Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
14 C 116/2023-35
Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Marethovou ve věci
žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A
proti
žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B
o uložení povinnosti podat návrh na zastavení exekuce
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost do 15 dnů od právní moci rozhodnutí podat v exekučním řízení vedeném soudním exekutorem tituly před jménem jméno FO, Exekutorský úřad adresa, pod sp. zn. spisová značka, na základě pověření Obvodního soudu pro adresa ze dne 21.07.2016, č.j. spisová značka, návrh na zastavení exekuce, protože právo přiznané exekučním titulem nevzniklo, se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 6 534 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost do 15 dnů od právní moci rozhodnutí podat v exekučním řízení vedeném soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, , pod sp. zn. , spisová značka, , na základě pověření Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 21.07.2016, č.j. , spisová značka, , návrh na zastavení exekuce, protože právo přiznané exekučním titulem nevzniklo, se zamítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 6 534 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.
1. Žalobce se žalobou ze dne 30. 7. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost podat návrh na zastavení exekuce vedené soudním exekutorem tituly před jménem jméno FO, Exekutorský úřad adresa (dále též „soudní exekutor“), pod sp. zn. spisová značka (dále též „exekuce“). Návrh na zastavení exekuce měl být podán, neboť právo přiznané exekučním titulem nevzniklo.
2. Žalobce uvedl, že dne 26. 8. 2016 mu bylo doručeno vyrozumění o zahájení exekuce k vymožení pohledávky žalované ve výši 1 400 000 Kč s příslušenstvím. K zahájení exekuce došlo na návrh žalované k vymožení její pohledávky vyplývající z exekučního titulu v podobě vykonatelného platebního rozkazu Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, který nabyl právní moci a vykonatelnosti dne datum (dále též „platební rozkaz“).
3. Platební rozkaz byl vydán v řízení, ve kterém se žalovaná na žalobci domáhala uhrazení 1 400 000 Kč z titulu smluvní pokuty sjednané ve smlouvě o spolupráci uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 18. 12. 2013 (dále též „smlouva o spolupráci“ či „dohoda o spolupráci“).
4. V soudním řízením probíhajícím před Okresním soudem v adresa pod sp. zn. spisová značka však byl přijat závěr, že smlouva o spolupráci nebyla v době rozhodné pro vznik dané smluvní pokuty v účinnosti. Pohledávka žalované na uhrazení smluvní pokuty tak nevznikla a vzniknout nemohla.
5. Jelikož pohledávka přiznaná platebním rozkazem nevznikla a vzniknout nemohla, žalobce žalovanou vyzýval k podání návrhu na zastavení exekuce. Žalovaná to odmítla.
6. Z důvodu soudy uznané neúčinnosti smlouvy o spolupráci a navazující neexistence vymáhané pohledávky žalobce podal návrh na nařízení obnovy nalézacího řízení. Tomuto návrhu však nebylo vyhověno. Vyhověno pak nebylo ani návrhu žalobce na zastavení exekuce podanému dne 14. 10. 2019. Soud prvního stupně, soud odvolací ani Nejvyšší soud tomuto návrhu nevyhověly. Uvedly, že námitku absence účinnosti smlouvy o spolupráci měl žalobce uplatnit v nalézacím řízení, ve kterém byl vydán platební rozkaz, a tuto nelze přenášet do řízení vykonávacího; nelze pak dovodit ani nepoctivé jednání žalované (oprávněné) či zneužití práva, které by nemělo požívat právní ochrany.
7. Žalobce byl i přes uvedené závěry exekučních soudů přesvědčen, že exekuce je vedena neoprávněně. Rozhodné není ani to, že žalobce nepodal proti platebnímu rozkazu odpor. Žalované byla platebním rozkazem přiznána neexistující pohledávka, žalovaná tak není oprávněna tuto exekučně vymáhat. Jednání žalované je nepoctivé, zacílené na získání prospěchu z vyvolaného protiprávního stavu a představuje zneužití práva.
8. Žalobce proto podal nyní projednávanou žalobu, neboť nemá jinou možnost, jak probíhající exekuci zastavit. Jestliže to nemůže být žalobce, kdo se může úspěšně domoci zastavení exekuce, je to jedině žalovaná, kdo z důvodu neoprávněnosti exekuce podá návrh na její zastavení. Protože žalovaná odmítá podat návrh na zastavení exekuce dobrovolně, nezbývá žalobci, než se obrátit na soud, aby žalované uložil povinnost podat návrh na zastavení exekuce vzhledem k tomu, že právo přiznané exekučním titulem (platebním rozkazem) neexistuje.
9. K výzvě soudu, aby žalobce uvedl, jaký právní důvod zakládá povinnost žalované podat návrh na zastavení exekuce, žalobce uvedl, že právním důvodem je skutečná neexistence pohledávky, jejíhož zaplacení se žalovaná domáhala v řízení, ve kterém byl vydán exekuční titul – platební rozkaz a z této neexistence pohledávky vyplývající nepřípustnost exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu ve spojení s ustanovením § 52 odst. 1 exekučního řádu.
10. Žalobce se tak domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované povinnost podat návrh na zastavení exekučního řízení vedeného soudním exekutorem tituly před jménem jméno FO, Exekutorský úřad adresa, pod sp. zn. spisová značka, na základě pověření Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, č.j. spisová značka, protože právo přiznané exekučním titulem nevzniklo.
11. Žalovaná považovala žalobu za neoprávněnou. Uvedla, že nemá povinnost podat návrh na zastavení exekuce. Z žaloby ani z jejího doplnění nelze seznat, z jakého právního důvodu by měla žalovaná podat návrh na zastavení exekuce, což plyne ze skutečnosti, že takový právní důvod neexistuje. Na základě návrhu žalované byl vydán platební rozkaz. Žalobce nepodal proti platebnímu rozkazu odpor, a tento tak má účinky pravomocného rozsudku. Jelikož žalobce nesplnil povinnost uloženou mu platebním rozkazem, podala žalovaná návrh na výkon rozhodnutí.
12. Žalovaná dodala, že exekuční soudy posoudily právní i skutkové argumenty žalobce a dospěly k závěru, že exekuci není namístě zastavit. Zvážily přitom i to, zda nejsou dány mimořádné důvody pro přezkum exekučního titulu ve vykonávacím řízení, a uzavřely, že takové důvody dány nejsou.
13. Žalobce se nyní snaží docílit přezkumu platebního rozkazu v nalézacím řízení. K takovému postupu, který ostatně odmítly i exekuční soudy, však neexistuje jakýkoliv zákonný důvod a tento je s ohledem na zásadu právní jistoty nepřípustný. Vydání rozhodnutí, kterým by soud konstitutivně založil žalované novou právní povinnost, je přitom možné, pokud k takovému postupu existuje výslovné ustanovení zákona. V nynějším případě však žádné takové ustanovení neexistuje.
14. Na základě uvedených důvodů má tak žalovaná za to, že není namístě se zabývat právní argumentací, kterou se žalobce snaží zpochybnit platební rozkaz. Pozdější právní názor vyslovený nalézacím soudem v jiné věci nemůže mít vliv na vykonatelnost předešle vydaného platebního rozkazu.
15. Žalovaná proto navrhla, aby soud žalobu zamítl a aby přiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení.
16. Soud učinil následující skutková zjištění:
17. Žalobce a žalovaná uzavřeli dne 18. 12. 2013 dohodu o spolupráci, ve které bylo mj. sjednáno právo žalované požadovat smluvní pokutu ve výši 100 000 Kč za každý jeden případ, kdy žalobce poruší smluvní povinnosti dle dané smlouvy, ačkoliv byl k jejich splnění žalovanou písemně vyzván. (čl. 5 dohody ze dne 18. 12. 2013)
18. Žalovaná podala k Obvodnímu soudu pro adresa návrh na vydání platebního rozkazu, kterým se domáhala toho, aby byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalované 1 400 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z dané částky v zákonné výši za období od 28. 7. 2015 do zaplacení. Žalovaná tvrdila, že se jedná o smluvní pokutu za porušení 14 povinností plynoucích žalobci ze smlouvy o spolupráci ze dne 18. 12. 2013, kterých se měl žalobce dopustit tím, že nesplnil výzvy žalované adresované žalobci v roce 2015. (podání žalované ze dne 7. 4. 2016 nazvané „Žaloba a návrh na vydání platebního rozkazu“)
19. Obvodní soud pro adresa v reakci na uvedený návrh vydal platební rozkaz ze dne datum, č. j. spisová značka, kterým žalobci uložil, aby žalované do 15 dnů ode dne doručení platebního rozkazu zaplatil 1 400 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z dané částky ve výši 8,05 % ročně za období od 28. 7. 2015 do zaplacení a dále aby k rukám právního zástupce žalované zaplatil náhradu nákladů řízení ve výši 121 546 Kč, nebo aby podal proti platebnímu rozkazu odpor ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení. (platební rozkaz Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, č. j. spisová značka)
20. Žalobce nepodal proti platebnímu rozkazu odpor. (nesporná tvrzení účastníků)
21. Vzhledem k tomu, že žalobce platebním rozkazem přisouzenou částku ani náhradu nákladů řízení neuradil, došlo k nařízení exekuce k vymožení dané pohledávky a k vymožení nákladů exekuce, jejímž provedením byl pověřen soudní exekutor tituly před jménem jméno FO. (vyrozumění o zahájení exekuce vydané tituly před jménem jméno FO, soudním exekutorem, dne 28. 7. 2016)
22. Před civilními soudy probíhalo od roku 2016 do roku 2023 soudní řízení týkající se existence zástavních práv k nemovitým věcem, ve kterém byla mj. jako předběžná otázka řešena otázka účinnosti dohody o spolupráci. Závěrem bylo, že daná dohoda nebyla účinná v době, kdy mělo žalované vzniknout právo na smluvní pokutu dovozované právě z dohody o spolupráci. (rozsudek Okresního soudu v Anonymizováno ze dne datum, č. j. spisová značka, rozsudek Anonymizováno ze dne datum, č. j. spisová značka, rozsudek Anonymizováno ze dne datum, č. j. spisová značka, rozsudek Anonymizováno ze dne datum, č. j. spisová značka a rozsudek Anonymizováno ze dne datum, č. j. spisová značka).
23. Žalobce se domáhal zastavení exekuce, a podal tak dne 14. 10. 2019 návrh na její zastavení. Odkazoval na posouzení předběžné otázky ve výše uvedených soudních řízeních a dovozoval, že pokud nebyla smlouva o spolupráci v době, kdy měl vzniknout nárok na smluvní pokutu, v účinnosti, je byl požadavek žalované na uhrazení smluvní pokuty nedůvodný. Exekuční titul tak dle žalobce nešlo vykonat, a byl zde důvod zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. o. s. ř. Soudní exekutor návrhu nevyhověl, a postoupil ho tudíž exekučnímu soudu k posouzení. Obvodní soud pro adresa návrh žalobce na zastavení exekuce zamítl. Uvedl, že žalobce se návrhem na zastavení exekuce v podstatě domáhá přezkumu řízení o povinnosti uhradit smluvní pokutu. Takový přezkum je však v exekučním řízení vyloučen; exekuční soud není oprávněn zkoumat věcnou správnost exekučního titulu. Námitky obsažené v návrhu na zastavení exekuce žalobce mohl a měl uplatnit v nalézacím řízení. Exekuční titul v podobě platebního rozkazu je pravomocný a vykonatelný a nebyl zrušen. Žalobce se proti uvedenému rozhodnutí Obvodního soudu pro adresa odvolal. Anonymizováno jeho odvolání zamítl a rozhodnutí Obvodního soudu pro adresa potvrdil. Nepřisvědčil názoru žalobce, že žalovaná jedná nepoctivě a zneužívá svá práva, když nadále postupuje ve vykonávacím řízení, ačkoliv jí je zřejmé, že nemá právo na vymáhanou pohledávku. Anonymizováno dále zopakoval, že žalobce se návrhem na zastavení exekuce domáhá přezkumu vykonatelného platebního rozkazu s odkazem na jiná soudní řízení, ve kterých bylo v odůvodnění soudních rozhodnutí uvedeno, že dohoda o spolupráci nebyla účinná v době, za kterou žalovaná požadovala smluvní pokutu. Odvolací soud odkázal na judikaturu Ústavního soudu, ze které v zásadě plyne, že námitky vad nalézacího řízení nelze přenášet do exekučního řízení. Z této zásady existují výjimky, dle kterých lze ve výjimečných situacích ve vykonávacím řízení hodnotit zásadní vady exekučního titulu. O takový případ se však v projednávaném případě nejedná. Exekuční soud se nemůže zabývat tím, zda dohoda o spolupráci byla v rozhodné době účinná, či nikoliv. Nejedná se ani o zcela výjimečnou, zjevně nespravedlivou situaci, které by mohl soud zamezit zastavením výkonu rozhodnutí dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. o. s. ř. Dovolání žalobce proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo Nejvyšším soudem odmítnuto. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že právní posouzení věci provedené odvolacím soudem je v souladu s ustálenou rozhodovací prací dovolacího soudu. Ve vykonávacím řízení zásadně platí, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet. Námitka žalobce, že rozhodnutí nalézacího soudu spočívá na nesprávných skutkových a právních závěrech a že je z tohoto důvodu nepřiměřené a nespravedlivé, tak nemůže sama o sobě být důvodem k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. o. s. ř. , jestliže není zcela zřejmé, že exekucí dojde k takovému zásahu do práv žalobce, který je v rozporu se samotnými základy demokratického právního státu. Takový rozpor však z žalobcem tvrzených okolností nelze dovodit, a to zvláště za situace, kdy žalobce ani nevysvětluje, proč okolnosti, které uvádí nyní, nenamítal již v nalézacím řízení. (usnesení Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, usnesení Anonymizováno ze dne datum, č. j. spisová značka a usnesení Anonymizováno dne datum, č. j. spisová značka)
24. Žalobce (zastoupený právním zástupcem) se výzvou ze dne 17. 8. 2016 obrátil na žalovanou mj. s tím, aby podala návrh na zastavení exekuce. Konstatoval, že dne 25. 7. 2016 zjistil, že na základě hrubého porušení povinností jeho právního zástupce nebyl podán ve stanovené lhůtě odpor proti platebnímu rozkazu. Následně zjistil, že na jeho nemovitých věcech jsou zapsány plomby zřízené na návrh soudního exekutora. Žalobce poukázal ne neúčinnost dohody o spolupráci a vyzval žalovanou, aby podala návrh na zastavení exekučního řízení, a to do tří dnů ode dne doručení dané výzvy. (dopis Jméno advokáta A, advokáta, ze dne 17. 8. 2016, nazvaný „Výzva k podání návrhu na zastavení exekuce vedené Exekutorským úřadem adresa, soudní exekutor tituly před jménem jméno FO, pod sp. zn. spisová značka, a k uzavření dohody o narovnání“)
25. Žalovaná na výzvu reagovala dopisem svého právního zástupce ze dne 2. 9. 2016. Uvedla, že v exekučním řízení uplatnila nárok řádně přiznaný vykonatelným exekučním titulem a v žádném případě nemá v úmyslu podat návrh na zastavení exekuce. (dopis tituly před jménem jméno FO, advokáta, ze dne 2. 9. 2016, nazvaný „Reakce na výzvu k podání návrhu na zastavení exekuce ze dne 17. 8. 2016“)
26. Soud tak učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobce a žalovaná uzavřeli dne 18. 12. 2013 dohodu o spolupráci, ve které bylo mj. sjednáno právo žalované na úhradu smluvní pokuty v případě, že žalobce nesplní smluvně sjednané povinnosti, ačkoliv byl k tomu splnění žalovanou vyzván. Žalovaná se soudně domáhala uhrazení dané smluvní pokuty ve výši 1 400 000 Kč s příslušenstvím. Soud na základě jejího návrhu vydal platební rozkaz, kterým žalobci uložil povinnost zaplatit žalované požadovanou smluvní pokutu, její příslušenství a náhradu nákladů řízení. Žalobce nepodal proti platebnímu rozkazu odpor, a tento nabyl právní moci a vykonatelnosti. K vymožení pohledávky plynoucí z platebního rozkazu a pohledávky nákladů exekuce byla zahájena exekuce. Žalobce se domáhal zastavení exekuce s odkazem na to, že v paralelně probíhajících soudních řízeních soudy při posuzování předběžné otázky dospěly k závěru, že dohoda o spolupráci nebyla v době, za kterou se žalovaná domáhala uhrazení smluvní pokuty, účinná. Exekuční soudy jeho návrh zamítly s odkazem na nepřípustnost přenášení posouzení správnosti exekučního titulu do vykonávacího řízení. Neshledaly ani přítomnost natolik zásadních okolností, že by bylo nutno exekuci zastavit pro zásah do základních principů demokratického právního státu. Odmítly i argumentaci žalobce o zneužití práva žalovanou a o jejím nepoctivém jednání. Žalobce kromě návrhu na zastavení exekuce podaného soudnímu exekutorovi vyzval přímo i žalovanou, aby podala návrh na zastavení exekuce. Žalovaná to odmítla.
27. Soud věc právně posoudil následujícím způsobem:
28. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované povinnost podat návrh na zastavení exekuce.
29. Aby taková žaloba mohla být úspěšná, musela by žalovaná mít povinnost takový návrh podat plynoucí ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva [vizte § 80 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013 či komentář k § 80 o. s. ř. o. s. ř. obsažený v JIRSA, Jaromír, Vladimír BERAN, Karel HAVLÍČEK, Kryštof JANEK, František KORBEL, Tomáš MOTTL, Daniel PAĽKO, Bohuslav PETR, Peter TREBATICKÝ, Monika VACKOVÁ, Kateřina VANČUROVÁ, Petr VOJTEK, Marek DOLEŽAL, Tomáš LICHOVNÍK a Viktor SEDLÁK. Občanský soudní řád , 2. část: Soudcovský komentář [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2024-1-3]. ASPI_ID KO99_p2b1963CZ. Dostupné v Systému ASPI. ISSN: 2336-517X.].
30. Žalobce tvrdí, že žalovaná má povinnost podat návrh na zastavení exekuce, neboť poté, co byl vydán exekuční titul (platební rozkaz) a poté, co byla na základě exekučního titulu zahájena exekuce, soudy v rámci posouzení předběžné otázky v rámci jiného řízení dospěly k závěru, ze kterého žalobce dovozuje, že pohledávka, která je na žalobci vymáhána, nemohla vzniknout. Žalobce konkrétně poukazuje na závěr soudů, že smlouva o obchodní spolupráci, na jejímž základě měla vzniknout smluvní pokuta, která je předmětem exekučního řízení, nebyla v době, v rámci které měla smluvní pokuta vzniknout, v účinnosti. Exekuce je tak dle žalobce vedena neoprávněně. Žalovaná není oprávněna předmětnou pohledávku exekučně vymáhat. Jednání žalované je nepoctivé, zacílené na získání prospěchu z vyvolaného protiprávního stavu a představuje zneužití práva.
31. K výzvě soudu, aby žalobce uvedl, jaký právní důvod zakládá povinnost žalované podat návrh na zastavení exekuce, žalobce sdělil, že tímto důvodem je skutečná neexistence pohledávky, jejíhož zaplacení se žalovaná domáhala v řízení, ve kterém byl vydán exekuční titul – platební rozkaz a z této neexistence pohledávky vyplývající nepřípustnost exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu ve spojení s ustanovením § 52 odst. 1 exekučního řádu.
32. Žalobce tedy v podstatě tvrdí, že jelikož pohledávka žalované na uhrazení smluvní pokuty, která je na žalobci vymáhána na základě pravomocného a vykonatelného platebního rozkazu, není po právu, má žalovaná povinnost podat návrh na zastavení exekuce. Žalobce pak taktéž stojí na názoru, že žalovaná jedná nepoctivě a zneužívajícím způsobem.
33. Soud dospěl k závěru, že žalovaná nemá povinnost podat návrh na zastavení exekuce. Tato neplyne z žádného právního vztahu žalované ani z porušení povinnosti žalovanou (to žalobce ostatně ani netvrdí). Povinnost žalobkyně podat návrh na zastavení exekuce neplyne ani ze zákona. Podání návrhu na zastavení exekuce je dispozitivním úkonem oprávněného, který vede v zásadě k zastavení exekuce [vizte § 268 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. ]. V právním řádu neexistuje právní norma, která by oprávněného zavazovala k podání návrhu na zastavení exekuce v určitých situacích. Právní řád tudíž neobsahuje ani právní normu, která by oprávněnému ukládala povinnost podat návrh na zastavení exekuce v případech, kdy není vymáhaná pohledávka dle názoru povinného, ač založeného na argumentaci soudů rozhodujících ve sporu týkajícím se souvisejících právních otázek, po právu. Stejně tak nelze v právním řádu dohledat právní normu, která by oprávněného zavazovala k podání návrhu na zastavení exekuce v případech, kdy by oprávněný zneužíval práva, či jednal nepoctivě. V tomto ohledu soud pro úplnost dodává, že nesdílí názor žalobce, že by jednání žalované, která není ochotna přistoupit k podání návrhu na zastavení výkonu pravomocného a vykonatelného rozhodnutí, bylo možno posoudit jako nepoctivé či zneužívající. Zneužívající povahu jednání žalované nelze dovozovat ani ze skutečnosti, že žalovaná si je vědoma, že soudy po zahájení exekuce v rámci posouzení předběžné otázky dospěly k závěru, že dohoda o spolupráci nebyla v rozhodné době účinná. Uvedený závěr totiž nemění nic na skutečnosti, že žalovaná disponuje nadále platným a vykonatelným exekučním titulem.
34. Pokud přitom žalovaná nemá povinnost podat návrh na zastavení exekuce, nemůže jí soud uložit, aby tuto povinnost splnila. K tomu je namístě dodat, že uvedenou povinnost nemůže soud k žalobě žalobce žalované ani nově založit. Soud může na základě žaloby založit, změnit nebo zrušit právní vztah pouze v zákonem stanovených případech. Žádný zákon (ani jiný právní předpis) přitom neobsahuje ustanovení, dle kterého by bylo možno soudně zavázat oprávněného k podání návrhu na zastavení exekuce.
35. Soud v tomto ohledu dodává, že za právní normu, která by zakládala povinnost žalované podat návrh na zastavení exekuce či která by opravňovala soud takovou povinnost žalované nově založit, nelze považovat ani žalobcem odkazované ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. o. s. ř.
36. Podle uvedeného ustanovení platí, že výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže tento je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat.
37. Citovaná norma tudíž stanoví, v jakém případě má dojít k zastavení exekuce (a to buď na základě rozhodnutí soudního exekutora, či na základě rozhodnutí exekučního soudu); netýká se však žádným způsobem povinnosti oprávněného podat návrh na zastavení exekuce, či oprávnění soudu založit oprávněnému povinnost podat návrh na zastavení exekuce. Jinými slovy, i pokud by byly splněny podmínky daného ustanovení, tj. i v případech, kdy by zde byly jiné důvody, pro které by nebylo možno rozhodnutí vykonat, neměl by oprávněný povinnost podat návrh na zastavení exekuce a ani by soudu nevzniklo oprávnění takovou povinnost oprávněnému nově založit.
38. K odkazu žalobce na § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. o. s. ř. pak nelze nezmínit skutečnost, že s odkazem na daný zákonný důvod zastavení exekuce a s tvrzením, že vymáhaná pohledávka neexistuje a že jednání žalované je nepoctivé a zneužívající, podal žalobce soudnímu exekutorovi návrh, aby byla exekuce zastavena. Tímto návrhem se zabýval jak soudní exekutor, tak i prvostupňový exekuční soud, odvolací exekuční soud i Nejvyšší soud. Návrhu na zastavení exekuce přitom nebylo vyhověno. Exekuční soudy akcentovaly zásadní nepřípustnost přezkumu exekučního titulu ve vykonávacím řízení. Zabývaly se i tím, že soudy dospěly k závěru, že dohoda o spolupráci nebyla v rozhodné době účinná, a z toho žalobcem učiněným závěrem o nepoctivosti a zneužívající povaze jednání žalované. Uvedené skutečnosti exekuční soudy neposoudily jako natolik zásadní, aby bylo namístě prolomit zásadu oddělení řízení nalézacího a řízení vykonávacího. Uvedené závěry exekučních soudů nelze nyní obejít podáním žaloby domáhající se v zásadě opět přezkumu exekučního titulu a návazně na to uložení povinnosti žalované podat návrh na zastavení exekuce.
39. Soud tedy shrnuje, že žalobě žalobce nebylo lze vyhovět. Nárok žalobce není po právu. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.
40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 6 534 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč (§ 9 odst. 1 a. t.) sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobě ze dne 17. 11. 2023 a účast na jednání soudu dne 8. 1. 2023) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. K náhradě nákladů řízení je pak nutno připočíst i související DPH z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč. Soud v tomto ohledu dodává, že žalované nepřiznal samostatně právo na náhradu nákladů řízení v souvislosti se sepisem podání jejího právního zástupce ze dne 19. 10. 2023. Uvedeným podáním právní zástupce žalované soudu oznámil převzetí právního zastoupení, požádal o zaslání příloh žaloby do datové schránky, požádal o prodloužení lhůty k vyjádření se k žalobě s tvrzením, že statutární ředitelka žalované měla být ve dnech 21. 10. 2023 až 29. 10. 2023 na dlouhodobě plánované zahraniční cestě, uvedl, že nevznáší námitku věcné či místní nepříslušnosti ani námitku podjatosti, vyjádřil nesouhlas s rozhodnutím bez jednání a dále konstatoval, že aniž by předjímal detailní vyjádření, má v obecnosti za to, že žaloba je zcela neoprávněná, neboť z ní nelze seznat, z jakého právního důvodu by měla žalovaná být povinna učinit to, čeho se žalobce domáhá, neboť žalovaná nemá povinnost podat návrh na zastavení exekuce. Následně pak právní zástupce žalované soudu zaslal komplexní vyjádření k žalobě ze dne 17. 11. 2023. Za takové situace je žalované namístě přiznat náhradu nákladů řízení za jeden úkon právní služby jejího právního zástupce. Vyjádření k žalobě mohlo být učiněno jedním podáním; na tom nic nemění skutečnost, že statutární ředitelka žalované měla být ve dnech 21. 10. 2023 až 29. 10. 2023 na dlouhodobě plánované zahraniční cestě. Dále pak soud uvádí, že na věc aplikoval tarifní hodnotu určenou dle § 9 odst. 1 a. t., dle kterého platí, že nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč. Soud není narozdíl od žalované názoru, že by bylo namístě vycházet z tarifní hodnoty ve výši 1 400 000 Kč určené podle § 8 odst. 1 a. t. Předmětem žaloby nebyla vlastní pohledávka žalované na uhrazení 1 400 000 Kč, nýbrž tímto bylo uložení povinnosti žalované podat návrh na zastavení exekuce. V takovém případě je dle názoru soudu na věc nutno aplikovat § 9 odst. 1 a. t., a nikoliv § 8 odst. 1 daného předpisu.
41. Přiznaná náhrada nákladů řízení je pak splatná v obecné třídenní pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), k rukám právního zástupce žalované (149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Právo podat odvolání nemá ten, kdo se tohoto práva vzdal.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.