Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 C 56/2025-25

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 14 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 000 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky 14 000 Kč od 18. 2. 2024 do 23. 9. 2024, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 000 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 10 000 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 855,76 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 000 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky 14 000 Kč od 18. 2. 2024 do 23. 9. 2024, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 000 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 10 000 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 855,76 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 14 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 15. 10. 2023, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěrový limit až do výše 30 000 Kč. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 10 000 Kč. Tuto částku se zavázal žalovaný vrátit spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Žalovaný nesplácel úvěr stanovenými splátkami řádně a včas, proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 17. 2. 2024. Podle žaloby žalovaný zůstal dlužen neuhrazenou jistinu 10 000 Kč a neuhrazený úrok ve výši 4 000 Kč splatných do 17. 2. 2024. Vedle toho žalobkyně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 18. 2. 2024 do zaplacení. Podle tvrzení žalobkyně, žalovaný k ověření výše svého příjmu poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu a zároveň byl lustrován v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. V souladu s ustanovením , (dále jen „ “), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 15. 10. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout úvěr až do výše úvěrového limitu 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 40 % měsíčně stanovenými splátkami. V případě prodlení byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky. Smlouva byla podepsána za pomocí prostředků komunikace na dálku tak, že se žalovaný nejdříve zaregistroval na webových stránkách žalobkyně Anonymizováno, kam zadal své osobní údaje, registrace byla dokončena zadáním kódu z verifikační SMS. Zároveň potvrdil, že se řádně seznámil s podmínkami smlouvy o úvěru a souhlasí s nimi (zjištěno smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 10. 2023 a obchodních podmínek). K ověření své identity žalovaný předložil fotokopii občanského a řidičského průkazu (fotokopie OP, ŘP). Úvěr ve výši 10 000 Kč byl žalovanému poskytnut dne 15. 10. 2023 na jeho bankovní účet (potvrzení o platbě ze dne 15. 10. 2023).

4. Žalovaný dle předložených výpisů z účtu za období od 16. 12. 2022 do 11. 5. 2023 pobíral v měsících prosinec 2022 až únor 2023 příjem od společnosti právnická osoba v průměrné výši 25 855 Kč, v březnu 2023 až květnu 2023 tento příjem však již ve výpisech absentuje. Z výpisu z účtu jsou patrné platby žalovaného v celkové výši 138 600 Kč na webový portál Anonymizováno, přičemž během jediného dne 6. 1. 2023 vynaložil tomuto portálu peněžní prostředky ve výši celkem 60 000 Kč. V období od 27. 2. 2023 do 9. 5. 2023 jsou z výpisů z účtu patrné vyplácené prostředky žalovanému na základě uzavřených smluv o půjčce, eventuálně smluv o úvěru, v celkové výši 127 830 Kč, a to konkrétně 25 000 Kč od společnosti právnická osoba., 10 000 Kč od společnosti právnická osoba., celkem 16 000 Kč od společnosti právnická osoba, 3 000 Kč od společnosti právnická osoba., celkem 53 330 Kč od společnosti právnická osoba (nyní právnická osoba.), 10 500 Kč od společnosti právnická osoba., 5 000 Kč od zahraniční společnosti Anonymizováno a 5 000 Kč od společnosti Anonymizováno

5. Žalobkyně přípisem ze dne 14. 2. 2024 zesplatnila úvěr k uvedenému dni, neboť žalovaný byl v prodlení s úhradou stanovených splátek a vyzvala ho k úhradě částky 30 388 Kč do tří dnů (výzva ze dne 14. 2. 2024). Předžalobní výzvou ze dne 13. 9. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 33 377,16 Kč do tří dnů (předžalobní výzva ze dne 13. 9. 2024 a podací lístek z téhož dne).

6. Na základě shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje , : „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“

7. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava , o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelkou a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ani netvrdila.

8. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy, tj. ke dni 15. 10. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“

9. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“

10. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“

11. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“

12. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).

13. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“

14. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru: poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Pokud se jedná o příjmy žalovaného, tyto žalobkyně dle předložených výpisů z účtu zkoumala za období, které bezprostředně nepředcházelo uzavření smlouvy o úvěru (tj. říjnu 2023). Z předložených výpisů z účtu však přesto vyplynulo, že pravidelný měsíční příjem žalovaný pobíral pouze v měsících prosinec 2022 až únor 2023, kdy v následujících měsících nebylo možné identifikovat, zda některé z plateb představují pravidelný měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání či jiné výdělečné činnosti, kdy výše jednotlivých připisovaných peněžních částek tomu však nenasvědčuje. Výdaje žalovaného přitom žalobkyně zjevně nezkoumala nijak blíže, tyto nijak neověřovala, nezkoumala, z jakých položek se skládají, žádným způsobem zejména nereflektovala poměrně vysoké úvěrové zatížení žalovaného (z výpisů z účtů patrných 12 půjček, eventuálně úvěrů, v celkové výši 127 830 Kč), stejně tak jako chování žalovaného, který peněžní prostředky v podstatné výši (podle výpisů z účtů za dotčené období celkem 138 600 Kč) vynakládal na sázky prostřednictvím portálu Anonymizováno. Soud podotýká, že prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka nestačí. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení. Ve vztahu k povinnosti zkoumat úvěruschopnost je ještě třeba zmínit, že se jedná o veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě. Porušení povinnosti poctivého jednání při uzavírání úvěrových smluv může mít za následek přestupkovou, popř. trestněprávní odpovědnost klienta, nikoli však zánik, či oslabení povinnosti poskytovatele úvěru dostát požadavkům § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně argumentovala tím, že si od žalovaného za účelem zkoumání úvěruschopnosti vyžádala výpisy z jeho účtu. Nicméně zaznamenané transakce a stav tohoto účtu rozhodně pro závěr o úvěruschopnosti žalovaného nesvědčí. Z výpisů z účtu je patrné, že žalovaný byl v období předcházejícím uzavřením smlouvy o úvěru již výrazně úvěrově zatížen a současně svou nepříznivou majetkovou situaci podporoval útratami prostřednictvím sázkového portálu. Žalobkyně tvrdila, že osobu žalovaného lustrovala v příslušných registrech a databázích, žádný výstup však soudu nedoložila.

16. Na základě popsaných zjištění a úvah soud uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Předmětnou smlouvu tak je nutno považovat za absolutně neplatnou. Žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu ve výši 10 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení tak, jak je to upraveno v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

17. Pokud jde o úrok z prodlení, platí podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud postupoval dle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2024 č. j. -153, z jehož odůvodnění, byť v jiné věci platí závěry i pro tuto věc: Doba plnění stanovená v § 87 odst. 2 ZSÚ-III je nepochybně dobou hmotněprávní, která může být předmětem dohody stran. Při absenci platné dohody o splatnosti (v posuzované věci o přiměřené době k plnění) je třeba analogicky ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyjít z výzvy věřitele. Žalovaný netvrdil, že by v reakci na tuto výzvu sdělil žalobci, že stanovená doba plnění není přiměřená jeho možnostem; takovou námitku nevznesl ani v průběhu řízení. Poslední větu § 87 odst. 1 ZSÚ-III a odst. 2 téhož ustanovení je nutno interpretovat komplexně (ve vzájemné souvislosti). Na pojem „spor“ uvedený v § 87 odst. 2 ZSÚ-III je přitom nutno nahlížet jen jako na aktivní (existující) a nevyřešený střet rozdílných představ stran o přiměřené době plnění. Pouhá pasivita „spor“ o přiměřenou dobu plnění založit nemůže. V projednávané věci nebyl mezi účastníky řízení (v řízení před soudem prvního stupně, ale ani v době před zahájením řízení) spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele k navrácení jistiny, nastolen. Je třeba mít na zřeteli, že § 87 ZSÚ-III směřuje k ochraně spotřebitele a nikdo jiný, než on sám, potřebnými informacemi v tomto směru nedisponuje. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba plnění není přiměřená jeho možnostem, proto má v případném sporu právě spotřebitel (dlužník). Lze si jen stěží představit, že by soud měl, například v případě zcela pasivního dlužníka, řízení bez dalšího (rozuměj bez existence „sporu“ o této otázce) rozhodovat o tom, jaká je pro takového dlužníka přiměřená doba pro vrácení jistiny. V daném případě žalovaný žádné informace ohledně svých poměrů v době, kdy byl žalobcem vyzván k plnění, nesdělil a žádné skutečnosti v tomto směru netvrdil ani v řízení před soudem. Spor o to, zda doba k plnění uvedená žalobcem v jeho výzvě k plnění byla či nebyla dobou přiměřenou, tak nastolen nebyl. Žalovaný se k soudu nedostavil, nemohl být tedy poučen o nutnosti tvrdit a prokazovat, že doba plnění uvedená ve výzvě žalobce není či nebyla dobou přiměřenou jeho možnostem. Z důvodu absence tvrzení a důkazů ze strany žalovaného nelze než uzavřít, že po marném uplynutí žalobcem stanovené lhůty se dostal do prodlení a je povinen platit žalobci i úroky z prodlení ( a o. z.). Lhůtu pro splnění povinnosti stanovil obvyklou třídenní podle

18. Úrok z prodlení soud stanovil v návaznosti na výzvu žalobkyně, která byla učiněna v předžalobní výzvě ze dne 13. 9. 2024 a současně bylo prokázáno odeslání této výzvy téhož dne. U předchozí výzvy doručení či odeslání žalovanému prokázáno nebylo. Platí tak § 573 o. z., dle kterého se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V daném případě se tak má za to, že zásilka došla 18. 9. 2024 a žalovaný byl dle ní povinen do tří dnů uhradit, tj. do 23. 9. 2024 (srov. o. z.) a ode dne následujícího je žalovaný za prodlení, tj. od 24. 9. 2024. Výše úroku z prodlení v tento den podle účinného činila 12,75 %.

19. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť na zbylé nároky (úrok, úrok z prodlení) žalobkyni nárok nevznikl.

20. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s , neboť žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný a náleží jí tak právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jejího procesního úspěchu a neúspěchu. Žalobkyně byla ve věci úspěšná z 69 % a z 31 % neúspěšná (když výši úroků z prodlení soud kapitalizoval ke dni vyhlášení tohoto rozsudku) a má tak právo na náklady ve výši rozdílu, tj. 38 %. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 252 Kč. Celkem náklady činí 2 252 Kč, z toho 38 % činí 855,76 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.