Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 43/2025-21

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce A., se sídlem Adresa žalobce A, IČO: IČO žalobce A, zastoupený Jméno žalobce B, advokátem, adresa, proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, adresa, o zaplacení částky 115.499,21 Kč s příslušenstvím, takto:

takto:

I. Žaloba o zaplacení částky 115.499,21 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z částky 109.944,82 Kč od 19.10.2022 do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba o zaplacení částky 115.499,21 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z částky 109.944,82 Kč od 19.10.2022 do zaplacení se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 115.499,21 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z částky 109.944,82 Kč od 19.10.2022 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že právní předchůdce žalobce (právnická osoba.) uzavřel s žalovaným dne 28.1.2021 smlouvu o úvěru „Anonymizováno“ č. hodnota Anonymizováno, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 150.000,- Kč, který se žalovaný zavázal splatit včetně veškerého příslušenství v 76 pravidelných měsíčních splátkách se splatností vždy k 20. dni kalendářního měsíce. Úvěr byl úročen fixní úrokovou sazbou ve výši 10,20% ročně ode dne čerpání do dne konečné splatnosti. Žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, kde uvedl své osobní a kontaktní údaje. Dále uvedl údaje nutné k posouzení jeho úvěruschopnosti, zejména informace o jeho zaměstnání či podnikání, výši příjmů a výdajů, které byl povinen původnímu věřiteli doložit. Původní věřitel dále získával informace o úvěruschopnosti žalovaného z registrů Solus, bankovního registru klientských informací a nebankovního registru klientských informací. Původní věřitel poskytl žalovanému úvěr dne 29.1.2021 převodem ze svého bankovního účtu na bankovní účet žalovaného (č. Anonymizováno). Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek. V upomínce ze dne 18.10.2022 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni upomínky a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 19.10.2022. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2023 byla pohledávka za žalovanými postoupena žalobci. Žalobce požaduje uhrazení dosud nesplacené jistiny ve výši 109.944,82 Kč a smluvního úroku ve výši 5.554,39 Kč splatných nejpozději 18.10.2022 spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobce k uhrazení dluhu předžalobní výzvou ze dne 10.10.2024. Na výzvu soudu (jaké konkrétní informace a z jakých konkrétních listin předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel, zda a jaké částky žalovaný na úhradu úvěru celkem zaplatil) žalobce nereagoval. K jednání soudu se žalobce omluvil.

Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek postoupila právnická osoba. na žalobce pohledávky specifikované v Příloze č. hodnota smlouvy. Žalobce dále doložil, že pohledávka, která je předmětem tohoto sporu, je uvedena v seznamu pohledávek pod číslem hodnota. Dopisem ze dne 21.12.2023 bylo postoupení pohledávky na žalobce oznámeno žalovanému.

Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu ( ). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Z listin předložených žalobcem ohledně žalovaného soud zjistil, že žalovaný podal žádost o úvěr dne 27.1.2021. Žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr dne 21.12.2020, kdy mu zbývá doplatit 76 zbývajících splátek (suma zbývajících splátek 165.368,- Kč), osobní úvěr dne 30.9.2020, kdy mu zbývá doplatit 21 splátek (suma zbývajících splátek 76.875,- Kč), osobní úvěr dne 22.8.2019, který byl splacen dne 21.9.2020 a kontokorent s úvěrovým rámcem ve výši 5.000,- Kč. Žalovaný nebyl nalezen v registru SOLUS.

Z doplnění žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru – název produktu ze dne 28.1.2021 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je svobodný, vyučen, bydlí v nájmu. Uvedl, že je zaměstnán a zaměstnavatele, pracovní poměr od 1.1.2017 na dobu neurčitou. Prohlásil čistý měsíční příjem ve výši 33.500,- Kč, součet splátek úvěru 6.066,- Kč a součet limitů kontokorentu 5.000,- Kč. Měsíční výdaje uvedl žalovaný ve výši 0,- Kč.

Podle návrhu na uzavření smlouvy o úvěru „název produktu“ ve spojení s informacemi o spotřebitelském úvěru ze dne 28.1.2021 má soud za prokázané, že žalovaný uzavřela s právnická osoba. smlouvu o úvěru. Banka se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 151.500,- Kč (150.000,- Kč poskytnuté prostředky a 1.500,- Kč poplatek za poskytnutí úvěru). Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky formou 76 měsíčních anuitních splátek (platba se skládá z jistiny a úroku) ve výši 2.851,- Kč, kdy 136,- Kč činí měsíční poplatek za pojištění schopnosti splácet úvěr, se splatností vždy k 20. dni kalendářního měsíce. Roční úroková sazba činí 10,2% RPSN činí 11,08%. Celková částka splatná spotřebitelem k datu uzavření smlouvy činí 205.619,445 Kč.

Dopisem ze dne 28.1.2021 banka žalovanému sdělila, že jeho návrh na uzavření smlouvy o úvěru byl přijat. Smlouva nabývá účinnosti odesláním akceptačního dopisu a v tento den dochází k čerpání úvěru. První splátka úvěru ve výši 2.715,- Kč je splatná 22.2.2021.

Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 29.1.2021 má soud za prokázané, že dne 29.1.2021 byla na účet žalovaného převedena částka 151.500,- Kč, kdy částka 1.500,- Kč byla započtena jako poplatek za úvěrovou dokumentaci.

Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 30.9.2022 za období od 1.9.2022 do 30.9.2022 vyplývá, že za období výpisu žalovaný neuhradil žádnou splátku. Konečný zůstatek činila jistina 129.944,82 Kč z toho jistina po splatnosti 9.870,49 Kč, úroky po splatnosti 6.419,51 Kč, úroky z prodlení 572,12 Kč, poplatky po splatnosti 695,74 Kč.

Dopisem ze dne 18.10.2022 má soud za prokázané, že banka v důsledku závažného porušování povinností vyplývajících ze smlouvy, zejména prodlení s úhradou splátek úvěru prohlásila úvěr za splatný ke dni 18.10.2022. Banka vyzvala žalovaného uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 138.702,24 Kč nejpozději do 1.11.2022. Podle poštovního podacího archu byl dopis žalovanému odeslán dne 20.10.2022.

Předžalobní výzvou k plnění vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k úhradě dluhu ve výši 124.152,24 Kč.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce výše uvedenou smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 151.500,- Kč, který se žalovaný zavázal splácet. Úvěr byl převeden právním předchůdcem žalobce na účet žalovaného dne 29.1.2021. Protože žalovaný závažně porušoval povinnosti vyplývající ze smlouvy, kdy byl v prodlení s úhradou splátek úvěru byl úvěr zesplatněn ke dni 18.10.2022. Právní předchůdce žalobce požadoval uhradit po žalovaném celkovou dlužnou částku ve výši 138.702,24 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobci.

Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (právnická osoba), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to z důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr banka prověřila na základě žádosti žalovaného. V žádosti žalovaný uvedl příjem ve výši 33.500,- Kč (žalobce neuvedl zda a jakým způsobem banka příjem žalovaného ověřovala) a soudu nebyl předložen žádný doklad, potvrzující tvrzený příjem žalovaného. Pokud jde o výdaje žalovaného banka ověřovala, zda a v jaké výši má žalovaný splátky úvěrů. Pokud jde o výdaje žalovaného, žalovaný uvedl celkové měsíční výdaje jako 0,- Kč a soudu nebyl předložen žádný doklad nebo tvrzení, obsahující skutečné výdaje žalovaného. Banka se tak o faktické výdaje žalovaného ani nezajímala. Žalobce tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů o příjmech a výdajích žalovaného. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil jeho schopnost poskytnutý úvěr splatit. Věřitel nesplní svou povinnost, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. U nákladů žalovaného se banka nezajímala o skutečné výdaje žalované (z žádného dokladu nevyplývá, že by žalovaný nějaké doklady o svých výdajích předkládal). K posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr ve smyslu § 86 z.s.ú. patří získání dostatečných podkladů, přičemž poskytovatel úvěru musí být obezřetný a nespoléhat se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, tyto údaje musí řádně prověřit, tj. musí trvat na jejich doložení (prokázání). Právní předchůdce žalobce zcela rezignoval na povinnost ověřit výdaje žalovaného a při uzavírání smlouvy o úvěru nejednal s odbornou péčí, došlo tak k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.

Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. a sp.zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).

Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 151.500,- Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených úroků a poplatků. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 151.500,- Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z předložených výpisů z účtu a z výše žalované částky je zřejmé, že žalovaný musel po určitou dobu dluh hradit, není ovšem vůbec zřejmé, kolik a kdy uhradil. Žalobce takovou skutečnost v návrhu netvrdí (což je jeho primární procesní povinností), taková skutečnost nevyplývá ani z žádného důkazu a na výzvu soudu k doplnění tvrzení žalobce nereagoval. Protože bezdůvodné obohacení činí částka bankou poskytnutá mínus částka žalovaným uhrazená, nelze tak ze strany soudu dojít k jednoznačnému závěru, kolik předmětná pohledávka činí a zda je v uplatněné výši oprávněná. Žalobci se nepodařilo prokázat, v jaké výši se žalovaný obohatil, a z toho důvodu soudu nezbylo než žalobu jako celek zamítnout.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy žalovaný byl v řízení úspěšný a vzniklo mu právo na náhradu nákladů řízení. Dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.