Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 355/2024-67
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Holubovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, st. občanství Slovensko trvale bytem Adresa žalovaného
o 19 865,68 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce částka, s kapitalizovaným úrokem v částce částka, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce částka, s kapitalizovaným úrokem v částce částka, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce , částka, , s kapitalizovaným úrokem v částce , částka, , s úrokem ve výši 29 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce , částka, , s kapitalizovaným úrokem v částce , částka, , s úrokem ve výši 29 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeného soudu dne datum ve spojení s doplněním žaloby ze dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne datum smlouvu o zápůjčce č. hodnota, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i částku ve výši částka, jež představuje součet kapitalizovaných úroků při úrokové sazbě 29,00 % ročně ve výši částka, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši částka a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši částka. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky, úroku a sjednaným poplatkům se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60týdenních (sedmidenních) splátkách po částka, přičemž poslední splátka byla stanovena na den datum. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, kdy na svůj dluh uhradil toliko částku částka. Žalovaná částka z této smlouvy ve výši částka sestává z nesplacené dlužné jistiny ve výši částka a dlužné částky poplatku ve výši částka. Právní předchůdkyně žalobkyně dále s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o zápůjčce č. hodnota, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i částku ve výši částka, jež představuje součet kapitalizovaných úroků při úrokové sazbě 29,00 % ročně ve výši částka, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši částka a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši částka. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky, úroku a sjednaným poplatkům se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 45týdenních (sedmidenních) splátkách po částka, přičemž poslední splátka byla stanovena na den datum. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, kdy na svůj dluh uhradil toliko částku částka. Žalovaná částka z této smlouvy ve výši částka sestává z nesplacené dlužné jistiny ve výši částka a dlužné částky poplatku ve výši částka. Pohledávky vyplývající z výše uvedených smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s nimi spojenými, právní předchůdkyně žalobkyně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností k témuž dni, postoupila žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal ve sporu zcela pasivní.
3. Jelikož žalovaný je státním občanem Slovenské republiky, musel se soud zabývat otázkou své mezinárodní příslušnosti. Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska, reguluje jednak stanovení mezinárodní pravomoci soudů členských států EU, a zadruhé uznání a výkon rozhodnutí soudů jednoho členského státu v jiném členském státě. Dle článku 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost na věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Dle článku 4 odstavce 1 nařízení Brusel I bis může být žalována osoba, která má bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost u soudů tohoto členského státu. V dané věci má žalovaný bydliště na adrese uvedené v záhlaví tohoto rozsudku. Dle článku 4 odstavce 1 nařízení tedy může být žalována o zaplacení dluhu u soudu České republiky. V dané věci je navíc s ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy dána též výlučná mezinárodní příslušnost soudu státu dle bydliště žalovaného (tedy soudu České republiky) dle článku 18 odst. 1 nařízení Brusel I bis. V dané věci je tedy Okresní soud v adresa mezinárodně příslušný k projednání věci, neboť žalovaný má v ČR hlášenu adresu pobytu: adresa, adresa /viz lustrace v informačním systému základních registrů na č. l. 35 spisu/, tj. na adrese v obvodu Okresního soudu v adresa.
4. Soud věc projednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) v nepřítomnosti účastníků, neboť k nařízenému jednání soudu se řádně předvolaný žalovaný bez omluvy nedostavil a žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tak mohl vycházet jen z obsahu spisu a označených a předložených důkazů.
5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
6. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne datum smlouvu o zápůjčce – adresa v hotovosti č. hodnota, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši částka, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši částka, jenž představuje kapitalizované úroky ve výši částka, poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši částka a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši částka, a to v 45týdenních splátkách po částka (poslední splátka ve výši částka). Svým podpisem žalovaný potvrdil převzetí jistiny ve výši částka v hotovosti. Smluvní strany sjednaly úrok ve výši 29 % ročně a RPSN ve výši 312,54 % /viz smlouvu na č. l. 23-24 spisu/. Žalovaný na svůj dluh z této smlouvy uhradil částku ve výši částka /viz tabulka umoření na č. l. 28 spisu, tvrzení na č. l. 41 spisu/. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně dále uzavřel dne datum smlouvu o zápůjčce – adresa v hotovosti č. hodnota, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši částka, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši částka, jenž představuje kapitalizované úroky ve výši částka, poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši částka a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši částka, a to v 60týdenních splátkách po částka (poslední splátka ve výši částka). Svým podpisem žalovaný potvrdil převzetí jistiny ve výši částka v hotovosti. Smluvní strany sjednaly úrok ve výši 29 % ročně a RPSN ve výši 237,10 % /viz smlouvu na č. l. 25-26 spisu/. Žalovaný na svůj dluh z této smlouvy uhradil částku ve výši částka /viz tvrzení na č. l. 41 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávky za žalovaným z obou smluv postoupeny na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávek informován oznámením ze dne datum a současně byl vyzván k uhrazení dluhu do 10 dnů od doručení výzvy. Oznámení s výzvou bylo odesláno na adresu žalovaného dne datum /viz smlouvu o postoupení pohledávek v systému CEPR, seznam postoupených pohledávek na č. l. 21-22 spisu, oznámení o postoupení pohledávky + informace o zpracování osobních údajů na č. l. 27 spisu, podací lístek na č. l. 30 spisu/. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu naposledy předžalobní výzvou ze dne datum /viz předžalobní výzva na č. l. 31-33 spisu, podací lístek na č. l. 29 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
7. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne datum smlouvu o zápůjčce, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši částka a dne datum smlouvu o zápůjčce, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši částka. Žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v pravidelných splátkách, a to spolu s úroky a poplatky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky z obou smluv za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil.
8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze dohodnout úroky.
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Soud na základě hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech ve vzájemné souvislosti dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně chtěla s žalovaným dne datum a dne datum uzavřít smlouvu, která je svým charakterem smlouvou o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě přenechala žalovanému jistinu dle obsahu smlouvy a žalovanému měla vzniknout povinnost půjčené peněžní prostředky spolu s poplatkem vrátit. Protože šlo o smlouvy o spotřebitelském úvěru, soud se předně zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky zápůjčky jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála. Žalobkyně netvrdila, jaké konkrétní skutečnosti ke schopnosti žalovaného zápůjčky splácet právní předchůdkyně zjistila a jakým konkrétním způsobem takto získané informace ověřovala. Žalobkyně uvedla pouze obecná tvrzení o splnění své povinnosti s tím, že nedisponuje zákaznickou kartou, kterou si ovšem vyžádala od právní předchůdkyně žalobkyně a tuto doloží. Do zahájení jednání soudu však tvrzení v tomto směru nedoplnila a zákaznickou kartu soudu nepředložila. V této souvislosti soud dále konstatuje, že žalobkyně se k jednání soudu nedostavila a svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.
19. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalovaného nelze uzavřít, že by se ze strany právní předchůdkyně žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která ze zákaznické karty vyplývala, skutečně jednalo.
20. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. adresa: právnická osoba. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, č. j. spisová značka, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).
21. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka či nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka nebo ze dne datum, č. j. spisová značka, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od datum a obsažené v § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
22. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost obou smluv o zápůjčce. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému ze smlouvy č. hodnota peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný na svůj dluh z této smlouvy uhradil částka. Vzhledem k tomu, že smlouva nebyla mezi účastníky platně sjednána, došlo na straně žalovaného ve smyslu § 2991 o. z. k bezdůvodnému obohacení, které je povinen žalobkyni vydat, a to ve výši částka (rozdíl mezi výší poskytnuté jistiny a tím, co na ní bylo uhrazeno). Protože soud daný nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, došlo k jeho splatnosti od okamžiku, kdy se o tomto obohacení žalovaný dozvěděl, tj. od okamžiku, kdy žalobkyně vyzvala žalovaného k jeho vydání. Žalovaný byl vyzván k vydání bezdůvodného obohacení výzvou ze dne datum, a to ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení výzvy. Výzva byla žalovanému odeslána dne datum, přičemž soud má za to, že žalovanému byla doručena dne datum (§ 573 o. z.). Poslední den lhůty k zaplacení byl dne datum. Vzhledem k tomu, že žalovaný předmětnou částku žalobkyni nevydal, dostal se se splněním své povinnosti do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od datum. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).
23. V řízení bylo dále prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému ze smlouvy č. hodnota peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný na svůj dluh z této smlouvy uhradil částka. Jelikož soud uzavřel, že tato smlouva nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je žalovaný povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. vydat. Tím, že žalovaný žalobkyni zaplatil částka, došlo k úplnému uhrazení závazku žalovaného z titulu bezdůvodného obohacení ve výši částka. S ohledem na uvedené proto soud žalobě v nároku z této smlouvy nevyhověl, a to včetně příslušenství. Jelikož soud dále uzavřel, že nedošlo k platnému uzavření ani smlouvy č. hodnota, nárok žalobkyně na příslušenství, úrok, smluvní poplatky z této smlouvy jako nedůvodný zamítl, neboť vyplýval z neplatně uzavřené smlouvy (výrok II. tohoto rozsudku).
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť poměrný úspěch žalobkyně odpovídá úspěchu žalovaného (výrok III. tohoto rozsudku). V tomto ohledu se připomíná, že je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci dle § 142 o. s ř. zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srov. přiměřeně rozhodnutí ÚS ČR ze dne datum sp. zn. I. ÚS 2717/08).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.