Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
44 C 68/2025-67
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Bryolovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 147 980,01 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení
a) částky 35 160 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 799,43 Kč, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 17 166,78 Kč za dobu od 2. 9. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 614,91 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 18 215,03 Kč za dobu od 2. 9. 2024 do zaplacení,
b) částky 20 388 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 390,20 Kč, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 10 689,93 Kč za dobu od 2. 9. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 712,42 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 091,94 Kč za dobu od 2. 9. 2024 do zaplacení a
c) částky 74 232,01 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 049,96 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 25 060,18 Kč za dobu od 2. 9. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 6 722,77 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 742,28 Kč za dobu od 2. 9. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacenía) částky 35 160 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 799,43 Kč, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 17 166,78 Kč za dobu od 2. 9. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 614,91 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 18 215,03 Kč za dobu od 2. 9. 2024 do zaplacení,b) částky 20 388 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 390,20 Kč, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 10 689,93 Kč za dobu od 2. 9. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 712,42 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 091,94 Kč za dobu od 2. 9. 2024 do zaplacení ac) částky 74 232,01 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 049,96 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 25 060,18 Kč za dobu od 2. 9. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 6 722,77 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 742,28 Kč za dobu od 2. 9. 2024 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba., IČO IČO, a žalovaným byla dne 6. 5. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr a zaplatit úrok a úhrady za služby ve 20 měsíčních splátkách. Žalovaný uhradil celkem částku 7 800 Kč. Žalovaná částka 47 360 Kč představuje podle žaloby jistinu ve výši 17 166,78 Kč, zůstatek neuhrazeného úroku ve výši 1 048,25 Kč, zůstatek neuhrazených poplatků za služby v celkové výši 19 144,97 Kč a smluvní pokutu ve výši 10 500 Kč. Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku ve výši 8 % p. a. z jistiny za dobu od 7. 1. 2024 do zaplacení, který za dobu do 1. 9. 2024 kapitalizovala částkou 1 799,43 Kč, a úroku z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z částky 18 215,03 Kč za dobu od prodlení žalovaného do zaplacení, přičemž za dobu do 1. 9. 2024 tento úrok kapitalizovala částkou 3 614,91 Kč (nárok č. 1). Dále byla mezi týmiž účastníky uzavřena dne 31. 3. 2022 smlouva o úvěru č. hodnota, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr a zaplatit úrok a úhrady za služby ve 14 měsíčních splátkách. Žalovaný uhradil celkem částku 9 000 Kč. Žalovaná částka 26 388 Kč představuje podle žaloby jistinu ve výši 10 689,93 Kč, zůstatek neuhrazeného úroku ve výši 402,01 Kč, zůstatek neuhrazených poplatků za služby v celkové výši 7 796,06 Kč a smluvní pokutu ve výši 7 500 Kč. Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku ve výši 8 % p. a. z jistiny za dobu od 1. 6. 2023 do zaplacení, který za dobu do 1. 9. 2024 kapitalizovala částkou 1 390,20 Kč, a úroku z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 11 091,94 Kč za dobu od prodlení žalovaného do zaplacení, přičemž za dobu do 1. 9. 2024 tento úrok kapitalizovala částkou 2 712,42 Kč (nárok č. 2). Dále byla mezi týmiž účastníky uzavřena dne 21. 9. 2021 smlouva o úvěru č. hodnota, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr a zaplatit úrok a úhrady za služby ve 20 měsíčních splátkách. Žalovaný uhradil celkem částku 63 668 Kč. Žalovaná částka 74 232,01 Kč představuje podle žaloby jistinu ve výši 25 060,18 Kč, zůstatek neuhrazeného úroku ve výši 2 682,10 Kč, zůstatek neuhrazených poplatků za služby v celkové výši 21 489,73 Kč a smluvní pokutu ve výši 25 000 Kč. Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku ve výši 15% p. a. z jistiny za dobu od 22. 5. 2023 do zaplacení, který za dobu do 1. 9. 2024 kapitalizovala částkou 10 049,96 Kč, a úroku z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 27 742,28 Kč za dobu od prodlení žalovaného do zaplacení, přičemž za dobu do 1. 9. 2024 tento úrok kapitalizovala částkou 6 722,77 Kč (nárok č. 3). Všechny tři pohledávky za žalovaným byly právnická osoba. smluvně postoupeny žalobkyni.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Provedeným dokazováním soud ve vazbě k nároku č. 1 zjistil, že mezi žalovaným a právnická osoba., IČO IČO (dále též „společnost“ či „právní předchůdce žalobkyně“), byla dne 6. 5. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota (dále též „smlouva č. 1“), na jejímž základě společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 25 160 Kč splatit v 20 měsíčních splátkách. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od věřitele převzal v místě bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru (viz smlouva o úvěru č. hodnota). Žalovaný zaplatil podle tvrzení žalobkyně částku ve výši 7 800 Kč (viz nezpochybněná tvrzení žalobkyně). Před uzavřením smlouvy žalovaný vyplnil žádost o úvěr, v němž uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí u rodičů, je rozvedený a je zaměstnaný od 1. 11. 2009. Jeho příjem představuje mzda ve výši 26 186 Kč měsíčně, výdaje činí 13 300 Kč měsíčně, z čehož výdaje na bydlení a energie činí 1 000 Kč, výdaje na dopravu a jídlo 4 300 Kč, měsíční splátky stávajících půjček 8 000 Kč (viz žádost o úvěr ze dne 6. 5. 2022).
4. Ve vazbě k nároku č. 2 soud zjistil, že mezi žalovaným a společností byla dne 31. 3. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota (dále též „smlouva č. 2“), na jejímž základě společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888 Kč splatit v 14 měsíčních splátkách. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od věřitele převzal v místě bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru (viz smlouva o úvěru č. hodnota). Žalovaný zaplatil podle tvrzení žalobkyně částku ve výši 9 000 Kč (viz nezpochybněná tvrzení žalobkyně). Před uzavřením smlouvy žalovaný vyplnil žádost o úvěr, v němž uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost, je svobodný, bydlí u rodičů a je zaměstnaný od 1. 10. 2010. Jeho příjem představuje mzda ve výši 26 243 Kč měsíčně, výdaje činí 10 700 Kč měsíčně, z čehož výdaje na bydlení a energie činí 1 000 Kč, výdaje na dopravu a jídlo 4 000 Kč a měsíční splátky stávajících půjček 5 700 Kč (viz žádost o úvěr ze dne 31. 3. 2022).
5. Ve vztahu k nároku č. 3 soud zjistil, že mezi žalovaným a společností byla dne 21. 9. 2021 uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota (dále též „smlouva č. 3“), na jejímž základě společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 62 900 Kč splatit v 20 měsíčních splátkách. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od věřitele převzal v místě bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru (viz smlouva o úvěru č. hodnota). Žalovaný zaplatil podle tvrzení žalobkyně částku ve výši 63 668 Kč (viz nezpochybněná tvrzení žalobkyně). Před uzavřením smlouvy žalovaný vyplnil žádost o úvěr, v němž uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost, je svobodný, bydlí u rodičů a je zaměstnaný od 1. 1. 2009. Jeho příjem představuje mzda ve výši 27 202 Kč měsíčně, výdaje činí 8 000 Kč měsíčně, z čehož výdaje na bydlení a energie činí 1 000 Kč, výdaje na dopravu a jídlo 4 000 Kč a měsíční splátky stávajících půjček 3 000 Kč (viz žádost o úvěr ze dne 21. 9. 2021).
6. Z dodatku k pracovní smlouvě ze dne 1. 11. 2020 soud zjistil, že mzda žalovaného se k tomuto datu upravuje na 25 500 Kč (viz dodatek k pracovní smlouvě). Z výplatních lístků bylo zjištěno, že čistá mzda žalovaného za měsíc červen 2021 činila 29 640 Kč, za měsíc červenec 2021 činila 25 964 Kč, za měsíc srpen 2021 činila 25 982 Kč, za měsíc prosinec 2021 činila 26 220 Kč, za měsíc leden 2022 činila 26 385 Kč, za měsíc únor 2022 činila 26 126 Kč a za měsíc březen 2022 činila 26 247 Kč (viz výplatní lístky). Dále žalobkyně předložila čestné prohlášení žalovaného, že bydlí od 1. 1. 2000 u matky (viz nedatované čestné prohlášení). Společnost všechny tři pohledávky za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024 postoupila žalobkyni s účinností ke dni 8. 10. 2024 (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024, potvrzení o zaplacení kupní ceny, seznam postoupených pohledávek), o čemž žalovaného informovala dopisy ze dne 14. 10. 2024 (viz oznámení o postoupení pohledávky).
7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. právnická osoba., IČO: IČO, všechny tři pohledávky za žalovaným postoupila ke dni 8. 10. 2024 žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024 uzavřené mezi společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností dopisy ze dne 14. 10. 2024. Na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení pak nemá vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011 sp. zn. 31 Cdo 678/2009). Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
12. Společnost a žalovaný uzavřeli ve dnech 21. 9. 2021, 31. 3. 2022 a 6. 5. 2022 tři smlouvy, které soud kvalifikoval podle svého obsahu nikoliv jako smlouvy o úvěru, nýbrž jako smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., neboť smlouvy splňovaly podstatné náležitosti právě tohoto smluvního typu (peněžní prostředky byly poskytnuty při podpisu smlouvy a nebylo sjednáno právo žalovaného vynutit si poskytnutí jistiny úvěru). Na základě smlouvy č. 1 společnost jako zapůjčitel přenechala žalovanému coby vydlužiteli peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, na základě smlouvy č. 2 peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a na základě smlouvy č. 3 peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč.
13. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvami vázány, má soud za to, že smlouvy jsou neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v rámci žalobních tvrzení neuvedla, jakým způsobem posuzovala společnost (právní předchůdce žalobkyně) úvěruschopnost žalovaného, byla vyzvána usnesením č. j. 44 C 68/2025-43 ze dne 21. 3. 2025, aby doplnila svá žalobní tvrzení v tom směru, že uvede, jakými konkrétními postupy právní předchůdce žalobkyně prověřil schopnost žalovaného úvěry splácet, a to včetně uvedení toho, z jakých listin zjistil a ověřil příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně k výzvě uvedla, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádostech o úvěr ze dne 21. 9. 2021, 31. 3. 2022, resp. 6. 5. 2022, a ověřeny doklady uvedenými v části „doložení příjmu žadatele“. Tvrzenou majetkovou situaci žalovaného právní předchůdce ověřil čestným prohlášením, pracovní smlouvou a výplatními páskami (příjem) a výpisy z bankovního účtu (výdaje). Ke svým tvrzením žalobkyně předložila tři žádosti o úvěr, v nichž je shodně uvedeno, že žalovaný nemá žádnou vyživovací povinnost a bydlí u rodičů. V žádosti ze dne 21. 9. 2021 je dále uvedeno, že příjem žalovaného představuje mzda ve výši 27 202 Kč měsíčně, výdaje činí 8 000 Kč měsíčně, z čehož výdaje na bydlení a energie činí 1 000 Kč, výdaje na dopravu a jídlo 4 000 Kč a měsíční splátky stávajících půjček 3 000 Kč, v žádosti ze dne 6. 5. 2022 je uveden příjem žalovaného 26 186 Kč měsíčně, výdaje 13 300 Kč měsíčně, z čehož výdaje na bydlení a energie činí 1 000 Kč, výdaje na dopravu a jídlo 4 300 Kč a měsíční splátky stávajících půjček 8 000 Kč, v žádosti ze dne 31. 3. 2022 je uveden příjem žalovaného 26 243 Kč měsíčně, výdaje 10 700 Kč měsíčně, z čehož výdaje na bydlení a energie činí 1 000 Kč, výdaje na dopravu a jídlo 4 000 Kč a měsíční splátky stávajících půjček 5 700 Kč. Ve vztahu k příjmu žalobkyně předložila dodatek k pracovní smlouvě, dle níž byla ověřena výše sjednané mzdy žalovaného, a dále výplatní lístky, které prokazují výši čisté mzdy žalovaného za měsíce červen, červenec, srpen a prosinec 2021 a dále za měsíce leden, únor a březen 2022. Soud tak uzavřel, že příjmovou stránku právní předchůdce ověřil řádně. Za zásadní pochybení však soud považuje nedostatečné zkoumání výdajové stránky žalovaného. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce ověřoval výdaje z výpisů z bankovního účtu, neuvedla však, jaké konkrétní skutečnosti byly z výpisů z účtu zjištěny, a tvrzené výpisy pak soudu ani nepředložila. Soud tak v daném případě dospěl k závěru, že výdaje žalovaného nebyly právním předchůdcem žalobkyně ověřovány vůbec, když od žalovaného nebyly vyžádány žádné listiny prokazující výši pravidelných výdajů, přičemž nebylo ověřováno ani dluhové zatížení žalovaného, které lze ověřit velmi snadno nahlédnutím do bankovních či nebankovních registrů a dalších veřejně přístupných databází, kdy se právní předchůdce žalobkyně spokojil pouze s tvrzením žalovaného, že má další dluhy u bankovních či nebankovních věřitelů ve výši, kterou uvedl v žádostech o úvěr.
14. Vzhledem k tomu, že společnost při posuzování úvěruschopnosti žalovaného pracovala pouze s tvrzeními žalovaného, které si řádným způsobem neověřila (vyjma jeho příjmu), nelze než uzavřít, že nejednala s odbornou péčí, jak vyžaduje § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalovaného a jeho reálné možnosti úvěr splácet. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je neplatnost dotčených smluv.
15. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
16. Při závěru o neplatnosti všech tří smluv je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaný obdržel dne 6. 5. 2022 částku 20 000 Kč, dne 31. 3. 2022 částku 15 000 Kč a dne 21. 9. 2021 částku 50 000 Kč náležející společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl společnosti částky 7 800 Kč, 9 000 Kč a 63 668 Kč, které měly sloužit jako úhrada splátek; jelikož však jsou všechny tři smlouvy o zápůjčce neplatné, je nezbytné tyto částku použít na bezdůvodné obohacení. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni, na niž byly pohledávky za žalovaným postoupeny, částku 12 200 Kč (jistina ve výši 20 000 Kč ponížená o provedené úhrady ve výši 7 800 Kč) a částku 6 000 Kč (jistina ve výši 15 000 Kč ponížená o provedené úhrady ve výši 9 000 Kč). Co se týče poskytnuté jistiny ve výši 50 000 Kč, na tuto žalovaný plnil ve výši 63 668 Kč, tj. více, než byl povinen. Soud tedy žalovaného zavázal k zaplacení částky 18 200 Kč (12 200 Kč + 6 000 Kč) a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.
17. Z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
18. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 18 200 Kč; pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.
19. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), ve zbylém rozsahu soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný (předmětem sporu byla částka 147 980,01 Kč + příslušenství, přičemž žalobkyně byla úspěšná pouze ohledně částky 18 200 Kč), proto má žalovaný nárok na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož však žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.