Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 28/2025-63
Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Alžbětou Pasternakovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro zaplacení 14 580 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 580 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba žalobkyně proti žalovanému se zamítá co do úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 580 Kč od 16. 1. 2022 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce Jméno advokáta na náhradě nákladů řízení 1 239 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 580 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba žalobkyně proti žalovanému se zamítá co do úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 580 Kč od 16. 1. 2022 do zaplacení.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce , Jméno advokáta, na náhradě nákladů řízení 1 239 Kč.
1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 17.2.2025 domáhala zaplacení částky 14 580 Kč s příslušenstvím, a to z titulu úvěru poskytnutého žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba. na základě smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 16.8.2021 o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč. Poskytovatel úvěru pak převedl na účet žalovaného č. č. účtu dne 16.8.2021 částku 20 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil dosud ve splátkách pouze 5 420 Kč, přestože měl být úvěr splacen do 16.8.2023. Žalobkyně uvedla, že předmětnou pohledávka nabyla na základě postupného postoupení pohledávky, kdy poskytovatel úvěru nejprve pohledávku postoupil společnosti právnická osoba., a ta zase žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení.
2. Žalobkyně byla soudem vyzvána, aby doplnila svá žalobní tvrzení obsažená v žalobě ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného a písemně označila a předložila důkazy prokazující její tvrzení.
3. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 25.4.2025 uvedla, že poskytovatel úvěru ověřil úvěruschopnost žalovaného na základě údajů sdělených klientem a dále v databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI a insolvenčním rejstříku.
4. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.
5. Soud v souladu s ust. § 115a zák. č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. ve věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů, aniž by nařizoval jednání.
6. Soud posoudil veškeré listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
7. Z úvěrové smlouvy č. hodnota ze dne 16.8.2021 soud zjistil, že společnost právnická osoba. (ještě pod názvem Viva právnická osoba.) jako poskytovatel úvěru uzavřela dne 16.8.2021 s žalovaným jako úvěrovaným úvěrovou smlouvu, jíž se zavázala poskytnout žalovanému částku 20 000 Kč na dobu 24 měsíců s tím, že roční úroková sazba činí 457,50%.
8. Úvěr ve výši 20 000 Kč byl žalovanému vyplacen převodem na jeho běžný účet dne 16.8.2021 /viz výpis z účtu žalovaného č. č. účtu za měsíc srpen 2021 a potvrzení o provedené platbě na čl. 32/.
9. Poskytovatel úvěru postoupil pohledávku za žalovaným společnosti právnická osoba. Ta poté postoupila pohledávku na základě smlouvy ze dne 19.12.2023 žalobkyni /viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2023 uzavřená mezi společností právnická osoba. a společností právnická osoba., smlouva o postoupení pohledávek ze dne 19.12.2023 uzavřená mezi společností právnická osoba. a žalobkyní a jejich přílohy identifikující postoupené pohledávky/, přičemž oznámení o postoupení bylo žalovanému zasláno společně s předžalobní výzvou dne 11.1.2024 /viz. oznámení o postoupení ze dne 11.1.2024, předžalobní výzva ze dne 11.1.2024 a podací lístek k doporučené zásilce z téhož dne/.
10. V nepodepsané listin ě označené jako čestné prohlášení je uvedeno, že Jméno žalovaného má čistý měsíční příjem 61 000 Kč a měsíčně vynaloží 4 000 Kč na domácnost a 7 000 Kč na splátky úvěrů.
11. Z ostatních předložených důkazů /VOP na čl. 16-20, standardní informace o spotřebitelském úvěru, oznámení o zahájení předčasné splatnosti ze dne na č.l. 31/ soud neučinil žádná pro věc podstatná skutková zjištění, a to s ohledem na následující právní posouzení.
12. Po skutkové stránce tedy soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že společnost právnická osoba. poskytla žalovanému jako spotřebiteli peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to na základě úvěrové smlouvy ze dne 16.8.2021. Své tvrzení, že poskytovatel úvěru před jeho poskytnutím řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného a že si opatřil přiměřené informace a podklady umožňující úvěruschopnost posoudit, žalobkyně nijak neprokázala.
13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalobkyně před poskytnutím zápůjčky řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládal § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, (dále jen z. s. ú.), podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů; poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Citované ustanovení dále mj. uvádí, že poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Jak plyne ze skutkových zjištění soudu, poskytovatel úvěru si neobstaral vůbec žádné objektivní podklady k ověření příjmů a výdajů žalovaného, jako jsou např. výplatní pásky, výpisy z účtu či doklady o platbách jiných úvěrů. Pokud jde o žalobkyní tvrzené lustrace v databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI a insolvenčním rejstříku, ta ani jednu z nich nedoložila a soud má za to, že nikdy nebyly provedeny. S ohledem na shora uvedené, má soud za to, že poskytovatel úvěru řádně nedostát své zákonné povinnost prověřit úvěruschopnost žalovaného, a proto ani neměl žalovanému úvěr poskytnout.
15. Podle § 87 odst. 1 věta první z. s. ú. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 shora citovaného ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
16. K této neplatnosti je třeba dle názoru soudu nutno přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli jen na základě případné námitky spotřebitele (podle § 87 odst. 1 věta druhá z. s. ú.). Ústavní soud totiž ve svém usnesení ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , označil „koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv“ za „nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, tedy koncepci porušující závazky, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluv (čl. 1 odst. 1 , odst. 2 Ústav y a čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listin y), která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle.“ Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ (k tomu viz též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ).
17. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že úvěrová smlouvy je neplatná a na poskytnuté plnění je nutné pohlížet jako na plnění poskytnuté bez právního důvodu.
18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Jak plyne ze shora uvedených skutkových zjištění, žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně přijal částku 20 000 Kč a na splátkách uhradil 5 240 Kč. Rozdíl těchto dvou částek pak představuje bezdůvodné obohacení na jeho straně, které je povinen vrátit zpět žalobkyni, jako právní nástupkyni poskytovatele úvěru. Soud tak uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil částku 14 580 Kč a ve zbytku žalobu zamítl, neboť žalovaný se neocitl v prodlení s povinností splatit poskytnutou jistinu, když lhůta k plnění je určena v souladu s ust. § 87 odst. 2 z.s.ú. až tímto rozsudkem.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 239 Kč, přičemž tato částka představuje 44 % z jejich celkové výše (rozdíl jejího úspěchu v řízení v rozsahu 72 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28 %, kdy soud za účelem míry úspěchu kapitalizoval žalované úroky z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku a dospěl k částce 20 250 Kč jako celkovému předmětu řízení, z něhož 14 580 Kč činila jistina a 5 670 Kč kapitalizované úroky z prodlení). Náklady řízení v celkové výši 2 815 Kč zahrnují
- soudní poplatek ve výši 1 000 Kč,
- odměnu advokátovi za 3 úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) dle § 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 , bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif (dále jen „a. t.“), neboť po porovnání s dalšími věcmi žalobkyně vedenými u zdejšího soudu je zjevné, že žaloba byla podána na ustáleném formulářovém vzoru ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11 , tj. 600 Kč,
- tři paušální náhrady výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., tj. 300 Kč, a
- náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.
Doplnění žaloby ze dne 25.4.2025 k výzvě soudu nepovažoval soud za účelně vynaložený náklad, neboť veškerá žalobní tvrzení mohla a měla být obsažena již v žalobě samotné.
21. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
22. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s ust. s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , když soud vzal v úvahu výši přiznaného nároku. Za dobu přiměřenou možnostem žalovaného považuje soud dobu 30 dní.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8.
Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna, lze se splnění domáhat prostřednictvím soudního výkonu rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů.