Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 92/2025-51
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
pro 51 261,38 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 36 313,98 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 2.11.2024 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá do částky 14 947,40 Kč, úroku ve výši 13,99% ročně z částky 50 215,38 Kč od 26.11.2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 50 215,38 Kč od 26.11.2023 do datum, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 947,40 Kč od 2.11.2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2,25% ročně z částky 36 313,98 Kč od 2.11.2024 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 36 313,98 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 2.11.2024 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá do částky 14 947,40 Kč, úroku ve výši 13,99% ročně z částky 50 215,38 Kč od 26.11.2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 50 215,38 Kč od 26.11.2023 do , datum, , úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 947,40 Kč od 2.11.2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2,25% ročně z částky 36 313,98 Kč od 2.11.2024 do zaplacení.III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku , částka, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne datum domáhala po žalované zaplacení částek vymezených ve výroku I. a II. rozsudku. Uvedla, že poskytla žalované na základě smlouvy ze dne datum úvěr ve výši částka, který měla hradit s úrokem sjednaným v sazbě 13,99 % formou splátek ve výši částka měsíčně. Jelikož žalovaná porušila smluvní podmínky, když se ocitla v prodlení s úhradou splátek, došlo k zesplatnění úvěru k datum. Ke dni zesplatnění činil dluh částka a sestával z nesplacené jistiny p odečtu úhrad žalované částka, úroku k datum v částce částka, nákladů za upomínky částka a pojištění částka.
2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. K nařízenému jednání dne datum se bez omluvy nedostavila. Soud jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Z jednání se omluvila žalobkyně.
3. Soud z listin doložených žalobkyní učinil tato skutková zjištění.
4. Mezi účastníky byla uzavřena dne datum smlouva o úvěru, na jejímž základě měla žalobkyně poskytnout žalované úvěr ve výši částka. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 13,99% ve splátkách po částka měsíčně se splatností do datum. Smlouva měla být sjednána v elektronickém bankovnictví a žalovanou podepsána el. Podpisem téhož dne. Podle výpisu účtu č. č. účtu byla částka částka žalovanou čerpána téhož dne na uvedený účet.
5. Žalovaná byla informována dopisem z datum o okamžitém zesplatnění úvěru k témuž datu z důvodu prodlení. Předžalobní výzvou z datum byla vyzývána k úhradě dluhu do datum. Dopis jí byl uložen datum, jak vyplývá z výzvy a obálky.
6. K způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalované doložila žalobkyně výstupy internách systémů, dle kterých vycházela z jí tvrzeného příjmu částka a výdajů částka, které měla prověřit v systému CCB a zjistila jeden kontokorent se splátkou částka, spolu s novým zatížením tak dospěla k částce částka na pokrytí životních nákladů. K tomuto doložila výpisy účtu č. č. účtu za měsíce 3 a 4/2022, které vykazují záporný počáteční a konečný zůstatek a mimo příjmů 12 tis Kč a 10 tis.Kč ze mzdy žalované jde o čerpání kontokorentu.
7. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ( dále jen z.s.ú.) účinných ke dni uzavření předmětné smlouvy dne datum.
8. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu toliko v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny, poplatků, úroků a pojištění ze smlouvy o úvěru sjednané se žalovanou dne datum. Žalobkyně tak v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy výkon činnosti upravené v ust. § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm. a) z.s.ú.. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s konstantními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. spisová značka, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018.
15. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatel prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. spisová značka a Nejvyššího správního soudu sp.zn. spisová značka kdy uvedl, že „důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka – spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“
16. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
17. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne datum sp.zn. spisová značka takto: „pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. adresa: právnická osoba. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“
18. V projednávané věci má soud za to, že žalobkyně výše naznačeným způsobem nepostupovala a neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, zejména předpokládanou u bankovního subjektu. Ve své podstatě vycházela z kusých informací od žalované, které mimo výše příjmů a jediného doloženého šetření v registru CCB neověřovala. Pokud tvrdila, že příjem ověřila z výpisu účtu, pak jejich stav za oba předchozí měsíce vykazuje sice příjem průměrně 11 tis. Kč měsíčně ze mzdy, veškeré obraty jsou však z čerpání kontokorentu. Nadto jiné skutečnosti alespoň v základní míře ověřeny nebyly či nebyly doloženy ( náklady bydlení, výdaje na živobytí, exekuce, závazky po splatnosti apod.). Minimálně tyto skutečnosti považuje soud za moment, kdy úvěrující postupující s řádnou péčí, vyvine odpovídající aktivitu k zjištění bonity klienta, nadto je-li bankovní subjekt, u kterého má úvěrovaný veden v předchozím období běžný účet. Tento postup dle názoru soudu nelze hodnotit jako odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti úvěrovaného. Uvedenou smlouvu soud proto vyhodnotil jako právní jednání absolutně neplatné pro rozpor se zákonem a související zjevné narušení veřejného pořádku ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o. z., jež mezi smluvními stranami od samého počátku nemohlo založit subjektivní práva ani povinnosti.
19. Převzala-li žalovaná předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná obdržela částku částka, dle doložených podkladů dosud uhradila celkem částka, jiné splátky žalovaná, kterou v tomto směru tíží břemeno tvrzení a důkazní, netvrdila. Soud proto vypořádal tuto částku a uložil žalované vrátit jistinu ve výši částka. Součástí tohoto plnění stanovil soud úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v zákonné výši datum do zaplacení, když k úhradě zesplatněného dluhu byla žalovaná vyzvána dopisem z datum, což lze považovat za dobu přiměřenou k úhradě dluhu dle § 87 odst. 1 z.s.ú. (výrok I). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost a částečnou nedospělost úroku z prodlení zamítl -výrok II.
20. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 60:40 pokud soud zahrne i kapitalizované úroky. Žalobkyně tak má právo na náhradu nákladů v rozsahu 20%. Tyto sestávají z uhrazeného soudního poplatku částka, paušální náhradou nezastoupeného účastníka 2x300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., vyhl.č. 254/2015 Sb., celkem částka, z toho 20% činí částka. Lhůtu k plnění soud v obou případech stanovil zákonnou třídenní.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.