Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
14 C 93/2020-126
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení 71 173,36 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 078,61 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně
z částky 36 710 Kč od 15. 4. 2020 do 30. 11. 2021,
z částky 36 254,08 Kč od 1. 12. 2021 do 21. 12. 2021,
z částky 35 798,16 Kč od 22. 12. 2021 do 21. 1. 2022,
z částky 35 342,24 Kč od 22. 1. 2022 do 21. 2. 2022,
z částky 34 828,46 Kč od 22. 2. 2022 do 17. 3. 2022,
z částky 34 225,40 Kč od 18. 3. 2022 do 9. 5. 2022,
z částky 33 695,13 Kč od 10. 5. 2022 do 12. 5. 2022,
z částky 33 164,87 Kč od 13. 5. 2022 do 27. 6. 2022,
z částky 32 634,61 Kč od 28. 6. 2022 do 30. 10. 2023,
z částky 32 023,14 Kč od 31. 10. 2023 do 3. 1. 2024,
z částky 30 419,53 Kč od 4. 1. 2024 do 26. 1. 2024,
z částky 30 099,27 Kč od 27. 1. 2024 do 11. 3. 2024,
z částky 29 685,40 Kč od 12. 3. 2024 do 15. 4. 2024,
z částky 29 271,53 Kč od 16. 4. 2024 do 26. 4. 2024,
z částky 28 857,66 Kč od 27. 4. 2024 do 17. 5. 2024,
z částky 28 443,79 Kč od 18. 5. 2024 do 27. 6. 2024,
z částky 28 029,92 Kč od 28. 6. 2024 do 30. 7. 2024,
z částky 27 616,05 Kč od 31. 7. 2024 do 19. 8. 2024,
z částky 27 202,18 Kč od 20. 8. 2024 do 20. 9. 2024,
z částky 26 788,31 Kč od 21. 9. 2024 do 6. 3. 2025,
z částky 26 078,61 Kč od 7. 3. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 6 556 Kč s úrokem ve výši 72,30 % ročně z částky 388,20 Kč od 31. 7. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 72,30 % ročně z částky 413,87 Kč od 20. 8. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 72,30 % ročně z částky 413,87 Kč od 21. 9. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 72,30 % ročně z částky 709,70 Kč od 7. 3. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 52,30 % ročně z částky 48 670,78 Kč od 18. 7. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 455,92 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 455,92 Kč od 22. 11. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 455,92 Kč od 22. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 513,78 Kč od 22. 2. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 603,06 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 530,27 Kč od 10. 5. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 530,26 Kč od 13. 5. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 530,26 Kč od 28. 6. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 611,47 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 603,61 Kč od 4. 1. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 320,26 Kč od 27. 1. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 413,87 Kč od 12. 3. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 413,87 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 413,87 Kč od 27. 4. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 413,87 Kč od 18. 5. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 413,87 Kč od 28. 6. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 413,87 Kč od 31. 7. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 413,87 Kč od 20. 8. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 413,87 Kč od 21. 9. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 709,70 Kč od 7. 3. 2025 do zaplacení, se řízení zastavuje.
III. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 34 463,36 Kč, úroku ve výši 20 % ročně z částky 48 670,78 Kč od 18. 7. 2019 do 30. 7. 2024, úroku ve výši 20 % ročně z částky 48 282,58 Kč od 31. 7. 2024 do 19. 8. 2024, úroku ve výši 20 % ročně z částky 47 868,71 Kč od 20. 8. 2024 do 20. 9. 2024, úroku ve výši 20 % ročně z částky 47 454,84 Kč od 21. 9. 2024 do 6. 3. 2025, úroku ve výši 20 % ročně z částky 46 745,14 Kč od 7. 3. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 18. 7. 2019 dosáhne částky 148 176 Kč, a dále úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 58 974 Kč od 18. 7. 2019 do 4. 11. 2019, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 57 974 Kč od 5. 11. 2019 do 13. 12. 2019, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 55 974 Kč od 14. 12. 2019 do 14. 4. 2020 a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 264 Kč od 15. 4. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.
IV. Anonymizováno z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 078,61 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 36 710 Kč od 15. 4. 2020 do 30. 11. 2021, z částky 36 254,08 Kč od 1. 12. 2021 do 21. 12. 2021, z částky 35 798,16 Kč od 22. 12. 2021 do 21. 1. 2022, z částky 35 342,24 Kč od 22. 1. 2022 do 21. 2. 2022, z částky 34 828,46 Kč od 22. 2. 2022 do 17. 3. 2022, z částky 34 225,40 Kč od 18. 3. 2022 do 9. 5. 2022, z částky 33 695,13 Kč od 10. 5. 2022 do 12. 5. 2022, z částky 33 164,87 Kč od 13. 5. 2022 do 27. 6. 2022, z částky 32 634,61 Kč od 28. 6. 2022 do 30. 10. 2023, z částky 32 023,14 Kč od 31. 10. 2023 do 3. 1. 2024, z částky 30 419,53 Kč od 4. 1. 2024 do 26. 1. 2024, z částky 30 099,27 Kč od 27. 1. 2024 do 11. 3. 2024, z částky 29 685,40 Kč od 12. 3. 2024 do 15. 4. 2024, z částky 29 271,53 Kč od 16. 4. 2024 do 26. 4. 2024, z částky 28 857,66 Kč od 27. 4. 2024 do 17. 5. 2024, z částky 28 443,79 Kč od 18. 5. 2024 do 27. 6. 2024, z částky 28 029,92 Kč od 28. 6. 2024 do 30. 7. 2024, z částky 27 616,05 Kč od 31. 7. 2024 do 19. 8. 2024, z částky 27 202,18 Kč od 20. 8. 2024 do 20. 9. 2024, z částky 26 788,31 Kč od 21. 9. 2024 do 6. 3. 2025, z částky 26 078,61 Kč od 7. 3. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 6 556 Kč s úrokem ve výši 72,30 % ročně z částky 388,20 Kč od 31. 7. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 72,30 % ročně z částky 413,87 Kč od 20. 8. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 72,30 % ročně z částky 413,87 Kč od 21. 9. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 72,30 % ročně z částky 709,70 Kč od 7. 3. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 52,30 % ročně z částky 48 670,78 Kč od 18. 7. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 455,92 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 455,92 Kč od 22. 11. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 455,92 Kč od 22. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 513,78 Kč od 22. 2. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 603,06 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 530,27 Kč od 10. 5. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 530,26 Kč od 13. 5. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 530,26 Kč od 28. 6. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 611,47 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 603,61 Kč od 4. 1. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 320,26 Kč od 27. 1. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 413,87 Kč od 12. 3. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 413,87 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 413,87 Kč od 27. 4. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 413,87 Kč od 18. 5. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 413,87 Kč od 28. 6. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 413,87 Kč od 31. 7. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 413,87 Kč od 20. 8. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 413,87 Kč od 21. 9. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 709,70 Kč od 7. 3. 2025 do zaplacení, se řízení zastavuje.III. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 34 463,36 Kč, úroku ve výši 20 % ročně z částky 48 670,78 Kč od 18. 7. 2019 do 30. 7. 2024, úroku ve výši 20 % ročně z částky 48 282,58 Kč od 31. 7. 2024 do 19. 8. 2024, úroku ve výši 20 % ročně z částky 47 868,71 Kč od 20. 8. 2024 do 20. 9. 2024, úroku ve výši 20 % ročně z částky 47 454,84 Kč od 21. 9. 2024 do 6. 3. 2025, úroku ve výši 20 % ročně z částky 46 745,14 Kč od 7. 3. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 18. 7. 2019 dosáhne částky 148 176 Kč, a dále úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 58 974 Kč od 18. 7. 2019 do 4. 11. 2019, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 57 974 Kč od 5. 11. 2019 do 13. 12. 2019, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 55 974 Kč od 14. 12. 2019 do 14. 4. 2020 a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 264 Kč od 15. 4. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.IV. , Anonymizováno, z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 71 173,36 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne 13. 1. 2019 uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na jejímž základě žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Poskytnuté finanční prostředky se žalovaná zavázala žalobkyni splatit společně s úrokem ve výši 107,79 % ročně v 36 měsíčních splátkách po 3 430 Kč splatných vždy k 12. dni kalendářního měsíce. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že vycházela z dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a také z jiných zdrojů, kdy se jednalo zejména o doklady o příjmech, prohlášení žalované apod. Dále si ověřila úvěrovou historii žalované v registrech SOLUS a NRKI a prověřila si, že žalovaná nebyla v době žádosti o úvěr evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobkyně předchozí dluh ve stádiu žalobního vymáhání a ani její zaměstnavatel nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Za pomoci zjištěných údajů byl poté proveden tzv. scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), na základě něhož bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí úvěru. Žalovaná však poskytnutý úvěr řádně nesplácela, v důsledku čehož došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni 16. 7. 2019. Do dne zesplatnění žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila částku 10 290 Kč (3 splátky po 3 430 Kč); po zesplatnění úvěru uhradila ještě 3 000 Kč (dne 4. 11. 2019 částku 1 000 Kč a dne 13. 12. 2019 částku 2 000 Kč). Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení jistiny v celkové výši 54 376,53 Kč sestávající jednak ze zbývající dlužné původní jistiny úvěru ve výši 48 670,78 Kč a dále z úroků přirostlých k jistině ke dni zesplatnění ve výši 5 705,75 Kč, které se v souladu se smlouvou staly součástí nové jistiny úvěru, právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů, přičemž se jednalo o celkem dvě splátky (celkově žalobkyně požadovala na těchto smluvních pokutách 998 Kč), právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 200 Kč za každou splátku, s níž se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů, přičemž se jednalo o celkem tři splátky (celkově žalobkyně požadovala na těchto nákladech 600 Kč) a právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru, kterou žalobkyně požadovala za období od 18. 7. 2019 do 14. 4. 2020 ve výši 15 199,36 Kč. Dále žalobkyně po žalované požadovala zaplacení úroku ve výši 72,30 % ročně z částky 48 670,78 Kč od 18. 7. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 18. 7. 2019 dosáhne částky 148 176 Kč. S ohledem na prodlení žalované požadovala žalobkyně i zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 58 974 Kč od 18. 7. 2019 do 4. 11. 2019 ve výši 1 785,60 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 57 974 Kč od 5. 11. 2019 do 13. 12. 2019 ve výši 628,05 Kč a z částky 55 974 Kč od 14. 12. 2019 do zaplacení.
2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 10. 11. 2022, č. j. 14 C 93/2020 -68 bylo řízení částečně zastaveno, a to ohledně částky 4 075,39 Kč, neboť žalovaná uhradila žalobkyni dne 30. 11. 2021 částku 455,92 Kč, dne 21. 12. 2021 uhradila částku 455,92 Kč, dne 21. 1. 2022 uhradila částku 455,92 Kč, dne 21. 2. 2022 uhradila částku 513,78 Kč, dne 17. 3. 2022 uhradila částku 603,06 Kč, dne 9. 5. 2022 uhradila částku 530,27 Kč, dne 12. 5. 2022 uhradila částku 530,26 Kč a dne 27. 6. 2022 uhradila částku 530,26 Kč.
3. Podáním ze dne 12. 11. 2024, které bylo opraveno a doplněno podáním ze dne 21. 1. 2025 a podáním ze dne 20. 3. 2025 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 6 556 Kč spolu s úroky z prodlení dle jednotlivých úhrad po podání žaloby do zaplacení, dále spolu s úrokem ve výši 72,30 % ročně z částky 388,20 Kč od 31. 7. 2024 do zaplacení, z částky 413,87 Kč od 20. 8. 2024 do zaplacení, z částky 413,87 Kč od 21. 9. 2024 do zaplacení, z částky 709,70 Kč od 7. 3. 2025 do zaplacení a dále co do úroku ve výši 52,30 % ročně z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině ve výši 48 670,78 Kč od 18. 7. 2019 do zaplacení. Částečné zpětvzetí žaloby žalobkyně odůvodnila tím, že částka 4 075,39 Kč, pro níž již bylo řízení dříve zastaveno výše uvedeným usnesením, byla uhrazena žalovanou v prvním insolvenčním řízení (dne 30. 11. 2021 byla uhrazena částka 455,92 Kč, dne 21. 12. 2021 byla uhrazena částka 455,92 Kč, dne 21. 1. 2022 byla uhrazena částka 455,92 Kč, dne 21. 2. 2022 byla uhrazena částka 513,78 Kč, dne 17. 3. 2022 byla uhrazena částka 603,06 Kč, dne 9. 5. 2022 byla uhrazena částka 530,27 Kč, dne 12. 5. 2022 byla uhrazena částka 530,26 Kč a dne 27. 6. 2022 byla uhrazena částka 530,26 Kč) a částka 6 556 Kč byla uhrazena žalovanou v druhém insolvenčním řízení (dne 30. 10. 2023 byla uhrazena částka 611,47 Kč, dne 3. 1. 2024 byla uhrazena částka 1 603,61 Kč, dne 26. 1. 2024 byla uhrazena částka 320,26 Kč, dne 11. 3. 2024 byla uhrazena částka 413,87 Kč, dne 15. 4. 2024 byla uhrazena částka 413,87 Kč, dne 26. 4. 2024 byla uhrazena částka 413,87 Kč, dne 17. 5. 2024 byla uhrazena částka 413,87 Kč, dne 27. 6. 2024 byla uhrazena částka 413,87 Kč, dne 30. 7. 2024 byla uhrazena částka 413,87 Kč, dne 19. 8. 2024 byla uhrazena částka 413,87 Kč, dne 20. 9. 2024 byla uhrazena částka 413,87 Kč a dne 6. 3. 2025 byla uhrazena částka 709,70 Kč) a ohledně smluvního úroku se žalobkyně rozhodla požadovat jen úrokovou sazbu ve výši 20 % ročně namísto původně požadovaných 72,30 % ročně. Žalobkyně tak po tomto částečném zpětvzetí žalobou požadovala zaplacení částky v celkové výši 45 342,61 Kč sestávající jednak ze zbývající dlužné původní jistiny úvěru a z úroků přirostlých k jistině ke dni zesplatnění, smluvní pokuty 998 Kč, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 600 Kč; dále žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši 15 199,36 Kč, úrok ve výši 20 % ročně z částky 48 670,78 Kč od 18. 7. 2019 do 30. 7. 2024, z částky 48 282,58 Kč od 31. 7. 2024 do 19. 8. 2024, z částky 47 868,71 Kč od 20. 8. 2024 do 20. 9. 2024 a z částky 47 454,84 Kč od 21. 9. 2024 do 6. 3. 2025 a z částky 46 745,14 Kč od 7. 3. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 18. 7. 2019 dosáhne částky 148 176 Kč. A konečně se žalobkyně domáhala i zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 58 974,00 Kč od 18. 07. 2019 do 04. 11. 2019, z částky 57 974,00 Kč od 05. 11. 2019 do 13. 12. 2019, z částky 55 974,00 Kč od 14. 12. 2019 do 30. 11. 2021, z částky 55 518,08 Kč od 01. 12. 2021 do 21. 12. 2021, z částky 55 062,16 Kč od 22. 12. 2021 do 21. 01. 2022, z částky 54 606,24 Kč od 22. 01. 2022 do 21. 02. 2022, z částky 54 092,46 Kč od 22. 02. 2022 do 17. 03. 2022, z částky 53 489,40 Kč od 18. 03. 2022 do 09. 05. 2022, z částky 52 959,13 Kč od 10. 05. 2022 do 12. 05. 2022, z částky 52 428,87 Kč od 13. 05. 2022 do 27. 06. 2022, z částky 51 898,61 Kč od 28. 06. 2022 do 30. 10. 2023, z částky 51 287,14 Kč od 31. 10. 2023 do 03. 01. 2024, z částky 49 683,53 Kč od 04. 01. 2024 do 26. 01. 2024, z částky 49 363,27 Kč od 27. 01. 2024 do 11. 03. 2024, z částky 48 949,40 Kč od 12. 03. 2024 do 15. 04. 2024, z částky 48 535,53 Kč od 16. 04. 2024 do 26. 04. 2024, z částky 48 121,66 Kč od 27. 04. 2024 do 17. 05. 2024, z částky 47 707,79 Kč od 18. 05. 2024 do 27. 06. 2024, z částky 47 293,92 Kč od 28. 06. 2024 do 30. 07. 2024, z částky 46 880,05 Kč od 31. 07. 2024 do 19. 08. 2024, z částky 46 466,18 Kč od 20. 08. 2024 do 20. 09. 2024, z částky 46 052,31 Kč od 21. 09. 2024 do 6. 3. 2025 a z částky 45 342,61 Kč od 7. 3. 2025 do zaplacení.
4. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “) může žalobce za řízení vzít návrh zpět. Podle odst. 2 téhož ustanovení soud v rozsahu zpětvzetí řízení zastaví. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tedy soud řízení co do shora uvedených nároků zastavil.
5. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že je na to ekonomicky a zdravotně špatně. Z nařízeného jednání se omluvila.
6. Soud ve věci provedl dokazování, na jehož základě zjistil následující skutkový stav.
7. Dále soud z provedených důkazů zjistil, že účastnice sjednaly dne 13. 1. 2019 návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvu o úvěru č. hodnota, v němž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala jej splatit při sjednaném úroku ve výši 101,79 % ročně [viz část A) smlouvy], v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 3 430 Kč. O schválení této smlouvy zaslala žalobkyně žalované oznámení ze dne 15. 1. 2019 (dle dodejky bylo žalované doručeno dne 21. 1. 2019). Z odstavce nadepsaného Náklady v případě opožděných plateb v předsmluvním formuláři vyplývá povinnost žalované uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž se ocitne v prodlení delším než 30 dnů, maximálně 2 999 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč za každou splátku, se kterou je žalovaná v prodlení delším než 15 dnů. Žalovaná je v případě, že po zesplatnění neuhradí novou jistinu úvěru, povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny až do jejího úplného zaplacení. Z předsmluvního formuláře vyplývá také to, že sjednaný úrok za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a to i po zesplatnění úvěru (podle bodu 6.3 smlouvy k zesplatnění postačuje, dostane-li se dlužník do prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části delší než 65 dnů), kdy tento úrok přirůstá pouze k původní nesplacené jistině zahrnuté při zesplatnění do nové jistiny úvěru, a to až do úplné úhrady. Úrok přirostlý po zesplatnění bude žalobkyní uplatňován v roční nominální úrokové sazbě odpovídající sjednané roční efektivní úrokové míře (zápůjční úrokové sazbě úvěru), když při výpočtu tohoto úroku se bude brát v potaz přesný počet dnů, za který je tento úrok uplatňován. Z předsmluvního formuláře dále soud zjistil, že předpokládaná výše roční procentní sazby nákladů (RPSN) na tento spotřebitelský úvěr představuje 101,79 % a celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, činí 123 480 Kč. V prohlášení ze dne 13. 1. 2019 žalovaná mimo jiné potvrdila, že veškeré informace, které žalobkyni v souvislosti s uzavřením smlouvy poskytla, jsou úplné a pravdivé.
8. Z hodnocení klienta ze dne 13. 1. 2019 plyne, že žalovaná pobírala důchod ve výši 13 050 Kč měsíčně. Výdaje žalované byly v hodnocení klienta vyčísleny částkou 4 710 Kč s tím, že částku 3 410 Kč tvořilo životní minimum a částka 1 300 Kč byly výdaje na bydlení; jiné výdaje ve formuláři uvedeny nebyly. Ve formuláři je dále uvedeno, že žalovaná je rozvedená a jako forma bydlení je zaškrtnuto jiné. Ze screenshotu obrazovky elektronického bankovnictví žalované soud zjistil, že žalované byl na účet vyplácen starobní důchod (dne 8. 11. 2018 ve výši 12 158 Kč, dne 7. 12. 2018 ve výši 12 158 Kč a dne 9. 1. 2019 ve výši 13 050 Kč); dále je z této listin y patrný disponibilní zůstatek na účtu 41 613,58 Kč.
9. Dle výpisu z registru SOLUS neměla žalovaná v registru záznam. Ve výpisu NRKI bylo uvedeno dosažené skóre žalované 500 s příznakem nízké riziko, nejlepší segment klientů.
10. Dle dokladu o vyplacení úvěru byl úvěr vyplacen dne 14. 1. 2019 na účet žalované uvedený ve smlouvě.
11. Dopisy ze dne 12. 6. 2019 a ze dne 15. 7. 2019 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužných splátek, a dále žalovanou vyzvala k zaplacení smluvní pokuty a účelně vynaložených nákladů a upozornila ji na možnost zesplatnění celého úvěru. Poté žalobkyně využila možnosti úvěr zesplatnit, a tento krok žalované oznámila v dopise ze dne 16. 7. 2019.
12. Dle karty klienta žalovaná ke dni 14. 4. 2020 na úvěr uhradila celkem částku 13 290 Kč.
13. Předžalobní výzvou ze dne 25. 3. 2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dluhu okamžitě, nejpozději do 15 dnů od data odeslání výzvy, a dle poštovního podacího archu byla výzva odeslána následujícího dne.
14. Je zjevné, že mezi účastníky mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku : „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“
15. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelkou a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s (její) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.
16. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“
17. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit, je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“
18. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“
19. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“
20. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).
21. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených“.
22. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
23. Žalobkyně nedoložila, že by si od žalované za účelem zjištění jejích příjmových a výdajových poměrů vyžádala jakékoli dokumenty vyjma screenshotu obrazovky elektronického bankovnictví žalované dokládajícího příchozích platby starobního důchodu. Pokud jde o výdaje žalované, zejména výdaje na bydlení byly objektivně zjistitelné (např. z výpisů z účtu, z dokladů SIPO, atd.) K tomuto soud podotýká, že prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jejího tvrzení. A dále ani postup, kdy žalobkyně vycházela ze statistických dat (částka životního minima 3 410 Kč) není postačující, neboť životní náklady se mohou u každého člověka významně lišit a statistické údaje nemusí být u konkrétní osoby vůbec vypovídající. Je proto povinností poskytovatele úvěru, aby výdaje žadatele o úvěr vždy řádně prověřil, přičemž této povinnosti nemůže poskytovatel úvěru dostát pouhým převzetím statistických údajů. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované.
24. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném do 28. 5. 2022) je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní a je možno ji tak zkoumat pouze k námitce spotřebitele, jež musí být navíc spotřebitelem uplatněna v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Tato zákonná úprava přitom má představovat transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu. Není pochyb o tom, že právo Evropské unie má aplikační přednost před právem českým, ať už na základě článku 10 či článku 10a Ústavy České republik y, přičemž princip nadřazenosti evropského práva výslovně konstatoval Soudní dvůr Evropské unie již v rozsudku ze dne 15. 6. 1964, Costa versus Enel (C-6/64). Směrnice přijaté Evropským parlamentem a Radou nemají tzv. přímý horizontální účinek a tedy se jich nelze dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, neboť jsou adresovány především zákonodárci za účelem jejich správné transpozice do vnitrostátního práva. Jsou však nadány tzv. nepřímým horizontálním účinkem, což má za následek povinnost národních soudů volit eurokonformní výklad tak, aby bylo dosaženo účelu konkrétní směrnice. Jak konstatoval také Ústavní soud České republiky, národní soud je povinen zajistit plný účinek norem evropského práva, a to případně i tím, že ze své vlastní pravomoci ponechá nepoužité jakékoli odporující ustanovení vnitrostátních právních předpisů (viz usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011).
25. S ohledem na výše uvedené si soud musel dále položit otázku, zda ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném do 28. 5. 2022) není v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem, konkrétně se shora citovanou směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Článek 8 směrnice nadepsaný jako „Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele“ zní následovně: „Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Jestliže je v citovaném článku výslovně uvedeno slovní spojení „členské státy zajistí“, pak nelze dle názoru soudu ponechat na spotřebiteli, aby se sám dovolal své ochrany a namítal neplatnost uzavřené smlouvy, nýbrž jde o úkol a povinnost státu, respektive jeho dotčených orgánů. Článek 23 nadepsaný jako „Sankce“ stanoví následující: „Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“ Pakliže jsou tedy státy povinny přijmout sankce, které budou „účinné, přiměřené a odrazující“, tyto charakteristiky nemůže dle názoru soudu splňovat sankce relativní neplatnosti smlouvy. Velká část žalovaných spotřebitelů se totiž v první řadě k podané žalobě vůbec nevyjádří, což je podloženo praktickou zkušeností soudů. Nelze navíc počítat s tím, že průměrní spotřebitelé uzavírající smlouvy o úvěru budou natolik vzdělaní v právu a seznámeni s úpravou zákona o spotřebitelském úvěru, aby si byli vědomi své možnosti namítat neplatnost smlouvy. Na tento problém upozornil rovněž Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 21. dubna 2016, Radlinger a Radlingerová (C377/14). Těmito skutečnostmi je výrazně oslabena účinnost stanovené sankce a rovněž její odrazující účinek, když poskytovatelé úvěru jsou si vědomi toho, že většina spotřebitelů se bránit nebude, což logicky snižuje jejich motivaci k tomu řádně prověřovat úvěruschopnost. Bod 26 odůvodnění předmětné směrnice pak nadto proklamuje, že „Především na rozšiřujícím se úvěrovém trhu je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování ani neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti, a členské státy by měly vykonávat nezbytný dohled s cílem předejít takovému jednání, a měly by pro tyto případy stanovit nezbytné prostředky k sankcionování věřitelů.“ Z tohoto lze usuzovat na skutečnost, že orgány evropského společenství přikládají velkou důležitost tomu zamezit nezodpovědnému podnikání v oblasti poskytování úvěrů a zabránit zadlužování obyvatel. K nutnosti národních soudů posoudit z úřední povinnosti dodržování nástrojů unijního práva zajišťujících ochranu spotřebitele se pak Soudní dvůr EU vyjádřil již opakovaně (viz např. rozsudky ze dne 27. června 2000, Océano Grupo Editorial a Salvat Editores (C240/98 až C244/98), ze dne 4. června 2009, Pannon GSM (C243/08), ze dne 4. června 2015, Faber (C497/13) a ze dne 13. září 2018, Profi Credit Polska (C176/17). Dále lze v této souvislosti zmínit rozsudek ze dne 21. listopadu 2002, Cofidis (C473/00), kde Soudní dvůr označil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z úřední povinnosti porušení některých ustanovení práva na ochranu spotřebitelů za opatření nezbytné k dosažení ochrany spotřebitele.
26. Konečně pak rozpor předmětné části ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném do 28. 5. 2022) se shora citovanou směrnicí výslovně konstatoval Soudní dvůr EU ve svém rozhodnutí ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance (C-679/18) a stvrdil tak povinnost soudů členských států zkoumat z úřední povinnosti, zda ze strany poskytovatele úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.
27. Na základě výše uvedeného tedy již není pochyb o tom, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném do 28. 5. 2022) je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem a soud se proto rozhodl příslušné ustanovení v této části neaplikovat. Předmětnou smlouvu je tedy nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované a žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 50 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení, tak jak je to upraveno v § 2993 občanského zákoníku : „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“
28. Žalovaná na svůj závazek uhradila celkem částku 23 921,39 Kč a zbývá jí tak uhradit na jistinu částku 26 078,61 Kč. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení z důvodu prodlení žalované s úhradami. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ). Žalobkyně prokázala podacím archem zaslání předžalobní upomínky žalované dne 26. 3. 2020, přičemž v této jí byla poskytnuta lhůta k plnění v délce patnácti dnů od jejího odeslání, jejímž uplynutím se stal závazek splatným. Žalovaná tak byla povinna dlužnou částku uhradit do 14. 4. 2020 a ode dne následujícího, tj. ode dne 15. 4. 2020, vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku : „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok žalobkyně požadovala v zákonné výši 10 % ročně. Soud proto žalobkyni přiznal úrok z prodlení v požadované výši při zohlednění jednotlivých částečných úhrad.
29. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 34 463,36 Kč, úroku ve výši 20 % ročně z částky 48 670,78 Kč od 18. 7. 2019 do 30. 7. 2024, úroku ve výši 20 % ročně z částky 48 282,58 Kč od 31. 7. 2024 do 19. 8. 2024, úroku ve výši 20 % ročně z částky 47 868,71 Kč od 20. 8. 2024 do 20. 9. 2024, úroku ve výši 20 % ročně z částky 47 454,84 Kč od 21. 9. 2024 do 6. 3. 2025 a úroku ve výši 20 % ročně z částky 46 745,14 Kč od 7. 3. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 18. 7. 2019 dosáhne částky 148 176 Kč, soud žalobu zamítl, neboť na požadované položky nemá žalobkyně nárok z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru. Soud dále zamítl žalobu ohledně požadovaného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 58 974 Kč od 18. 7. 2019 do 4. 11. 2019, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 57 974 Kč od 5. 11. 2019 do 13. 12. 2019, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 55 974 Kč od 14. 12. 2019 do 14. 4. 2020 a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 264 Kč od 15. 4. 2020 do zaplacení, neboť žalovaná se dostala do prodlení až dne 15. 4. 2020, a to pouze částkou 36 710 Kč s tím, že soud v přiznaném nároku na úrok z prodlení zohlednil veškeré žalovanou poté uhrazené částky.
30. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. podle něhož soud v případě, že účastník měl v řízení pouze částečný úspěch, náhradu nákladů poměrně rozdělí, ve spojení s § 146 odst. 2 větou první, dle které je účastník, který zavinil zastavení řízení, povinen hradit jeho náklady a ve spojení s větou druhou téhož ustanovení, dle které je povinen hradit náklady řízení žalovaný, pokud pro jeho chování byl vzat zpět návrh, který byl podán důvodně. Procesní zavinění na částečném zastavení řízení ohledně částky 10 631,39 Kč tak leží na straně žalované, neboť tato částka byla uhrazena až po podání žaloby a žaloba tak ohledně ní byla podána důvodně, naopak procesní zavinění na částečném zastavení řízení ohledně úroku ve výši 52,30 % ročně z částky 48 670,78 Kč od 18. 7. 2019 do zaplacení leží na straně žalobkyně, když žaloba byla v této části vzata zpět bez uvedení důvodu. Žalovaná tak byla ve věci převážně úspěšná, měla by dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení. Ze spisu se však nepodává, že by jí jakékoli náklady vznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
31. Podmínky pro vrácení části soudního poplatku ve smyslu § 10 odst. 4 zák. č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích v platném znění, o vrácení soudního poplatku sníženého o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč nenastaly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně (Velkomoravská 4, 695 46 Hodonín). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě návrhem na nařízení exekuce.