).

5. Společnost pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 8. 2024 postoupila žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 6. 8. 2024, potvrzení o připsání úplaty, seznam postoupených pohledávek), o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne 23. 8. 2024 (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 8. 2024, potvrzení podání).

6. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále jen „“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost právnická osoba., IČO: IČO, pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 8. 2024 uzavřené mezi společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností dopisem ze dne 23. 8. 2024. Na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení pak nemá vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011 sp. zn. ). Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

11. Společnost a žalovaný uzavřeli dne 16. 6. 2021 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., kterou se společnost zavázala prostřednictvím zřízeného služba poskytnout žalovanému revolvingový úvěr, který byl žalovaný oprávněn čerpat mj. prostřednictvím produkt žalobkyně, přičemž žalovaný byl povinen úvěr splácet v pravidelných vyúčtováních za skončené kalendářní měsíce, a to minimálně ve výši 10 % všech dosud neuhrazených čerpání.

12. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v rámci žalobních tvrzení neuvedla, jakým způsobem posuzovala společnost (právní předchůdce žalobkyně) úvěruschopnost žalovaného, byla vyzvána usnesením č. j. -59 ze dne 17. 2. 2025, aby doplnila svá žalobní tvrzení v tom směru, že uvede, jakými konkrétními postupy právní předchůdce žalobkyně prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet, a to včetně uvedení toho, které zjištěné skutečnosti jej přesvědčily o tom, že je žalovaný schopen úvěr řádně splácet. Žalobkyně k výzvě uvedla, že právní předchůdce žalobkyně prověřil výši závazků a platební morálku žalovaného nejdříve z databází (tzv. úvěrových registrů) umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného a dalších informačních zdrojů nezávislých na žalovaném. Jako zdroje informací uvedla interní databázi právního předchůdce žalobkyně, z níž nebyly zjištěny o žalovaném žádné negativní informace, dále insolvenční rejstřík, z něhož právní předchůdce zjistil, že proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční řízení, jehož důsledkem by bylo ztížení jeho schopnosti splácet závazky, omezení nakládání s vlastním majetkem nebo ztráta podstatné části majetku, a dále centrální evidenci exekucí, z něhož bylo zjištěno, že proti žalovanému nebyla vedena žádná exekuce. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována i na základě informací, které uvedl žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru, kdy uvedl příjem ve výši 35 000 Kč, výdaje ve výši 12 000 Kč a splátky 4 000 Kč, dále uvedl, že je zaměstnaný, má jedno dítě a žije v manželském/registrovaném partnerství. Dále žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce využil i scoringové modely, které pomocí historických zkušeností s žadateli a z jejich vlastností predikují pravděpodobnost, že žadatelé řádně dostojí svým úvěrovým závazkům. Zdroji dat pro výpočet score jsou především socio-demografická data z interaktivního dotazníku; behaviorální charakteristiky a data o předchozí platební morálce žadatele z interních i externích zdrojů; transakční data získaná z verifikačních dokumentů; data o interakcích zákazníka. Na základě dostupných informací je každému žadateli automatizovaně přiřazeno score, které reflektuje jeho rizikovost. Právní předchůdce žalobkyně schválí pouze takové žadatele, jejichž rizikový profil vyjádřený pomocí score svědčí o velmi nízké rizikovosti. Žalobkyně ke svým tvrzením však nepředložila žádné důkazy, a to ani důkazy k prokázání skutečnosti, že její právní předchůdce skutečně provedl lustraci v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí. Co se pak týče příjmové a výdajové stránky žalovaného, soud uzavírá, že tyto nebyly ověřovány vůbec. Ověřovány pak nebyly ani výdaje v podobě splátek zápůjček či úvěrů, které lze ověřit velmi snadno nahlédnutím do bankovních či nebankovních registrů a dalších veřejně přístupných databází. Namísto toho se právní předchůdce žalobkyně spokojil pouze s tvrzením žalovaného, že splácí měsíčně částku 4 000 Kč.

13. Soud si je vědom toho, že zákon nestanoví taxativní výčet postupu, které musí být ze strany věřitele pro naplnění ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění příjmů, dosavadního dluhového zatížení klienta a alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat.

14. Vzhledem k tomu, že společnost při posuzování úvěruschopnosti žalovaného pracovala pouze s tvrzeními žalovaného, které si řádným způsobem neověřila, nelze než uzavřít, že nejednala s odbornou péčí, jak vyžaduje § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalovaného a jeho reálné možnosti úvěr splácet. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je neplatnost dotčené úvěrové smlouvy.

15. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

16. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. ), které spočívá v tom, že žalovaný obdržel částku 16 263 Kč náležející společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl společnosti celkově částku 200,33 Kč, která měla sloužit jako úhrada splátek; jelikož však smlouva o úvěru je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na bezdůvodné obohacení. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni, na niž byla pohledávka za žalovaným postoupena, jistinu úvěru ve výši 16 263 Kč poníženou o provedené úhrady ve výši 200,33 Kč. Soud tak žalovaného zavázal k zaplacení částky 16 062,67 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

17. Z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. ).

18. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 16 062,67 Kč coby poskytnuté jistiny po započtení úhrad žalovaného. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

19. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 062,67 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), ve zbylém rozsahu soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).

20. Předmětem sporu byla částka 31 262,34 Kč (jistina a poplatky 27 807,01 Kč + úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 3 455,33 Kč), přičemž žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 16 062,67 Kč, tedy z 51 %. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků tak byl v zásadě stejný, proto soud žádnému z nich náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.