Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 328/2024-64

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně., se sídlem v Adresa žalobkyně, IČO: IČO žalobkyně, zastoupené Jméno Zástupce, advokátem se sídlem v Anonymizováno, proti žalovanému Jméno žalovaného, narozenému Datum narození žalovaného, trvale bytem v Adresa žalovaného, o zaplacení 27 992,50 Kč s příslušenstvím, takto:

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 138 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 13. 3. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 12 854,50 Kč, úroku z prodlení z částky 27 797,97 Kč od 6. 7. 2023 do 12. 3. 2025, úroku z prodlení z částky 12 659,97 Kč od 13. 3. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 15 138 Kč co do výše 3 % ročně od 13. 3. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 138 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 13. 3. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se, co do zaplacení 12 854,50 Kč, úroku z prodlení z částky 27 797,97 Kč od 6. 7. 2023 do 12. 3. 2025, úroku z prodlení z částky 12 659,97 Kč od 13. 3. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 15 138 Kč co do výše 3 % ročně od 13. 3. 2025 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 3. 8. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným. Žalobkyně uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 6. 5. 2023 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (na internetových stránkách Anonymizováno) smlouvu o úvěru na základě, které poskytla žalovanému finanční prostředky až do výše 30 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek za sjednání úvěru a další poplatky za žalovaným objednané volitelné služby. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena na základě žádosti žalovaného elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvoufaktorového ověření. Totožnost žalovaného byla ověřena pomocí bankovní identity. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet č. č. účtu prostřednictvím bankovního převodu, a to v celkové částce 30 000 Kč. Žalovaný požádal jedenkrát o odklad splatnosti úvěru o 30 dnů a splatnost úvěru tak nastala dne 5. 7. 2023. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 14 862 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 27 797,97 Kč a smluvní pokuty ve výši 194,53 Kč.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Z výpisu posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že byla provedena dne 6. 5. 2023 ohledně poměrů žalovaného, kdy žalovaný měl žít sám, byl jedinou osobou s hospodařícím příjmem v domácnosti, na pravidelných měsíčních výdajích na půjčky měl žalovaný vynakládat 16 000 Kč, na výdajích na bydlení měl vynakládat 20 000 Kč, na dalších nezbytných výdajích měl vynakládat 5 000 Kč, ověřený čistý měsíční příjem žalovaného měl činit 82 884 Kč, uvedený měsíční příjem žalovaného měl činit 63 000 Kč. Posouzení úvěruschopnosti bylo hodnoceno jako úspěšné.

4. Zy označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním soud zjistil, že tato byla uzavřena dne 6. 5. 2023 mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně se zavázala, že žalovanému poskytne bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného finanční prostředky až do výše 30 000 Kč a žalovaný do 5. 6. 2023 poskytnutou částku vrátí a zaplatí poplatek za sjednání úvěru ve výši 7 500 Kč. Smlouva je žalovaným podepsána elektronicky.

5. Zy nazvané autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že se jedná o interní dokument žalobkyně, kde uvádí, že totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím bankovní identity služby BankID k bankovnímu účtu č. č. účtu.

6. Z přehledu bankovních transakcí bylo zjištěno, že dle výpisu bankovní identity byla na bankovní účet č. č. účtu dne 6. 5. 2023 poukázána částka ve výši 3 000 Kč, částka 5 000 Kč, částka 4 000 Kč, dne 7. 5. 2023 částka 2 000 Kč, dne 11. 5. 2023 částka 3 000 Kč, dne 12. 5. 2023 částka 3 000 Kč, částka 10 000 Kč. Celkem částka 30 000 Kč.

7. Ze sdělení banky právnická osoba. ze dne 27. 1. 2025 soud zjistil, že žalovaný je majitel bankovního účtu č. č. účtu. Na účet žalovaného byla dne 6. 5. 2023 poukázána částka ve výši 3 000 Kč, částka 5 000 Kč, částka 4 000 Kč, dne 7. 5. 2023 částka 2 000 Kč, dne 11. 5. 2023 částka 3 000 Kč, dne 12. 5. 2023 částka 3 000 Kč, částka 10 000 Kč. Celkem částka 30 000 Kč.

8. Zy nazvané výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 7. 6. 2024 soud zjistil, že touto zástupce právní předchůdkyně vyzýval žalovaného o uhrazení částky 30 524,14 Kč a to do 5. 7. 2023, jinak se žalovaný vystavuje riziku soudního řízení. Dle doloženého podacího lístku byla výzva odeslána téhož dne.

9. Ze souhlasu se zpracováním osobních údajů, sazebníku, údajích o poskytovateli spotřebitelského úvěru,y označené jako identifikované příjmy, všeobecných obchodních podmínek, posuzování úvěruschopnosti, principů posuzování úvěruschopnosti a filozofie společnosti soud pro níže vyložený právní názor již žádná skutková zjištění nečinil.

10. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 6. 5. 2023 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala, že žalovanému poskytne bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného finanční prostředky až do výše 30 000 Kč a žalovaný do 5. 6. 2023 poskytnutou částku vrátí a zaplatí poplatek za sjednání úvěru ve výši 7 500 Kč. Smlouva byla žalovaným podepsána elektronicky, kdy jeho totožnost byla ověřena pomocí bankovní identity k bankovnímu účtu č. č. účtu. Majitelem a disponentem uvedeného bankovního účtu je žalovaný. Na účet žalovaného tak byla dne 6. 5. 2023 poukázána částka ve výši 3 000 Kč, částka 5 000 Kč, částka 4 000 Kč, dne 7. 5. 2023 částka 2 000 Kč, dne 11. 5. 2023 částka 3 000 Kč, dne 12. 5. 2023 částka 3 000 Kč, částka 10 000 Kč. Celkem částka 30 000 Kč. Žalovaný zaplatil za dobu trvání smluvního vztahu jen 14 862 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, kdy žalovaný měl žít sám, byl jedinou osobou s hospodařícím příjmem v domácnosti, na pravidelných měsíčních výdajích na půjčky měl žalovaný vynakládat 16 000 Kč, na výdajích na bydlení měl vynakládat 20 000 Kč, na dalších nezbytných výdajích měl vynakládat 5 000 Kč, ověřený čistý měsíční příjem žalovaného měl činit 82 884 Kč, uvedený měsíční příjem žalovaného měl činit 63 000 Kč. Posouzení úvěruschopnosti bylo hodnoceno jako úspěšné.

11. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části, avšak z jiných, než žalobkyní uváděných důvodů.

12. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli ( zákona o spotřebitelském úvěru).

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

15. Podle , , v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

17. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů, které zjistila při zkoumání jeho úvěruschopnosti. Žalovaný měl žít sám, byl jedinou osobou s hospodařícím příjmem v domácnosti, na pravidelných měsíčních výdajích na půjčky měl vynakládat 16 000 Kč, na výdajích na bydlení měl žalovaný vynakládat 20 000 Kč, na dalších nezbytných výdajích měl vynakládat 5 000 Kč, ověřený čistý měsíční příjem žalovaného měl činit 82 884 Kč, uvedený měsíční příjem žalovaného měl činit 63 000 Kč. Posouzení úvěruschopnosti bylo hodnoceno jako úspěšné. Ze žaloby, smlouvy ani výpisu posouzení úvěruschopnosti pak nevyplývá, že by žalobkyně žalovaného lustrovala např. v insolvenčním rejstříku ani v bankovním a nebankovním registru klientských informací. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena téhož dne, kdy měl žalovaný sdělit informace o svých příjmech a výdajích (a téhož dne byla žalovanému vyplacena část peněžních prostředků), aniž by se z předložených listin podávalo, že žalobkyně, jakkoliv kvalifikovaně tvrzení žalovaného o jeho majetkové situaci verifikovala. Žalovaný uváděl měsíční příjem 63 000 Kč a žalobkyně pak ověřený příjem žalovaného ve výši 82 884 Kč, avšak k této skutečnosti nebyl žalobkyní uveden a ani doložen žádný důkaz z něhož by žalobkyně toto tvrzení žalovaného ověřovala. Shodně tomu bylo i v případě výdajů, kde byly uvedeny výdaje na další půjčky ve výši 16 000 Kč měsíčně, na bydlení 20 000 Kč a na dalších nezbytných výdajích 5 000 Kč. Soud je toho názoru, že žalobkyně měla pečlivěji zkoumat celkovou finanční situaci žalovaného a (a to minimálně) účel, na který žalovaný žádané peněžní prostředky potřeboval, zejména za situace, kdy žalovanému dle žalobních tvrzení (a výpisu o posouzení úvěruschopnosti) mělo měsíčně zbývat více volných peněžních prostředků, než činila maximální částka čerpání. To však žalobkyně neučinila. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015). Z vyložených důvodů je nutno na uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

18. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Současně bylo zjištěno, že žalovaný takto vydal již 14 862 Kč a k vydání tak zbývá jen 15 135 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši bezdůvodného obohacení žalovaného a doby uplynulé od jeho vzniku, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího lístku se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalovaného jako adresáta. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 11. 3. 2025 (kdy si žalovaný zásilku obsahující žalobu spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřil, vyzvedl u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 12. 3. 2025, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 13. 3. 2025 do prodlení.

19. Soud z vyložených důvodů žalobě v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků, vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 15 138 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle o. z., jdoucích od 13. 3. 2025 ve výši stanovené Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší než tam uvedené třídenní.

20. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 12 854,50 Kč, úroku z prodlení z částky 27 797,97 Kč od 6. 7. 2023 do 12. 3. 2025, úroku z prodlení z částky 12 659,97 Kč od 13. 3. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 15 138 Kč co do výše 3 % ročně od 13. 3. 2025 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

21. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V daném případě soud vycházel z poměru úspěchu a neúspěch účastníků ve věci ( ), kdy dle tohoto výsledku soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.