Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 93/2025-45
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení 18 032,08 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 991,82 Kč, a to ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně, splatných vždy do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku a pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jedné splátky.
II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 9 845,61 Kč, smluvní pokuty ve výši 194,65 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 145,05 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 991,82 Kč, a to ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně, splatných vždy do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku a pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jedné splátky.II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 9 845,61 Kč, smluvní pokuty ve výši 194,65 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 145,05 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení.III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 18 032,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 145,05 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota (dále též „smlouva“), na jejímž základě poskytla žalované spotřebitelský úvěr až do výše 28 800 Kč, který se žalovaná zavázala žalobkyni splatit společně s příslušenstvím sjednaným ve smlouvě v pravidelných denních splátkách. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 7 991,79 Kč, poplatku ve výši 153,26 Kč, smluvního úroku ve výši 9 692,38 Kč a částky 194,65 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku úvěru v každém kalendářním dni od 22. 4. 2024 do 21. 7. 2024.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, požádala však o možnost uhradit dluh ve splátkách ve výši 1 000 Kč až 3 000 Kč měsíčně, neboť je těhotná, pobírá od úřadu práce podporu v nezaměstnanosti ve výši částka měsíčně.
3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná si ujednaly dne 27. 2. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, a to prostřednictvím internetových stránek webové stránky žalobkyně. Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku až do výše 28 800 Kč jako spotřebitelský úvěr, který lze čerpat postupně i opakovaně, a žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s příslušenstvím dle čl. VII. smlouvy, a to v pravidelných denních splátkách (viz cit. smlouva). Dne 27. 2. 2024 odeslala žalobkyně na bankovní účet žalované č. č. účtu částku ve výši 1 000 Kč a 4 000 Kč, dne 29. 2. 2024 částku 3 000 Kč (viz sdělení právnická osoba. ze dne 2. 5. 2025, přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli).
4. Žalobkyně tvrdila, že ověřila úvěruschopnost žalované podle interní metodiky schválené ČNB, kdy nejprve nahlédla do databází vedených spol. CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále nahlédla do insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že žalovaný byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden v insolvenčním rejstříku ani v evidenci exekucí. Žalobkyně dále vycházela z informací získaných od žalované, která uvedla, že počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem je „sám/sama“, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem je 1, její čisté měsíční příjmy činí částka, pravidelné měsíční výdaje činí částka na půjčky a částka na bydlení, další nezbytné výdaje částka a ostatní zbytné výdaje částka. Žalobkyně dále uvedla, že případně dále vycházela z žalovanou předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek, tyto listiny však soudu nepředložila. Dále uvedla, že si ověřila výši čistého měsíčního příjmu žalované, a dospěla k závěru, že příjem žalované ve výši částka umožňuje bezproblémové splácení úvěru.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně a žalovaná si sjednaly smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky až do výše 28 800 Kč a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím sjednaným ve smlouvě.
9. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být touto smlouvou vázán, má za to, že výše specifikovaná smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud v souladu s § 87 odst. 1 věty druhé cit. zákona k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu účastníků. Žalobkyně soudu ani přes to, že k tomuto byla soudem vyzvána, a to usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. 4. 2025, č. j. 19 C 93/2025-29, netvrdila a neprokázala, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalované, když vycházela toliko z informací poskytnutých jí žalovanou, aniž by si tyto ověřila. Žalobkyně tvrdila, že si ověřila výši příjmu žalované, nesdělila však, jakým konkrétním způsobem tak učinila, když pouze tvrdila, že (případně) vycházela z žalovanou předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek. Tyto listiny však soudu nepředložila. Nezabývala se ani skutečnými výdaji žalované na bydlení, dalšími nutnými výdaji a příp. dalšími závazky. Vzhledem k tomu, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované pracovala pouze s tvrzeními žalované, které si žádným způsobem neověřila, kdy pouze měla provést lustrace v dostupných registrech dlužníků, přičemž ani v tomto směru soudu neposkytla důkazy k prokázání svých tvrzení, nelze než uzavřít, že žalobkyně nejednala s odbornou péčí, jak vyžaduje § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalovaného a jeho reálné možnosti úvěr splácet.
10. Jestliže je předmětná smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z obligačního vztahu založeného touto smlouvou. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaná obdržela částku 8 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila pouze 8,18 Kč, pročež tak žalobkyni stále dluží 7 991,82 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná částku 7 991,82 Kč dosud žalobkyni neuhradila, zavázal soud žalovanou k povinnosti uhradit tuto částku žalobkyni svým rozhodnutím. Ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.
11. Z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
12. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na zaplacení částky 7 991,82 Kč coby poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Vzhledem k tomu, že žalovaná požádala soud o možnost dlužnou jistinu splatit ve splátkách, soud v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. povolil žalované plnění ve splátkách ve výši 2 000 Kč s tím, že nezaplacením některé ze splátek se stává splatným celý zůstatek dluhu. Uvedené splátky jsou v momentálních možnostech žalované, jsou přiměřené výši dluhu a zajišťují žalobkyni úhradu dluhu v krátké lhůtě a nijak ji nepoškozují.
13. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Předmětem sporu byla částka 18 891,32 Kč (jistina + poplatky + smluvní úrok + smluvní pokuta + úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku), přičemž žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 7 991,82 Kč, tedy z 42 %. Úspěch žalované tak představuje 58 %, jíž by tak svědčilo právo na náhradu 16 % (58 % - 42 %) nákladů řízení. Soud nicméně z obsahu spisu žádné náklady žalované nezjistil, a proto žádné z účastnic náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.