Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 62/2025-53
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Eliškou Bognárovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 11 040,60 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 587 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 8 453,60 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 569,25 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 438,22 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 296,30 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 20,88 % ročně z částky 6 296,30 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 587 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 8 453,60 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 569,25 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 438,22 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 296,30 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 20,88 % ročně z částky 6 296,30 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 11 040,60 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 569,25 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 438,22 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 296,30 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 20,88 % ročně z částky 6 296,30 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Tvrdí, že žalovaný dne 18. 5. 2021 uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba (dále jen „věřitel“), Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě níž mu byla v hotovosti poskytnuta částka 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli tuto částku a zaplatit částku 8 790 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 5 236 Kč, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 054 Kč, a to v 65 týdenních splátkách po 259 Kč, přičemž poslední splátka měla být zaplacena 16. 8. 2022. Žalovaný však splátky řádně nehradil, poslední splátku uhradil 1. 11. 2021. Žalovaný celkem zaplatil 5 413 Kč, přičemž část plateb ve výši 3 709,30 Kč byla použita na částečnou úhradu poplatku a zbývající část plateb ve výši 1 703,70 Kč byla použita na částečnou úhradu jistiny. Po započtení těchto plateb činila výše neplacené jistiny 6 296,30 Kč a výše nesplaceného poplatku 5 080,70 Kč. Žalobkyně však požaduje poplatek pouze v částce 4 744,30 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena postupní smlouvou z 14. 12. 2022 na žalobkyni. Žalovaný žalobkyni na žalovanou částku dosud ničeho nad rámec uvedeného neuhradil ani po předžalobní výzvě.
2. V podání doručeném soudu dne 25. 3. 2025 žalobkyně k výzvě soudu stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to především na základně zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřeném smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, zejména že má příjem z invalidního důchodu, jeho měsíční příjem činí 24 552 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná.
3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
4. Na výzvu soudu podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.
Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:
5. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně, že tato byla do obchodního rejstříku zapsána dne 16. 5. 2005 s právní formou akciové společnosti.
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru včetně smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru, že zástupce věřitele a žalovaný dne 18. 5. 2021 podepsali smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které poskytl věřitel žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 Kč v hotovosti ve den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit za tento spotřebitelský úvěr poplatek v částce 8 790 Kč, představující součet úroku ve výši 5 236 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 054 Kč s tím, že částka za komfortní poskytnutí a splácení činí 874 Kč a částka za flexibilní splácení činí 1 180 Kč. Celková dlužná částka (jistina spotřebitelského úvěru + poplatek) činila 16 790 Kč. Žalovaný se celkovou dlužnou částku zavázal splatit formou 65 týdenních splátek splatných vždy ke konci splátkového období. Výše splátky činila 259 Kč a poslední splátka činila 214 Kč. Úroková sazba činila 88 % a byla stanovena jako pevná po celou dobu trvání Smlouvy. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Dle článku 3.4 smluvních podmínek se žalovaný zavázal platit splátky v hotovosti do rukou zástupce věřitele v místě svého bydliště.
7. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 18. 5. 2021, že žalovaný žije s rodiči, je svobodný, důvodem žádosti o úvěr jsou neočekávané výdaje, není majitelem vozu, nemá žádnou vyživovací povinnost, má invalidní důchod, jeho čistý měsíční příjem činí 4 552 Kč, ostatní čisté příjmy domácnosti uvedl 20 000 Kč, odhadované měsíční výdaje činí 2 000 Kč, nemá externí splátky ani interní splátky, spotřebitelský úvěry u jiné společnosti či kreditní kartu nemá, bankovní účet nevlastní. V části „čistý příjem žadatele ověřen dokumenty“ je uvedeno pouze 5/4/2021.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, ze seznamu postoupených pohledávek a z potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 byla pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy č. hodnota postoupena z věřitele na žalobkyni s účinností ke dni 16. 12. 202, kdy byla úplata za postoupené pohledávky připsána na účet postupitele.
9. Z tabulky umoření, že žalovaný na úvěr uhradil částku v celkové výši 5 413 Kč.
10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022, že věřitel oznámil žalovanému, že jeho pohledávka byla postoupena na žalobkyni, současně byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 16 725,60 Kč bez příslušenství do 10 dnů od data doručení tohoto dopisu. Současně byly žalovanému žalobkyní zaslány také informace o zpracování osobních údajů, které oznámení o postoupení pohledávky také obsahovalo.
11. Z podacího lístku, že žalovanému byl zaslán dopis dne 13. 1. 2023.
12. Z výzvy k plnění ze dne 1. 6. 2023 a z podacího lístku, že právní zástupce žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzval k úhradě dlužné částky ve výši 13 012,54 Kč do 16. 6. 2023. Výzva byla žalovanému odeslána prostřednictvím pošty dne 3. 6. 2023.
13. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:
14. Zástupce věřitele a žalovaný podepsali dne 18. 5. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 Kč v hotovosti ve den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit za tento spotřebitelský úvěr poplatek v částce 8 790 Kč, představující součet úroku ve výši 5 236 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 054 Kč. Celková dlužná částka činila 16 790 Kč. Žalovaný se ji zavázal splatit formou 65 týdenních splátek po 259 Kč. Dle článku 3.4 smluvních podmínek se žalovaný zavázal platit splátky v hotovosti do rukou zástupce věřitele v místě svého bydliště. Na smlouvu uhradil celkem částku 5 413 Kč. V žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 18. 5. 2021 žalovaný uvedl, že žije s rodiči, je svobodný, důvodem žádosti o úvěr jsou neočekávané výdaje, není majitelem vozu, nemá žádnou vyživovací povinnost, má invalidní důchod, jeho čistý měsíční příjem činí 4 552 Kč, ostatní čisté příjmy domácnosti uvedl 20 000 Kč, odhadované měsíční výdaje činí 2 000 Kč, nemá externí splátky ani interní splátky, nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti či kreditní kartu, bankovní účet nevlastní. V části „čistý příjem žadatele ověřen dokumenty“ je uvedeno 5/4/2021. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 byla pohledávka za žalovaným z titulu uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16. 12. 2022, ve kterém byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu, který mu byl zaslán dne 13. 1. 2023. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 1. 6. 2023.
15. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o zápůjčce se zapůjčitel zavazuje, že vydlužiteli přenechá zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.
16. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
20. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
22. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
23. Žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávky přešla žalovaná pohledávka. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že před uzavřením úvěrové smlouvy právní předchůdce žalobkyně neprovedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz).
24. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně (resp. věřitel) zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
25. Mezi věřitelem a žalovaným existovala vůle uzavřít smlouvu o zápůjčce, na základě které věřitel poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal věřiteli tuto zápůjčku vrátit spolu s poplatky a úrokem v pravidelných týdenních splátkách. Žalobkyně soudu k tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně prověřena, doložila pouze zákaznickou kartu, v níž byly uvedené osobní údaje žalovaného, jeho druh bydlení, měsíční příjem a výdaje a příjmy ostatních členů domácnosti. K tomuto však soud uvádí, že údaje uvedené v zákaznické kartě nejsou dostačující k tomu, aby jimi mohla být řádně ověřena bonita žalovaného. Zejména se právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezabýval výdaji žalovaného, tyto neověřil a spokojil se pouze s prohlášením žalovaného o výši jeho výdajů a o tom, že nemá jiné závazky, což ve smyslu shora cit. rozsudku Nejvyššího soudu ČR nelze považovat za splnění povinnosti věřitele ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V kartě zákazníka není uvedeno, z čeho sestávají odhadované měsíční výdaje žalovaného ve výši 2 000 Kč, zda jsou tyto včetně nákladů na bydlení či nikoli, právní předchůdce žalobkyně ani nijak neověřil tvrzení žalovaného, že nemá dluhy vůči jiným společnostem, nezabýval se ani tím, zda jsou či nejsou proti jeho osobě vedeny exekuce. Právní předchůdce žalobkyně se nezabýval blíže ani příjmy žalovaného. V části „čistý příjem žadatele ověřen dokumenty“ je uvedeno pouze 5/4/2021. Soudu však žádný dokument, jímž byl příjem žalovaného ověřen, předložen nebyl. V žádosti dále žalovaný uváděl ostatní příjmy domácnosti ve výši 20 000 Kč, právním předchůdcem žalobkyně však nebylo ověřeno, o jaké další příjmy domácnosti se jedná. Žalobkyně tedy před uzavřením smlouvy o úvěru řádně neověřovala úvěruschopnost žalovaného.
26. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost poskytnutý spotřebitelský úvěr spolu s úrokem a poplatky vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že tak zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti odporuje zákonu (§ 588 o. z.), konkrétně ust. § 86 odst. 1, 2, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Nároky z neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení. Věřitel má v případě absolutně neplatné smlouvy nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny bez jakýchkoliv poplatků, odměn, smluvních úroků aj., a to ve výši zbývající po odečtení souhrnu plateb přijatých od žalovaného.
27. V řízení bylo žalobkyní tvrzeno a prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka 8 000 Kč a tento uhradil celkem částku 5 413 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal úhradu dluhu, či jeho zánik jiným zákonem stanoveným způsobem v míře přesahující tvrzení žalobkyně, v řízení zůstal zcela pasivní. Žalovaný tak má povinnost vrátit žalobkyni dosud nevrácenou část jistiny ve výši 2 587 Kč (tj. poskytnutých 8 000 Kč mínus uhrazených 5 413 Kč). V této části bylo žalobě vyhověno, ve zbývající části (sjednané poplatky, odměny, úroky) byla žaloba vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy zamítnuta.
28. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit dosud nevrácenou část poskytnuté jistiny v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tj. v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). V řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době splatnosti poskytnuté jistiny ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto ji určil soud. Žalovaný byl v řízení zcela pasivní, netvrdil ani nedoložil ničeho ke svým majetkovým poměrům. Proto soud neshledal žádného důvodu stanovit delší dobu plnění a odchýlit se od ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení, tak byla žaloba zamítnuta, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a žalovaný proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení.
29. O náhradě nákladů řízení ve výroku III bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když více procesně úspěšným účastníkem byl v řízení žalovaný (žalobkyně požadovala úhradu celkové částky 11 040,60 Kč + příslušenství, přičemž jí byla přiznána pouze částka 2 587 Kč). Jelikož žalovanému, který by tak měl právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši, žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádnému z účastníků řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.