Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 292/2024-55
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Eliškou Bognárovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 19 114,76 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba na zaplacení částky 19 114,76 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 751,57 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 274,07 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 7 979,69 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně a úroku 15 % ročně z částky 7 642,06 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba na zaplacení částky 19 114,76 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 751,57 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 274,07 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 7 979,69 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně a úroku 15 % ročně z částky 7 642,06 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 22. 11. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 114,76 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 23. 9. 2020 byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba. uzavřena Smlouva o úvěru č. hodnota, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok v pevné výši 1 637 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru. Žalovaný se zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 8 330 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 571 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 060 Kč (dále společně také jen „Úhrady za služby“). Celkovou dlužnou částku ve výši 31 598 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a Úhrad za služby, se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 2 257 Kč, přičemž poslední splátku byl povinen uhradit nejpozději do 23. 11. 2021. Žalovaný uhradil celkem 18 065 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 14. 5. 2021 ve výši 2 300 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve Smlouvě, tj. k 23. 11. 2021, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 7 642,06 Kč od 24. 11. 2021 dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 15 % sjednanou v článku „Splatnost úvěru a výše úroku“ Smlouvy. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 8, 5 % ročně. Na základě smluvního ujednání je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru ve výši 7 642,06 Kč a splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši 337,63 Kč. Strany smlouvy si dále sjednaly, že v případě porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoliv splátku řádně a včas, je žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, a to za každý den prodlení. Smluvní pokuta vyčíslená ke dni 19. 10. 2022 činí celkem 5 581,76 Kč. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti právnická osoba. postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022, se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni 25. 11. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 7 642,06 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 337,63 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 3 566,68 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 676,42 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 310,21 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 581,76 Kč, úroku vyčísleného od 24. 11. 2021 do 19. 10. 2022 ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny 7 642,06 Kč ve výši 1 274,07 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného do 19. 10. 2022 ve výši 751,57 Kč, dále úroků z úvěru ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 7 642,06 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky ve výši 7 979,69 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou. Tato výzva byla žalovanému odeslána doporučeně dne 29. 3. 2023.
2. U jednání dne 19. 5. 2025 byla žalující strana vyzvána k doplnění tvrzení, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy o úvěru prověřena úvěruschopnost žalovaného a dále, aby k prokázání svých tvrzení onačila důkazy. Po uvedeném poučení právní zástupce žalobkyně doložil pracovní smlouvu žalovaného u spol. Certas, 3 výplatní pásky (7/2020, 6/2020 a 8/2020) a čestné prohlášení. Dále uvedl, že další skutková tvrzení nemá a jiné důkazy nenavrhuje.
3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
Soud provedl předložené listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:
4. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že dne 23. 9. 2020 byla mezi společností právnická osoba. jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytl věřitel žalovanému úvěr ve výši 17 000 Kč, jehož převzetí v hotovosti potvrdil žalovaný podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s částkou 14 598 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku ve výši 1 637Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 330 Kč, nákladech na vyhodnocení úvěru ve výši 1 571 Kč a inkasním poplatku ve výši 3 060 Kč. Celkově se tak žalovaný zavázal věřiteli uhradit částku 31 598 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 2 257 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 15 % p. a. Dále bylo dohodnuto, že pokud žalovaný nezaplatí jakoukoli splátku dle smlouvy řádně a včas, je povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je v prodlení. Ve smlouvě o úvěru bylo sjednáno, že nezaplacením jakékoliv splátky řádně a včas se stává okamžitě splatnou dlužníkem dosud neuhrazená část celkové dlužné částky. Nedílnou součástí smlouvy byl Předpis splátek.
5. Z transakční historie bylo zjištěno, jakým způsobem žalovaný poskytnutý úvěr č. smlouvy Anonymizováno hradil a že celkem uhradil částku 18 065 Kč.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022, včetně části přílohy č. hodnota – Seznamu pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným z úvěrové smlouvy č. hodnota byla postoupena na žalobkyni.
7. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 17. 12. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávky na žalobkyni dopisem ze dne 17. 12. 2022.
8. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 3. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky nejpozději ve lhůtě do 12. 4. 2023.
9. Z pracovní smlouvy u spol. Certas a 3 výplatních pásek, že žalobkyně disponuje pracovní smlouvou žalovaného ze dne 1. 8. 2019 a třemi výplatními páskami za 7/2020, 6/2020 a 8/2020, z nichž je patrný příjem žalovaného.
10. Z čestného prohlášení, že žalovaný v tomto čestně prohlásil, že od 1. 2. 2019 bydlí na adrese adresa, u majitele nemovitosti, s nímž není v žádném vztahu a nemají mezi sebou nájemní ani jinou smlouvu.
11. Z prázdné stránky s podpisem soud neučinil žádná skutková zjištění podstatná pro rozhodnutí ve věci.
Na základě výše uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:
12. Právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba., a žalovaný uzavřeli dne 23. 9. 2020 smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které poskytl věřitel žalovanému úvěr ve výši 17 000 Kč, jehož převzetí v hotovosti potvrdil žalovaný podpisem smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s částkou 14 598 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku ve výši 1 637 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 330 Kč, nákladech na vyhodnocení úvěru ve výši 1 571 Kč a inkasním poplatku ve výši 3 060 Kč. Celkově se tak žalovaný zavázal věřiteli uhradit částku 31 598 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 2 257 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 15 % p. a. Dále bylo dohodnuto, že pokud žalovaný nezaplatí jakoukoli splátku dle smlouvy řádně a včas, je povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je v prodlení. Ve smlouvě o úvěru bylo sjednáno, že nezaplacením jakékoliv splátky řádně a včas se stává okamžitě splatnou dlužníkem dosud neuhrazená část celkové dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Příjmy žalovaného byly ověřeny pracovní smlouvou a 3 výplatními páskami. Dále měla k dispozici čestné prohlášení žalovaného o tom, že od 1. 2. 2019 bydlí na adrese adresa, u majitele nemovitosti, s nímž není v žádném vztahu a nemají mezi sebou nájemní ani jinou smlouvu. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem částku 18 065 Kč. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022 postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním byl žalovaný právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky.
13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době poskytnutí úvěru znění (dále jen „ZSÚ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
19. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
20. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
21. Podle § 1881 odst. 1 o. z. postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.
22. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 : „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.
23. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18: „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.
24. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
25. V první řadě soud konstatuje, že aktivní legitimace žalobkyně je v řízení dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně s žalovaným uzavřela dne 23. 9. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru a že žalovanému na základě uvedené smlouvy poskytla v hotovosti částku 17 000 Kč. Žalovaný při uzavření smlouvy o úvěru vystupoval jako spotřebitel, s odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně (respektive právní předchůdkyně žalobkyně) dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. Po posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nesplnila. Žalobkyně v řízení soudu předložila pouze pracovní smlouvu žalovaného u spol. Certas, 3 výplatní pásky a čestné prohlášení. Právní předchůdkyně žalobkyně v tomto konkrétním případě neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně, když prověřila pouze příjmy žalovaného, nikoliv však výdaje. Dále pak žalobkyně neprokázala (resp. ani skutkově netvrdila), že by její právní předchůdkyně před uzavřením předmětné smlouvy provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích, z nichž by mohla zjistit především, zda má žalovaný nějaké dluhy po splatnosti.
26. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru její právní předchůdkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost žalovaného poskytnutý úvěr vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně zjevně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou.
27. Nároky z neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení. Věřitel má v případě absolutně neplatné smlouvy nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny bez jakýchkoliv poplatků, odměn, smluvních úroků aj., a to ve výši zbývající po odečtení souhrnu plateb přijatých od žalovaného. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně jistinu úvěru ve výši 17 000 Kč, a naopak této uhradil celkem 18 065 Kč, byl žalobou uplatněný nárok soudem v celém rozsahu zamítnut, když žalovaný uhradil více, než činí jistina dluhu a k bezdůvodnému obohacení na jeho straně tak nedošlo.
28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když procesně úspěšným účastníkem byl žalovaný, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.