Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
37 C 85/2025-20
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Ondřejem Šafránkem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 76 274,49 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 860,57 Kč, a to vše do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu:
částky 38 679,97 Kč
zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 35 509,03 Kč od 13. 7. 2024 do zaplacení
částky 2 873,54 Kč
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 860,57 Kč, a to vše do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v rozsahu: částky 38 679,97 Kč zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 35 509,03 Kč od 13. 7. 2024 do zaplacení částky 2 873,54 KčIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalovaný nesplnil povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru č. hodnota, když nevrátil (po posouzení jeho úvěruschopnosti žalobkyní) poskytnutý úvěr v celkové nesplacené výši částka spolu s poplatkem za vyplacení tranší úvěru částka a smluvním úrokem částka.
2. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný.
3. Soud nařídil jednání na den datum a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Neúčastí na jednání, na něž žalobkyně byla řádně předvolána, se žalobkyně dobrovolně připravila o případnou možnost poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“). Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků a vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující.
5. Účastníci se prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne datum dohodly na uzavření smlouvy o úvěru s postupným čerpáním, podle níž žalobkyně poskytne žalovanému úvěr ve výši až do výše částka, přičemž žalovaný zaplatí smluvní úrok ve výši 0,933 % denně. Dále byl sjednán poplatek 1,99 % z každé čerpané částky – tzv. tranše úvěru (zjištěno ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota). Žalobkyně předtím ověřila identitu žalovaného skrze službu BankID (zjištěno z BankID výpisu a autorizace ověření totožnosti). Ve dnech datum až datum čerpal žalovaný na základě uvedené smlouvy celkem částka (zjištěno z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Ke dni podání žaloby žalovaný uhradil v souvislosti s úvěrem částku částka (tvrzení žalobkyně). Z přehledu identifikovaných příjmů plyne, že žalobkyně měla k dispozici bankovní výpis žalovaného, který obsahoval příjmové transakce, z nichž žalobkyně určila výši ověřeného čistého měsíčního příjmu částka. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti plyne, že žalobkyně měla k dispozici tyto údaje: čtyři členové ve společně hospodařící domácnosti žalované, tři z nich s příjmem, pravidelné měsíční výdaje na půjčky uvedené žalovaným částka, výdaje na bydlení částka, další nezbytné výdaje částka a ostatní zbytné výdaje částka, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu částka, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovaným částka, regionální koeficient 1, počet nepracujících členů ve společně hospodařící domácnosti 1, rezerva pro výdaje 600, vypočítané minimální výdaje částka, disponibilní příjem částka, počet doporučených prodloužení 0, posouzení úvěruschopnosti úspěšné. Advokát žalobkyně vystavil výzvu k zaplacení dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru do tří dnů (zjištěno z předžalobní výzvy z datum). Dne datum advokát žalobkyně podal na právnická osoba zásilku za účelem doručení žalovanému (zjištěno z podacího lístku).
6. Ostatní předložené listiny soud neprováděl z důvodu nadbytečnosti – údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, předpis denních splátek, informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním osobních údajů.
7. O pravosti žalobkyní předložených provedených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. Žalobkyně nicméně neprokázala, že by se jakkoli zabývala nevěrohodně nízkou výší výdajů žalovaného, či že by prováděla jeho lustraci v žalobkyni dostupných databázích. Žalobkyně coby poskytovatelka úvěru se měla lépe zabývat tvrzenými výdaji žalovaného, tyto však nezkoumala zjevně vůbec.
8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.
9. Žalobkyně a žalovaný coby spotřebitel uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem, jednalo se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „ZSÚ“).
10. Poskytovatel úvěru je podle § 86 odst. 1 ZSÚ povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posuzovat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. V předmětné věci musely údaje uvedené žalovaným v žádosti o úvěr žalobkyni nutně vést k důvodným pochybnostem o jejich pravdivosti, resp. neúplnosti, když žalovaný uvedl zcela neuvěřitelně své výdaje pouze ve výši částka, a navíc mělo jít o výdaje pouze na splátky stávajících půjček a zbytné výdaje. Rovněž žalobkyní prezentované ověření příjmů na základě přijatých transakcí žalovaného na bankovní účet žádným způsobem nedokladuje, jakého původu jsou jednotlivé příchozí platby, přičemž lze mít důvodné pochybnosti o jejich původu z titulu pracovního či jiného výdělkového vztahu. Naopak množství menších přijatých částek zpravidla zaokrouhlených na celé tisíc svědčí o původu jiném. Tímto se ale žalobkyně nijak nezabývala. Žalobkyně ani neprokázala, že provedla lustraci žalovaného v dostupných databázích ve smyslu § 86 odst. 1 ZSÚ. Žalobkyně se tak zjevně zabývala pouze příjmy (a to nedostatečně), nikoli výdaji, a za takové situace žalobkyně jednoduše nemohla dojít k závěru, že žalovaný bude schopný poskytnutý úvěr vrátit spolu s enormním úrokem a poplatky. Žalobkyně coby poskytovatelka úvěru neučinila nic, aby se uvedených pochybností v rámci posuzování úvěruschopnosti zbavila, případně v tomto řízení ani netvrdila, že by aktivitu nad rámec doloženého vyvinula a žalobkyni nebylo možno v tomto ohledu vyzývat podle § 118a o. s. ř., neboť se k řízení nedostavila. Ostatně také skutečnost, že žalovaný uhradil na dluh pouze částka, jen podporuje závěr o tom, že úvěruschopností žalovaného se žalobkyně rozhodně nezabývala dostatečně.
12. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně coby poskytovatelka úvěru nesplnila povinnosti podle § 86 odst. 1 ZSÚ, smlouva je proto podle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatná, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Jedná se o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z. Takové nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru totiž odporuje citovanému ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a současně zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelům, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a konečnému zachycení do sítě státem zajišťovaného systému sociální podpory, což má pak negativní dopad na celou společnost a je ve zjevném rozporu se zájmem na ekonomicky zdravé a solventní společnosti a jejích členech.
13. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou, avšak bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku částka, posoudil soud právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z., jelikož ochuzená (žalobkyně) přenechala obohacenému (žalovanému) bez právního důvodu uvedenou částku. Žalovaný uhradil částku částka. K vrácení tak stále zbývá částka částka, jež představuje bezdůvodné obohacení žalovaného. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, plyne, že § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSÚ.
14. S ohledem na pro nižší soud závazný právní názor vyslovený Nejvyšším soudem je zjevné, že žalovaný se ještě nemohl ocitnout v prodlení s vrácením zbývající dlužné jistiny ve výši částka, když teprve soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ s přihlédnutím k přiměřeným možnostem žalovaného určí dobu, v níž bude žalovaný povinen danou částku žalobci zaplatit. Jedině tehdy, když by žalovaný dlužnou částku v takto stanovené době nezaplatil, by bylo možno uvažovat o tom, že se žalovaný ocitl v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. – nikoliv však dříve.
15. Soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ při zohlednění výše dlužné částky shledal, že bude v přiměřených možnostech žalovaného (i s ohledem na jeho deklarovaný příjem), aby žalobkyni zbývající dlužnou částku ve výši částka zaplatil do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku. S ohledem na nečinnost žalovaného v řízení soud vycházel pouze ze zprostředkovaných informací vyplývajících z listin předložených žalobkyní.
16. S ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru jako celku pak soud ve zbytku žalobu zamítnul (výrok II.).
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nenáleží náhrada nákladů řízení, neboť jejich (ne)úspěch ve věci byl přibližně shodný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo formou exekuce.