Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 116/2025-32
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Slušným ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 10 895 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do:
částky 5 895 Kč
úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do datum,
úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení,
úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 150 Kč od datum do zaplacení, a
úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 800 Kč od datum do zaplacení,
zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 000 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co do: částky 5 895 Kč úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 000 Kč od , datum, do , datum, , úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 5 000 Kč od , datum, do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 150 Kč od , datum, do zaplacení, a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 800 Kč od , datum, do zaplacení,zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně žalobou domáhá po žalované straně zaplacení částky 10 895 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodňuje tím, že žalobkynina právní předchůdkyně, právnická osoba., IČO IČO, uzavřela s žalovanou stranou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota. A na základě této smlouvy poskytla datum žalované straně úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaná strana však úvěr nesplácela. Žalobkyně dále požaduje úrok ve výši 150 Kč (nárok 2), poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 800 Kč (nárok 3), náklady na upomínání ve výši 800 Kč (nárok 4), poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč (nárok 5), poplatek za upomínání ve výši 1 000 Kč (nárok 6) a smluvní pokutu ve výši 1 445 Kč (nárok 7).
2. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila.
3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud strany, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, („o. s. ř.”) vyjádřily k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná strana se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny dne datum, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
4. Z listinných důkazů vyplynulo následující.
1/ Žalobkynina předchůdkyně a žalovaná strana podepsaly dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru dne datum ve výši 5 000 Kč, splatného datum. Zápůjční úroková sazba činila 36,5 % a poplatek za úvěr 1 800 Kč; celková splatná částka činila 6 950 Kč. Strany si ve smlouvě ujednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. Poskytnutí částky 5 000 Kč žalované straně plyne rovněž z potvrzení o platbě.
2/ Podmínky úvěru byly dále shrnuty v předsmluvním formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (neúčelový úvěr na dobu určitou, výše 5 000 Kč, doba trvání 30 dní, částka k zaplacení 6 950 Kč, RPSN 5 395,58 %, poplatek za úvěr 1 800 Kč; dále je obsažen poplatek za administraci 700 Kč, náklady na upomínky). Výše uplatněných nároků je zaznamenána v přehledu pohledávek ze dne datum na řádku 38.
3/ Žalobkyně upomínala žalovanou stranu k úhradě dlužné částky e-mailem ze dne datum (jak plyne z přehledu obsaženého v dokumentu e-mail_upomínky), dále prostřednictvím SMS zpráv (jak plyne z přehledu SMS_upomínky). Dále zaslala žalobkyně žalované straně výzvu k uhrazení pohledávky ze dne datum a výzvu k uhrazení pohledávky ze dne datum. Konečně žalobkyně zaslala předžalobní upomínku ze dne datum, v níž vyzvala žalovanou stranu k úhradě dlužné částky do 7 dnů ode dne odeslání této výzvy. Výzva byla odeslána na adresu žalované strany dne datum, jak plyne z podacího archu.
4/ právnická osoba., IČO IČO, a právnická osoba, IČO IČO, podepsaly dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byla pohledávka za žalovanou stranou. právnická osoba, IČO IČO, a právnická osoba, IČO IČO, podepsaly dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byly pohledávky tak, jak jsou uvedeny ve shora citovaném přehledu pohledávek ze dne datum. A konečně právnická osoba, IČO IČO, a žalobkyně podepsaly dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byla pohledávka za žalovanou stranou.
5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
6. Uvedenou smlouvu soud kvalifikoval jako smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („zákon“). Žalovaná strana na straně úvěrované smlouvu uzavřela v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele (§ 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z.).
7. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované strany, jak jí ukládá § 86 a 87 zákona. O tomto však by soud musel žalobkyni poučit. Soud nicméně nepovažoval za nutné žalobkyni vyzývat k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalované strany. I kdyby se totiž ukázalo, že žalobkyně své povinnosti podle § 86 a 87 zákona dostála, smlouva o úvěru by byla neplatná i tak, a to z důvodu nepřiměřeného sjednaného úroku, jak bude uvedeno dále.
8. Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a to s ohledem na sjednaný úrok ve výši 36,5 % ročně a s ohledem na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 800 Kč.
9. Právní předpisy sice nestanoví, do jaké výše lze sjednat úrok za poskytnutí úvěru, ale to neznamená, že by výše úroku závisela jen na ujednání stran a že by tak nepodléhala žádnému omezení. I zde totiž platí § 1 odst. 2 o. z., tedy že jsou zakázána ta ujednání porušující dobré mravy. V posuzovaném případě byl sjednán úrok ve výši 36,5 % ročně. Zároveň byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 800 Kč. Žalovaná strana se zavázala dluh splatit v jedné jediné splátce do 30 dnů, resp. do datum. Tento poplatek ve výši 1 800 Kč však soud posoudil jako kapitalizovaný úrok z úvěru, jelikož se jedná o cenu poskytnutých peněz za období jednoho měsíce. Celkem tak činila roční úroková sazba 467,32 % ročně (smluvní úroková sazba ve výši 36,5 % ročně + přepočítaný poplatek na úrokovou sazbu ve výši 430,82 % ročně).
10. Nemravnost tohoto ujednání je zjevná, neboť obvyklá úroková sazba v lednu roku 2024 činila 9,23 % ročně (viz výpis z evidence ARAD). Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. spisová značka a spisová značka), nikoli však necelým 51násobkem.
11. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud odkazuje na již ustálenou rozhodovací praxi Městského soudu v Praze (viz č.j. 30 Co 61/2019-90 ze dne 16. 4. 2019, rozsudek č. j. 22 Co 197/2019–99 ze dne datum, rozsudek ze dne datum, č. j. 17 Co 271/2020-112), kdy „ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů.“
12. Podle § 576 o.z. platí, že týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
13. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle § 588 o.z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu § 580 a § 588 o. z. Práva a povinnosti pak soud mezi stranami posoudil jako bezdůvodné obohacení žalované strany dle § 2991 o. z., neboť se jí dostalo plnění z neplatného právního jednání. Soud tak žalobkyni výrokem I. přiznal částku 5 000 Kč (jistina úvěru). Vzhledem k tomu, že žalovaná strana svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnila, dostala se dnem stanoveným v prokazatelně doručené výzvě k plnění do prodlení. Žalovaná strana byla vyzvána k úhradě dluhu výzvou ze dne datum, odeslanou datum a v níž byla vyzvána k úhradě dlužné částky do datum. Dnem následujícím (datum) se tedy dostala žalovaná strana do prodlení podle § 1968 o. z. a žalobkyně má právo na úroky z prodlení dle § 1970 o. z. od dne datum. Výše úroků z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
17. Ve zbývající části soud žalobu výrokem II. zamítl, neboť pokud je smlouva o úvěru neplatná, jsou rovněž neplatná ujednání ohledně úroků, smluvní pokuty a jiných sankčních poplatků a žalobkyni nelze právo na zaplacení těchto částek přiznat.
18. Výrokem III. rozhodl soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť ve věci byla převážně úspěšná žalovaná strana, avšak v řízení jí žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.