Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
13 C 61/2024-57
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Kohoutkovou ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované
o zaplacení 17 529 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 580 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 580 Kč od 14. 2. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 16 949 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 127,50 Kč od 27. 1. 2024 do 13. 2. 2024 a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 949 Kč od 14. 2. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 580 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 580 Kč od 14. 2. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 16 949 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 127,50 Kč od 27. 1. 2024 do 13. 2. 2024 a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 949 Kč od 14. 2. 2024 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem doručeným soudu dne 13. 2. 2024 se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 17 529 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobce uzavřel s žalovanou dne 13. 7. 2022 úvěrovou smlouvu – bezúčelový spotřebitelský úvěr, a to prostřednictvím internetových stránek společnosti právnická osoba., www.Anonymizováno.cz. Na základě úvěrové smlouvy byla žalované poskytnuta částka 30 000 Kč, kterou se zavázala uhradit včetně poplatku za poskytnutí ve výši 990 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Od 11. 8. 2022 do 10. 8. 2023 žalovaná uhradila celkem 29 420 Kč v jednotlivých (v žalobě specifikovaných) částkách. Žalobce dále uvádí, že žalované naúčtoval smluvní pokutu v souvislosti s prodlením úhrady dlužných částek, a to ve výši 3 x 500 Kč, dále jí naúčtoval 3 x 300 Kč a 1 x 130 Kč, jakožto účelně vynaložené náklady. Žalobce specifikuje a uvádí výpočet účelně vynaložených nákladů. Žalobce dále uvádí, že ke dni sepsání žalobního návrhu za žalovanou má pohledávku ve výši 17 529 Kč, která sestává z neuhrazené jistiny ve výši 14 999 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč. Žalobce dále uvádí, že od jistiny ve výši 30 000 Kč odečetl částky započtené na jistinu, a to ve výši 15 001 Kč. Žalobce dále specifikuje požadované příslušenství.
2. Žalovaná se k podané žalobě nikterak nevyjádřila, neboť nepřebírá zásilky.
3. Ve věci soud rozhodoval dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.
4. Usnesením ze dne 6. 1. 2025 byl žalobce vyzván, nechť doplní žalobu v tom směru, že bude tvrdit a prokazovat, zda a jakým způsobem žalobce posoudil schopnost spotřebitele – žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
5. Žalobce v rámci svého podání doručeného soudu dne 13. 1. 2025 soudu sdělil informace v obecné rovině, jakým způsobem prováděl posouzení úvěruschopnosti s tím, že uvádí příjem klienta v částce 36 000 Kč, životní minima dospělých členů domácnosti 6 580 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 25 000 Kč, minimální výdaje na bydlení, 15 606 Kč, životní minimum členů domácnosti 12 780 Kč. Žádnou z informací, kterou žalobce tvrdí, však neprokázal listinou či jiným důkazním prostředkem.
6. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva prostřednictvím internetových stránek žalobce, na základě které byl žalované poskytnut úvěr v částce 30 000 Kč. Žalovaná byla informována formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, jaké jsou podmínky úvěru. Současně jí byl zaslán splátkový kalendář. Jak vyplynulo ze žalobních tvrzení i výpisu čerpání splátek a úhrad, žalovaná uhradila celkovou částku 29 420 Kč ve splátkách, které hradila od 13. 8. 2022 do 10. 8. 2023. Další finance již žalobce neobdržel. Skutečnost, že žalované byl vyplacen úvěr, vyplývá z opisu výpisu proplacení smlouvy ze dne 13. 7. 2022. Před zahájením vymáhání úvěru byla žalované zaslána výzva datovaná 23. 10. 2023, následně 8. 12. 2023. Předžalobní výzva k plnění byla datována 12. 1. 2024. V průběhu řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno, jaké další částky žalovaná na dluh hradila.
7. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 86 odst. 1, 2 platí: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 87 odst. 1 platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácnosti (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Předobrazem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je pak článek 8 směrnice 2008/48/ES, který uložil členským státům zajistit, aby „před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi“. Výkladem článkem 8 směrnice 2008/48/ES se zabýval soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další C-449/13, z něhož mj. vyplývá, že: „Poskytovatel úvěru musí za prvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr „s odbornou péčí“, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Odbornou péčí je třeba rozumět „úroveň zvláštních dovednosti a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“. V souvislosti s výkladem pojmu odborné péče i s ohledem na účel zakotvení povinnosti ověřovat úvěruschopnost spotřebitele, kterým je zejména ochrana spotřebitele, je třeba vykládat příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru tak, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho nedoloženými prohlášeními.
11. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru.
12. Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele, avšak musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
13. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, mezi žalobcem a žalovanou byl sjednán spotřebitelský úvěr, na základě kterého bylo žalované poskytnuto 30 000 Kč. Jak vyplynulo ze spisového materiálu, žalobce pouze tvrdil, že před poskytnutím úvěru řádně posoudil schopnost žalované úvěr splácet. Soudu sdělil informace o výši příjmu žalované i ostatních členů domácnosti, sděloval, jaká byla životní minima dospělých členů domácnosti, jaké byly minimální výdaje na bydlení. Žádnou z uvedených informací však žalobce soudu neprokázal. Součástí spisového materiálu nejsou žádné výplatní pásky žalované za předchozí období před sjednáním úvěru, nejsou doloženy žádné příjmy ostatních členů domácnosti, absentuje prokázání výdajů na bydlení či životní náklady žalované a ostatních členů domácnosti. Za tohoto stavu věci soud vyhodnotil, že úvěrová smlouva byla sjednána v rozporu s ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru a je proto neplatná. Plnění, které žalobce poskytnul žalované, bylo soudem vyhodnoceno nikoliv jako úvěr, ale bezdůvodné obohacení. Pokud se do dispozice žalované dostala částka 30 000 Kč, soud odečetl plnění, které žalovaná žalobci poskytla v celkové výši 29 420 Kč. Pokud se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 17 529 Kč, byla přiznána částka 580 Kč (30 000 - 29 420 Kč), ostatní požadované částky (16 949 Kč spolu s příslušenstvím) přiznány nebyly (od požadované částky 17 529 Kč byla odečtena částka 580 Kč). Soud proto rozhodl výrokem I. o částce, na kterou má žalobce z titulu bezdůvodného obohacení nárok. Výrokem II. zamítl ostatní neodůvodněné nároky žalobce na zaplacení dalších finančních částek.
14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. kdy žalobce měl převážně neúspěch ve věci, a to za situace, kdy vzhledem k procesní nečinnosti žalované jí ani žádné náklady řízení vzniknout nemohly. Bylo proto rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.