Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
36 C 325/2024-64
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Plachou Nekolovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného, 403 02 Ústí nad Labem
o zaplacení 98 954,35 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 80 885 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do zaplacení částky 18 069,35 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 17 102,73 Kč, úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 96 489,81 Kč od 15. 10. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 821,16 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 98 954,35 Kč od 15. 10. 2024 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 404,32 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 80 885 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co do zaplacení částky 18 069,35 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 17 102,73 Kč, úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 96 489,81 Kč od 15. 10. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 821,16 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 98 954,35 Kč od 15. 10. 2024 do zaplacení zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 404,32 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou nadepsanému soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 98 954,35 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného revolvingového úvěru, který poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 30. 8. 2023, jejíž součástí byly úvěrové podmínky. Na základě smlouvy žalovanému poskytla úvěr ve výši 100 313 Kč. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem 19 428 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Žalobkyně tak úvěr zesplatnila ke dni 10. 7. 2024. Žalovaný byl před podáním žaloby písemně vyzván k zaplacení. Žalobkyně dále tvrdila, že řádně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač soudem vyzván.
3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti žalovaného, když se žalovaný bez omluvy k jednání nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno, a nepožádal ani o odročení jednání.
4. Soud při nařízeném jednání provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti: Mezi účastníky byla dne 30. 8. 2023 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota a žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec do výše 100 000 Kč, který byl žalovaný povinen splácet v měsíčních splátkách min. po 2 782 Kč. V rámci uzavírání smlouvy žalovaný uvedl, že má měsíční příjmy celkem 19 000 Kč, je na mateřské dovolené (viz úvěrová smlouva). Žalovaný dne 30. 8. 2023 vyčerpal částku 100 000 Kč a dne 1. 12. 2023 částku 313 Kč (viz výpis čerpání, splátek a úhrad a výpisy z účtu žalovaného). Žalovaný se dostal do prodlení s placením již druhé splátky splatné dne 20. 10. 2023 a dále dalších splátek (viz výpis čerpání, splátek a úhrad). Žalobkyně žalovanému zaslala dopis, kterým úvěr zesplatnila (viz dopis ze dne 10. 7. 2024) a následně žalovaného vyzvala k zaplacení celé dlužné částky (viz předžalobní výzva ze dne datum). Žalovaný celkem na předmětný úvěr zaplatil částku 19 428 Kč (viz výpis čerpání, splátek a úhrad). Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru (viz metodika, potvrzení o provedení bonity klienta, úvěrová zpráva, dohledání informací o činnosti klienta). Z výpisu z rejstříku exekucí, kterýžto důkaz soud opatřil v souladu s ust. § 120 odst. 2 občanského soudního řádu , když v řízení mělo být prokázáno, zda žalovaný byl v době uzavírání smlouvy o úvěru schopen tento splácet, soud zjistil, že první exekuce byla na žalovaného nařízena dne 19. 7. 2022, druhá dne 10. 8. 2022, třetí dne 23. 1. 2023, čtvrtá dne 10. 2. 2023, pátá dne 21. 2. 2023 a šestá dne 24. 7. 2023.
5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalovaný se žalobkyní uzavřel smlouvu o úvěru a na jejím základě mu byly vyplaceny finanční prostředky v celkové výši 100 313 Kč. Žalovaný na předmětný úvěr zaplatil celkem částku 19 428 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 10. 7. 2024 ke splacení celého úvěru do 14 dnů od sepsání této výzvy.
6. Z provedeného dokazování však vyplývá, že žalobkyně neprovedla před poskytnutím úvěru řádné ověření úvěruschopnosti žalovaného. Soud tak rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu, proto žalobkyně nebyla při jednání poučena dle § 118a občanského soudního řádu o břemeni důkazním ve vztahu k tvrzení, že řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného. Výpisem exekucí žalovaného byl totiž prokázán opak. Existence 6 exekucí žalovaného před poskytnutím úvěru žalovanou je toho dostatečným důkazem. Tato skutečnost sama o sobě svědčí o tom, že žalobkyně neprověřila řádně bonitu žalovaného.
7. Po právní stránce soud vztah mezi žalobkyní a žalovaným založený smlouvou hodnotí jako právní vztah ze smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „NOZ “) a příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ “), ve znění do 31. 12. 2023.
8. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3 téhož ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
10. Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ ).
11. Soud tedy – i s ohledem na závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 – nejprve zkoumal, zda žalobkyně, jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, v rámci sjednávání úvěrové smlouvy s žalovaným splnila povinnost vyplývající z ustanovení § 86 ZSÚ .
12. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 , Nejvyšší soud ČR konstatoval, že věřitel nedostojí své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v tehdy platném a účinném znění, vyjde-li jen z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na čemž nic nemění ani fakt, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými ve smyslu tohoto zákonného ustanovení nejsou míněny informace získané jen od spotřebitele, což je možné dovodit již gramatickým a logickým výkladem tohoto zákonného ustanovení. Odborná péče předpokládá, že věřitel údaje, které mu dlužník uvedl, ověří, přičemž klíčová je také povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu (dle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu) a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
13. Nejvyšší soud ČR, v odůvodnění téhož rozsudku, také připomněl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejenom spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.
14. Protože smlouva o úvěru nebyla uzavřena platně, když žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, ale bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka 100 313 Kč, má žalobkyně nárok na vrácení bezdůvodného obohacení v této výši. Protože žalovaný již zaplatil částku 19 428 Kč, soud mu výrokem I. uložil zaplatit částku 80 885 Kč (100 313 Kč - 19 428 Kč).
15. Protože soud shledal uzavřenou smlouvu o úvěru neplatnou z důvodů shora uvedených a nárok žalobkyně byl posuzován dle zásad bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. NOZ ), nevznikl žalobkyni nárok na žalobou uplatněné poplatky, náklady, smluvní pokutu a úrok z úvěru, soudu nezbylo než žalobu co do těchto částek výrokem II. zamítnout.
16. Dle § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ je dlužník povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Pokud je mezi účastníky spor o to, jaká je doba přiměřená jeho možnostem, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
17. Z toho tedy vyplývá, že zákon lhůtu splatnosti nestanoví a pokud nedojde k dohodě mezi věřitelem a dlužníkem o splacení (příp. faktickému splacení dlužníkem tak, že je s tím věřitel spokojen), musí určit dobu splatnosti soud. V této věci soud shledal, že za přiměřenou lhůtu lze považovat zákonnou třídenní lhůtu od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu dále jen „o. s. ř. “), když žalovaný ničeho sám neuvedl, neboť byl po celou dobu řízení zcela pasivní.
18. Vzhledem k tomu, že splatnost dluhu nastane až ve lhůtě stanovené soudem, tedy dluh dosud není splatný, není žalovaný dosud v prodlení a nevznikla mu povinnost hradit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1968 , § 1970 NOZ ). Nárok na zaplacení úroku z prodlení proto také není důvodný, proto byl také výrokem II. zamítnut.
19. Vzhledem k výše uvedenému tak soud žalovanému uložil zaplatit žalobkyni jen dlužnou jistinu ve výši 80 885 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z větší úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 404,32 Kč, přičemž tato částka představuje 20 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 959 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 98 954,35 Kč sestávající z částky 5 060 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 530 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 5 060 Kč za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 14. 10. 2024 a z částky 5 060 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 6. 5. 2025 včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 060 Kč ve výši 4 002,60 Kč.
21. Podle čl. II vyhlášky č. 258/2024 , která nabyla účinnosti dne 1. 1. 2025, přísluší advokátovi za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky odměna (a náhrada hotových výdajů) podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, advokátní tarif ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky. Odměna advokáta a náhrada hotových výdajů za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a sepis žaloby se proto řídí advokátní tarifem ve znění účinném do 31. 12. 2024. Odměna a náhrada hotových výdajů za účast při jednání před soudem se řídí advokátním tarifem ve znění účinném od 1. 1. 2025.
22. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce.
23. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu nebo prostřednictvím exekuce.