Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
92 C 73/2025-179
Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Ivanou Štěpánovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částky 42 404,75 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 904,75 Kč, částky 12 500 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 25 000 Kč od 22.5.2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. V části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 904,75 Kč, částky 12 500 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 25 000 Kč od 22.5.2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 16.12.2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 42 404,75 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku II. rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný měl úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 4 904,75 Kč, a to nejpozději do 21.5.2023. Žalovaný však úvěr nesplatil, neuhradil ničeho. Vedle jistiny úroku se žalobkyně domáhala zaplacení též smluvní pokuty ve výši 12 500 Kč, ujednané ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný.
3. K nařízenému jednání se účastníci nedostavili, žalobkyně svou neúčast omluvila, žalovaný nikoli. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 29 904,75 Kč, a to do 360 dnů od odeslání finančních prostředků z úvěru úvěrovanému, tj. žalovanému. Splátky byly předepsány ve faktuře ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, a to ve výši 2 499, 08 Kč.
5. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že ve prospěch účtu č. č. účtu byla dne 26.5.2022 odeslána platba ve výši 25 000 Kč s poznámkou „půjčka dle smlouvy Anonymizováno“. Z výpisu z účtu č. č. účtu za období od února 2022 do dubna 2022 bylo zjištěno, že tento účet je veden na jméno žalovaného, a tedy úvěr byl vyplacen právě žalovanému. Dále bylo zjištěno, že v uvedených měsících byl poměr příjmů a výdajů žalovaného vždy téměř stejný, ani v jednom z měsíců žalovanému na účtu nezbývala žádná rezerva, zůstatek byl na konci měsíce vždy téměř nulový. Žalovanému na účet byla připisována mzda ve výši zhruba 22 000 – 23 000 Kč, zároveň za toto období bylo na účet žalovaného vyplaceno 6 jiných úvěrů od nebankovních poskytovatelů úvěrů.
6. Z kopie občanského průkazu a cestovního pasu bylo zjištěno toliko to, že žalobkyně disponovala kopiemi těchto dokladů.
7. Z předžalobní výzvy ze dne 5.12.2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl o dlužnou částku před podáním žaloby upomínán. Z potvrzení o odeslání písemnosti bylo zjištěno datum odeslání zásilky dne 6.12.2024.
8. Z elektronické upomínky bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní upozorněn na uplynutí termínu splatnosti.
9. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byly poskytnuty informace o poskytovateli úvěru a o úvěrovém produktu.
10. Z částečného výpisu z účtu bylo zjištěno, že dne 26.5.2022 byla provedena platba ve výši 25 000 Kč ve prospěch účtu č. č. účtu.
11. Z výpisu z účtu č. č. účtu za období únor – duben 2022 bylo zjištěno, že tento je veden na jméno žalovaného, dále že na účet chodí žalovanému mzda, která v měsíci únoru činila částku zhruba 23 000 Kč, v březnu částku zhruba 22 000 Kč a v dubnu částku zhruba 29 000 Kč. Žalovanému bylo v toto období na účet vyplaceno minimálně 5 jiných úvěrů či zápůjček od nebankovních společností. Zůstatky na účtu byly ke konci měsíce nulové nebo téměř nulové.
12. Ze všeobecných obchodních podmínek, z výpisu z aplikace Anonymizováno a z faktury ke smlouvě nebyly zjištěny žádné rozhodné skutečnosti.
13. Z provedených důkazů tedy má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, které žalovaný ani z části nevrátil.
14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.
15. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“), neboť žalovaný měl při uzavírání smlouvy postavení spotřebitele.
16. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle § 75 z.s.ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
18. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného (resp. její právní předchůdkyně). Žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila, soud ji proto nemohl vyzvat dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby předložila důkazy prokazující, že by její právní předchůdkyně před právním jednáním směřujícím k uzavření smluv se žalovaným byla řádně posuzována úvěruschopnost žalovaného. Z předložených listin přitom bylo zjištěno, že žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalovaného za období 3 měsíců před poskytnutím úvěru, ze kterého bylo zřejmé, že žalovaný má řadu jiných zápůjček či úvěrů a že zůstatky na účtu jsou minimální. Z výpisu z účtu přitom nebylo zjištěno, že by některé z provedených transakcí byly výdaji na bydlení, neboť žádná taková platba nebyla takto označena. Výdaje na bydlení tedy žalobkyně neměla nijak prověřené.
19. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Uvedené ustanovení ve znění účinném do 28.5.2022 obsahovalo další větu, kterou bylo stanoveno, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Čistě jazykový výklad směřoval k tomu, že jde o neplatnost relativní, kterou musí dlužník namítnout, k čemuž mu byla stanovena tříletá promlčecí lhůta. Ustanovení o tom, že k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu, tedy že poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 z.s.ú. je stíháno absolutní neplatností, bylo do z.s.ú. vloženo až na základě novely zákona č. 96/2022 Sb., kterou byly implementovány předpisy EU. Absolutní neplatnost smluv uzavřených za účinnosti z.s.ú. před 29.5.2022 však je dovozována judikaturně, zejména jde o rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C-679/18 ze dne 5.3.2020, kterým bylo judikováno, že soudy mají z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 směrnice č. 2008/48/ES, tedy povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a následně z toho vyvodit důsledky vyplývající z vnitrostátního práva. Závěry Soudního dvora se již promítají do rozhodovací praxe českých soudů, konkrétně jde například o rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 8.2.2022 sp. zn. 22 Co 244/2021 nebo rozhodnutí stejného soudu ze dne 20.5.2021 sp. zn. 27 Co 38/2021. Ostatně na posuzovaný případ lze vztáhnout i závěry Ústavního soudu v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019, tedy že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod.
20. V posuzovaném případě žalobkyně neposuzovala poměry žalovaného tak, jak vyžadují zmíněná ustanovení z.s.ú., když zcela rezignovala na prověření výdajů žalovaného, nad to z výpisu z účtu bylo zřejmé, že žalovaný nemá žádnou finanční rezervu, ze které by úvěr mohl splácet. Přesto žalobkyně žalovanému úvěr poskytla. Soud proto hodnotí uzavřenou smlouvou o úvěru jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú.
21. Podle § 87 odst. 1 věty třetí spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z.s.ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům Věřitel tak má právo na vrácení toliko nesplacené jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnost, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na případné zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vznikne teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 z.s.ú. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ke stanovení doby splatnosti ohledně nesplacené části jistiny nedošlo ani dohodou účastníků, ani rozhodnutím soudu, neboť žádný z účastníků tyto skutečnosti netvrdil. Pakliže ke stanovení doby, kdy má být jistina doplacena, zatím nedošlo, nemůže být žalovaný v prodlení a žalobkyni proto doposud nenáleží ani zákonné úroky z prodlení.
22. V řízení bylo prokázáno vyplacení částky 25 000 Kč, které žalovaný nevrátil. Co do částky 25 000 Kč proto bylo žalobě vyhověno a ve zbylém rozsahu byla žaloba s odkazem na výše uvedené důvody zamítnuta.
23. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 87 odst. 1, 2 z.s.ú., když soud určil takovou lhůtu, která odpovídá obecné lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).
24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měli účastníci ve věci zhruba stejný úspěch a neúspěch, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.