Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Co 119/2025-81

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Ducháčka a soudců JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D., a Mgr. Jiřího Kopeckého ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně

zastoupená advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované

bytem Adresa žalované

o zaplacení částky 36.693,65 Kč s příslušenstvím,

k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Anonymizováno-Anonymizováno,

takto:

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku pod bodem II., a to v části zamítnutých úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17.992 Kč od datum do zaplacení, a dále ve výroku III o nákladech řízení, potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za odvolací řízení.

Odůvodnění:

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku pod bodem II., a to v části zamítnutých úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17.992 Kč od , datum, do zaplacení, a dále ve výroku III o nákladech řízení, potvrzuje.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za odvolací řízení.

1. Okresní soud shora uvedeným rozsudkem zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 17.992 Kč v měsíčních splátkách po 4.498 Kč ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek (výrok I), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 18.701,65 Kč s úrokem ve výši 29,79 % ročně z částky 24.340,20 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 28.514,70 Kč od datum do zaplacení (výrok II), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. Předmětem tohoto řízení byly požadavky žalobkyně vůči žalované vyplývající ze smlouvy o úvěru ze datum (uzavřenou s právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba.) na 25.000 Kč se závazkem žalované jej vrátit v 42-ti splátkách po 1.752 Kč, kdy žalovaná tuto povinnost řádně neplnila, v důsledku toho došlo v souladu se smluvními podmínkami k zesplatnění a žalobkyně žádala vrácení dosud nesplacené části úvěru, vzniklých poplatků, smluvní pokuty, smluvního úroku a úroků z prodlení. Žalovaná byla v průběhu řízení pasivní, resp. doručovat se jí ze strany soudu dařilo pouze takzvaně náhradním způsobem, a tedy soud prvního stupně nakonec rozhodl jen na základě tvrzení žalobkyně a k tomu doložených listinných důkazů.

3. Soud prvého stupně, ačkoliv měl za prokázané uzavření smlouvy o (spotřebitelském) úvěru a poskytnutí finanční prostředků dle tohoto ujednání ve prospěch žalované, nakonec vyhodnotil uvedenu smlouvu jako neplatně sjednanou, neboť nedošlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti ve smyslu ust. z.č. , o spotřebitelském úvěru (dále jen SÚ). Za tohoto stavu uzavřel, že žalobkyni náleží jen právo na vydání bezdůvodného obohacení podle o.z. a to ve lhůtě stanovené podle SÚ podle možností žalované. Žalobci tak nenáleží nejen smluvené poplatky a smluvní úrok, ale ani úrok z prodlení, neboť se žalovaná dosud do prodlení nemohla dostat.

4. Žalobkyně si proti uvedenému rozsudku, a to výslovně proti výroku pod bodem II, v části nepřiznaného zákonného úroku z prodlení podala odvolání a domáhala se přiznání těchto úroků. Namítala, že se žalovaná s povinností vrátit zbylou část jistiny z titulu bezdůvodného obohacení dostala do prodlení, s čímž je spojena podle ust. , , povinnost dlužníka věřiteli zaplatit i úroky z prodlení. Na podporu této argumentace předložil různá rozhodnutí soudu, kterými ilustroval rozdílnost judikatorní praxe. Měla za to, že splatnost nastala v návaznosti na výzvu k plnění obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky z datum se lhůtou k plnění do 10-ti dnů od doručení (doručení do dispoziční sféry žalované počítala ve lhůtě 3 dnů) a od datum se žalovaná dostala do prodlení. Sama žalovaná přitom žádné své osobní a majetkové poměry pro určení jiné splatnosti neprokázala.

5. Odvolací soud projednal odvolání žalobkyně bez nařízeného jednání podle , přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně jen v rozsahu napadeném tímto odvoláním, a to včetně závislého výroku pod body III o nákladech řízení a dospěl poté k následujícím závěrům.

6. Odvolací soud pro své následující úvahy ve vztahu ke sporovaným úrokům z prodlení z vrácení úvěru ve výši 25.000 Kč (v rozsahu, v jakém dosud nebyl splacen) vycházel ze závěrů soudu prvého stupně o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně v souvislosti s poskytnutím tohoto spotřebitelského řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované ve smyslu ust. a násl. , v tehdy platném znění, a současně i z právního závěru o absolutní neplatnosti takového ujednání, přičemž odvolací soud nemá na těchto závěrech žádného důvodu cokoliv korigovat, ostatně ani žalobkyně tyto skutkové a právní závěry nijak nezpochybňuje a podle jejího přesvědčení nejsou překážkou k přiznání úroků z prodlení.

7. Jestliže lze tedy pro účely přezkumu odvolání žalobkyně vycházet z toho, že předmětný spotřebitelský úvěr podle z.č. ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byl žalované poskytnuta v rozporu s požadavky na zkoumání úvěruschopnosti podle a násl. uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru, pak nutně z toho musí vyplývat i nutnost použít důsledky s tím spojené vyjádřené v ust. uvedeného zákona, tedy nejen závěr o neplatnosti, ale současně i pravidlo, že v takovém případě je pak spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V této souvislosti je třeba připomenout závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 20. 4. 2022, sp.zn. , tedy že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. , věta druhá, , ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; a nárok na zákonné úroky z prodlení dle o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době určené podle , ve znění pozdějších předpisů. To tak znamená, že pokud stranami takto neplatně sjednaného úvěru nedojde k dohodě o splatnosti vrácení poskytnutých finančních prostředků, bude tato splatnost teprve určena soudem. Má-li být splatnost určena soudem (pokud nedojde k dohodě mezi účastníky), tak nemůže být splatnost vyvolána jednostranným úkonem věřitele, jak se toho v této věci domáhá žalobkyně.

8. Jestliže soud prvého stupně v projednávané věci stanovil pro vrácení úvěru splátky běžící od nabytí právní moci rozsudku, pak se žalovaná nemohla dostat do prodlení s povinností platit poskytovateli úvěru úroky z prodlení podle § 1970 o.z. podle představy žalobkyně na základě jí učiněné výzvy již od datum. Jestliže žalobkyně odvolacímu soudu předkládala řadu soudních rozhodnutí s rozdílnými názory, pak odvolací soud vnímá tuto rozdílnou judikaturu, nicméně je zřejmé, že dosud nedošlo k jejímu sjednocení, resp. odklonu od závěrů uvedených ve shora zmíněném rozhodnutí na úrovni dovolacího soudu. Samotná praxe odvolacího soudu je v tomto směru ustálená a odvolací soud prozatím nemá důvod ji jakkoliv korigovat.

9. Rozhodnutí soudu prvního stupně, které žalobkyni nepřiznalo úroky z prodlení z částky 17.992 Kč je tak proto správné, a jako takové je také odvolací soud podle potvrdil.

10. Protože žalobkyně byla se svým odvoláním neúspěšná a podle obsahu spisu žalovanému žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly, rozhodl odvolací soud podle ve spojení s , že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Dovolání by bylo přípustné za splnění podmínek vyplývajících z ust. , a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.