Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
6 C 40/2025-54
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl soudcem Mgr. Michalem Strnadem ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupen advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení 50.776 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci 10.000 Kč.
II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacení
a) 40.776 Kč,
b) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2.914,85 Kč,
c) kapitalizovaného úroku ve výši 1.500 Kč,
d) ročního úroku z prodlení ve výši 14,75 % jdoucího z částky 20.263,88 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení,
e) ročního úroku ve výši 8 % jdoucího z částky 19.604,60 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci 10.000 Kč.II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacenía) 40.776 Kč,b) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2.914,85 Kč,c) kapitalizovaného úroku ve výši 1.500 Kč,d) ročního úroku z prodlení ve výši 14,75 % jdoucího z částky 20.263,88 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení,e) ročního úroku ve výši 8 % jdoucího z částky 19.604,60 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 2. 2025 se žalobce po žalované domáhal zaplacení 50.776 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.914,85 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.500 Kč, zákonného ročního úroku z prodlení ve výši 14,75 % jdoucího z částky 20.263,88 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení a ročního úroku ve výši 8 % jdoucího z částky 19.604,60 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení. Uvedl, že žalovaná s předchůdcem žalobce, společností právnická osoba., uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalované hotovostní úvěr v částce 30.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit kromě jistiny dalších 1.522 Kč na smluvním úroku, 14.700 Kč na úhradě za poskytnutí úvěru, 4.154 Kč na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a 5.400 Kč na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště. Žalovaná celý úvěr nesplatila a dosud dluží žalobci, kterému byla pohledávka postoupena, částky uplatněné žalobou.
2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.
3. Soud nárok posuzoval veden právním názorem Krajského soudu v Hradci Králové vyjádřeném v obdobné věci spotřebitelského úvěru projednávané pod sp. zn. 6 C 127/2020 . Odvolací soud ve svém rozsudku ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021 -80, uvedl, že ve sporech z úvěrových smluv musí soud z úřední povinnosti zjišťovat, zda poskytovatel úvěru dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost budoucího dlužníka.
4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), platilo, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
5. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platilo, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Krajský soud v Hradci Králové ve shora uvedeném rozhodnutí k neplatnosti úvěrové smlouvy pro neposouzení úvěruschopnosti uvedl, že „judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ To, že se jedná o absolutní neplatnost, zákonodárce následně výslovně zohlednil v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022.
8. Soud zjistil, že na základě úvěrové smlouvy ze dne 17. 11. 2022 (na č. l. 8-9 soudního spisu) předal předchůdce žalobce žalované v hotovosti 30.000 Kč. V žádosti o úvěr (na č. l. 46 soudního spisu), zachycující mimo jiné osobní a majetkové poměry žalované, je uvedeno, že žalovaná je zaměstnaná, pobírá mzdu ve výši 32.129 Kč, je vdaná, bydlí v nájemním bytě nebo domě, za bydlení a energie vydává 4.000 Kč měsíčně, na další živobytí vynakládá 7.440 Kč a platí měsíční splátky stávajících půjček ve výši 2.800 Kč. V žádosti je dále uvedeno, že předchůdce žalobce ověřil uvedené údaje z výplatních pásek a pracovní smlouvy. Tyto listin y také žalobce soudu předložil (na č. l. 41-45 soudního spisu).
9. Z výpisu plateb žalobce (na č. l. 11 soudního spisu) soud zjistil, že žalovaná na dluh zaplatila celkem 20.000 Kč.
10. Z oznámení o postoupení pohledávky (na č. l. 13 soudního spisu) soud dále zjistil, že pohledávka z úvěrové smlouvy byla postoupena žalobci.
11. Z provedených důkazů nevyplynulo, že by předchůdce žalobce jakýmkoliv způsobem ověřoval skutečné výdaje žalované, a to nejen na bydlení (žalovanou tvrzené výdaje na bydlení ve výši 4.000 Kč zcela vybočují z běžné životní zkušenosti), ale také na další živobytí. Žalobce neprokázal, že by jeho předchůdce jakkoliv zjišťoval stav závazků žalované a to, zda je žalovaná s ohledem na jiné půjčky schopna nový úvěr řádně splácet. Rovněž žalovanou tvrzené výdaje na bydlení ve výši 4.000 Kč zcela vybočují z běžné životní zkušenosti.
12. Z výše uvedeného vyplývá, že předchůdce žalobce nevěnoval při sjednávání úvěrové smlouvy řádnou pozornost zjišťování úvěruschopnosti žalované. Úvěrová smlouva uzavřená mezi předchůdcem žalobce a žalovanou je tak absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
13. Protože předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč, avšak úvěrová smlouva je neplatná, došlo na straně žalované ke dni převzetí hotovosti k bezdůvodnému obohacení ve výši 30.000 Kč podle § 2991 odst. 2 o. z. Žalovaná totiž obdržela majetkový prospěch bez právního důvodu. Žalobce má tak nárok na zaplacení částky ve výši rozdílu mezi poskytnutými prostředky a částkou 20.000 Kč, kterou žalovaná žalobci vrátila.
14. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobce spojoval s neplatnou úvěrovou smlouvou, soud žalobu zamítl, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení s ohledem na konstitutivní charakter tohoto rozsudku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ).
15. Právo na náhradu nákladů řízení by podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. náleželo žalované, které však žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly. Proto soud o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání. Odvolání se podává u nadepsaného soudu ve lhůtě patnácti dnů od doručení rozsudku, odvolacím soudem je Krajský soud v Hradci Králové.
Nebude-li povinnost uložená pravomocným rozsudkem splněna dobrovolně, může být vymáhána cestou soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.